Odjezd
Po delší domluvě se dohodnem že to můžem probrat po cestě, zajdu na své tajné místo poděkovat mnichům, sbalím všechny své věci a odejdu. Po cestě do stájí si začnu prohlížet svůj luk
Sakra potřebuju delší luk... řeknu ,odvážu svého vraníka a poplácám ho po krku
Chyběl sem ti zlato ?? zeptám se koně a pohladím ho po hřívě. Dovedu ho k místu setkání a jelikož Tellchar mlčky bafá dýmku tak si z batohu vytáhnu kvádr dubového dřeva a začnu vyřezávat Tellchara. Nakonec příjde i Jan a pak všichni ostatní.
My se ještě asi neznáme, Warren jméno mé řeknu a podám mu ruku aby jsme si jimi potřásli, Pozdrav Rauko řeknu svému psovi a ten zaštěká a zavrtí ocasem.
Najednou vidím nějákého chlapa jak přichází a vypadá celkem rozzuřeně, radši už sahám pro luk a šípy kdyby se náhodou něco zvrtlo.

Velké přípravy

Od stolu odejdu spolu s Tellcharem. Mám namířeno k sobě do pokoje, kde se obléknu na cestu a do sedlových brašen nacpu všechen svůj majetek. Opět si připomenu, že si někde musím obstarat štít.
Ještě než se vadám ke stájím po sobě naposledy zkontroluju pokoj, jestli mám všechno.
Ve stájích už je Tellchar, který zrovna osedlává svého poníka. Ze stojanu vezmu své sedlo a deku. Smutně si uvědomí, že koně mi zabili lapkové, kteří mě zajali v horách. Po kratším rozhodování zajdu za Tellcharem, vysvětlím mu, jak to semnou je a poprosím ho, jestli by mi jednoho z koní nevěnoval nebo aspoň nezapůjčil.

Cesta a klášter

Jak není?! Co tím chceš říct? Zopakuj mi to! a upřu na mnicha mraziví, tvrdí pohled který nepřipouští námitky Víte jakou dálkou jsme musel překonat abich našel bratra kterej je tak nechopnej že není schopen napsat kde je?!! Tak a teď mi řeknete kde ho najdu i stou jeho slavnou družinou a zapřu ruce v bok Tak já se kvůli tomu parchantovi trmácím takovou dálku a oni řeknou "Ale nikdo takový tady není..." Oni asi neví co to znamená čelit živlům bez příprav co?!. Poté si vyslechnu mnichovy argumenty jenže v půlce se rozčílím Ještě jednou zopakuj tu větu, a už nebudeš mít čím řeknu výhružně a přimhouřím oči, zažínám se rozzuřovat do běla v tom uvidím jak se z kláštěra vynoří jakási skupina lidí a jistě nevypadají na mnici. Poholně se opřu bokem o klášter a chvíli pozoruji onu družinu Ano trpaslík, a pak ten co vypadá tak, no možná. Aha, nejsou. Hmm.. A tamti jsou kdo?! Přelud, duchové, strašidla?! rázně odstrčím mnicha co mi zavazel Nejsou... a vydám se k družině ve které se domnívám že by mohl být muj bratr. Družina si může všimnou že se knim přiblížil nejspíš člověk s nezvykle jemnějšími rysy, blod vlasy tvrdého charkteru, s azurovýma očima. Postavu má docela atletickou a vyzařuje drsností, unaveností a především rozčilením. Hej ty tam! křiknu na trpaslýka který je údajným vůdcem družiny o kterém bratr psal Zravím, nejsi náhodou Tel..Tach.. udělám par grymas a pokusím se o "kamenou tvář" No prostě, naznáš Himgringa? Takovej hubnej, vysokej, vypadá jako by sežral moudrost světa a proto je lepší a prospělu by mu pár ran pěstí? Pořádně se podívám po družině Bastard nikde. Nejspíš zase utelk a mně mazaně přivedl najo náhradu. Parchant, až ho najdu... a podívám se zpět mrazivím pohledem na Tellchara.

Pomalu se sbíráte , abyste se dali na odchod. Když jste venku můžete vidět , že se tři mniši nějak vzrušeně dorozumívají s dobrodruhy , kteří právě přišli do kláštera . Jeden z nich pátravě sleduje vaše obličeje a jeho zrak spočine na Tellcharovi, který právě bafá dýmku a vypouští obláčky kouře ...

Klášter
Jane máš recht, zbytečně tu tlacháme jak staré kvočny.. Tak bando za směnu sraz v konírně a jedem..
S těmi slovy se hned zvednu, abych šel dobrým příkladem a dojdu si pro svoje vaky a tornu do své cely. Vše už mám předem připravené, takže to jen na sebe navěším a pak odnesu do stájí, kde začnu strojit svého poníka.. Mám na to dost času, dělám to pečlivě a když jsem spokojen, zkontroluji si ještě dýku, obouručku a nakonec se zaobírám svojí zbrojí. Vše jsem překontroloval již dříve, teď to dělám spíše z rutiny..
Nakonec čekám, než se objeví ostatní, takže vytáhnu plechovou krabičku, nacpu si dýmku a pořádně si zatím zakouřím...

Klášter

Pořád meškáme v klášteře a bavíme se o věcech které by šly probrat i za cesty. Přiznávám že se už docela těším až odtud vypadneme a proto se rozhodnu věci trochu popohnat.
Podle mě tady meškáme už docela dlouho, takže si myslím že bychom se měli připravit a vydat se na cestu. Konec konců podrobnosti můžeme probrat cestou. Povím a čekám co na to ostatní.

