Věnuji pozornost lapkovi předemnou.
Přiskočím k němu a vrazím mu muč do břicho.
Út.č. 15
Ob.č. 11

Využiju příležitosti že mám nyní lehkou kuši a mohu takřka okamžitě nabít. Vidím, že zbývají dva prchající lotři a máme absolutní převahu v poli. Také si mimoděk povšimnu, že Tell je nyní zaměstnán novým neznámým válečníkem, jenž nám pomohl. Zkusím tedy vzít situaci do vlastních rukou.
Stát, nebo střelím

přitom se přesunu tak, abych stál naproti výjezdu a případně prchající bandité prchali po přímce.

případné ÚČ, pokud nezastaví - 6+1

Kouzelník zaútočil na zraněného muže , který mu byl nejblíže . Chlapíkovi se dělá na zadku velká červená skvrna od toho, jak ho nový bojovník trefil do hýždě . Raistan - Delph jde po něm , ale není to pravý bojovník . jeho útok asi nemá tu razanci , jako od pravého válečníka a tak nepřítele pouze zraní . Tento ale nechce útok vrátit , ani nemá čím a tak pouze zaryčí a směruje dál ke koním.
Druhý lapka je už u koní a vyšvihl se na něj a chystá se odjet.
Třetí prchající má smůlu. Delph ho zasáhne něke pod lopatku , což pro něj už zraněného , znamená konec . Je to celkem dobrá rána ...
Tellchar ukončí život velitele vyděračů a utne mu hlavu . Pak se postaví proti jeho novému příchozímu . Ten má v těle dvě šipky , jednu od soupeře , druhou Kerstininu ...

Velitel lehl..
Tak je to správně, pořádek musí být a spravedlnost taky..
Vím, že největší hloupost je nechat si umírajícího nepřítele v zádech, takže na nic nečekám a zaútočím na něj s jasným úmyslem mu useknout hlavu..

útok: 14/+3
obrana: 7

Jestli se mi podaří ho dorazit, tak stále ještě v bojovém postoji stojím proti neznámému bojovníkovi, ale netvářím se, že bych na něj chtěl zaútočit. Jen nic nenechávám náhodě. Zvlášť, když ho někdo z našich trefil do ramene šipkou z kuše..
To musela být Kerstin Pomyslím si ,ale neriskuji otočení.. Takové věci se stávají.. Ještě, že to snad nebude vážné..
Dík moc za pomoc chlape, hodila se. Ale co jsi zač? Kde ses tu vzal..

Široce se usměji na nejbližšího lapku.Tvůj čas se navršil.
Zeširoka se rozpřáhnu mečem a svůj sek směřuji na bok nepřítele.
Konečně pořádné tělo to to budu muset dělat častěji.Škoda že ten čas tak neúprosně letí.
Út.č. 13
Ob.č. 13

špatný cíl...

Byl to ten moment, kdy se mělo rozhodnout. moc příležitostí už mi nezbylo. Dlouhou dobu jsme se vzpamatovávala z šoku prvotního i těch následujících během boje. Moc dlouhou na to, aby když už jsem si našla cíl, byla ještě moje „pomoc“ žádoucí.

To bohužel nebyla.
Banditi se už dávali na útěk, když má šipka opustila tělo kuše hnána tětivou vstříc kýženému cíli.
Jakoby toho nebylo dost, Tellchar přesně v ten moment můj cíl skolil a ten se skácel k zemi. Šipka která měla v takovém případě jen neškodně prolétnout vzduchem, ale někoho zasáhla. Toho, kdo nečekaně naší družině pomohl.

Au! Stáhla se má tvář do bolestné grimasy při představě jak ho to asi bolí. Taková kuše je velice nepříjemná zbraň...

To sem nechtěla... omlouvám se mu pohledem. Kruci, já sem ale husa! zakleji v duchu. Tak mizerný nástup do prvního boje jsem si tedy rozhodně nepředstavovala...

