Úvodní „uvítání“ nějak skousnu a snažím si toho nevšímat. No jako bych to neříkal, že když se s nimi chceš bavit musíš je pozvat na pivo. Pohlédnu na Kamerina a vypadá to, že zatím není moc úspěšný. „Hostinský jednu rundu pro všechny u stolu na můj účet,“ zavolám a čekám na reakci vojáků.

Poručík se podívá po Kaerinovi a odpoví povýšeným hlasem .
Proč by se měl vellitel královského oddílu jen tak bavit s nějakým pocestným ?

Warren si mezitím přisedne na opačnou stranu stolu , kde se pije více než je zdrávo a vojáci se přeřikují navzájem . Jeden z nich ho poplácá po zádech silnou rukou až mu to skoro vyrazí dech a pak ho ještě kdosi z nich nechtěně poleje pl korbelem piva , když se rozmáchnea chce se napít .
Jestli se s námi chceš bavit , musíš poručit rundu , tak se sluší , když chceš edět s královými vojáky , slyší pouze od nich .

Kamerin se vydá za velitelem vojáků a všichni vojáci se postupně začínají dostávat do nálady. Já si proto přisednu k vojákům a pronesu: „Dobrej večír, přicestovali jsme s přáteli před chvílí a chtěl bych se zeptat, co je ve zdejším kraji nového a jakým veledůležitým úkolem vás král zde pověřil?“

Prídem k postave, ktorá vyzerá ako kapitán, keďže je o niečo lepšie odená. Chytím ju za rameno, zohnem sa k nemu a oslovým ho.

Dobrý večer pane, potreboval by som sa s vami o niečo porozprávať???

Pritom hodím zhnusený pohľad na pijúcich vojakov.

Pitka vojáků a jejich velitele se rozjíždí . Hostinský jim nosí piva a ti je prolévají hrdlem a dělají přitom rámus ...

Počúvne si Warrena a potom sa zamyslím.

Hmm, kupovať pivo a takto z neho dostávať informácie. To víde draho. Išlo mi to aj inak. Sakra, mal som sa naučiť TO kúzlo. Nabudúce sa ho naučím, ale teraz.

No, kupovať mu pivo sa mi veľmi nechce, za chvíľu môže byť tak na mol, že nebude môcť vydať ani hláska. Buď za ním ísť hneď a na rovinu, ale použiť inú, možno trochu brutálnejšiu cestu.

Oči sa mi zalesknú.

Mne nebude stáť nikto a nič v ceste k môjmu snu. Ani nejaký kapitán.

Hmm, mal by som spôsob ako to z neho dostať, ale to by sme si ich asi dosť pohnevali. Takže poďme na to mierumilovne.

Potom ako to dopoviem sa vydám smerom k ich stolu.

Položím ruce na Delphova zranění, použiji kouzlo, které jsem se naučil, a zranění se trochu zacelují. „Nemáš zač,“ odpovím Delphovi, „vždyť jsi mě chránil před tou obludou, když jsem byl zraněný a nemohl jsem se bránit sám, takže tohle byla samozřejmost.“ Poté si i já sám převážu svoje zranění, jako vždy.

Vracíme se s Delphem dolů a cestou potkáme Tellchara s Kamerinem, kteří zrovna debatují o nepřátelství elfů a trpaslíků. Nezapojím se, pouze se usměji nad tímto věčným sporem, který už však naštěstí všude neplatí, stejně jako nenávist vůči nám – křížencům elfů a lidí.

Když přijdeme dolů, do hospody právě vchází vojáci. Deset královských vojáků a ještě se jim ty lapky nepodařilo chytit? Ty se teda musej snažit. „No možná by bylo lepší, až by byl poručík sám, ale kdoví v jakém pak bude stavu, takže bych za nimi šel hned teď,“ odpovím Kamerinovi, „spíš to chce ale vymyslet, jak se k nim přifařit a zjistit něco o těch lapcích, ale myslím, že po několika pivech to z nich dostat nebude problém a když je navíc na nějaké pozveme, tak nám toho možná řeknou více, než by chtěli,“ řeknu ostatním svůj plán, ale než se do něčeho pustím, počkám na reakce ostatních.

Hod na k6: 3 (takže Delph + 4 životy)

Vidím, že vojaci už prišli. Otočím sa k ostatným.

Tak, zdá sa, že tu sú. A sú hluční. Nejdeme za nimi???

Když pokračujete v povídání , otevřou se dveře a dovnitř vejde deset vojáků . Usednou u dou stolů . které srazí k sobě a udělají tak jeden velký.
Hostinský jim rychle přinese korbele s pivy a rozestaví je před ně. Jejich velitele rychle poznáte , protože má honosnější oděv i zbroj . Jinak jsou ale všichni hluční a překřikují se navzájem ...

Vidím ako prichádza Delph a niečo sa ma pýta.

Tam odkiaľ pochádzam majú všetci vrodenú nenávisť voči trpaslíkom a aj trpaslíci voči nám. Aj keď je pravda, že naši, okrem mňa samozrejme nenávidia všetkých.

Chabo sa usmejem. Myslím na domov, ten domov, z ktorého som kvôli tým idiotom musel odísť. Moja rodina ma chcela zabiť.