| |||
Jakmile jsem lehl, tak jsem usnul. V tom mě něco ve snu tahá za rukáv a říká, že je tu další nebezpečí. Nedokáži se donutit k probuzení a moje mysl jen dále rozvíjí situaci uvnitř snu. Ve skutečnosti však nedbám a spím jako zabitý. Neuvědomuji si dusot kopyt přijíždějících koní, pouze se mi zvuky v různých změnách promítají do obrazů uvnitř mé mysli. |
| |||
Namířím luk na Galfa. Pokud uvidím, že se chystá začít na ty jezdce křičet nebo na sebe jakkoli upozorňovat, střelím ho (pokud možno do krku). Pokud se mi to ale nepodaří dostatečně rychle a on na ně skutečně zavolá, už střílet nebudu, bylo by to už nejspíš zbytečné. V tom případě namířím spíše na jezdce a počkám, jak se to vyvine. Vycházím z předpokladu, že i pokud o nás jezdci vědí, ještě nutně nemusí přesně vědět, kde táboříme. Proto je pro nás nebezpečné, aby je na nás Galf upozornil. Psovi pošpetám, ať je zticha. |
| |||
Opravdu k vám z dálky , odkud přivedl Tell s Warrenem ty dva , přjíždí jezdci . Bude jich asi dost , protože země duní pod kopyty vícero koní. Galf se podívá nevrle na Warrena , když mu řekne , že se nemá hýbat a vůbec na to nedbá . Pokud chceš , abych ti zachránil krk , tak buď v klidu a starej se o svého psa... odfrkne jen. Pak se zvedne a skočí ke svým koním a začne se hrabat v tornách a cosi následně vytáhne. Nějaký ámen nebo spíše vícero kamenů . Vy ostatní se můžete poschovávatbude to složité , prptože moc keřů tady není , navís jsou to jen shluky prutů s pár listím ... |
| |||
Vydal jsem se spát a usnul takřka okamžitě, protože když opadlo vzrušení z akce, tak jsem byl pořád ospalí. Když mě budí Warren ještě neotevřu oči a tiše mumlám: "Sem se vůbec nevyspal, jako bych spal sotva chvíli.", otevřu oči a poznám, že mě budí opět Warren a že jsem opravdu dlouho nespal. Opět se dovím, že někde je na cestě. Poberu věci a zjistím, že jsem nechal nataženou kuši jen jsem vyndal šipku, tak sobě nadávám, ale v konečném důsledku jsem rád, že natažená zůstala. Po odplížení pod keř zašátrám v toulci a vložím do pažby šipku. Zjistím, proti vystřelení a kolem sebe přetočím přikrývku, abych zakryl svou kroužkovou zbroj. Poté už jen čekám a občas střelím pohledech na spící a přemýšlím, jestli jím závidět, že spí, nebo být rád, že nejsem volavka. |
| |||
Waren mě vzbudí defakto hned, protože pořádně nespím.. Ne teď, když nám jde někdo po krku.. Rachle zalezu do křáků, v ruce pevně svojí sekeru.. čekám co se vymrví, protože teďka se už určitě něco musí stát.. Rozuzlení je na spadnutí.. |
| |||
Nespíte moc dlouho, když vás potichu znovu budím: Někdo k nám jede támhle po cestě, probuďte se a schovejte se do keřů kolem tábora. Nechám spát pouze kouzelníka (aby zase nenadával, že ho zbytečně budím) a fiflenu (aby se nám nepletla pod nohy). Potom vezmu luk, zkontroluji meč, podívám se jestli se probrali dva naši zajatci a jestli jo, pošeptám jim výhružně: "Zůstaňte sedět a ani muk" a nakonec přivolám psa a zmizím v křoví, ze kterého budu mít dobrý výhled na cestu i na tábor. |
doba vygenerování stránky: 0.29209780693054 sekund