| |||
Šak sa zatím moc neplašte.. Jestli tam něco přebývá a chodí to ven, tak to bude dělat stopy a ty Waren bez problémů najde, protože jestli to chodí ven pravidelně, tak by jich tu mělo být mrtě.. No a jestli ne, tak se tam stejně aspoň kouknem s Murmeem.. To víš, profesní trpasličí zájem.. He he.. Při svém zasmátí se podívám na Murmea, toho starého bracha.. Čárifuka nemáme, to máš recht jak sviňa kamaráde, ale zas na druhou stranu jsem zatím nepotkal nic, s čím bych se nemohl vypořádat se svojí sekerou.. To je asi i důvod, proč tu teďka stojím.. Ale vím, že aby byl sichr, tak to chce nejen obyčejnou obouručku, ale kouzelnou obouručku.. Pak už je to v suchu.. Ty bys nám Murmeo i mohl trochu poradit a zakalkulovat, kolik by to asi tak stálo, kdyby jsme si nějakou zbraň nechali u theurga očarovat.. Nevíš přibližné ceny? |
| |||
Dojedem k pěknýmu místu a naprostou souhlasím s Tellcharovým návrhem, že se tu utáboříme. Jen už tak moc nesouhlasím s tím, aby se tam vydali jen ti tři. Telle já jeskyně nikdy neprocházel, ale jsem za to, že bysme to měli prozkoumat ve větším počtu, než jen vy tři. Pokud je tam cokoliv, tak je to pravděpodobně dost silné na to, aby to udrželo jeskyni do teď a může to vážně ohrozit i vás. Přitom taky seskočím z koně, uvážu jej a stoupnu vedle trpaslíka, pozorujíc ústí jeskyně. |
| |||
Před dolem Jakmile dojedeme na místo, které na první pohled zaujme vchodem do dolu a příjemně krytím pláckem, zastavím stejně jako ostatní. Když Tellchar promluví o tom, že zůstaneme tady, seskočím z poníka a pohladím jej po hřbetu. Jsi báječny, moc hodný. Mluvím k ponymu, zatímco jej častuji po boku. Určitě, jdeme na to. Převezmu od Tellchara lucernu a přejdu krapet blíže k dolu a stejně tak ne blízko, abych nepoškodil případné stopy, které by Warren mohl identifikovat a říci nám trošku více o tom, co nás tu čeká. Když tak stojím vedle Tellchara promluvím k němu. Telle, musím Ti říct, kdoví co nás tam čeká. Je mrzutý, že Himring je fuč a ten divný Rastarian, či jak se jmenoval, si klidně zmzí za chodu. Ale bez čáryfuka je to bída. Nikdo znás to neovládá, ale snad se obejdem i bez toho. Zahloubaně dokončím a koukám po Warennovi, jak je na tom. |
| |||
Přenocování Plácek u dolu vypadá velmi dobře.. Bando asi složíme hlavy tady na tom plácku, ale znáte to jak je to se starými doly! KDyž se dlouho nepoužívaj, tak se do nich nasáčkuje kdejaká havěť.. Dokonce i v těch dolech, které se používají se obvykle vyskytuje kde co.. Musíme to aspoň trochu zkontrolovat a rozhlídnout se, jestli to tam nevypadá jako doupě nějakých potvor nebo kdo ví čeho.. Půjdu se tam podívat.. Pojďte někdo se mnou.. Murmeo pojď, budeš mi svítit.. A Warene, ty umíš stopovat, tak to tady pořádně očíhni.. Hlavně ústí do dolů, jesytli od tam něco chodí ven, tak to poznáš Jestli to bude moc velký labyrint, tak se brzo vrátíme.. Sesednu z poníka a uvážu ho ke keřům, pak sekeru v levačce a rovnou si to nasměruji ke vchodu do dolů.. Čekám na Murmea s lucernou a mezitím prohlížím ústí, ale spíš z dálky, abych třeba Warenovi nepošlapal stopy.. |
| |||
