Okamžitě přiskakuji na pomoc půlelfovi. Věřím, že tohle nehraje, protože nemá důvod. Ale nevím si příliš rady a jsem rád, že seskočil z koně i Warren a nezdržuje se nějakými hloupostmi a strká mu něco do úst. Stihnu si povšimnout, že u něj leží nějaký váček, který jak mi zpětně došlo se pokoušel vzít, těsně potom, co se mu začalo dělat zle.
Vezmu jej a přičichnu. Ucítím nějaké bylinky a podám je Warrenovi.
Tohle se snažil vzít, hned jak se zhroutil. Asi to není poprvé co se mu to stalo a mohou to být léčiva.
Pak si stoupnu a podívám se po ostatních a prohodím:
Myslím, že ho tu necháme v péči mnichů a my můžeme vyrazit.
Sám ale ještě čekám, jak dopadne Warren s pomocí. Také si všimnu, že Jan si vybral hnědou klisnu.
Pokud nerozumí koním, udělal dobře, ta ho nezklame ani v těžších chvílích a hlavně nebude se stavět na vlastní hlavu, když se ji něco nezlíbí. probleskne mi hlavou a znovu se otočím k Warrenovi a Andersovi.

Nemocný
Když odjíždím tak se muž začne sám od sebe zkácet na zem, chvíli přemýšlím ale pak si uvědomím že to je taky pulelf a i když odmítnul výzvu o trénink tak mu pomohu, seskočím z koně a sáhnu do vaku, vytáhnu několik oranžových lístků, rozlomím ho napůl a vložím mu to do úst, pokud by něco namítal tak nejspíš nebude moc velký problém vpravit to do něj násilím.
Tento lístek do něj vlije novou sílu , pokud by i po chvilce vypadal furt tak jak vypadá tak se snažím blíže zjistit co se s ním děje a ošetřit ho.

Stáje - Co by si beze mě počali?

Díky Tellchare. Vážím si toho. Odpovím Tellcharovi. Nato se ve stájích objeví i Delph, který mi poradí s výběrem koní. Chvíli stojím zamyšlený a potom povím: Jak moc je ta hnědka líná? Jenže Delph nikde. Díky...
Rozhodnu se tedy pro hnědku, kterou osedlám a upevním na i své věci. Už, už bych koně vyvedl ze stájí, ale vtom můj zrak spočine na hromadě věcí, které patřily lapkům a jejich koně jsou ve stájích. Co nadělám? Uvážu svého koně a začnu nakládat zbylé. Když už jsem se vším hotov uvážu koně za svoji hnědku a vyjdu s celou karavanou před stáje, kde se konečně připojím ke zbytku společnosti, domyslím se, že tu právě proběhla ostrá potyčka mezi několika mými společníky a nějakým shrbeným človíčkem. Asi dostal. Hehe.
Spočítám si kamarády a vyjde mi, že se k nám někdo připojil a dva nám schází. Kde je Kerstin a Murnëa? Zeptám se a pak dodám: A co ty malej? Káš na čem jet? Zeptám se s úsměvem hobita, který se očividně má k naší společnosti. Není to takový ten posměšný úsměv, jo ten milý a přátelský.

