Na Murmeuv souhlas udělají Tell s ním onu hračičku , kterou bodnou do hnoje . Na dno dají opatrně zbylé ohnivé hlíny a následně odeženou ostatní poněkud dále . Pak Murmea hodí do hranolu kus kamene , který přivede k výbuchu zbylé hlíy . V hnojišti se vytvoří velký kráter a zároveň všude lítají kusy třísek ze dřev a marastu z hnojiště. Jste dost daleko a taky jste se sažili i za něčím krýt , takže se vám nic nestalo .
V prohlubni kráteru , který výbuch způsobil , vidíte potvoru , která na vás zaútočila . Je to spíše její zbytek , protože ji exploze potrhala . A tak vidíte pouze její natržené tělo pokryté slizem a jednu její končetinu , na které stála.

Brašule počkej.. Zařvu na Murmea, protože vidím, že takhle kýženého efektu vyhození hnojiště do luftu nedosáhnem.. Musíme to udělat jinak! Šak jsme trpové.. Inženýři.. Nejsme hlůpí..
Vezmu Murmea bokem a začnu mu něco vysvětlovat..
Vezmem čtvery fošny. Já mám hřebíky a kladivo.. Sbijem to dohromady a uděláme jako dutý hranol.. Pak ještě kus fošny jako dekl na dno.. sbijem to jen tak, aby to drželo, až to pichnem do toho marastu.. Dáš tam ty gule, pichnem to opatrně tam a pak jen z vrchu hodíme nějakej šutrák.. Normálně by to bylo jako dělo, ale pač to bude čtyřhran a sbitej jen na oko, tak by to mělo buchnout dole v těch sračkách.. Co ty na to? Nebo si vygóml něco lepšího..? Jsem jedno ucho.. Musíme s tím zatočit..

Obvážu si ránu právě ve chvíli, kdy Delph s Tellcharem utnou obludě další dvě chapadla a opět z nich vystříkne zelený sliz. Já mám štěstí a žádný sliz na mě nedopadne. Ještě to by mi scházelo. Obluda zřejmě zjistí, že nás podcenila a začne se zpátky zavrtávat do hnojiště. No tak teď už jim v boji nepomůžu. Dojdu si pro svůj meč, zastrčím ho, stejně jako elfskou dýku zpátky do pochvy u pasu a společně s Raukem odejdeme dál od hnojiště, které se Murmëa chystá odpálit.

Jakmile dojdu dostatečně daleko od hnojiště opět ucítím bolest v rameni. Ráno až se prospím si pak ránu mohu vyléčit sám, ale teď na to moje síly nestačí. Zatím s tím nebudu ostatní otravovat, teď musíme hlavně dorazit tu chapadlatou obludu a potom se uvidí. Sleduji jak Murmëa vyrábí hliněné bochánky a jak hodí první kouli do hnojiště, což má za následek pouze to, že nás ohodí ten marast. „Co kdybychom, kdyby tato varianta nefungovala, zkusili hnojiště zaházet všude ležícími sutinami? Buď by jsme tu obludu donutili vylézt a nebo by se odsud už snad nedostala,“ navrhnu ostatním a sleduji jejich reakce.

Při styku se slizem zjistím, že to nebude zrovna mamínčina marmeláda, protože to zprvu zasvědí a za chvilku pálí a bolí. Okamžitě uskakuji z dosahu, ale ještě mě stejně postříká část druhé dávky.
Chvilka paniky která mě ochromí se zlomí v okamžik kdy uvidím rozstříkanou louži a kolem ni stopy slizu a murmeova dovádění v ní.
Okamžitě skočím do jiné louže a začnu se v ní točit jako prase v hnoji. V tento okamžik děkuju, že prší a není zrovna sucho. Po chvilce se rychle překulím do další kalužiny, protože tu první jsem rozstříkal a nebyl jsem si jist co se stalo.
V ten okamžik se ozve výbuch a mě pokropí drobná sprška dalšího slizkého čehosi.
Ach ne další sliz pomyslím si, ale po chvíli mi nos řekne, že to není sliz ale ten hnůj.
Když se zvednu a prohlédnu se abych se podíval jestli ještě nemám někde zbytky slizu, se ohodnotím jak příšera z bažin.
Otřu ruce a obličej a okamžite běžím pro kuši ke koním, protože už vím, že nechci stát poblíž toho netvora.

