Ten Raistan měl byl nepříjemnej od začátku a vypadal, že tu dlouho nevydrží. Jenže teď jsme docela v háji. Nemáme žádného kouzelníka. To nám dost znepříjemní ono hledání lebek. Čert vem Himringa, ten byl aspoň co k čemu i když vypadal, že spolknul půlku světa.
položím pečivo co jsem měl v ruce i hrnek s mlékem,
Možná lepší žádnej kouzelník, než ten, kterému nemůžem věřit. Ale prvně musíme doručit ten vzkaz. A myslím, že není nač čekat a dnes můžem vyrazit.

Cesta, to je nebezpečný podnik

Od naší poslední "porady" uplynul už měsíc. Za ten měsíc jsem se moc s ostatními členy společnosti moc nevídal, Kolestýni se postarali o to, aby jsem měl všechen čas vyplněn výcvikem.
Na dnešek jsem se těšil už docela dlouho, sice jsem byl pro aby jsem si odpočinuli, ale už se celkem těším na další cestu.
Kolestýni nás svolali všechny do jídelny, kde nám převor oznámil, že jsou s námi hotovi a že by si přál, aby jsme se vydali pro lebky.
Slyšíte to? Máme vnitřní sílu a to už něco znamená. Zvolám s úsměvem.
To že nás opustil kouzelník... jak že to bylo? Raistan, nebo Resten? No to je jedno ani jsem ho neznal, ale překvapuje mě že snad i Tellchar zapomněl na to... nóóó... tož na to že máme předat správu od nějakého šamana nebo co to bylo zač.
Já si nemyslím, že by naše kroky měli směřovat do Železných hor. Namítnu. Musíme předat důležitou správu, ne? Povím a tázavě se zahledím na Tellchara.

Aha , takže přijmete toto řekněme poslání . No jsem rád z celého srdce, protože jste už dokázeli ,že jste dobrodruzi na pravém místě. Ještě dnes přineseme oběti bohu Iziru, pro zdar vaší cesty. Vaše první kroky by měli vést do Železných hor , kde na pomezí hranic Dusaru a říše Arian , jsou trosky jednoho z hradů řádu Yalky . Jediného ,který je v říi Dusar, ostatní jsou v jiných královstvích. Snad tam najdete jednu z lebek ... možná ... Nikdo neví , kde by mohli být , ale víme , že tam kdysi jedna byla.
S tímto se převor chystá k odchodu , ale ještě se obrátí a pronese :
Pokud byste ještě něc chtěli , jsme vám k dispozici , pokud to bude v našich službách ..., pak už jde ke dveřím . U nich se však znovu otočí :
Abych nezapomněl . Jeden z vás takový vyšší , snad se jmenoval Raistan , odešel před čtrnácti dny a ještě se nevrátil . Odešel ve spěchu a ani se nerozloučil , takže nevím , kde měl namířeno ...
Následně zmizel za dveřmi . Že není Raistan mezi vámi, jste si možná všimli , ale nedávali jste si to do nějaké souvislosti . Moc jste se stejně během bytu neviděli , takže je to pro vás překvapení ...

Převorovo tlachání o vnitřní síle přejdu bez komentáře..
Když se nám to nepovede, to znamená, když natáhnem bačkory, tak tam pošlou někoho jiného.. já vím..
Za tu dobu, co tvrdneme za zdmi kláštera mi v určitém slova smyslu mniši a jejich řád lezou krkem. Zejména je mi jasná jejich zištnost ohledně lebky.. Ale čert to vem.. Pomohli nám, postarali se o nás a my teď zase uděláme něco pro ně.. Zase..
Hlavně, že my se vydáme znovu na cestu.. Zase..
Usměji se pod vousy.. Na zítřejší den se těším již dlouho.. Inu jak jednou čuchnete k tomuhle způsobu života, už se toho asi nikdy nezbavíte..
Převore rád slyším, že je vše připraveno. Vyrazíme neprodleně zítra ráno. Již jsem mluvil s vaším kartografem a obdržel jsem mapu, takže máme plán cesty.. Takže pokud není nic z vaší strany, co by bylo vhodné před naším odjezdem ještě prodiskutovat, tak za nás mohu říct, že jsme plně připraveni..

Převor jen pokýne hlavou , když Tell vysloví souhlas s misí pro lebku. Nejsou na něm vidět , žádné emoce . Pravděpodobně by si na tento úkol mniši najali někoho jiného , když už zjistili , že ty lebky někde jsou ...
Mniši vám pomáhají v uzdravení a zároveň jsou schopní cvičit ty z vás , kteří na to mají vědomosti a zkušenosti. Celé dny tedy trávíte se svými učiteli anebo bloumáte po kléšteru , terý je dost rozlehlý . Nejen budova , ale celý areál dává prostor ke zkoumání a zahánění nudy. Je možno se podívat všude , kde vás mniši pustí . Pár místností je zamčených a tím se asi všetečným návštěvníků sděluje , že tam nemůžou . Tohle musíte respektovat .
Potkáváte se sporadicky při jídle a některéz družiny nevidíte skoro vůbec . Každý má zkrátka svůj program ...