Ehm
Nu dobrá. Chci ještě něco podotknout jenže začíná nmně bolet strašně břichi, skoro jako kdyby bylo na moři či vněm snad bynuch vulkán. Trpaslík je stále nepříjemnej No víš... pak mně však začíná strašně bolet hlava. Cítím každou kostičku v lebce a mám pocot jakože mám moc velký mozek v nějáké zcvrklé lebce Zase? Ach ne.... Začínám strácet sílu, tělo zažíná být strašně těžké a kolena velmi slabá. Již se neudržím a unaveně se sesunu k zemi kde jen těžce odychuji z toho jak moc mně bolí hlava. Okamžitě se ziřivě začnu přehrabovat se své brašničce a hledám bylinky proti bolesti. Čert to vem! Všechno i toho blbce. Ještě dostanu migrénu.. a rychle vytáhnu kožený pytlíček. Pomalu, a vyčerpaně se postavím na nohy, pak si všimnu že mi jen tak upadl onen váče Sakra práce! pomalu si kledni a vezmu ho znova do rukou, sundám si hůl a začnu se sní podpírat. Musí to být zvláštní podled jak se mladý muž kterému je asi 20 boří sám do sebe. Ďíky ještě stačím zachrchlat Ta bolest... Pomalu se začínám odcházet k mnichů s prozbou o pomoc.
Jediný kdo může něco tušit je hobit, kterého jsme potkal v hostinci a který se ukázal být velmi přátelský.

Stále se nám nepodařilo odjet

Jsem celkem rád, že se do toho vložil Delph, protože už jsem chtěl sesednout z poníka a tomu pitomci rozbít hubu.. Už opravdu dlouho jsem nepotkal takového blbce..
Himring byl členem této družiny mladej.. Naneštěstí naši družinu spešně opustil před víc jak měsícem. Povolala ho nějaká neodkladná osobní záležitost. Víc to rozvádět nebudu, protože člověku, který se ani neumí na začátek slušně představit nejsem povinen něco říkat. Nevíme kde je a nevíme ani kam šel, takže pokud ho potřebuješ tak neodkladně najít, jak tvrdíš, tak tvůj úkol evidentně ještě neskončil.. Takže když jsme si to vyříkali a každý máme své poslaní, tak nám laskavě uhni z cesty. Už jsme se tu zdrželi dost dlouho..
Pohledem přejdu na hobita..
Hobite, stopaři pojď sem. Co jsi to říkal o Rajstanovi? Že jsi ho potkal včera večer? Odtud odešel již před 14 dny. Tak kde a kdy jsi ho potkal..?

Někdo rozumný

Dobrá, pochopil jsem. a kývnu hlavou na znamení že již rozumím Nebudu se o něm vyjadřovat tak jak se vyjadři, jestli vám to pomůže. Aspon ne naslas a unaven celou dlouhou cestou, použitím akouzla a já nevím čeho již skoro odevzaně a mírně, skoto až odevzdaně odpovím Víte, prošel jsme si dlouhou cestou a mnohými útrapami abich ho našel. polku slinu a slině mi zakručí v žaludku Napsal mi dopis, bylo vněm několik věcí. Poklad, moc a já nevím co. Avšak jediná věc co stojí za zmínku byla "... jde mi o život, přijeď..." Já vůl že jsem ho poslechl stačilo už jedno dobrodružství... a teď tohle. muj tváře vypadá již zcela bez výrazu, no snad unaveného pohledu. Myslel jsem že je doopravdy v nebezpečí ale jak vás tak vidím, byl naprosto v bezpečí. Možná dostal opět svuj záchvat paranoii či co... nebo to udělal zas a povzdechnu jsi nebo mě vás hodil jako "náhradu". Nebylo by to poprvé. Vy jste mluvily pravdu že? obrátím se k trpaslíkovy Omlouvám se, byl jsem rozčilený a nemyslelo mi to. poté se pomalu pořu o něco o co bych se mohl opřít, dám si ruce na kolena a tělem tak vytvořím písmeno připomínající P. Jsem vellice unavený, mohly bychom pokračovat někdy příště? Potřebuji ho jen najít.
A dát mu pár facek. pak si šáhnu do torny a napiji se, muže co mně vyzval na souboj naprostop ignoruji a proto si skoro nevšimnu že odchází.
Jen tak mimochodem, nezminoval se o něčem Himngring? a pohlednu na ně skoro až prosebným pohledem Aspon malou stopu...

