| |||
Když mi Delph nabídne léčivé lektvary, tak jen mávnu rukou.. Nech to být.. Něco jsem koupil, ale nejsem z cukru, šak mě znáš.. Pokud sedneme na koně, tak do večera budeme u Kolestýnů a tam se můžeme dát dohromady.. Ale ten Jan nevypadá dobře.. Možná by jsi mohl nějaký lektvar nalít do něj, aby jsme ho mohli dostat na koně.. Rozhodně tu nechci nocovat, to by nebyl moc dobrý nápad. Čekám na Delpha, jestli se pomůže Janovi, protože jestli je v bezvědomí z nedostatku kve, asi by to opravdu chtělo do něj něco nalít.. Jestli je to jen z šoku, jak si tahal šipku, tak by se měl měl probrat a třeba by stačil jen obvaz nebo tak.. Já sám své zranění celkem ignoruji, tedy pokud z něčeho nějak moc nekrvácím, pokud ano, tak si to aspoň zavážu, ať moc necedím červenou.. Jinak to nechám až na ty Kolestýny.. Mniši by ve věcech, jako je léčitelství, měli být sběhlí. Ale uvidíme.. Nejdřív se odtud musíme dostat.. Snažím se tedy zorganizovat vše tak, aby jsme mohli vyrazit na cestu, ale nejvíc to bude záležet na tom, jak se dá dohromady Jan.. |
| |||
Vytáhnu věci co jsem hledal. Měl bych si tam udělatp ořádek, hledat tyhle věci tak dlouho v tak důležitý okamžik je nebezpečný. Vidím jak Kerstin začíná pečovat o Jana, který omdlel a pohled na krví zbrocenou šipku mi jasně odpoví, proč. Kerstin, tady máš obvazi napuštěné léčivou látkou od jednoho léčitele. Snad to pomůže. Odmotám kus obvazu, tak aby to překrylo ránu a zbytek se ovázal něčím obyčejným, netřeba plýtvat léčivým obvazem na obvazování půlky těla, což rána v rameni vyžaduje. Dál se nezdržuju, protože vidím ,že pošramoceno nás je víc. Telle, mám tu obvazy napuštěné léčivou látkou, které jsem koupil u Maguse, když jsem se byl naposled rozloučit s Kristiánem. Ale musel bys sundat nachvílu tu plátovku. Klidně ti s tím pomůžu. Případně pokud tušíš ještě problémy, tak tu mám i nějaké lektvary. Silnější i slabší. Protože pokud budou další problémy, bude lepší být v cajku. No možná bych ti dal jeden lektvar sebou, pro co kdyby náhodou jsme na něco narazili, ale zase jimi plýtvat, když je šance, že nás pak vykurýrují ti Kolestíni, se mi nechce. Počkám na Telovu odpověď a případně mu předám lektvar, nebo i obvaz. Pak spěchám za Murmeou a vidím, že se zvládá ošetřit sám, tak mu jen dám taky kus napuštěného obvazu. Nakonec sám rychle sundám kroužkovku a docela se mračím, protože bude třeba vyspravit po těch ranách a to je docela nová. Ale raději se sám věnuju rychlé prohlídce a očíštění vlastních ran a překrytím léčivým obvazem a zatažením običejným. Pak opět přetáhnu kroužkovou zbroj na sebe a vrátím se s věcmi ke koni a dám je do vaku. Jeden léčivý, ten červený, lektvar si nechám ale po ruce. Nakonec se vydám zkontrolovat koně lupičů. O zbraně se stará Tellchar a možná je i trochu prohledává. Já se dám do odvazování koňů od místa stání a začnu je uvazovat pěkně za sebou po trojcích. Jednu trojci pak přivážu ke své klisně, další pak k Warrenově koni, s tím ,že se ho ale zeptám a poslední trojci ke koni Tellchara, který i přesto, žeje trpaslík zvládá jízdu na koni lépe než zbytek družiny. I jeho se však radši zeptám. Přitom ještě houknu na Kerstin: Jestlis skončila s obvazováním neznámého, tak bys mohla prohledat věci, kde tábořili tady ti bandyti. Mohla bys objevit něco cenného. Ty se přece jen vyznáš kde se dá co schovat a možná i co je cenné a co ne. I přes dostatek koní, se teď nemusíme tahat s každým šuntem. |
| |||
