U ohně

Myšlenky mi víří hlavou ale neposkytují východisko z dané situace, neposkytují vysvětlení, ani nic rozhodného.
Vezmu do ruky klacík a kreslím do hlíny vlnovky.
Co mám dělat? Do města se vrátit nemohu. Mám jít s nimi, pokud mi to ten trpaslík nabídne? A pokud ano tak kam? A můžu být užitečná takové skupině? A v čem může být takové cestování prospěšné mě?
Rozhlédnu se.
Čaroděj si udělal malý ohýnek u své sítě na spaní, kam si posléze i lehnul.
No prosím, čaroděj... Co si víc přát? A co tu máme dál? Asi hraničáře, vzpomenu si na elfa Warrena. Dva zloděje. Jistě oba jsou ranění, ale také k nim patří, ne? Ten trpaslík bude asi válečník. vybavím si jak popadl sekyru v tom hostinci. A dál? O těch dalších vlastně nevím nic. Kdo je půlelf? Kdo ten druhý trpaslík?

Jakoby mi mohl číst myšlenky, kdosi ke mě přišel a když jsem vzhlédla uviděla jsme druhého ze dvou trpaslíků, jak stojí u mě. Pohledem sjel od dveří chýše ke mě a promluvil.
Jo, v poho, díků netřeba, mávla bych normálně rukou, kdyby to bylo někde ve městě, kde jsem byla ve svém živlu, kde jsme se cítila sebejistá...
„Jo, díky...“, hlesnu jen a přitáhnu si kolena k tělo.
Položil dřevo, které přinesl a začal rozdělávat oheň. Dokonce se i představil.
„K-Kerstin,“ podám hu ruku, i když vstávat se mi moc nechce, naštěstí trpaslíkovi jsem velikostně pořád blíž když sedím.
Myslela jsem že tím naše rozmluva skončila, ale on vypadá že se docela rozpovídal na to jak tichým společníkem byl doposud.
„Jo, hele to je v klidu, vážně. Jedno díky stačí, já vám taky musím poděkovat, že ste mě vzali s sebou, jinak bych teď už asi seděla v lochu a Kralek by hudroval kdesi, cosi, že jsem nepoučitelná,“ zasměji se.
„Chcete s něčím pomoct?“ zeptám se sleduje pohyby trpaslíkových naučených rukou pod nimiž právě v ten okamžik vyskočí jiskra a zažehne budoucí oheň.
„Tak nic,“ povzdechnu si, ale není to nijak smutný povzdech.
„Jak to vlastně, že nikdo z vás toho šotka nehlídal?“ zeptám se na něco co mi vrtá hlavou. „Držíte spolu, zdá se že jste sehraní a přece jste nechali šotka běhat samotného po městě. A ta elfka...? Sama přišla až když už byl šotek v maléru. Nemyslím že by to u vás bylo normální zvlášť když ten druhý trpalsík projevil takovej zápal je pak zachránit...“ vlastně jen pronáším nahlas své myšlenky. Jen doufám že se třeba nikdo neurazí. Mám-li jít později s nimi chci vědět co nejvíc, ale pokud s hlavníma otázkama mám čekat na hlavního trpaslíka, mohu teď klást, alespoň ty méně podstatné...

Tábořiště

Sleduji počínání kouzelníka i rozmluvu Tella s očividně nepříliš sebedůvěrou oplývající zlodějkou.
To je zvláštní, takové povolání bez sebedůvěry a prohnanosti... Zamyslím se na chvíli a mířím kousek do lesa pro další dřevo. Dál rozmluvu neslyším a když se vracím Tell zachází do chatrče.

"Vše se odehrálo tak rychle, že jsme Ti ani nestačili poděkovat, že jsi se takto zasadila o záchranu našich spoludruhů." Promluvím při cestě se dřevem k ohništi k dívce. Položím dřevo vedle ohniště, očistím si dlaň o kalhoty a podám pravici směrem k dívce.
"Murmea Huo, jméno mé." S tím udělám menší úklonu.
"Ještě jednou díky, sice nevím zda Tvé důvody byli nezjištné, a už vůbec nevím, zda si to mí druhové zasloužili," Zavrtím hlavou při v vzpomínce na to do jakých všelijakých potíží nás Tass už dostal "ale patří Ti díky." Dokončím k dívce.

Tábořiště u Poustevníka
Ohřívám se u svého malého ohýnku a jedním očkem občas kouknu na skupinu co dělají.
Vezmu malí měděný kotlík a položím ho na ohniště počkám až se voda dostane do varu. Mezi tím si do poháru nasypu z pytlíků trochu obsahu a zaliji horkou vodou. Zbytek vody naliju opatrně do měchu, abych se neopařil. Kápi rozprostřu do spací sítě. Vypiju pohár a zbytek bylin hodím ho ohniště. Vlezu si do sítě přikryji se přikrývkou a vak s tepou vodou si dám na břicho. A odeberu se do říše snů.