Družina Dáte se na cestu. Klášter necháte za sebou a skalními soutězkami se proplétáte Zlatými horami . Máte namířeno do Hvaru , který leží na severovýchodě u Východního moře , doručit zprávu kterou vám dal léčitel. Cesta je dost špatná a tak cestujete pomalu,takže se za celý den dostanete pouze k starému, nepoužívanému dolu . Odtud už se cesta svažuje k úpatím skal a přechází do stepi. Ale pro vás je nutnost najít místo k přenocování, pomalu se smráká a k stepi je to ještě kus cesty. Před starým dolem je plácek , na který byste se všichni v pohodě vešli. Kolem roste pár keřů a místo je chráněné ze severu i východu skálami. Ve východním masívu je vstup do dolu. |
| |||
Zhroucený plán nemistra Když mně odrazuje můj malý přítel naprosto ho ignoruji a jdu dál. Pak spustím A proč je sledovat? Věř mi, kdyby tě sledoval někdo koho jsi odmítl přijmout mezi sebe, a on by tě potom sledoval nepřišlo by ti to no... divné? Mně ano. a jen se lehce usměji na protější zeď která mi s neúspěchem úsměv oplácí. Můj plán byl takovýto: "Vydali by jsme se za mnichem a řekli mu o mém bratrovi, nějak by jsme mu nalhaly že skupina ví kde je ale má ještě po cestě zařizování a proto nechtějí abychom s němi jeli. Jenže nám pak zapomněli říci kde je najdeme, myslím že ty krysy by nám to řekli a hurá na cestu. Chci ještě pokračovat ale jakmile Furínovi pohlédnu do obličeje který doslova vyzařuje touhou vydat se za nima Byl to dobrý plán, když mu řeknu "Ne" stejně půjde a něco se mu stane. A to nemůžu dopustit, sice nejsem žádný supr bijec ale nějaká ta trapka či pouťoví kouzelník s králikama taky ne. Sklopím hlavu k zemi abych mu viděl do očí No dobrá, pojedeme a neboj. Odpočinek byl jen výmluva jak zabít čas... ...který mít nebudu... ...takže všechno v pohodě? Jedeme. a vydáme se ke koním. Stoupnu si ke svojí hnědé klisně a jemně ji pohladím po boku Tankové vznešené zvíře, pochválím si ji v duchu ale dále se již neprozpívám nad těmi zázraky . Opatrně nasednu do sedla. Nejsem žádný jezdec, ale městský mág. Teda, teď už asi ten typ "jdu se porvat s tím skřetem, jdeš taky?" konečně se mi podařilo vyškrábat do sedla a prohlásím Nuže, můžeme se vydat na naši malou slrdovací tu... no jak se to jmenuje... výpravu? konečně si vzpomenu na to slovo. Pouze si zběžně překontroluji věci a vydáme se po cestě. Ty, Furíne. Co sis myslel o té bandě dobrodruhů? začnu nezávaznou konverzaci Ten trpaslík, Tellchar, to je prý jejich vůdce a podle mně je to na něm vidět. Jen se bojím jak budou reagovat až nás "přistihnou" poslední slovo skoro jako kdybych odplivoval ze rtů. |
| |||
Přesvědčování + cesta Konečně se mi podařilo vyškrábat se na poníka a v tom trpaslík prohlásí, že o nás němá zájem. Rozezleně zeskočím z poníka, uvážu ho na místě, kde měli uvázané koně oni a rozběhnu se Andersovým směrem. "Ty tu chceš odpočívat ? Jestli chceš někdy najít svého bratra, tak jediný způsob je přes ně. Jestli nám zmizí, tak s nimi i tvoje naděje ho dopátrat !" Snažím se ho přesvědčit, aby se semnou za nimi vydal. *Bůh ví kde ten hrad má být, nevím jestli bych dokázal je sám sledovat po delší dobu. Než by jsme tam dorazili, tak by mě dřív po cestě něco sežralo.* Pravou rukou si plácnu po vaku. "O jídlo nemusíš mít strach, to je jediná věc, kterou u hobita vždycky najdeš. Odpočinout si budeš moct večer ..." Snažím se mu co nejvíc usnadnit situaci, mezitím se pomalým krokem vydám opět ke svému poníkovi a při tom doufám, že mě Anders bude následovat. Nyní se už rychleji vyškrábu na hřbet Toníka a pobídnu ho ke cvalu. Držím si od skupinky patřičný odstup, snažím se je mít pořád na očích, ale zase naopak se snažím aby oni na očích neměli mě. |
doba vygenerování stránky: 0.40153884887695 sekund