| |||
Když se ráno probudím ztuhlý zimou, pokusím se vstát a sehnat nějaké chrastí, které by na ohni rychle chytlo a udělalo trochu tepla dříve, než se to podaří tlustším klackům. Potom se docela vyspalý protáhnu, zakopnu deku do vaku (mám sbaleno), omotám si plášť těsněji kolem těla a půjdu se podívat na nějaké místo, ze kterého bude pěkný výhled na okolní krajinu. Včera jsme ve tmě stoupali někam do skal a já si uvědomuji, že nevím, kde přesně jsem (nemám rád když nevím kde jsem). Pokusím se zorientovat a pokud je dobrý výhled, budu se snažit vrýt si do paměti okolní krajinu - jako každý správný cestář. Jakmile přijde povel k odchodu, sednu na koně hvízdnu na psa a zaujmu své místo na čele skupinky. |
| |||
Než usnu věnuju se ještě léčení své zraněné ruky. Je vidět že se to o dost lepší a pokud na nás někde hnedka nezaútočí už bych hned v dalším souboji mohl využít obě ruce při útoku. Nějak jsme ani nepostavili hlídky, ale za to může asi to, že věříme, že u poustevníka jsme v bezpečí. Ráno se probudím čerství a odpočatí jako už dlouho ne, protože jsem přeci jen ukradl o pár hodin více spánku. Párkrát procvičím ruku a řeknu si, že už je třeba s ní lehce hýbat ať si zvyká. Lehká snídaně a příprava koní na cestu je takřka rutinou a tak jsme na cestu připraveni rychle. Jen ten nový kouzelník. Ten poznal dobrodružný život leda v knihách. Já toho Himringa snad začnu postrádat. Občas toho kouzelníka po očku sleduju. A hned potom zakoulím očima. většinou se snažím tak aby to neviděl. Ale pokud se tak stane, tak se nesnažím dělat, že to nebylo. Vyslechl jsem i rozhovor Tellchara s posutevníkem, ale to hlavně kvůli tomu, že nemluvili nijak potichu. Jak vyrazíme na cestu tak se ještě ohlížím za sebe a v tichu se modlím k Herovi, aby dohlédl na uzdravení našich přátel. To mě také napadne, že jsme se dlouho nikde nezdrželi na takovou dobu, abych opět došel do jeho svatyně a pomohl nějakým menším obnosem jeho mnichům. Za to jak mi tehdy pomohl v nekromantově jeskyni jednorázová splátka určitě nestačí. Pak se uvelebím na své plavé klisně a popjedu vedle Tellchara a zkusím načít nějaká válečnická témata o různých stylech souboje a výhodách, či nevýhodách jednotlivých zbraní. Nebo prostě jen dobré příběhy, kde hrdinou byl válečník. Přitom různě zatínám zápěstí pravé ruky, točím s ním a jinak procvičuji, abych ji opět dostal do kondice. |
| |||
Pomalu otevřu oči a vylezu s poza deky.Zkřivím obličej nechutí z ranního stávání a odívám se směrem k družině.Takové aktivity po ránu to je děs kam se zase ženou.To je fofr aby něco neuteklo. Skočím z lůžka a lehce zavrávorám na stuhlích nohách.Ach uch kruciJeště si něco udělám. Lenochu kde lítáš musíme se připravit na cestu tak si obstarej něco ke snídani oni už jsou z balený a asi se čeká jen na nás.Párkrát fouknu do ohně abych rozdmíchal plamínky a přiložím pár větviček.Pomalu si začnu balit věci a jen po očku sleduji družinu jak netrpěli vě přešlapuje.Asi čekají na mě . Všechno naházím na koně z ohniště si vezmu dva menší kameny a strčím si je do kapes . Ach to je teplíčko. Uhasím oheň vezmu koně a přindu mlčky k družině a se zájmem je pozoruji.Tak co dál?Lenoch nevíš co mají v plánu? |