Tell odešel dovnitř za ranhojičem a vy jste si rozdělali oheň . Nasbírali jste tu trochu dřeva , která se tayd našla a teď se ohříváte od plamínků . Se soumrakem a západem slunce klesá teplota a začíná být trošku zima.

Tábořiště u Poustevníka
Po chvilce otevřu oči a pozoruji jak se všíchni po něčem pídí.To asi dneska už nikam nepojedeme.Taky dobře. Vstanu a vydám se k nejbližším dvěma stromům.Uvážu k jednomu koně.Potom z koně sundám tornu hůl a sedlo,z torny sundám kotlík a vydám se k nedalekému potoku.Hele lenochu leť si něco sehnat k snědku ,ale drž se v dosahu žádný zálety jasný..................................................Nehodlám diskutovat.Po pár metrech se otočím a vrátím se zpátky pro koně.Vezmu ho za uzdu a jdeme společně k potoku.Tam opláchnu prach z cesty a naberu do kotlíčku,potom napojím koně a vrátím se zpět kde uvážu koně ke stromu.
Z torny vytáhnu spací síť a začnu ji natahovat mezi stromy.Bude někdo dělat oheň nebo jak to tady vůbec mají moc nehýří aktivitou.Asi se udělám sám pro sebe.Ták hotovoSednu si na síť abych věděl že drží.Bezva a teď trochu dřeva.Dám se do sběru klacku a klacíků.Cestou projdu kolem sedící zlodějky a jen letmo se podívám kam tak upřeně kouká.
Na co tak čučí kdyby místo toho zapálila oheň,ale co .Když mám plnou náruč větví tak se vydám zpátky.To už jsi zpět to fofr co jsi měl dobrýho?..............................No fuj ,ale když ti to chutná. [/i]Nožíkem si udělám třísky a z torny vytáhnu troud a křesadlo a dám se do rozdělávání malého ohýnku stranou od ostatních hned vedle mého provizorního kempu.

Venku s trpaslíkem

Už-už jsem si myslela že mi neodpoví jak si mě tak prohlížel, ale nakonec se jeho přísně vypadající brunátná tvář změnila ve výraz téměř srdečný. Snad se stopami, únavy, kdo ví.
Jo oheň, to by chtělo... Uleví se mi když slyším že si nebudeme lhát. Přeci jen upřímnost aby člověk pohledal a já bych se nerada nechala zatáhnout do nějaké hry, kde bych byla jen pěšcem.
Dál? Nechápavě se na něj podívám. To jako vážně?
Proč?
Pak už mi ale nezbývá než kývnout na souhlas.
„Jo, jasně,“ usměji se, „vás zdržuju,“ pokrčím rameny a vydehcnu si.
„Jsme zvědavá o čem s váma chce mluvit, snad to nebude nic vážnýho, je to hodný člověk.“ řeknu skoro jako bych se bála, že mezi trpaslíkem a poustevníkem snad vznikne nějaký konflikt. Na druhé straně je to pochopitelné. Všechno to vzalo spád s jakým nemám zkušenost a i poustevník se chová jinak, než obvykle...
Nechám tedy trpaslíka jít a rozhlédnu se po malém plácku. Najít místo na oheň není problém Poustevník tu má malé ohnišťátko. Nevím sice jestli můžeme popžít jeho dřevo, ale protože tady by se jiné špatně sbíralo, tak nám asi nezbude než doufat že no. Já sama se však do rozdělávání ohně nepustím. Nechci dělat nějaké problémy a krom toho od okamžiku kdy jsme uviděla šotka si mám konečně možnost si na chvíli odpočinout a uvědomit si co všechno se událo...
Posadím se na deku vedle ohniště a hledím směrem ke srázu z něhož by bylo velmi snadné spadnout při troše neopatrnosti.
Hrůza...

Poustevník

Když jsem uviděl, jak se ten muž chová k té holce a jak se dívá na nás, měl jsem trochu obavy, že nás nepřijme, ale nakonec to bylo neopodstatněné, ikdyž jsem čekal vřelejší přijetí, alespoň té holky.. Respektive zlodějky, jak už teď víme..
S Delphem vnesu nosítka do chatrče a přitom si udělám malý obrázek o tom, že ten muž není rozhodně tím, kým se vydává.. Ale je mi to jedno.. Možná je to "pseudopoustevník", podstatné je aby nebyl "pseudoléčitel".. Chvilku jej sleduji při práci, ale když vidím, že jsem tam naprosto zbytečný, odeberu se ven z chatrče a po cestě si ji velmi dobře prohlédnu. Tedy tu část, kterou jsme volně procházeli..