Jan Chtěla jsem neznámému pomoc, ale on se namísto toho jen zakabonil a pokusil se šipku si vytáhnout sám. Musím uznat že je statečný protože taková šipka to je pěknej prevít a umí hodně bolet, zvlášť když neprojde skrz a musí se tahat nazpět. Muž zařval bolestí a pak omdlel s šipkou v dlani. Dlaň se rozevřela a šipka z ní vypadla. zbrocená krví. Fíha... Něco takového jsem ještě neviděla a kdyby v závěru své snahy muž neomdlel zasypala bych ho obdivnými slovy, ale teď bych si jen plácala játra, takže se místo toho jen rozhlédnu co dělají ostatní. Trpaslík sbírá zbraně a kouzelník už je zase sám s sebou, Delph tahá něco ze svého vaku u koně a tak nějak celkově se zdá, že poskytnouto tomuhle první pomoc bude na mě. Teda jo, on to ten Tellchar říkal, že mu mám pomoct, ale asi nepočítal s tím, že se ten dotyčný pokusí ještě víc zmrzačit sám. To je ale den, povzdechnu si, ale už zase vcelku s veselým obličejem vykročím blíž k omdlenému. Má ošklivou ránu a ne jen jednu. Rychle obhlédnu jeho zranění. Opravdu to nevypadá moc dobře. Stejně ta sukně chtěla zkrátit. Vyndala jsem jednu dýku a uřízla spodní lem. Pak uříznuté kusy roztrhala na menší a začala škrtit rány a ovazovat. Došla jsem si pro vodu z měchu u koně a tou rány omyla. Nakonec jsem je ještě převázala, aby se mu do nich něco nedostalo, sama ale vím, že bez něčeho hojivého to nemusí stačit, protože ten muž evidentně ztratil hodně krve... Už-už jsem se chtěla otočit na ostatní, jestli někdo neví co s tím, když se nade mnou sklonil Tellchar. Musím několikrát zamrkat, protože jeho rozhodná slova mi absolutně nedávají smysl. „To už musíme jet? Lepší místo na přenocování tady kolem v horách budeme těžko hledat...“ pokusím se trochu uvést situaci do nějakých rozumných kolejí. Moc se mi nelíbí, že bychom ho měli někam převážet a už vůbec se mi nelíbí že bysme se pak rozkládala k přenocování někde v soutěsce... Ale i tak začnu s tím co trpaslík načal, pokud ho opravdu chce mermomocí do toho sedla upínat... „Ztratil hodně krve a neví o světě. Nevím přesně jak daleko to k těm kolestýnům je...“ vysvětluji dál. |
| |||
Po rychlé obhlídce bojiště se začnu věnovat na první pohled málo významným, přesto v životě dobrodruha velmi důležitým činnostem. A sice detailní prohlídka mrtvých protivníků, sbírání jejich zbraní a navazování jejich koní tak, aby jsme mohli odjet s nimi a v nějakém městě všecko později zpeněžit. Inu život na dobrodružné noze něco stojí a taktéž utrácení vydělaných peněz přináší alespoň někdy chvilkový pocit, že to stálo za to riziko, když si pak člověk báječně užívá dobrého jídla, pití a holek.. Nicméně při své činnosti se přemýšlením nad filozofií naší činnosti nezabývám vůbec.. Tohle přemýšlení je pro ty, kteří to ještě nedělají moc dlouho.. Já raději pozorně prohlížím, aby něco neuniklo mé pozornosti.. Peníze a jiné cennosti pak dám zvlášť do váčku, ostatně jako vždy, abych to pak mohl spravedlivě rozdělit někde v klidu v krčmě.. Zbraně svážu do balíků a připevním na koně.. Nejlépe na svého ponyho, jestli se to tam vleze.. Až tohle dokončím, začnu popohánět ostatní, protože by jsme měli tohle místo co nejrychleji opustit.. Naposled zajdu ke Kerstin.. Tak jak na tom je? Nejlepší bude, když pojede s námi a u Kolestýnů se trochu vykurýruje.. Pak se může rozhodnout co dál.. Asi ho budeme muset přivázat do sedla, aby nespadl, že? Musíme vypadnout.. Já ho tam vysadím a ty mi pomož ho tam upevnit.. |
| |||
Jan si tahá šipku z ramene a očividně to bolí . Křiví při tom obličej , ale nakonec ji vytáhne, pak ale omdlí a sesune se k zemi . Stojí u něj Kerstin , ostatní se starají o sebe. Tell se zajímá o ostatní zraněné a co zbylo na bojišti , Delph a Murmea o svá zranění a jejich léčbu, Raistan se proměnil zpět do své podoby a se svým typickým projevem se stará o sebe ... Bude se muset posbírat a pokračovat v cestě , abyste došli ke klášteru do večera a nemuseli přenocovat mezi skalami. |
| |||
Je to celkem v pořádku. Kouknu se na Tellchara, pak na střelu čníci mi z hrudi, a pak znovu na Tella. No možná moc ne, ale bud to dobré. S těmi slovy se odeberu ke svému poníkovi. Tam vytáhnu kus čistého plátna, kořálku a podívám se zda mi nezbyla nějaké vhodná bylinka ze dřívějška. Potom se posadím vedle poníka a poliji šipku kořálkou. Vezmu svůj meč a zakousnu se do rukojeti. V této póze se pokusím šipku dostat z těla. Zda a za jak dlouho se mi to podaří nejsem sto odhadnout. Navíc vnímání času je teď nějak to "poslední" na co má mysl dává pozor. Pokud se mi vše podaří, svléknu se do půl těla, poliji ránu a část plátna kořalkou. Nakonec si hruď v místě rány převážu částí plátna. Pokud bych měl bylinky, tak část rozjemním mezi prsty a vložím do rány. Pokud budu schopen pokusím se podobně pomoci i ostatním podobně zasaženým. |
