Defakto je po boji.. Ale spoň pro mě.. Toho posledního snad uloví Delph nebo ten kouzelník, co má pomalé rozjezdy. No aspoň, že celou dobu jen necivěl a taky něco udělal.. Jsou to ještě zelenáči.. To nevadí.. Hlavně, že se snaží a vydrží neumřít.. Lepší je rozdat jen pár ran, ale nenehat se zabít.. Zkušenosti a protřelost přijdou časem.. Viděl jsem to už mockrát..

Postavím sekeru na zem a zapřu se zápeštími o prostřední část mezi dvěma ostřími.. Zrak i padne na neznámého bojovníka, pak na Kerstin..
Dějou se horší věci.. Lepší postřelit, než zastřelit.. Kerstin Delph a ostatní to zvládnou.. Pomož radši tady neznámému, který nám pomohl.. Ta šipka by měla jít ven a pak to něčím zacpat, ať to moc nekrvácí..
Otočím se k bojovníkovi..
Nevím, kde jsi se tu vzal, ale děkujeme, že jsi nám pomohl.. Neradi platíme obejdům mýtné.. Já jsem Tellchar.. Myslím, že si ještě promluvíme, ale teď se chci podívat na ostatní a trochu to tu prohlédnout..

PRvní co udělám je, uvážu nae koně.. Myslím tím koně těch, kteří sesedli atd. Pak si to namířím ke koním těch banditů, kteří se nám budou velmi hodit.. Koně jsou drahý, tak se nám aspoň zrevanšuje ta krev, co jse tu prolili.. Vezmu to ještě přes Murme, abych se ujistil, že bude dobrej..
Murmeo? Jak seš na tom bratránku? Seš cele.. Necedíš moc krev?
Kdyby potřeboval pomoct, tak mu napřed pomůžu..

Po boji

Když do mého štítu už delší dobu nic nenarazilo, pomalu se osmělím a opatrně vykouknu z poza okraje svého štítu, ale střelec nikde. Pomalu, s vypětím sil se postavím na nohy, zasunu meč zpátky do pochvy a odhodím štít kousek stranou.
V tu chvíli na mě zavolá nějaká žena. Otočim se směrem, který přichází hlas. / Co mám asi řict? Nejspíš že to šimrá./
Na rozdíl od toho, co si myslím, jen vysíleně přikývnu a pokusím se vytáhnout si špku z ramene.

Bojiště
No vidiš ani to nebolelo. Vytáhnu meč z břicha lapky a začnu se rychle rozhlížet po dalším protivníkovy.
Támhle je Lenochu. Tak se předveď snad ti nezakrněli drápy za ty roky hihihi.
Havran opsal ve vzduchu půlkruh a potom se jako černá koule spustil na posledního lapku.
Těsně před jeho hlavou roztáhl křídla a drápy na mířil na odličej.
Út.č. 6 možná utok z překvapení jestli souhlasí PJ
Ob.č. 8
Když vidím jak se havran snáží na lapku tak na něj křiknu.Hej trhane *Artak Bárak*
A z očí mi vyšlehne jeden modrý blesk.

Střela

Jo! Zajásá hlásek v mé mysli, když se trefím jak jsem chtěla. To je přeci jen úspěch, no ne?
Otočila jsem se k Delphovi s širokým úsměvem od ucha k uchu. Dobrý co? říkal pohled mých očí, ale dotyčný zaběhl mezi tím do roky, i když značně zpomaleně, evidentně má strach a neuvědomuje si, že dohnat ho pro nás teď nebude žádný problém...

Na druhé straně mě to vytrhlo z euforie.
„Jedeš ty, nebo já?“ zeptám se Delpha jakoby trochu žertem, protože mám radost ze své střely a moc dobře taky vím, že i když je zraněný, já nejsem bojovnice a na blízko bych si s ním asi neveděla tolik rady. A hlavně tu je několik zraněných a cítím, že minimálně jednomu z mužů dlužím omluvu. Vlastně dvěma... uvědomím si, že bych se měla omluvit taky Tellcharovi trpaslíkovi, protože jsem se dlouho boje neúčastnila a některá zranění možná utržili moji noví přátele kvůli mému váhání...

Otočím se směrem k Tellcharovi a neznámému bojovníkovi a přes tvář mi přelétne stín. Nezbývá mi doufat že jsem snad alespoň svou poslední střelou dokázala, že něco umím a snad mé slovo že příště tolik váhat nebudu, bude dostačující, pokud se mi jej podaří dodržet...

Seskočím z koně a vyjdu směrem k těm dvěma kuši stále v ruce, ale nenabíjím. Nejdu až k nim zastavím se tak pět sáhů od neznámého (Jana).

„Bolí to moc?“ zeptám se starostlivě. Kdyby se po mě ale hodlal vrhnout, okamžitě sáhnu pro svůj krátký meč, nebo vrhací hvězdici.Spíš hvězdici, v boji na blízko nejsem tak dobrá...