Raistan -Delph se přenesl ke koním , na místo , které si vyhlédl . Zjeví se před kulhajícím mužem , který se už těšil, že uteče na koni . Toto ho vysloveně zaskočí a on se zastaví asi čtyři sáhy před kouzelníkem. Je beze zbraně , protože měl kuši a tu mu zničil cizí bojovník ...
Stejně tak je blízko koní i druhý lapka , který utekl od Delpha. Ten je ozbrojen mečem a je taktéž vyveden z míry , když před sebou uvidí nového soupeře.
Delph sebral u Mermei kuši a nabil a může střílt , ale asi pouze na toho , který utekl od alchymisty. Ten je nejpomalejší , protože je zraněn a tak je v nejlepší pozici pro střelce.
Kirsten se zapojí do boje . Ale vybere si špatný cíl, nebo spíše špatný moment. Vystřelí ve chvíli , kdy velitel tlupy padne pod ránou nového bojovníka k zemi ... a tak šipka nenajde tělo lapky , ale zaryje se do levého ramene Tellova "pomocníka"...

Události nedávno minulé...

U ohně jsem se rozpovídala. Ten Delph se zdál jako docela milý společník a tím že tak trochu znal podmínky z nichž jsem pocházela, mi připadal blízký. Evidentně mu pojem zlodějská čest nebyl cizí a to se mi líbilo. Moc takových jsem nepoznala. To že nás pan Warren sleduje a naslouchá našemu rozhovoru mi nikterak nevadilo. Takováto pozornost mi nebyla nelibá v žádném směru. Ba naopak. Konečně jsem se v této skupince přestala cítit jako trn v patě.

A pak přišel vůdce, trpaslík. Styl jakým si ihned nacpal dýmku a zasedl k ohni se mi zamlouval. Vypadal hned přátelštěji, ačkoliv v jeho tváři stále zůstávalo několik vrásek a zdál se zamyšlený. Už to ale nebyl ten tvrdý nepřístupný muž, který o všem rozhoduje. Ačkoliv i někdo takový je jistě v této skupině zapotřebí.

Po chvíli se rozpovídal a mluvil o poustevníkovi a těch dvou zraněných. To že se brzy uzdraví mi ulevilo, protože po tom co jsem se kvůli nim nechala vyhnat z města by se pomyšlení na jejich smrt moc nezdálo, ale když začal o tom že to nebylo zadarmo, trochu mne to překvapilo. Po mě poustevník nikdy nic nechtěl... Naštěstí se ukázalo že jde jen o poštovní služby a popravdě, doručit dopis do nějakého Hvaru bych jistě zvládla taky. S těmi zlaťáky to už bylo horší, ale trpaslík se netvářil jakoby mu to dělalo nějaký větší problém. Stále působila jeho řeč, jakoby se k tomu nejzávažnějšímu teprve měl dobrat.

No a pak se začaly rozdával zlaťáky což bylo pro mé oči něco neskutečného. Tolik peněz pohromadě jsem vžitě neviděla a on si je tu klidně počítá a rozdává... Fíha... Bejt s nima musí bejt ale výdělečná činnost..., prolétlo mi hlavou když jsem lehce závistivě sledovala Delpha, Murmea a Warrena jak si přebírají zlaťáky. Protože se jednalo o výtěžek z něčeho minulého, kde jsem nefigurovala, už-už jsem se smiřovala s tím, že zkrátka utřu nos, když se ke mě Delph otočil a půlku svého podílu mi dal. Nemohla jsem věřit svým očím, něco takového se mi ještě nestalo...

„A-ale to... Díky, jen... Díky...“ slova mi zrovna žádná nepřišla na mysl, tak jsme se solidně zakoktala. Než bych bývala stačila nějak víc zapřemýšlet nad lepším poděkování, spustil trpaslík své vyprávění. Nejprve se představil což mi umožnilo zapamatovat si další jméno. Jedna velká rodina? To zní fajn já vždycky měla malou rodinu, teda spíš žádnou... Poslouchala jsem ho. Jeho hlas měl v sobě něco co nedovolovalo přestat. Možná nebyl rozený řečník, ale když mluvil dokázal upoutat pozornost. rozhodni? budou muset nechat? No ale... No, na druhou stranu... Copak šlo odmítnout možnost s nimi pokračovat? Byli tak jiní, tak svým způsobem zvláštní a zajímaví. Taky by se mi líbilo bejt členem nějaké rodiny, komu taky ne.

