| |||
Ešte si ich chvíľu premeriavam a potom poviem. Toto sú moji priatelia Schockie a Olivander. Neviem ako ste sa cez tú chodbu dostali, ale na tom teraz nezáleží. Hmm, nikoho takého ako je váš kamarát sme nevideli. Ale, aby sme neboli neslušní, podte a prisadnite si. Ponúknem im miesto okolo ohňa s trochu prehnaným úsmevom a dávam pozor na nečakané zvraty, aby som keď tak vytiahol nejaké to kúzla. Čakám, či to miesto príjmu. |
| |||
Když mi dojde to, co Kamerin říká, najednou si dost dobře uvědomím, že na nás mohou koukat jako na zjevení. A také se na chvilku zamyslím nad tím, jak to, že neslyšeli Delphovo lámání. Ale je fakt, že to bylo jen lámání, zas tak hluku nenadělal. Když Kamerin domluvím nadechnu se a promluvím. Tož já jsem Murmea huo. A toto jsou zase moji přátelé. Tellchar, Delph a Warren. Ukazuji postupně na jednoho po druhém. A přišli jsem zrovna z té "slepé" chodby. Snad jsme Vás moc nevylekali a nejdeme moc nevhod. V té chvíli usoudím, že jsem se rozpovídal až dost a přenechám slovo ostatním. Také lupnu očima po Kamerinovi, jak kdybych čekal odpověď na zbylé Tellcharovi otázky. |
| |||
Pozriem sa na prichádzajúce postavy a potom očkom na družinu. Zdá sa, že nijako nereagujú tak sa postavím a prehovorím. Zdravím vás. Ja som Kamerin, a toto sú moji priatelia. Odkiaľ ste prišli? Prehľadali sme tú chodbu a bola slepá? Zo záujmom ich sledujem a čakám na odpoveď. |
| |||
Už jdu vedle Tellchara a pomalu zjišťuji, že původní Tellovi odhady nebyly zase tak přesné. Další dva mě mírně překvapí, ale nezaskočí. Hlavní slovo nechám na Tellcharovi. Jak Tellchar naznačí, je mi jasné, že pro jistotu mám být nachystaný na cokoli. Jsem rád, že promluví dost diplomaticky a stejně tak svým způsobem lišácky. Kdyby bylo potřeba jsem připraven chytnout za meč či kousek utéci a založit šipku. Přesto věřím v dobré pořízení a jakmile Tell domluví taky pozdravím. Buďte zdrávi. A pokynu pravačkou na pozdrav. |
| |||
No někdo by měl prolomit oboustranné překvapení nějakým "vhodným" oslovením, tak se toho ujmu a zkusím to po trpaslicko-hornicku.. Mrknu přitom na Murmea.. Přeci jen kdo ví, co je to za chásku a taky se najednou záhadně "rozmnožili".. Inu uvidíme.. Není na škodu být ve střehu.. Zdař bůh, ať už vyznáváte jakéhokoliv.. Trochu jsme zabloudili při jeskyňaření.. Nepotkali jste náhodou našeho kamaráda? Člověk ve zbroji.. Hlídal v táboře naše koně a my jsme šli prozkoumat jeskyni. Naneštěstí nás to tam trochu zavalilo, no znáte to.. Ale proklovali jsme se ven jinou cestou.. Teď chceme jen najít našeho přítele a nevíme pořádně, na které straně jsme.. Trochu kecám, protože trpaslík se v podzemí nikdy neztratí a já vím přesně na které straně jsme a kam zahnout, aby jsme se dostali za ním.. Ale taková malá konverzační otázka na něco, co už vím, nemůže uškodit.. |
| |||
Jak uvidíme světlo na konci tunelu zhasím lampu úplně a nechám jít Tellchara na výzvědy. Za chvilku na to se za ním vydá Murmëo. Vidím a slyším, že si něco šeptají a pak se vydají spolu ven. Váhám jen chvilku, když slyším jak se Tellcharova zbroj natřásá a řinčí a pokynu na Warrena, že jdem taky. K východu z jeskyně se dostanem s odestupem od Tellchara, ale začínáme dvojci trpaslíků dohánět. Přece jen máme delší nohy. |
| |||
Rozumím. To by nemuselo být zlé, snad jich nebude další kupa poschovávaná za keři. řeknu trochu s šibalským usměvem. Alespoň budem venku, tedy zda-li to nebude jen nějaká velká jeskynní místnost. Jsem za Tebou. Dořeknu a s Tellcharem vyrazím puklinou ven. Jsem mu za zády, takže dost dlouho není vidět, že jsme dva. Až pak se "rozdvojíme", když už bude blízko chvíle k oslovení. |
doba vygenerování stránky: 0.34671592712402 sekund