Večer i následnou cestu se snažím společnost bavit příbehy o nás i dávných hrdinech. Ale samotnému mě není hej a občas se zadívám směrem k závalu, kde snad mohla skončit Kerstin.
K večeru konečně začínám ze sebe setřepávat špatnou náladu, když se objeví zbořenina.
Hned zostřím smysly otupělé nudnou cestou. Okamžitě sáhnu pro kuši a začnu ji nabíjet.
Když je kuše nabita tak zahalekám směrem k hradu, abychom nevjeli do stanoviště někoho, na cestách, kdo by úlekem z nás mohl provést něco nemilého.
Hej! Je tam někdo?
Pak počkám, aby mě dojel Tellchar a vjedu dovnitř po jeho boku s kuší připravenou k výstřelu.
Na první pohled se zdá, že ti nikdo není a tak kuši zajistím a slezku z koně. Kuši opět odjistím a znovu zvolám
Hej! Je tu někdo? Chceme jen přespat. i po tomhle výkřiku nenastal žádný šramot a kývnu na Tellchara a řeknu:
Vezmu si Warrena a prohledám tyhle dvě budovy, a ukážu na stáje a něco co mohla být ubytovna pro posádku, Vy prohledejte, tam ty dvě budovy a Kamerine zůstaň tu jako záloha pro možnou rychlou pomoc komukoliv z nás.
Přitom povolím kuši a vyndám šipku. Do rukou mi vklouznou rukojeti mečů a s tasenými zbraněmi se dám do prohlídky.

náhodný postřeh při zběžném prohlédnutí:
stáje 24%
ubikace 27%

Chvilku si popovídáte a následně se uložíte ke spánku . Rozdělíte si hlídky , co kdyby náhodou ...
Ráno se sbalíte a vydáte se ze Zlatých hor dolů do nížiny . Zbylí dva z druhé družiny se k vám nepakže cestujete v pěti osobách . Máte namířeno k přímořskému městu Hvar , které se nalézá asi čtyři dny plynulé cesty severovýchodně. Toto sdělíte i novému členu , kterého jste si přibrali k cestování , Kamerinovi .
Po sjezdu do údolí se dáte tedy severovýchodním směrem . Cesta zprvu vede stepí , kde e vidět až na obzor , takže by vás neměli překvapí bandité ani potulné hordy horských skřetů , kteří občas vyrazí ze svých úkrytů z hraničních Zlatých hor a pustoší přilehlé vesnice v podhůří . Toto vám se se vzdalujícímí se Zlatými horami nehrozí a krajina k večeru přechází v lesostep .
Počasí se taky horší . Během odpoledne se nebe zatáhlo a teď k večeru se drobně rozpršelo . Na obzoru se sem tam zablýskne , takže na nocleh vděčně přijmete jakousi polozbořeninu kamenného opevnění , které stojí u jednoho rozcestí.
Tvoří ji dvě polorozbořené věže , jenž jsou severovýchodní a jihozápadní vrcholy čtverce , který ruina tvoří. Spojují je pobořené nižší hradby , které mají z jižní starny vjezd , který býval kdysi branou. Vnitřní výměra je asi čtyřicet na čtyřicet sáhů . Uvnitř hradeb byly asi čtyři stavení .
Jedny jsou stáje, které už mají propadlou zpoloviny střechu , ale stále se tam dají uschovat koně. Druhou byla asi ubytovna pro posádku , kde je však slet propadlá . Třetí je menší kamenná budova , snad ubytování velitele . A poslední bude asi skladiště , protže venitř ještě můžete vidět plno truhlic a sudů , beze zbytku jsou ale všechny vypáčené, rozbité nebo nějakým jiným způsobem zničené . Pouze kamenná budova a skladiště má střechu ...

Zasměju se na Delpha..
No to nevadí.. Tak ale přeci to nevylijem jako úlitbu bohům..
Vezmu mu jeho naplněný kalíšek a lupnu ho do sebe jako ten svůj..
Ale to už přichízí ten elf.. Kemerin.. A stoupne si k nám..
Tu máš šuhaji.. Vrazím mu do ruky plechový kalíšek po Delphovi a obratně mu ho hned naplním slivovicí z butilky..
Ještě zkusí nahodit něco o zítřku, ale na to mu jen rychle odpovím.. Šak sa ráno uvidí co bude.. Do rána počkáme a pak pokračujem v naší cestě.. Ale co tu tak stojím.. Pojdmě hodit sicnu a povyprávět nějaké příběhy.. Delphe pověz nějakou historku, co jsi zařil.. Nebo nějaký příběh, legendu..