Venku

Zapálím si dýmku a začnu se věnovat poníkovi a taktéž se koukám, kde by jsme mohli přenocovat, protože nepředpokládám, že nás nechá spát uvnitř.. Je tam málo místa a on něco skrývá..
Pak přijde mladá zlodějka..
Když mluví o tom, že se mnou chce poustevník mluvit, tak hned vykročím splnit jeho přání, ale zlodějka má také něco na srdci.. Poslouchám tedy..
Chápu ji.. Seběhlo se to nějak rychle a já ji bez nějakého záměru hodil rovnou do vody a ona musela plavat.. Ale šlo jí to moc dobře..
Myslím, že bude nejlepší, když si o tomto v klidu popovídáme u ohně. Náš příběh i poslání je dlouhé a spletité. Můžu ti jen říct, že tady ti nikdo nelhal a lhát nebude. Budu k tobě naprosto upřímný, když ti teď řeknu, že bych byl rád, kdyby jsi s námi pokračovala dále.. Ale bude férové ti říct napřed něco o nás.. Teď půjdu za poustevníkem a popovídám si s ním. Hned jak se vrátím, tak si promluvíme..
Počkám si na její odpověď a jestliže bude souhlasit, tak půjdu za poustevníkem, aby tato část byla dokončena a já mohl znovu začít vyprávět náš spletitý příběh..
Kolikrát už to takto bylo.. Kolik členů se v bandě protočilo.. dvacet? Hmm.. Uvidíme, jestli budu moct říkat 21.. V duchu se usměji pod fousy..

Poustevník

Sleduji jeho snažení, ale zdá se že mu spíš překážím. Když do mě žďuchne už podruhé a řekne mi že jsem tu zbytečná, trochu mě zabolí u srdce.
Odejděte z mého příbytku? Ustelte si venku? Nezvané hosty? Posmutním a sklopím hlavu.
„Tak... Tak jo, já... Já jim to řeknu, ano?“ zkusím to ještě poodstoupím, ale zdá se že je to zbytečné. Poustevník zajde ještě do nějaké další místnosti vrátí se s mastmi.
Kdo tomu velí? To bude asi ten trpaslík... ale proč mě s nima teď hází do jednoho pytle? Vždyť je vlastně vůbec neznám...
Jenže to poustevníka zdá se vůbec nezajímá. A tak si povzdechnu a jdu za ostatními ven. Warren usnul už v sednici a mě je trochu líto ho budit i když v první chvíli k němu vykročím. Ne... Ať spí... Mám takový dojem že toho po dnešku musí mít asi dost. Teda ne že by mi do toho něco bylo, ale tak koneckonců byli to oni kdo mě s sebou vzal když mi hrozilo vězení...

Nechám elfa spát a vydám se z chatrče ven. Tam už půlelf uvázal koně a čaroděj sedí pod stromem.
Nadechnu se.
No co... Koneckonců s nima taky musím mluvit, ne?
Podívám se na trpaslíka, který tady tomu šéfuje.
„Poustevník se o ně postará. My máme čekat venku a ustlat si. Pak prej s váma bude chtít mluvit. Jako s někým kdo vám velí, takže asi s váma, no...“, dojdu ke svému koni a zjistím že už je taky uvázaný. Vyndám si z batohu svou přikrývku.
„Taky bych... Taky bych s váma chtěla mluvit, jestli můžu,“ kouknu na trpaslíka a lehce si povzdechnu.
„Já totiž... Víte vlastně ničemu nerozumím. Nevím kdo jste, nevím odkud jste přišli ani kam jdete a proč. Umožnili jste mi vyhnout se vězení, tak díky, ale... Poustevník mě až příliš rychle šoupnul do škaltuky s vámi a já k vám vlastně nepatřím, tak bych chtěla vědět na čem jsem, šlo by to?“ vyblekotám tak trochu páté přes deváté.
„Víte nemůžu vám nic nabídnout. Máte tu dva zloděje a třetího asi nepotřebujete. Věříte mi a to se mi ještě nestalo, krom Kraleka, a nevím co na to říct. Ale možná by bylo fajn vysvětlit si co dál, jo? Nelhala jsem vám a to ani jednou. Vy mě taky ne, snad, tak... Co kdybychom pokračovali?“ upřu na trpaslíka pohled plný očekávání.

Poustevník chvilku poskakuje kolem těch dvou zraněných a jen trošku odžduchne Kerstin , když mu překáží příliš blízko nemocných.
Pochybuju , že bys něco mohla pro ně udělat. Držte se trochu dále , nebo lépe ... odejděte z mého příbytku a ustelte si venku . Nemám rád nezvané hosty , ale tím neříkám , že odmítnu ošetřít tyhle dva .
Pak chvilku odeběhne přes jedny dveře do jinačí místnosti a přinese nějaké tinktury a masti a potírá jimi Thinwë a Tasse.
Pak bych potřeboval mluvit s někým z vás , který tomu velí , nebo si zvolte zástupce , se kterým můžu mluvit .