Po měsíci se čase , který byl nutný pro některé z vás k sebezdokonalení , se setkáte zase jednoho rána při snídani . Doprovodili vás tam mniši , aby jste se dohromady sešli . Převor řádů Kolestýnů vás očekává a po snídani k vám promluví:
Takže udělali jsme pro vás , co bylo v našich silách . Pokud se chcete vydat svou cestou , můžete. Pokud byste se chtěli podívat po tajemných artefaktech , bylo by to ještě lepší . Cítím z vás vnitřní sílu , která vám pomůže překonat překážky na cestě slávy a bohatství. Udělali jsme pro vás speciální schránku do které byste mohli jednu lebku uschovat a tak ji uchránit neopatrného zacházení, když by už byla ve vašem držení.
Převor se odmlčí a čeká na vaši rekci ...

Rozhodnutí

Trochu jsem se bála, že tu budu za hlupačku, ale když se ukázalo že podobné pochybnosti má i druhý trpaslík a muž, kterého jsem před tím tak neuměle postřelila, hned se mi o něco víc ulevilo.
/Jo, můžeme jít hledat lebky, ono je to vlastně jedno, koneckonců když budu most jít s nimi, tak třeba do pekla, ale fakt by bylo lepší chvíli počkat, zní to celé jako nějaká pohádka, ale tak co, maximálně zjistíme, že žádný ledky nejsou a bude klid.
Pousměju se vlastním myšlenkám. O to silně když mnich nabízí že by nás mohli sami něco naučit, ale pokud odmítneme pošlou někoho jiného aby jim, to přinesl. A to samozřejmě trpaslík Tellchar nemůže dopustit což mi v danou chvíli připadá strašně komické a tak se zasměju i nahlas.
„Pardón...“ naznačím zamčení pusy na zámek, když se po mě někdo ohlédne. Do smíchu je mi ale stále což naznačují těkající mimické svaly v obličeji.

-„to bude super, teď budeme lovci lebek,“ zasměju se znovu, jakoby mi vůbec nedocházelo, do čeho jdeme...

Já už nemám co bych dodal a jen kývnu na souhlas.

Poslechnu si ostatní i převora..
Tak to zase ne. Za úkolem již jdeme velmi dlouhou dobu a i když se mi moc nelíbí celá ta myšlenka, tak se ho rozhodně nehodláme vzdát ve prospěch jiné družiny. Tu lebku vědění vám přineseme, jen potřebujeme nějaký čas na přípravu. Jak už řekli ostatní, někteří z nás již nasbírali dost zkušeností na to, aby jsme si osvojili nové dovednosti a bylo dobré to učinit před tímto jistě složitým úkolem.. Co se týče toho rozkřiknutí, tak o obsahu svitku víme my a vy, takže bych nečekal, že se to nějak rozkřikne.. Tedy jak jste naznačil, pokud by to bylo možné, rádi by jsme se učili u vašich mnichů a později vyrazili na cestu..

Počkám si na převorovu odpověď a mezitím sleduji družinu, abych zachytil případné náznaky souhlasu, či nesouhlasu..
Doufám, že se mnou budou souhlasit.. Nelíbí se mi chování převora, nelíbí se mi celá záležitost, ale nechci si na druhou stranu toto dobrodružství nechat vzít.. Navíc můžeme udělat jen jednu lebku, tu z nedalekého hradu. Tady se aspoň zformujeme, nachystáme, naučíme se nové dovednosti.. Prostě tu jednu lebku přineseme a pak se rozhodneme..

Převor si přisedne k vám ke stolu a poslechne si , co mu k jeho proslovu řeknete vy.
Jestli je to provás velké sousto ,pak se nedá nic dělat. Samozřejmně ale teď budeme hledat někoho , kdo by nám jednu z těch lebek mohl přinést. Doufám ,že vám to nebude vadit, pokud se v jejich stopách nevydáte vy , ale jiná družina . Ono je jen otázka času , kdy se toto rozkřikne ... Jelikož jste nám už beztak prokázali službu tím ,jak jste nám přinesli Knihu Zrození, mohu vám pomoci, nebo spíše my jakožto řád, tím, že posuneme vaše schopnosti trošku výše . Jsme schopni naučit vás lépe bojovat nebo alchymii, náš řád má mnoho zkušeností se všemi profesemi v tomto království. Za staletí fungování Kolestýnů jsme se mnoho naučili a jsme schopni to předat dále ...

Klášter - porada

Když jsme mnichy svoláni k výkladu věcí, které stojí ve svitku, spojeném s přednáškou o historii oněch artefaktů, o kterých je řeč, bedlivě naslouchám a snažím si to všechno spoji.
Potom co nás převor opustil, se začneme bavit o tomhle smělém podniku a Delph naznačí, že bych se rád připojil ke společnosti.
Delph říká pravdu, docela rád bych se přidal. A co se věci okolo artefaktů týče, zní mi to jako velkolepý podnik, který by si zasloužil důkladnou přípravu, takže pokud do toho můžu mluvit, nebylo by z ruky uzavřít co je načaté, trochu si odpočinout, poradit se se svými učiteli a vydat se na cestu.
Ovšem bylo by dobré zvážit, zdali je moudré vlastnit něco tak mocného, jako tyto lebky, přeci jen ve špatných rukou…. Větu nedokončím.