„Jo, chápu... Tak...“ rozhlédla jsme se po všech, usmála se a nadechla k odpovědi: „Půjdu s vámi. Taky chci bejt členem rodiny, když tomu tak říkáte a hlavně zní to všechno strašně báječně...“ ačkoliv nejlíp možná mým uším znělo to o penězích, ale také to o vzájemné pomoci. Konečně něco co připomínalo ideální zlodějský svět a pokud potřebují zloděje, byla jsem odhodlána jim pomoci jak bude v mých silách...

Nakonec jsme se uložili ke spánku a mě se po dlouhé době usínalo těžko. Ne, těžko jako těžko, bylo mi krásně, ale byla jsem zvědavá a napnutá a hrozně jsem se těšila na nový den. Nakonec jsem usnula a když ráno vstávalo slunce byla mi hrozná zima až jsem proctila s pšíknutím.

„Pardon...“ omluvila jsme se všem, utřela nos do rukávu a začala skládat deku. Ostatní vypadali, že je pro ně ráno jen další rutinou. Ale potěšilo mě, že nejsem jediná, komu byla v noci zima. Snažila jsem se zahřát jako všichni ostatní a pak vyšel poustevník s dopisem, který předal Tellcharovi pro svého údajného bratra. Ta slova mne zarazila, nikdy mě ani nenapadlo že by nějakého bratra měl... Ale to jak o něm mluvil mě uklidnilo.

Nastal čas loučení a příprav k odjezdu. Snažila jsem se tedy vše vyndané vrátit do svého batohu a brašen na koni. kouzelník, včera doporučený jiným, čarodějem vypadal ještě méně připravený než já a Delph zase o mnohem více. A nebyl jediný. Všichni jakoby věděli přesně co dělat a ráno bylo jen prostě další z rán...

Konečně jsme se vydali na cestu. Každý se někam zařadil já osobně někam kde bych překážela co nejméně. V horách jsem to trošku znala, ale město mi bylo pořád ještě o něco blíž. Ráda bych si s někým povídala, Ale Delph byl zaměstnán rozebíráním nějakých válečnických témat s Tellcharem vpředu a Warren přes to že se mi představil jak první, nevypadal vyloženě jako mluvka. Žádný jiný zloděj ve skupině nezbyl, čaroděj se mi tak úplně nelíbil a trochu jsem se ho bála a druhý trpaslík se zdál jaksi uzavřenější. Taky šlo o to, že jsem tu byla nová, cesta horami a vůbec cestování nebylo mým denním chlebem a připadalo mi že nemám co hodnotného přinést do jakéhokoliv rozhovoru. Raději jsem pro to mlčela a maximálně si pobrukovala nějakou veselou písničku. V jednu chvíli se ke mě přidružil Delph a vyprávěl mi spoustu zajímavých historek. Víc jsem poslouchala, než mluvila, ale líbila se mi jeho přítomnost, protože to byl veselý mládenec. Zdálo se že je jakýmsi tmelem této družiny. Mluvil s každý a se všemi stejně upřímně a vřele s týmž zaujetím pro věc. Začínalo se mi mezi nimi opravdu líbit a hledala jsme kdo v čem vyniká, kdo je jak dobrý a s kým bych si třeba mohla nejvíce rozumět.Ačkoliv co se rozmluv týče zatím to vyhrával Delph na plné čáře.

Pak se ale monotónní cesta změní na okamžiky plné napětí když dojedeme k místu kde již někdo táboří a ti táborníci se vztyčí jakoby se snad připravovali k boji. Lekla jsem se a v duch use začala probírat našimi možnostmi. Nechtělo se mi s nimi bojovat, neměla jsem žádné zkušenosti i když Delphovo vyprávění vypovídalo o tom, že oni ano, měla jsem strach.

Delph vzkřikl své zvolání míru.
Všichni z družiny se začali připravovat. Byla to hlavně psychická příprava, protože navenek nikdo nevzal do ruky zbraň.
Zbystřili jsme. Oni taky.

Jeden z nich se vydal k nám. Když mluvil, znělo to jako slova zkušeného vyděrače. Už nebylo pochyb, byli to lapkové a rozhodli se zde vybírat mýtné...
A pak se to celé nějak semlelo...