| |||
Myslím, že pro nás nebude problém jedna diskrétně a rovněž diskrétně vašeho bratra najít.. S vašimi informacemi by to nemělo být obtížné.. Čas se rozloučit.. Ještě jednou vám děkuji za vaši pomoc.. S těmi slovy mu podám ruku a upřímně ji stisknu.. Pak už se vydám ke svému poníkovi.. Zkontroluji všechna zavazadla a postroje.. Pak překontroluji ještě svoji zbroj a nasednu na poníka.. Čekám na ostatní.. Pokud bude celá družina připravená, tak vyrazíme na cestu do Hvaru. |
| |||
Áááha , na to jsem úplně zapomněl . No najdete ho ve městě Hvar, což asi víte kde je ... Bratr se jmenuje Leon a nejlepší bude , když se stavíte do hostince u Mořské víly a tam se po něm poptáte hostinského . Ale radši diskrétě , on jaksi není ve městě ... no jak bych to řekl ... no není moc oblíben vrchností , takže normálně stráží nebo měšťanů se adši neptejte .On už si vás poté najde sám , to se nemusíte bát ... odpoví muž na Tellovy otázky . |
| |||
Čerstvé ráno Pomyslím si, když otevřu oči do nového dne.. Vstanu a zabalím si deku a pár krámů.. Ten pohyb ve mně rozproudí krev a já se zachumlaný do pláště cítím dobře.. A pomalu se probouzí celá družina a chystá se k odchodu. Ke konci všeobecných příprav se zjeví ten muž.. Převezmu od něj zprávu a minci, kterou si dobře uschovám (rozhodně ne mezi ostatní mince)Co se týče vašeho bratra.. Kde přesně ho najdeme a na jaké jméno se vlastně máme ptát? Narážím na to, že poustevník se o svém bratrovi a jeho výskytu nevyjádřil moc přesně..Případně jak jej poznáme. Ta mince je dobré znamení, ale hodil by se mi i nějaký popis, pokud je to možné.. Při čekání na poustevníkovu odpověď uschovám dopis pod svůj hrudní plát.. Tam má nejlepší šanci, že se mu nic nestane.. |
| |||
Popovídali jste si s novou členkou druiny Kerstin. Následně se uložíte ke spánku , předem se domluvíte na pořadí hlídek . Noc uplyne v pohodě až na to, že je v horách trochu ziměji , než jste zvyklí . Takže ikdyž máte rozdělaný oheň a každý z vás leží co nejlíž jemu, probouzíte se celí zkřehlí s drkotáním zubů. Vycházející slunce ještě není schopno vás zahřát svými paprsky. Přihodíte něco chrastí do ohniště , aby se více rozhořelo a snažíte se zahřát . Po chvíli vyjde poustevník , který asi čekal , až se všichni vzbudíte. Míří k Tellcharovi a předává mu zapečetěný pergamen. Tady je dopis pro mého bratra . Vyřiďte mu mé pozdravy a tohle mu dejte k tomu dopisu , aby věděl , že je určitě ode mne ... řekne a předá Tellovi ještě polovinu mince . |
| |||
Inu obral jsem ty bandity o jejich zbraně a ve městě jsem je po chvilce smlouvání střelil za dobrou cenu kováři.. Určitě by si něco zasloužili i ti hledači šutrů, ale těm už jsem to nestihl předat.. Seběhlo se to dost rychle, tak jsem to rozdělil mezi družinu.. Na chvilku mě odmlčí mohutné pobafávání, kterým se snažím rozdmýchat i svoje vzpomínky, abych mohl začít vyprávět.. Trochu přemýšlím, kolik toho té zlodějce můžu v tuto chvíli říct, ale brzy najdu kompromis. Vysvětlím jí co nejlépe, co jsme zač a čeho se u nás může dočkat a nastíním jí naše poslání, nicméně neřeknu jí úplné detaily.. Tak Kerstin nebýt Delpha, nemohl bych tě nyní ani oslovit, proto bych se rád nejprve přestavil. Já