| |||
Bez loupežníků Zastavila jsem se a muž bez se štítem vstal. Tedy nejdřív se štítem a následně bez štítu protože sotvaže zasunul meč do pochvy, štít odhodil kousek stranou. Na to reagoval i Tellchar. Jeho slova mi mimoděk vynutí úsměv na tváři. Nic velkého, protože vím že jsem to zpackala, ale trpaslík pojednou ukázal že umí být i vtipného ražení. Na jeho pokyny jen kývnu a rozhlédnu se, kdeže jsem to nechala koně. Ten je jen krok za mnu takže to působí roztržitě, ale jakmile ho najdu tak z brašny vytáhnu nějaký kus látky – i kdybych ji měla z něčeho utrhnout – a pak se vydám k bojovníku, k němuž Tellchar také promluvil. Nakonec trpaslík odešel a já přišla k bojovníkovi (Janovi). Čím jsem byla blíž vynikala jeho velikost. Jsem zkrátka vzrůstově menší, s tím nic neudělám, takže mi všichni vysocí připadají až moc vysocí... „Ahoj,“ pozdravím trochu přiškrceně. „Když si sedneš, vytáhnu ti jí, ale bude to trochu bolet,“ rty se mi stáhnou do tenké linky a tváře znachoví, protože se před ním stydím. „Omlouvám se, žes to schytal, to nebyl účel,“pronesu ještě abych alespoň něco řekla. Mohu jen doufat že mě nechá mu šipku vytáhnout a ránu ovázat. |
| |||
Lenochu zpátky ke koni.Nemá cenu se za ním honit. Havran dvakrát zakrouží nad bojištěm a přistane na sedlové hrušce koně odkud se před chvilkou vznesl a začne si rovnat peří. Rozhlednu se po ostatních. Do čeho jsem se to nechal navést nejdříve rozpoutají boj.Chaoticky sekají hlava nehlava a potom to ani nedotáhnou do konce.Banda ametérů Zatvářím se pohrdavě. Ještě chvilku Protáhnu se a prolednu si tělo.Ach už....aaa Během mrknutí oka kouzlo přestane působit.a celé tělo se mi změní opět na vyhublé shrbené torzo. Ach musím to nějak vylepšit. Prohlédnu si své dlouhé kostnaté prsty.AFGDGGDGGFGDAAAAhFGDHD Ten kašel mě jednou zabije. Otočím se ke koním a začnu si je prohlížet.HMMMMMM ten nee ,ale tendle je dobrý. Přistoupím k černému hřebci a pozorně si jej začnu prohlížet Chrup slušný a kopyta dobrá slušná odměna. Vezmu koně za uzdu a vedu si jej přes bojiště ke svému koni. Když procházím kolem Delphenae jen kněmu jízlivě pronesu větu. Výš na co máš tu kuš?Nesnáším polovičatou práci jestli ten zmetek co utekl někoho totáhne nebo varuje je to tvoje chyby. Dál nezajmu odpovědí pokračuji ke svému koni.Tam přiváži nového koně k sedlu a začnu hledat v torně měch s vodou. |
| |||
Raistanův havran se snese a utíkajícího muže a útočí na něj drápy na jeho obličej . Chlapík začne kříčet a mávat rukama ve snaze havrana zahnat , což se mu po jeho útoku podaří . Ale je značně poškrábaný a asi mu zůstanou jizvy do konce života . Současně s tím ho do zad zasáhne kouzlo , které mu způsobí popáleniny . Chlapík ale nemůže zastavit . Žene ho strach z toho , co by se stalo , kdyby vám padl do rukou . Myslí, že by to nepřežil , takže z jeho pohledu nemá navybranou. Strach mu dává sílu utéct a méně vnímat zranění, které má . Později se mu to jistě projeví . Zmizí v soutězce mezi skalami ... |
| |||
Chvilku pohledem zabloudím po zemi po další šipce do kuše, ale pak skloním kuši. Někdo by skoro mohl říct, že odevzdaně, ale vzhledem k situaci to tak není, protože jsme vyhráli i když mnozí z nás jsou opět pocuchání. Ten nemá nic společného s našim posláním a doufám ,že tady ten jeden se do konce života ponaučil Pak se z oči mého dvojčete snese blesk a mě se potvrdí myšlenka, že je to přece jen ten kouzelník, kterého jsem jinak neviděl. Osud bandity mě přestal zajímat a pohlédnu zkoumavě na neznámého válečníka Vypadá dobře, mohl by to být dobrý válečník a to odhodlání by dobře zapadlo mezi nás. ohodnotím si jej pro sebe a pak spatřím svého koně a vzpomenu si na léčivé přípravky, jenž jsem pořídil od Maguse. Rozběhnu se tedy ke své kobylce a začnu se přehrabovat ve svém vaku. |
doba vygenerování stránky: 0.35596895217896 sekund