Tellchar se rozjel na na tři z těch mužů.
Čaroděj začal couvat.
Delph se rozjel, seskočil z koně, tasil a vrhl se do souboje.
Warren vykřikl cosi čemu nešlo rozumět, vytáhl luk a vyrazil za Delphem. Projel, do někoho kopl a zastavil se kus dál a začal střílet.
Druhý trpaslík vyjel za tím prvním.

Celá situace se během okamžiku stala nepřehlednou. Krev křik a zvuky oceli i vyděšené ržání koní. To vše se mi zarývalo do mysli a já byla schopná jen konsternovaně sledovat co se děje.
Kdosi z banditů křičel nějaké rozkazy, ale já neviděla kdo, protože mé srdce bilo na poplach sevřené panickou hrůzou a oči jsem měla zalité slzami, pusu dokořán.

Pak si ale všimnu že Delph je tam sám proti obrovské přesile. To mě přinutí se opět vzpamatovat. Pak z havranových očí vyšlehnou modré blesky a někoho v té vřavě trefí.
Lekla jsem se div že jsem se stále udržela v sedle.
Pak Tellchar přijel k Delphovi aby mu pomohl. Jenže to moc nepomohlo.

No tak.. Kerstin uklidni se! Chtělas pomáhat v nouzi tak se snaž! vzpamatuj se a taky něco děje! Jenže to byla jen myšlenka, nic víc... Myšlenka, která mě měla přimět k akci, ale já dokázala jen pevněji uchopit uzdu.
Tak jo... Co mám dělat? co můžu dělat? Začala jsem se rozhlížet účelněji ve snaze pochopit situaci a zvolit nejlepší postup.

Warren střílí. Trpaslíci bojují a Delph potřebuje evidentně pomoc. Ale není sám. Všichni ji potřebují...
Tak jo, jdu na to! Vytáhnu kuši a založím šipku. chvilku mi to trvá ze sedla jsme ještě nikdy nestřílela.

Jenže to jsem si všimla někoho kdo tu neměl být a také se zapojil do boje. Ten okamžik vytržení z koncentrace mě stál čas pro možný výstřel. Znovu jsem se lekla, když kdosi strhl Murmeu z koně a Delph k němu přiběhl aby mu pomohl. Dech se mi krátil a já byla sto jen vytřeštěně těkat pohledem neschopná se rozhodnout kdo potřebuje více pomoc...

Ale to už se vřava opět pohnula a já stále nebyla sto najít východisko když se i čaroděj za mými zády rozjel kupředu k Delphovi a začal bojovat.Najednou jsou Delphové dva a já poprvé vidím magii v její bojové podobě.

S mírným zpožděním několika kol zacílím kuši a šipku v ní. dávám si na čas, mířím co nejpřesněji... soustředím se jen a jen na svůj cíl a tím je bandita v přímé linii střelby u Tellchara a cizince který se zjevně přidal na naši stranu. Tak jo... Hezky mezi oči.... mířím, mířím...
A PAL!

ÚČ: 6+1

Okamžitě přiskočím k odhozené kuši a položím meče na zem a rychle vyhledám i šipku do ní. Okamžitě začnu natahovat tětivu a vložím šipku, přitom sleduju kam kdo utíká.
Doufám, že se někdo nestihne někde schovat.
Vypadá, to že všichni běží ke koním. Pokud uvidím, že skutečně chce vzít koně a uprchnout na koni vyčkám jestli na ně skutečně vyskočí a pokusí se ujet. Namířím si to na největšího a sleduju jej skrze namířenou kuši (kolo míření) pokud utíká rovnou pryč vystřelím rovnou.

zakladní Úč 10+2

nevím jak je to přesně s tím kolem míření. Mám dojem že v jedněch pravidlech to bylo pouze +1 k uč a jinde to byl stejné jako předstíraný útok tedy následně hod 2k6+, ale teď to nemůžu nikde najít jak to aspoň v mých nynějších pravidlech.

Lehce se pousměji nad svým úspěchem a rychle se rozhlednu jaká je situace.¨
Jak mile uvidím jednoho z lapků jak utíká směrem ke koním,tak se znovu do široka usměji
To se bude asi divit . Nechtěl bych být v jeho kůži.
NO asi tam dva metry před koně.
*Hye archom*