jsem Tellchar Natáhnu k ní svojí svalnatou pracku zakutou v ocelovém plechu, nicméně rukavice mám sundané, a doufám, že odhadnu srdečný stisk.. No Kerstin myslím, že už sis o nás udělala trochu představu.. Jsme tak trochu jako jedna velká rodina.. V přeneseném významu. Pokud je to potřeba, staráme se jeden o druhého a pomáháme si. Rovněž se vždy rovným dílem podělíme o zisk, ale to je většinou jen vedlejší produkt našich aktivit. Máme jedno velké poslání, kterým se zabýváme již velmi velmi dlouho. Snažíme se rozluštit jeden starý svitek. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to velmi komplikované, už jen proto, že někdo se nám tuto záležitost snažil znesnadnit a umíralo pro to již hodně lidí.. Vyhledali jsme mnichy Kolestýny ve Zlatých horách a ti se nám rozhodli pomoci svitek rozluštit, ale za malou protislužbu. Měli jsme pro ně získat knihu od jednoho jejich odpadlého mnicha.. To se nám podařilo a teď jsme na cestě zpátky.. Pokud jde o tebe, rozhodni se podle sebe. Zloděj by se nám hodil, protože Thinwë a Tasse tu budeme muset nechat.. Něco takového neděláme poprvé, ale pokaždé jsme se o naše členy postarali.. Poslání nesnese odkladu.. Už pro to zemřelo moc lidí.. Nelze to odložit nebo dokonce nedokončit.. |
| |||
Vyzdvihnu obočí s pohledem na Tellchara. Zač to? Přijmu peníze a tak odhadem to rozdělím na poloviny a podám polovičku Kerstin. To máš za záchranu Tasse.. a Thinwë.. a to, že jsi musela utéct bez velkých příprav a všeho co znáš. postupně dodávám důvody podle toho jak jsou pro mě důležité. Počkám si na Tellcharovu odpověď, zač to je a pak mu sdělím. Tak pověz Kerstin co děláme a co nás spojuje a přidej k tomu co s dopisem? |
| |||
Vyjdu z chatrče a zamířím si to k většině družiny. Tedy k velkému ohni.. Po cestě koukám na kouzelníka, který se rozhodl si ustlat separovaně od nás a dokonce si ještě zapálil svůj malý ohníček.. No jestli hodlá k nám zapadnout, tak tímto způsobem k tomu určitě moc nepřispěje.. Dokonce bych řekl, že s námi moc dlouho nevydrží.. Jak by v naší družině mohl setrvat někdo, kdo v ní evidentně nemá nejmenší zájem setrvat.. Když se netáhne za jeden provaz, tak to nefunguje.. Hmm takže buď brzo někde umře v boji nebo odejde sám.. No co už.. Kouzelník není všechno.. Většina situací se dá vyřešit i bez kouzel.. Z kapsy vytáhnu dlouhou štíhlou dýmku a nacpu ji voňavým listím z umně zdobené plechové krabičky.. Pak použiji svoje speciálně upravené křesadlo. Je tam plech o speciálním složení a taktéž speciálně zakalený. Těsně k hraně je připojen knot, který se dá vysunout za hranu a je napuštěný olejem. Ke křesadlu patří ještě jedna kovová část, kterou se křesne.. Inu důmyslný vynález trpasličích alchymistů.. Stačí jednou škrtnout.. No a záhy už vypouštím obláčky kouře a s gustem si pobafávám.. Tak ti dva to možná přežijou. Ten chlap se o ně postará.. Nebylo to zadarmo, ale to nevadí. Jako protislužbu musíme doručit dopis do Hvaru, ale to nebude problém. No a zlaťáky jsem mu vysázel taktéž.. Byl to jejich podíl z naší poslední tržby.. Jo a tady je 40 zlaťáků pro Delpha, Warena a Murmea.. Každému odpočítám těch 40 zlaťáku.. |
doba vygenerování stránky: 0.37095308303833 sekund