Škemrání
Při posledních slovech mi je jasná, že tudy cesta nevede a jelikož jsem dosud nepromluvil, mám alespoň o něco větší šanci než ten frajer vedle mě.
"Včera večer jsem v hostinci narazil na chlápka jménem Rajstan, který mi o vás nespíš vyprávěl. Prý máte namířeno na nějaký hrad či co. Jsem dobrodruh stejně jako vy a hledám nějaké to vzrušení. Myslím, že bych dokázal pozvednout vaši kuchyni na vyšší stupeň, umím dobře stopovat a vyznám se v některých bylinkách."
Zkusím se zatvářit co nejvlídněji.
*Co jim to tu proboha vykládám, už se zase řítím do maléru ...*
Stále sleduji trpaslíka, kterého považuji za vůdce skupiny, jelikož zatím nikdo jiný nepromluvil. Chlapa předemnou si moc nevšímám.
"Mohl bych vám být užitečný ..."
*Hehehehhehehe ...*

End

Hele, je mi jedno jak si vás naklonil ale věřte mi. Nebyl tak dobrý jak se zdál. vzpomínky pak se ke mně trpaslík otočí zady a odchází Tak tohleto udělalo jen pár lidí, a většinou jen jendou.. Hej! Stuj! znovu mně začíná zaplavovat vztek tomu by slušel nový učes od mého oblíbeného holiče "Modrý blesk". Stuj. tuto větu nevyslovím jako požadavek, požádání nebo jakoliv jiinak ale spíše tím autoritativním tónem Ty... Klid, nerážej ho, nic ti neudělal. ...lháři. Chci vědět kde je himngring, je to životně důležité pornáším hlasem který rozhodně není prosebné ...jde tu o život. Možná že i o více než jen o jeden. Klasika, brácha zas na mně hodil nějákou přihloupou družinu a za nějákou práci za kterou rozhodně již dostal zaplaceno... začíná se mně prutce zmáhat hněv. Snažím se potlačit svoji touhu uškvařit ho, jenže je to zezadu, takže nečestné a navíc to není ani humanoidní. Jsme velice rozčilen a proto pronesu zaříkadlo "ye archom" a zjevím se před trpaslíkem. Hlasem plného uražení a hnběvu začnu Nikdo se ke mně nebude otáčet zády, jasné?!

//PS: zjevm se dál od jeho dosahu sekery

Konec debaty
Kde je Himring nevím a i kdybych to věděl, tak bych ti to pravděpodobně neřekl. Co tu děláme, tak do toho ti nic není. Nebudu se o tom vybavovat s nějakým neznámým hejskem, který uráží mého přítele, tak se ztrať a nepřekážej nám!
Vysypu na něj těch pár vět velice svižně a pak z takřka výhružného postoje najednou přejdu do uvolněného, protože se vyšvihnu na svého poníka a dál si toho floutka příliš nevšímám..
Jsem ostražitý, ale nejevím zájem se s ním bavit..
Čekám, až nasedne celá banda a pak vyrazíme za našimi záležitostmi..

Debata

Trpaslík začíná zaujímat nějý až moc agresivní způsob, ale já jsme tak tvrdohlavý že si toho skoro nevšímám Nepřítel mého nepřítele je můj přítel... opakuji si tuto větu pak již klidným a rozumným hlasem mluvím No dobrá, pro tebe je to přízel. Pro mně podrazák ale neboj já mu nechci ublížit, jen chci vědět kde ho najdu. Jen tak mimochodme přeji ti dobrý den, přeslech jsme tvoje jméno ale to je asi jedno co?! tón hlasu se pomalu mění k jízlivosti No to je jedno. Kde ho tedy najdu, dozvím se to konečně? Že by ten idiot na něj zapůsobil nějákým tím jeho ohnivím trikem kdy nechá někoho zmizet? Poslyšte, co tu vlastně děláte? Muj.. ehm přítel, Himring, se prý svámi vydal kvůli nějáké věci která by mně prý "mohla docela škokovat a překvapit"! řeknu jako kdybych tu poslední větu skoro vyplivl. Poré prozřím a všimnu si že družina je "nenápadně" připravena moji maličkost trocu zkludnit, v duchu si pomalu začínám připravovat kouzlo kdybych ho potřeboval (nečajuji! Pouze se připravuji!).

