Na hřbetu ponyho

Při vzájemném hovoru nám cesta k městu mnohem lépe ubíhá..
I já bych tu toho starého samolibého mrzouta Himringa rád měl.. Je to pro nás velká ztráta, ale když jsme přijali to jejich dobrodružství s lebkou, momentálně nám už nic jiného nezbývá, než ho napřed splnit.. Abych byl upřímný Delphe, měl jsem sto chutí se jím na tu lebku vykašlat.. V každém případě ty další lebky mě vůbec nelákají..
Na chvilku se odmlčím a pak Delph začne mluvit a kouzelných zbraních..
Už jsem o tom přemýšlel mockrát.. Je i spousta nejrůznějších potvor, které obyčejnou zbraní ani nezraníš, byť by byla sebeostřejší. Postupně by jsme se měli těmi zbraněmi vybavit pokud možno všichni. Oceňuji tvoji nabídku, ale vše se bude odvíjet od ceny. Je dost možné, že i když se složíme, tak nám to na kvalitní zbraň nebude stačit.. Jak budeme ve městě, tak především prvně zjistíme ceny a pak to promyslíme.. Kolestýni říkali, že ty lebky mají nedozírnou cenu, takže pokud by jsme tohle dobrodružství ještě zvládli, tak by jsme potom mohli vyinkasovat velmi tučnou cenu a pak by to bylo lepší..

Když Tellchar zavelí, tak prostě lehce stisknu kolenama a líně naznačím opratěmi koni, aby jel. Vyrazím tak jako první. Notnou dobu přemýšlím, jestli si nemám připravit kuši, ale nakonec ji nechám jen po ruce. Tady poblíž kolestýnů snad nikdo nebude a tak ještě pár hodin bude klid.
V průběhu cesty se zařadím vedle Tellchara.
Ačkoliv jsem Himringa neměl moc rád, pořád byl nejlepším kouzelníkem co jsme měli. Skoro bych byl v pokušení po tom Raistanovi a Andersovi jít a najít Himringa a pomoct mu s tím, co jej odvedlo, aby se zase mohl vrátit.
hluboce si oddechnu.
Kdo ví, kde je tomu kouzelníkovi konec.
opět následuje menší pomlka
Myslel jsem na náš úkol. Vypadá náročně a mohli bychom tam potkat mnoho nebezpečí a možná i silnější než do teď. Naučil jsem se od mnichů mnoho nového a nejsem sám, ale nedělám si iluze o tom, že by tak mocný artefakt ležel jen tak někde uprostřed prázdného hradu.
Napadlo mě, že když jsem ještě žil v Dusaru, tak alchymisté vytvářeli různé magické předměty a mimo jiné i kouzelné zbraně, které i z neschopných zbohatlických synků vytvářeli schopné válečníky. Tak ti chci říct, že až prodáme koně a zbytek toho co máme po banditech, půjčím ti své peníze na to aby sis mohl vyžádat služby nějakého alchymisty na očarování tvé zbraně. Bude to jistě velmi drahé. Oplatit mi to můžeš, až zase nasbíráme dost peněz a já si mohl takto očarovat své zbraně.

Odmítnutí

Vše probíhá hladne, až nakonec trpaslík prohlédne No pokud je to ten vůdce, popravdě je to na něm vidět. a naprosto bez emocí mu přikívnu jakože rozumím Nevadí, budeme to muset udělat jinak Tak doufám že ať již děláte cokoliv, ať se vám to podaří. otáčím se a vydávám se do kláštěra k mnichům kde oslovím původní skupinu se kterou jsem se bavil Ještě jednou, dobré jitro a nevesele se usměji Chci se omluvy za můj výbuch. Měli jste pravdu jen by mně zajímalo kam nejspíš míří? Řekli mi že bych tam mohl najít svého bratra který s něma putoval ovšem již mi neřekli kam jedou jeližo prý "...velice spěcháme, jedeme bando!" cituji trpaslíka s naprostou kamenou tváří. Mohl bych vás poždáda ještě o jednu laskavost? Mohl bych se zde najíst a na chvíli si odpočinout, mám za sebou velmi strastiplnou cestu Snad to výjde. pomyslím si a usměji se na mnichy.

Klášter-odjezd

Moc dlouho nepřemýšlím, defakto vůbec.. Pokud jsem se na chvilku zarazil, tak především nestoudnou naivitou těch dvou lolků..
Druhá, a o poznání kratší, prodleva byla způsobena rozmýšlením kulantního sdělení "Ne".
Děkujeme vám za vaši velkorysou nabídku, nicméně momentálně se žádný konkurz na členství v naší partě nekoná..
Nikdy se ani nekonal.. Většinou se přidal někdo, kdo nám pomohl nebo jsme pomohli my jemu a on nám chtěl projevit vděčnost a podobně.. Nebo jsem jen potkali třeba staré známé.. Ale nikdy jsme nebrali nikoho, kdo se nám vnucoval.. A doufám, že ani nikdy nebudeme..
Střelím pohledem na Delpha a Warrena, aby bylo jasné, že o tomto nehodlám diskutovat, protože vskutku mi nepřijde jako dobrý nápad, vzít do party dva neznámé zelenáče, kteří se k nám snaží evidentně a vehementně dostat..

Bando jedem.. Už jsme tu promarnili hodně času..
Jak sedím na poníkovi, tak ho jen popoženu do kroku a vydám se směrem k bráně a pak již o poznání rychleji směrem k městu, až se připojí zbytek družiny..