Murmea hodil jednu kouli do hnojiště , kde se zabořila obluda . Koule po dopadu vybuchla a někteří z vás , kteří stojí u koulí, Murmea s Tellem , jsou obhozeni trochou marastu . V hnojišti se ale nic neděje , kromě mírného zabublání někde upprostřed .

Opatrně dokončuji svou práci. Část se mi nepodaří a vím, že není čas vše zkoušet znovu. Navíc flakónky, které jsem si přinesl od poníka jsou už prázdné. Koule opatrně zvednu zabalené v plátně jak v pytli. Opatrně přejdu asi 6 sáhů od hnojníku a položím plátno na zem. Rozložím jej tak aby má práce v podobě 4 bochánků byla vidět. Houknu k Tellcharovi.
Tak tady to je brašule. Ukážu na zem a trošku se zaculím. Jdeme na to? Čekám že se Tellchar přidá na pomoc.
Pozor všichni. Během toho vezmu jednu kouli a opatrně přesto razantně ji švihnu přímo o hnojiště.

První sliz , který se rozstříkl z useknutého chapadla , zasáhl naplno Delpha a pěkně ho zkropil a taky trochu Murmeu . Na obou dvou to ulpělo na zbroji a postupně se proleptávalo až na kůži . u Delpha je to však mnohem větší dávka , protože stál přímo u "zdroje" . Musí nějak ze sebe ten sliz dostat nebo neutralizovat , jak to udělal už dříve trpaslík.
Druhá dávka , která šla z chapadla , které uťal Tellchar , zázraně trpaslíka minula a část přistála znovu na Delphovi ...
Murmeovi se podařilo bokem vyrobit 4 hliněné koule , které opatrně pokládal vedle sebe. Ostatní odstoupili od hnojiště a delph se snaží ze sebe dostat ten leptající jed.

Díky brácho, vše je v pořádku. Vyhrknu k Tellcharovi před tím než vběhne na desku k tomu hnusu.
Postupně sleduji jak se bitva s slizem probíhá a když se začíná zavrtávat je mi jasné, že se bitva bude muset ubírat jiným směrem. Myšlenky mi začínají běhat a Tellchar mi vše potvrdí.
Jasná páka. To není problém, zařídím. Budu jen potřebovat nějaký čas. Vyrobím mu malé překvapení. S jemným pousmáním a jiskřičkami v očích odběhnu k poníkovi. Při tom ještě řeknu ostatním. Chvilku to zabere, pojdtě do bezpečné vzdálenosti a hlídejte. V tom zmizím na nádvoří a běžím ke svému poníku. Tam si vezmu ruční lopatku a nějaké větší plátno. Pak se rozeběhnu kolem hnojníku, ale dost daleko, a zastavím se u vhodného místa k kopaní. Chvilku kopu vhodnou jílovitou hlínu a dávám ji na rozložené plátno. Až jí mám dost tak s ní začnu různě pracovat a zpracovávat jí. Skončím až budu mít speciálně zpracované a velmi třeskavé bochánky. Pokusím se jich připravit 6.

Sleduji sliz, jak se zavrtává do hnojiště a proklínám svoji bezmocnost..
Že já nemám halapartnu nebo něco.. Ale vymyslíme něco jiného.. Takhle jít spát nemůžem.. S tímhle slizem v sousedství..
Tohle se kurva bude muset udělat trochu jinak.. Takhle to nepude.. Delphe vypadni od tam..
Zařvu do éteru, když vycouvám z fošny na pevnou zem a rovnou si to zamířím kousek bokem k Murmeovi..
Brašulisko řekni mi, co máš k dispozici.. Navrhuji to hnojiště jednoduše zapálit.. Tady v těch rozvalinách nemá od toho co pořádně chytnout.. Je to mokrý, moc se tomu nebude chtít, ale jak to jednou blafne, tak to bude hořet a tu potvoru to orestuje.. Nebo to ještě můžem vyhodit do luftu, ne? Co ty na to Murmeo.. Zatop tomu slizu trošku, ne?

hoďte si desetistěnnou kostkou , 2 * proti tomu slizu