Kerstin vystřelí po utíkajícím muži a s podivem ho zasáhne do nohy , jak chtěla. Šipka se mu zabodne do levého stehna a je slyšet , jak vykřike bolestí . Ani toto jej však nezastaví , je to jeho první zranění, a teď už takovým poloběhem opouští planinu a mizí v soutězce. Je ale výrazně pomalý , takže by ho bylo snad mt na koni ...
Murmea se rozhlíží po okolí , ale kuši má pouze Delph a druhá leží rozbitá u Tella .

Potom co začne protivník zběsile utíkat, tak se chci rozběhnout za ním. Když však vidím, že Delph bere po odhozené kuši, uvědomím si, že bych nebyl rychlejší a nechám udělat Delpha své. Mezitím se dívám na šipku, která mi ční z hrudi. Otřepu se a porozhlédnu se po okolí, zda není někde volně po padlém další kuše, abych se případně mohl pokusit sestřelit odbíhají.

Poslední uprchlík

Srdce v hrudi bije na poplach.
Kůň se prohnal bojištěm až k válečníku Delphovi.
Trhnu za otěže aby se zastavil, zdvihnu kuši a nabiju. Protože válečník střílel těsně před tím, bude ťeď taky nabíjet.
Myšlenky se vytratily. Jsem jen já, zvíře pode mnou Delph po boku a muž zdvíhající se ze země a utíkající k rokli vedoucí z plácku, kde jsme se původně mínili vklidu utábořit.
Evidentně v panice utíká a jeho rozum není schopen vstřebat původní Delphovu výzvu aby se zastavil. Pokusím se ho zastavit střelou do nohy, zabít ho nechci, ani nevím proč vlastně. Snad za to může postřelené rameno neznámého, které jsem vůbec trefit nechtěla. A možná že prostě kolem mě už bylo až moc smrti, na jeden den, než abych chtěla působit další.
Krom toho někdo živý by se mohl hodit. Informace jsou také cenná záležitost když na to přjde a mrtví, jak známo, nemluví...

Jenže tohle všechno, všechny úvahy, ty se možná dostaví až po střele, protože teď, teď jsou jen a jen v rámci instinktů které mi velí vystřelit do jedné z jeho kmitajících nohou...

ÚČ: 11/+1

Raistan -Delph skolí svého protivníka a zasadí mu tentokrát smrtelnou ránu.Chlap po těch všech zraněních , která utrpěl , jen nepatrně hlesne a je po něm.
Poslední muž se vyšvihl na koně a dostal se k místu , kde ústí na planinu cesta , po které se chtěl dostat pryč od vás.Možná by se mu to i povedlo, nebýt Delphovy šipky . Ta netrefí jeho ale koně , který se vzepře a svého jezdce shodí . Není to nijak dramatický pád, ale teď bude muset asi utíkat po svých , protože kůň odběhl pryč.
Kerstin se přiřítila k Delphovi a je po boku.

Boj

Zkoušla jsem si ret vidouc že neznámý bojovník, co Tellcharovi pomáhal v boji zaklekl kryjíc se štítem.
Tohle jsem nechtěla... Opravdu jsem nechtěla trefit jeho ale pravda je, že jak on by to mohl vědět?
Zahlédnu koutkem oka pohyb u koní... Dva Delphové, oba příliš daleko... Jeden skočil po jednom co byl blízko něho, druhý křičí stát nebo střelím.
Ale co mám dělat já? Zdá se že odpovědi jsou v nedohlednu.

"Hyje!" pobídnu svého koně a vyrazím k delphovi co křičel ať se prchající zastaví. Nemám ani ponětí co se dít bude, nebo nebude, ale tam kde jsem byla bych bylanadále k ničemu. Jako do teď... Prolétlo mi hlavou. Ale pokud přijedu blíž, pokud neuposlechnou delphovi výzvy budu i já připravená ho střelecky podpořit, ačkoliv jak jsem právě viděla svou přesnost střelby...

Nebyla to moje chyba, Tllchar ho skolil dřív, no. To je celé... Jenže to už na faktu že jsem zranila potenciálního spojence bohužel nic nemění...

Boj

Úder hlavicí mého meče poslal vůdce lapků k zemi, přesně tak jak jsem očekával. Kdyby jsem měl čas si tělo vůdce prohlédnout trochu víc z blízka došel bych k závěru, že byl v podstatě už mrtvý.
Celá společnost, až na trpaslíka, který ted´ stojí předemnou, se pouští do pronásledování zbylých lapků, kteří se rozeběhli ke koním.
Trpaslík si mě měří nedůvěřivým pohledem a už už by mě chtěl zavalit spoustou otázek. Jak se zdá je po boji, náhle mi levým ramenem projede palčivá bolest. O krok ustoupím, pohledem sjedu k rameni, abych zjistil co je zdrojem té bolesti.
Je to šipka z kuše! Za dnešní den dokonce druhá! Pohledem přeletím postavy stojící na louce. Byl to nejspíš střelec, který stál jen pár metrů na jih ode mě a trpaslíka.
Bezmocně pokleknu, s námahou opět pozdvihnu štít a čekám, co bude dál.