Delphovi se podaří setnout i to druhé chapadlo , bez toho , že by došel ze strany obludy k nějaké újmě. Z pahýlu ale zase vystříkne zraňující sliz a rozstříkne se kolem dokola.
Tellchar se dostane potvoře blíže po desce , kterou si hodil na hnojiště . Zaútočí , když se obluda brání Delphově útoku a dvěma švihy své dvouručky utne obludě třetí chapadlo a jeho část spadne do hnoje a opět se kolem rozstříkne sliz a vy musíte před ním uhýbat .
příšera je však už dost zraněná a asi chce vzdát souboj , protže se začne jakoby zavrtávat a mizet v hnojišti. V tomto okamžku na ni nejde útočit mečem nebo jinou ruční sečnou zbraní, protože je uprostřed hnojiště a ani Delph , ktrerý je na kraji , ani Tell , který stojí asi sáh na fošně v hojišti , na ni nedosáhnou . Navíc trpaslík je dost těžký a kus dřeva , na kterém stojí, se pomalu vepředu zarývá jeho vahou do hnojiště ...

Odcouvám dál od hnojiště a sednu si na zem. Sakra moje ruka. Ihned ke mně přibíhá můj věrný pes Rauko, který hned vycítil, že se něco děje a který se až do teď schovával opodál. „Neboj to bude dobrý,“ promluvím k němu a pohladím ho po hlavě, „běž se raději schovat, ať se ti něco nestane,“ dodám poté, co uvidím, jak z useknutého chapadla vystříkla zelená tekutina. Rauco se však nehodlá ode mě hnout ani na krok. No dobrá, jak myslíš. Teď se musím v první řadě postarat o svoje zranění.

Od opasku vytáhnu svou elfskou dýku a pokusím se sní odříznout kus svých plátěných kalhot. Jakmile moje úsilí zpozoruje Rauco, ihned mi pomůže jeho tlamou. Jeden kus složím do velikosti čtverce, který by zakryl celé zranění a z druhého nařežu pruhy na obvázání. Snad to bude fungovat, je to taková improvizace. Čtverec látky přiložím na ránu a pomocí druhé ruky a svých zubů se ho pokusím k ráně pořádně přitáhnout.

Pohledem zhodnotím svoje dílo, které doufám povede ke zkáze toho slizu na hnojišti.. Rozhodně nehodlám riskovat to, že bych do toho hnojiště spadl a dostal se tak se svojí výškou a těžkou zbrojí do nezáviděníhodné, dokonce možná i životu nebezpečné situace.. Inu žádný rek přeci nechce skončit tak, že by se utopil ve sračkách..
Ještě než se tam opatrně přesunu na fošně, tak zkontroluji Murmea, protože jsem viděl, jak ho to zasáhlo..
Brašule seš v pohodě? Jestli máš jen díry ve zbroji, tak na to ser.. Koupíme novou nebo to necháme opravit..
Počkám, dokud si nejsem jistý, že je v pohodě a pak se vydám rozvážně do útoku..

útoky:17/+3, 15/+3 (ještě je k tomu potřeba připsat bonus na útočnost nebo sílu podle velikosti toho slizu.. bojovnické bonusy.. nevím, co to je za velikost..)
obrana: 9

Nenechám se nikým pobízet a hlavně chci dát prostor Tellcharovi, aby se zapojil do boje bez problémů. snažím se tedy udržet pozornost příšery na sobě a opět útočím, případně se i bráním. Nesnažím se vymýšlet žádné hlouposti a jen systematicky útočím a držím si pozici.

oč - 11
úč - 12 a 15 +0

Tellchar na chvíli zmizel a za chvíli ho můžete vidět přiběhnout se dřevem , které si hodí do hoje , aby se mohl blíže přiblížit k nestvůře.
Murmea neutralizuje sliz ,který na něj dopadl a následně se rychle chopí kuše , aby mohl na příšeru vystřelit .
Delph se statečně bije s obludou a znovu ji zasáhne. Sám ale cítí , že i když chapadlo zasáhne, tak se těžko roztíná . Přesto je vidět , že obluda na několika místech z chapadla "krvácí".

Protože mě sliz nezasáhne a v zápalu boje si moc nevšímám, že to Murmeovi něco udělalo pokračuji v boji s příšerou. Obzvláště protože jsem nabuzen předchozím úspěchem i tím, že v tom nejsem sám, dle zásahu jakýmsi výbojem energie.
Kamerine, je to potvora, které se daří ve vlhku. Zkus něco ohnivého zvolám, ale ani se neohlédnu, protože useknuté chapadlo, může příšera nahradit dalším, jedním z těch na kterém stojí.

oč - 13
úč - 15
(v případě ještě dalšího útoku oč - 11)

U Boha, co je to za hnus.
Vypravím ze sebe, když s Tellem spatříme to rosolovité něco. Jak Tell rozdá úkoly jen pokývnu na znamení, že rozumím. Jdu na pravou stranu. S čím však nepočítám je, že potvora po chvíli začne z useknutých chapadel vystřikovat cosi neurčitého zeleného. Než se stačím jakkoliv schovat dostanu přímou palbu na oblečení.
To si dělá srandu, proč to. Ať si to nechá pro sebe. U starého Tobiase. To snad ne.
Začnu běhat kolem dokola a třepat rukama a nohama. To v konečném důsledku vše jen zhorší. Naštěstí se celkem rychle vzpamatuji a najdu nejbližší kaluž, kterou déšť vytvořil. A horem pádem do ní zapadnu po břichu.
Jakmile se mi podaří ten hnus trošku naředit pokusím se zvednout a podívat se co to vše způsobilo. Nevypadá to vůbec dobře. I tak se rozhodnu nechat spáleniny spáleninami a naběhnu zprava k potvoře. Po cestě posbírám odhozenou kuš. Jdu trošku dál, a tak abych nikoho neměl v cestě. Potom vezmu šipku a založím ji do kuše. Nemilosrdně mířím na oči toho čehosi.

Do psi prdele co teď? Do toho hnojiště nemůžu.. V té plátovce bych tam zapadl až po uši, se sekerou tak daleko nedosáhnu.. Leda si nějak pomoct..
Odběhnu z bojiště a pokusím se najít nějakou slušnou fošnu, což by neměl být problém, protože jsou tu všude rozbořené stropy a vůbec všecko..
Až nějakou dobrou najdu, tak ji čapnu pěkně obouruč a křikvapím s ní k hnojišti..
Jak jsem rozběhnutý, tak ji hodím na hnojiště, klidně i tak, abych trefil potvoru.. Každopádně tam nějak dopadne a vytvoří plochu, na kterou by se dalo stoupnout..

Podaří se vám uhnout před zelenou tekutinou , která se rozstříkne z utnutého chapadla , tedy z jeho části ,která je ještě spojená s tělem obludy . Kromě Murmei tento zelený sliz nikoho nezasáhne , ale vidíte , že po jeho dopadu na zem se v tomto místě objeví tmavší flek a sliz s bubláním se vsákne do půdy.
Murmea dostane zásah tělní tekutinou netvora a hned mu to vypáí v místech dopadu díry do jeho koženého brnění a popálí ho to ...

Po zásahu obludy ucítím prudkou bolest v rameni a musím upustit meč , protože ztrácím cit v této ruce. Snažím se odcouvat dozadu , protože momentálně tady nejsem nijak platný . Jen se díám po něčm , co bych dal na ránu .