Při jeho slovech se dokonale změní můj výraz. Rysy ztuhnou a já se mu s ohledem na svoji výšku dívám z příma do očí.. Ani snad nikdo nestihl postřehnout, že jsem schoval dýmku a svoje do plátů zakuté ruce si opírám o svoji obouruční sekeru. Jestli od hlavy až k patě do železa zakutej trpasličí bojovník opírající se o obouruční sekeru nevypadá dost nebezpečně, tak je nutno navrch dodat, že se tvářím opravdu přísně. Ani stopy po nějaké vstřícnosti nebo toleranci.. Ty slova o neschopném slizkém parchantovi můj postoj učinili ostrým jako břitva..
Himring je náš dobrý přítel. Přítel mého přítele je i můj přítel, ale jeho nepřítel je i nepřítelem mým.
Očima nepřestávám propalovat hlavu toho nafoukaného hlupáka, který uráží našeho druha..

Družinka

trpaslíkova "nevšímavost" mně ještě víc rozuřuje jenže jeho plán který asi má funguje. Pomalu ale jistě chladnu No tak, klid.. chlácholím se a myslím na něco příjemného. Pak se již uklidním a začnu trochu ledovějším tónem. Pak musíš být Techar nedopatřením skomolím jméno Sakra a nějáké normální jméno si dáti nemohou?! Himgringa sháním "já". Nevíte kde bych ho mohl najít? Pátrám po mněm dosti dlouho a až najdu tu věc co ten nechopnej, slizkej parchant nedokáže ani popsat řeknou mi: "Je mi líto pane ale nikoho takového neznáme" a k tomu ten jejich blběj výraz! Až ho najdu, zbiju ho jako psa... muj obličej se mnění a mně dochází že jsme svůj "první" dojem docela pokazil. Zhluboka se nadechnu a naberu trochu chladnější avšak osvěžující vzduch který mně mně přivádí zpět do svého obvyklého nevýbušného stavu. Pak si uvědomím že to jsou lidé co mi nikdy nic neudělali a já jsme na ně takle vylít. Hledám ho já, Anders, řekněme třeba že jsme někdo pro vás zcela nepodstatný... a usměji se. Budu si muset dávat pozor na toho trpaslíka, budu mít asi problémi ale co. dáv ruce v bok abich zaujal neutrální pózu. Na zádech se mi zlechka zhoupne moje hůl a začne skluzovat Sakra já ji snad nikdy pořádně neupevním... ale počkám ne reakci ostatních.

Po snídani sbalím věci, které se za dobu pobytu přemístili ze zavazadel do skříně či na stůl. Ale je to rychlé uklízení. Opět navleču kroužkovou zbroj a všechny chrániče a připnu si oba meče a vyrazím směr stáj. Tam už vidím většinu družinky a na dvoře někoho kdo se, jak se zdá, dohaduje s mnichy. V ten okamžik mě to ale nezajímá.
Ve stáji ale zaslechnu Jana s Tellcharem jak se baví o koních. Protože jsem se s nimi už setkal, trošku je znám. I když za dobu u mnichů se zpravili oproti špatnému stavu u banditů a dobří jsou všichni.
Jane, jestli radši klidnějšího koně, tak si vem tam tu kaštanovou klisnu vzadu. Jestli chceš něco divočejšího, tak tohoto strakáče. ukážu na koně stojícího poblíž mé plavky.
Mezitím jsem už začal zapínat postroj a nasadil věci na koně. Vyrážím tak chvíli za Tellcharem.
Uslyším poprvé pořádně tu družinku nově příchozích a zaváhám o dost víc, než trpaslík. Zarazí mě chování nově příchozích, dotaz na Himringa, ale hlavně zhled to arogantního řvouna. Půlelf.
Jiného půlelfa jsem od dob Kristána neviděl, ale naopak tento nepůsobí moc dobrým dojmem. Dojdu až za Tellchara a postavím se pol kroku za něj a krok vedle, tak abych stál proti hobitovi, ale měl toho půlefa na dosah.
Uvolněný postoj, někoho kdo si věří a ruce lehce spočívající kousek od zbraní. Vlnité hnědé vlasy, po ramena slabě vlají v lehkém dopoledním vánku a odhalují mé lehce zašpičatělé uši a naprosto kontrastně pevný pohled od uvolněného postoje, který vrhám střídavě na hobita i na půlelfa.