......
Když ten chlap odmítne žádost o souboj tak si pověsím hůl na záda a nasednu na svého koně
Pojď Rauko řeknu svému psovi a pomalu vyjedu dopředu

Warren mě krapet zaskočí svou útočností a výzvou k souboji holí, ale zůstanu v klidu. Asi je ve mě spousta sebevědomí ze značného nárůstu mích dovedností pod dohledem mnichů. Zbraně tedy zůstávají v pochvách a ruce volně na nich.
Andreasi, o Himringovi bych toho mohl říct mnoho. Byl domýšlivý, arogantní, chladný, ale i nebezpečný a v tom co dělal byl dobrý. Nikdy nebyl můj přítel, ale byl to spolubojovník na kterého jsem se mohl spolehnout, takže ta poznámka o slizkosti je mi nepříjemná stejně jako všem ostatním, takže važ slova. Protože by mohlo jít o život teď a tady. Takže prozraď o čich život jde. Protože jestli je to Himring, někteří mu rádi pomohou z přátelství a někteří, protože si to zatraceně hodně zaslouží. A zbytek se přidá, protože půjde většina z nás. přimhouřím oči a dodám tišeji ale snažím se co nejhrozivějiTaky nás poučil o některých slabinách kouzelníků.

Ehm..Souboj?!

Poté si muj novej kamarád pěkně obsatal místo v družině, opět se obrítili s pozorností na mně. Pak na mně promluví elf, vlastně pulelf. Tak za a, muj soukmenovče vyslivím zřetelně a pomalu Nedělím si co chci, dobrá omlouvám jestli vám o toto a navíc No poravdě jsem vylítnul až moc, ale jsme prostě takový no pak si všimnu že se přibližuje ke mně a ma vysasenou zbraň Ne. řeknu mu ledovým klidem a tvářím se bez výrazu Nebudu s tebou bojovat kvůli tomu že ce cítiš nedocenění nebo co. Nic jsi mi neudělal pak se obrátim k ostatním a vy mně taky ne. Proto odmítám tento souboj, klidně si uděř jestli to pomůže tvému malému egu trochu vyrůst Asi si zažil něco v dětství, či co. Ale se zbraní na mně doopravdy nepůjde. Již mám hlavu opět v pořádku a jsem schopen logicky uvažovat No blesky po nikom házet nebudu, není to rp ně "fér" a navíc, nic jsem mu ani nikou neudělal, jin kdyby si ti chitráci co jsme kvůli tomu smradovy musel podstoupit. Myslím že vše bylo jinak. pak si ho pořádně prohlédnu a odhadu svoje šance na výhru bez použití magie.

Tak dost !
Chvíli tam tak stojím se zaťatými pěstmi, až nakonec to už nevydržím. Odstrčím hobita za mě do naší družiny Myslím že bys k nám mohl, dokonce měl patřit, jednou jsem potkal jednoho hobitího kuchaře, bylo to někde v lese, Květoslav jmenoval se, a ten co uměl za pochoutky z tak mála, jen z toho co našel v lese.... nachvíli se odmlčím a oblíznu si rty Ale poslední slovo má Tellchar, ukážu na trpaslíka potom se skloním k jeho uchu Neboj on tě přijme, stačí když mu uděláš chutě řeknu, oddálím se a usměju se, potom můj výraz přejde v přísnější Hej ty, půlelfe řeknu a odhrnu si havraní vlasy za ucho, všímavější postavy si všimnou mých tmavě zelených očí, a jemného strniště, což je známka půelfů. Co si o sobě vlastně myslíš. Jen tak si nakráčíš mezi 6 lidí a děláš si co chceš ? A teď tu dokonce mluvíš o nevychovanosti ? řeknu a chystám se vytáhnout šíp, ale pak si uvědomím že není dobré střílet šípy jen tak do někoho, pak si všimnu hole která mu visí na zádech. Braň se řeknu, přiblížím se k němu a namířím na něj obyčejnou dubovou hůl s dobovými lístky na konci.