Nový člen....Nebo ne ??
Pulelf se vzpomatuje a pak odejde, naskočím na svou černou klisnu, zkontroluju věci připnuté na stranách a chystám se vyjet Pojd Rauko řeknu ale pulelf se najednou vrací.
Ten má kuráž... Chvíli se baví s Delphem a pak dodám Mohl by se nám hodit, magii tu nezvládá nikdo a evidentně on ano trochu si ho prohlédnu a pak řeknu Ale doufám že někdy příjmeš moje pozvání na trénink s holí řeknu a usměju se Mimochodem já jsem Warren a tohle je Rauko, pozdrav Rauko řeknu a pes okamžitě vesele zaštěká a zavrtí ocasem, pak se podívám na Tellchara a počkám jak se vyjádří on.

Na odpověď jen kývnu a podívám se na Tellchara.
Tímhle malým testem prošel. Nevybouchl, nevytýkal a celkově odpověděl rozumě. Ale přijetí člena není jen na mě...
Čekám na trpaslíkovu odpověď, ale doufám, že se ozvou i ostatní, protože je to záležitost celé družiny. Moje svolení snad bylo patrné v kývnutí.

No tohle!

No tohle! Chápu. pronesujízlivím hlasem Jenže moje "nemoc" je má soukromá věc která se přhodí jen v některých situacích, nikdy se nestane při soustředění, něpětí či činnosti To je svatá pravda. A k mé výřečnosti. Umím se ovládat, jen mi to někdy ujede. Myslím si že máte pravdu že to bezemně zvládnete ale moje pomoc se bude hodit tak ako tak, ale pokud nechcete... Doopravdy nejsem vtěrka ani nic podobnýho, jen on je nějáký jízliví...

Jakmile Anders odejde, tak naskočím na koně, překontroluju, vše jestli dobře drží a ohlídnu se, jestli jsou připraveni všichni. Vypadá to že ano. Nový hobit se právě škrábe na svého poníka. Ostatní už čekají, nebo také ještě kontrolují poslední detaily před cestou.
Tu se zarazím a otočen v sedle sleduju návrat půlelfího kouzelníka.
Po jeho řeči o tom, že by se rád přidal prohodím s poznatelně jízlivým tónem:
Zatím jsme si poradili i bez tebe a nevím, jestli by to nebylo lehčí, než s tebou. Tvoje výbušnost nás může dostat do problémů tam, kde by stačilo dobré slovo. Také tvoje slabost může nastat zrovna v nejméně vhodném okamžiku uprostřed boje. Jestli to vyvolává nějaká taková silnější situace, tak v boji je to ještě horší. Čím nám můžeš pomoci, krom toho vžům z místa na místo?

Když se mě Jan optá na koně, vzpomenu si na svého poníka, kterého jsem nechal uvázaného u kůlu, když jsme rozmlouvali s mnichy.
"Ještě že si mě na to upozornil, málem bych ho tam nechal."
Rozběhnu se svým obrovským hobitím krokem směrem ke klášteru, kde následně zahnu za roh. Tam vidím hnědého, smutně koukajicího poníka.
"Málem jsem na tebe zapomněl Toníku, to bych si teda dal!"
Poplácám ho a odvážu. Uchopím jej za uzdu a táhnu směrem k družině. Z celé Andersovi migrény vidím pouze jak stoupá ze země.
*Hmmm, že by mu ten elf vypálil ? Těžko říct ... Patlat se v tom nebudu, problémů mám už tak dost.*
Dojdu k Janovi a ukážu mu svého poníka.
"Tohle je Toník, vyhrál jsem ho v kartách."
Usměju se při vzpomínce, jak jsem tehdá šidil. Zachvíli se otočím na trpaslíka.
"Rajstana jsem podkal před pár dny v městě, v Goru pokud si to dobře pamatuju ..."
I když se poníkova velkost dá skoro přirovnat k té mé, chvíli mi trvá než se mi podaří mu vyškrábat na hřbet.

Rychlá pomoc

bolest je čím dal větší a myslím že pokud nedostanu bylynky, zhorší se to. Poté ke mně přiskakuje onen pulefl a dává mi jakousi jeho bylinku. Boužel nepomáhá Jenom Hořký lísteček... avšak přeci už jsme schopem aspoń ovládat jazyk Lístek, vodu, pít... začíná se mi dělat mdlo ovšem ostatní již pochopily a dali mí lístek do pusy který jsem automaticky rozkousal. Jeho hořká chuť naporsto tápí mé citlivé smysli, až se mi z toho chce zvrace Chutná líp než posledně poznamenám si sarkasticky a pak mi dají napít vody. Rychle ten hnus spláchu. Pak mně chtějí odvést k mnichům ale již do 5 minut jse zase v pohodě a nanohou. Pouze trošičku otřesený. Echm. Echm. Ďíky, mám menší migrény Moje platba za dar magie. Ne, již jsme v pořádku ale děkuji za rychlo pomoc, mám menší neduhu která mně občas takle omámí. No pokud dovolíte, naoplátku za pomoc bych vám chtěl nabídnout moje služby když ten par... když Himgring zmizel. Myslím že budete potřebovat pomoc. Snad to nebudou brát jako něco jiného. Nevím, a možná že se nakonec i dozvím co se tím zmetkem stalo. a mírně se při těchto slovech ukloním.