Cesta, klášter, skupinka

Stojím těsně vedle Anderse, když zrovna né moc šetrně hovoří s mnichy.
*Snad je to pravda co vykládal ten pomatenec Rajnan ? Rajkan ? ... Nějak tak se jmenoval. Prej nějakej hrad a POKLAD ... No uvidíme.*
Když jsem zahlédl skupinku a Andersův odhodlaný výraz, bylo mi jasné co chce udělat. Za ten včerejší den v hostinci jsem o něm pár věcí zjistil a tak mě jeho reakce moc nepřekvapila.
"Třeba to jsou oni ..."
Konstatuju při pohledu na postupně se rozrůstající družinu. Jdu přímo za Andersenem, takže mě někteří ze skupiny možná ani nezahlédli, až nakonec zastaví, tak z poza jeho těla vykoukne malá, kudrnatá hlava ještě menší postavy oděné v bílé košili, hnědé vestě, plátěných kalhotech, s vakem na rameni a bez bot. Do debaty se nezapojuji, ani ji pořádně neposlouchám, jelikož moji pozornost uchvátil trpaslík a jeho dýmka.
*U sta pytlů brambor, to je trpaslík! O nich mi Anděla vyprávěla ... Jsou prý malý, tlustí, mrzutí, hamižní a že žerou a chlastají jako prasata. Vsadím se, že toho vypiju víc než ten žabař. A ta jeho dýmka, už ani nevím kdy jsem ten božský nástroj používal. Možná by nebylo od věci se k takové skupině připojit. Alespoň na chvíli ... hihihi ...*

Stáj Jan
Když mě Jan slušně požádá o koně, tak bez váhání mu přitakám..
Není problém Jane. Vyber si jednoho z koní těch banditů, nejlépe toho nejlepšího. Zbytek prodáme ve městě. Ty jsi se za nás byl jako lev, takže ti náleží rovný podíl. Takhle si vezmeš koně a je to vyřízené
Brána
Jak se začne trousit družina, tak se pomalu vydáme všichni k bráně, kde nás překvapí nějaký človek, elf nebo snad půlelf.. Mě tedy zaskočí svým chováním vůči mnichovi, takže na chvilku zapomenu vydechnout kouř, ale dojde mi to dřív, než by mě to přinutilo ke kašlání..
No co je zas tohle? Příjemnost stupeň "drát v řiti" a to ještě něco chce.. Tak na takové jsou dvě dobré metody.. Jedna je sekera mezi oči a nebo stáhnout mu gatě před někým, jako byla Thinwë, ale ta tu není.. Hmm budu muset zas jednou ukázat milosrdnou stránku světa i když je to vlastně děsná hloupost.. Až takhle přijde požádat o něco nějakého jiného trpasličího bojovníka, tak ten ho jako odpověď prostě rovnou zabije.. Bude to chtít nějaký poučný kompromis..

Nasadím nezúčastněný výraz, něco na způsob moje fajfka je pro mě momentálně mnohem důležitější, než nějakej nepříjemnej chlap.. Počkám si, až se si přede mnou chvilku postojí aby se trochu uklidnil a mezitím si ho pěkně prohlédnu u čehož vypustím pár epesních obláčků modrého dýmu, nakonec si ještě jednou poblafnu a odpovím..
Himringa znám, přijde na to, kdo se ptá?

// omlouvám se ale zapomněl jsem dát obrázek postavy odkaz