Na tých v jaskyni sa vykašľem. Na mňa a moju dobrodružnú povahu sú veľmi pomalí. Prichádzam k dobrodruhom, pozdravím ich a postavím sa k nim. Pozerám sa na nebo a rozmýšľam.
Hmm, už by som si rád založil tú reštiku. Lenže ako som sľúbil Kameraskovi, najprv ho musím vyhľadať a potom,....veď viem čo.
Na tvári sa mi objaví výraz hnevu. Potom sa otočím k dobrodruhom a spýtam sa ich:
Čo spravíte zajtra ráno? Vyberiete sa niekam?

Prvně zostřím když uslyším, přicházet trpaslíky, protože je je přece jen skutečně těžké přijít potichu s takovou fůrou železa na sobě, ale rychle si oddychnu.
Akorát schovám brusné prostředky, když mě Tellchar zavolá. Kouknu zvědavě na něj, zvědavě na Murmëa. Zvednu se a dojdu k němu.
O tomhle jsme už mnoho slyšel. A rád bych u toho zůstal, Telle. Víš já se nikdy nenaučil pít a nejsilnější co jsem kdy měl bylo ředěné víno. Pokud mě nechceš zabít, tak bych to odmítnul.
Provinile se usměju, protože nechci urazit trpasličí pohostinství i alkoholové kulinářství.

Jo tak dojdou.. Houknu na Delpha, když se s Murmeou jako přízraky vynoříme v našich pláštích ze tmy..Hrabu hrabu, až vytáhnu jakousi butylku.. Přiměřeně velkou.. Spokojeně zabručím cosi pod fousy a pak hrabu dál.. Po chvilce vytáhnu takové kožené pouzdérko, vysoké jako palec, kónicky se zužující.. I když nakonec vidíte, že to patří obráceně.. Tedy až po tom, co vás zavolám..
Murmeo, Delphe.. Pojďte sem
Popojdu s tím k ohni a otevřu pouzdérko a vy vidíte, že to jsou plechové skládací kalíšky.. Každému strčím jeden a pak otevřu butylku a rozleji vám průzračnou tekutinu, která ihned zavoní alkoholem a švestkami..
Mám tu trochu slivovice. Pálit kořalku ze švestek, tak to jsme vymysleli mi trpaslíci, ale hodně se to rozšířilo, hlavně do podhůří a pálí tam taky dobrou.. Ale tohle je pravá trpasličí.. tak šup tam s ní, ať nám spálí duši.. Lupnu do sebe kalíšek a pak udělám spokojené..
Aachhmmmmm Ta píš..!!!
Stojíme okolo ohně pod nebeskou klenbou a něco mi říká, že tohle bude večer plný příběhů a vyprávění.. Tedy až přijdou ti ze zdola..

Sdělíte dvěma neznámým , že by měli vás následovat a odejdete zpět k tábořišti , kde už Delph rozdělal oheň a znuděně pokukuje po okolí . Je krásná , měsíční noc , kter je však tady v horách krapánek zimná . Takže se musíte zabalit do houní a dek , které máte se sebou a sednout si k ohni . Tedy alespoň ti zimořivější ...

Prídem s Murmeom a Tellcharom k družine. Som zamyslení, takže si ani nevšimne, že sa na mňa Tellchar pozerá a potom oslovuje moju družinu. Ako dorozpráva, zamrmlem družine, aby ma nasledovala a vyberiem sa von za ostatnými.

Delph zůstal v našem původním táboře a já s Murmeou a rovněž s Kamerinem jsme přišli do druhého tábora.. Připadám si jako nějaká delegace, ale budiž..
Sleduji po očku Kemerina a doufám, že své druhy osloví a navrhne jim, aby se připojili k nám, vzhledem k tomu, že postrádáme členy družiny.. Ale marně.. Nakonec si trochu odkašlu, abych získal pozornost a promluvím sám..
Pánové chtěli jsme vám navrhnout, jestli by jste nepřijali pozvání k našemu ohni.. Dva členové naší družiny nám během naší objevitelské mise v jeskyni zmizeli, pravděpodobně šli pro pomoc, jak nás to zavalilo.. Tak by jsme byli radši na původním místě, kdyby se vrátili.. Tak jestli nemáte problém se přesunout k nám, přijďte..
Nečekám na ně, až se zabalí.. Trvalo by to určitě dlouho a Kemerin ví, kde táboříme.. Proto se s Murmeou vytratíme zpátky za Delphem..

Já zůstanu u původního stanoviště a najdu v okolí dřevo na oheň i charabélí na podpal. Tu a tam odkopnu, či odhodím větší kámen, který by byl nepohodlný pro odpočinek a vyčkávám na příchod zbytku družiny. Přesto raději mám zbraně připravené u pasu. Pro jistotu nachystám i kuši u sedla koně. Jen ji natáhnu, ale šipky nechám poblíž.
Vyčkávám na příchod družinky. Oheň na konec rozdělám jen menší a snažím se do něj nedívat i když to jde hůř, když se člověk nudí. Vytáhnu tak jeden meč a začnu jej přebrušovat a čistit, případně i ten druhý.