Nojo lebka jako lebka ale ta železna by se určitě nikomu neměla dostat do rukou, nerad bych aby válka zničila naši rodnou zemi.. řaknu a začnu vzpomínat na svůj domov před tou strašnou nocí

Už jsem se tu začínala vážně nudit...
Ne že bych byla samo, nebo to bylo potřeba někomu sdělovat. Klášter prosti neni místo pro někoho jako jsem já a myslím že ostatní měli značně podobný názor na věc.
U Převora se zdá, když se opět shledáme, že vše je rozhodnuto a půjdeme opravdu hledat lebky Nevím co si o tom myslím, nebo bych si měla myslet. Jisté, ale je, že půjdeme.
Cože? Ten čaroděj zmizel? No možná je to tak lepší, ale... Nakonec stejně mohu jen pokrčit rameny, protože o hradech vím málo a o tom Raistanovi snad ještě míň.
A zdá se, kouknu po Janovi, že někteří z nás jsou tímhle vším docela nadšeni.
Zprávu? Jakou zprávu? Lovci lebek se mi zamlouvá víc než pošťáci... Trochu nechápavě kouknu po Tellcharovi. Za ten měsíc tréningu jsem tak nějak pozapomněla na některé detaily naší cesty. Některé? on kovář často říkávala že jsem nezodpovědná a mám děravou hlavu...
Na Delphovo rozohnění se ohledně kouzelníka se jen pousměji protože mi to přijde docela legrační. Tedy toho Himringa jsem sotva viděla, ale Raistan přeci taky byl co k čemu ne? Na druhé straně s nikým moc nemluvil a divnej byl to jo...
Tellchar se ovšem nad jeho ztrátou moc nevzrušuje takže já taky nebudu.
Začíná se mi s nima fakt líbit.
Když Warren začne rozebírat lebky, tak jen protočím oči v sloup.
„Lebka, jako lebka, neni to jedno? Řeklo se že půjdeme ne?“ Vstanu vcelku z vesela těšíc se na další cestu. Měsíc v kláštěře mě bohatě zbavil všech pochybností. chci hodně rychle někam mezi lidi...

Klášter
Po dlouhé cestě se konečně dostanem do kláštera k mnichům. Když se dozvím že tady máme zůstat měsíc tak vztekle praštím rukou do stolu a odejdu Sakra řeknu a jdu celým klášterem někam pryč, doberu se k divným dveřím, Pojd sem vořechu řeknu psovi a ten i když se mu to nelíbí, přiběhne. Pomalu vcházím a uvidím nádhernou trávu a útes na kterém stojí Broskvovník, z útesu je nádherně vidět do celého království a taky je tam teplo na straně celé zahrady roste Dub který háže na celou zahradu stín. Najednou uvidím několik mnichů kteří meditují, chvíli je pozoruju a pak mi nabídnou abych se k nim přidal.
No tak jo za zkoušku nic nedám, sednu si do tureckého sedu vedle mnichů
Ke mě Rauko řeknu psovi a ten si hned sedne vedle mě, několik hodin meditujeme a já přemýšlím o svém životě a pochopím že se musím změnit. Další měsíc mě v klášteře zahlédnou jen občas a pokud se mě pokusí sledovat tak mě ztratí za nejbližším rohem. Na klidném místě medituju s mnichy a učím se bojovat s holí a střílet z luku, několikrát si zacvičím i s mečem abych nevyšel ze cviku, taky od mnichů dostanu hůl vyrobenou z Dubu který tam roste, na jejím vrchu jsou přivázány dva listy a žalud. Za měsíc dojdu do jídelny ale nejsem tam první, je tam moje družina a hlavní mnich, chvíli stojím za rohem a poslouchám, potom vejdu do jídelny, naliju si pivo a vezmu chleba s marmeládou. Zakousnu se, polknu první soustu a řeknu Tahle marmeláda je super chvíli se na mě dívají jako kdyby mě nemohli poznat Tak co budem dělat bando? Kdybych měl říct svůj názor tak si myslím že takovou moc by neměl mít nikdo, možná křišťálovou lebku by mohli mít tady mniši ale jelikož máme jít do železných hor tak hádám že tam bude železná lebka a tu by neměl dostat nikdo, ale pokud nepudem pro ni my a vezme ji někdo jiný tak to může odnést celé království, myslím si že bysme tu lebku měli zničit řeknu a čekám co odpoví ostatní

Vzkaz doručíme po cestě.. Bude to menší zajížďka, ale nic strašného. Pak už pojedeme na sever do Železných hor. A jak říká Delph, není na co čekat. Připravení a zabalení jsme, takže můžeme vyrazit klidně hned, v Goru prodáme koníky těch banditů, což by nám mělo vynést slušnou gáži a pak už si to namíříme rovnou a nejrychlejší cestou do Hvaru. Předáme vzkaz a pak už nás snad nic nezdrží na cestě za lebkou..
Kouknu po oku na ostatní, jestli se mnou souhlasí a pak naváži na Delpha..
Kouzelník nám bude chybět, to máš recht! Ale tenhle byl hodně podivnej kouzelník.. Možná je lepší ho za zády nemít, než mít.. Vem ho čert, když ani nic neřek.. Šak třeba někoho zas potkáme. Vždycky to tak bylo.. Někoho náhodou vytáhnem ze šlamastiky a zas nás bude víc..