Je vás tu v okolí více? Spolupracujete? Upozornil vás na nás někdo? Pokračuji dále s kladením otázek.

Asi to nebude dvakrát účinné. Asi budu muset dát prostor ostatním. Pomyslím si a kouknu po Tellcharovi.

Chlapík sebou cukne a jeno procedí mezi zuby:
Asi pro peníze, proč jinak ... Kdybyste neměli bomby, už tady ležíte a váš majetek byl náš. Vaše kosti by vyběleli na slunci a nikdo by vás nehledal ...

Po ukončení boje nespouštím pohled z Galfa. Jsem "paf" z toho co dokázal. Po Tellcharovi k němu také natáhnu pravici a promluvím
Tedy pane Galfe, nebýt Vás, nevím co by bylo. a uznale se mu po podání ruky ukloním.

Poté přejdu k zajatci a prohlížím si jej. Po nějaké době k němu promluvím.
Víš, jsem z naší družiny asi nejméně na malou chvíli se odmlčím a pak pokračuji , no... Přeber si to sám. Vždy to může jít jen dvěma cestami. Tou dobrou pro obě strany... A nebo tou druhou. Ne nutně Tě chceme zrovna mučit. Ale... loupnu okem po mohutném trpaslíkovi za mnou. Na chvilku se odmlčím.

Proč jste nás napadli? Nechám s hrdelním hlasem vyznít otázku.

Pozorně si prohlížím nájezdníka a ještě pozorněji poslouchám Galfa. Jsem rád, že jsme si spolu podali ruku na znamení přátelství a on je ochoten náš "malý incident" prominout..
A očividně nám zachránil život! Nehledě na to, že se ve zdejším kraji evidentně vyzná mnohem lépe, než my všichni dohromady..
Galfe vidím, že jsi poměrně klidný. Znamená to, že pro tuto chvíli nám nehrozí nebezpečí. Podle toho co nám říkáš, jsi se s nájezdníky setkal a víš, co od nich máš očekávat. My jsme neznalí zdejší situace a obávám se, že budeme potřebovat tvoji radu. V boji se vyznáme dobře a jsme v něm platní, nicméně potřebujeme vědět, jak to tady chodí, aby jsme předešli zbytečným ztrátám, případně nedorozuměním, jaké jste s námi museli zakusit.
Taktéž se zahledím na nájezdníka a přemýšlím, jestli vůbec mluví naší řečí.. Pokud ano, rozhodně by jsme z něj měli něco dostat. Zejména proč na nás zaútočili. Zda jen šlo o "běžný" loupeživý přepad nebo o něco víc...

Zajatec sině zaskučí a hodí nenávistný pohled po Delphovi . Stočí se do klubíčka .
Stepní nájezdníci jsou postrachem tady těch volných plání jižního Dusaru. Přebývají v těch sporadických oázách , které tady na planině jsou a jsou schopní se rychle přemisťovat z místa na místo. Jsou dobří v jízdě na koni a boji s mečem. Sem tam na ně král nebo jedak pošle armádu . Pár jich pochytají , pověsí , ale najdou se další, kteří nastoupí na jejich místo . Je to celkem "výnosné", dodá ironicky Galf. Jenom jich bylo nějak moc. Vyskytujou se tak ve skupince do deseti jezdců, aby nebyli tak nápadní a rychle mohli po útoku zmizet.

Stepní nájezdnící? To je kdo? Vyskytují se tu často, nebo to byla náhoda? Protože pro nás by to byla podezřelá náhoda. Možná i kdyby se tu vyskytovali často, protože je mohl někdo i tak podplatit a poštvat na nás.

Podívám se na Galfa, ale i na ostatní členy družiny, kteří byli do teď potichu. Pohled zakončím na ležící postavě. Ani nevím co mě to popadne a tak středně silně kopnu do těla nájezdníka.
Troška bezdůvodného násilí dřív, než se začnem ptát, nám může usnadnit výhrožování a získávání odpovědí.

Galf podá Tellovi ruku a usměje se.
No tak celkem to dopadlo dobře, všichni prozatím žijem . A na tam to , radši zapomenem ..., stiskne podávanou ruku a vybafne proužek dýmu.
Tell hodí přeživšího nájezdníka mezi vás a vy si ho můžete lépe prohlídnout .
Je ustrojený do jakéhosi splývajícího hábitu a na hlavě má jakýsi pásek nebo čelenku , obojí světlé , krémové barvy. U pasu se mu ještě visí pouzdro na meč a dýku , obojí ale prázdné . V obličeji se mu zračí strach smíšený s nenávistným pohledem. Těká po vás pohledem ...
Tohle je jeden ze stepních nájezdníků, měli jsme celkem štěstí , bylo jich celkem dost ... , řekne jakoby jen mimochodem , bez jakýchkoliv emocí Galf.

Dokončím svoji "špinavou" práci.. Ale největší chyba začátečníka je nechat si v zádech zraněného nepřítele.. Byl bych opravdu nerad, kdyby byl kdokoliv z nás zastřelen zezadu nebo něco podobného..
Pak sevřu pevně svou rukou toho ,které ho chci vyslechnout a dotáhnu ho k našemu ohni. Moji pozornost a především i vděk však nejprve upoutá kouřící Galf.
Musím uznat Galfe, že vaše Měsíční kameny nám zachránily krky. Přijmete prosím moje díky a rovněž omluvu za to nedorozumění, které nás svedlo pro vás poněkud nepříjemným způsobem dohromady
Jak stojím u něj v jedné ruce ještě stále sekeru, nabídnu mu na znamení přátelství svoji silnou pravačku..

Když vidím, že je situace pod naší, respektive Galfovou kontrolou ochotně přeberu zbylé otěže od Tellchara a snažím se odvést nezraněné koně bokem a tem je slovy a hlazením volnou rukou snažím uklidnit. Jsem rád, že moje plavka je nezraněna. Už jsem si na tu klisnu zvykl. Dobré klidné zvíře, které se hodí pro dobrodruhování.
Dobrodruhování? Před pár lety bylo pro mě dobrodružstvím jen vystrčit nos z města. pousměji se při té vzpomínce dále uklidňujíc koně.
Když se otočím, abych se podíval co se děje v táboře uvidím, právě Tellchara jak dokončuje práci s dorážením zraněných. Povzdechnu si a nedovolím si přemýšlet nad tím, zdali to bylo nutné. Raději se zaměřím na Warrena.
Warrene, ošetři jen ty koně, co nemaj poraněné kosti. Koním se nikdy dobře nehojí a je lepší je utratit, protože už je nesmíš nikdy k ničemu použít. Pak se zkus podívat, jestli se tu někde netoulaj volní zdrav koně po těch mrtvých.

Vyběhnu směrem, kterým ujeli zbylí jezdci, abych se přesvědčil že nemají v plánu se vrátit.
Potom doběhnu k popadaným a posekaným nájezdníkům a když vidím, jaká hrozivá zranění napáchaly "Galfovy šutry", uznale nad tím pokývám hlavou. Já jsem sice zastánce jiného (mnohem tiššího) způsobu eliminace nepřítele, ovšem tohle si zaslouží minimálně obdiv. Nejspíš nám to dnes zachránilo krk (palec nahoru pro Galfa).
Pak se ale smutně kouknu na zraněné koně. Tohle se mi nelíbí. Koně by neměly trpět kvůli lidským bojům a pletichám.
Pokusím se jim "pomoci".
Nakonec zůstanu i se psem hlídat směr, kterým odjeli útočníci, luk stále připravený k střelbě.