Myslím si své, už dlouho a bez komentářů sleduji vývoj situace. Když je potřeba s něčím pomoci, udělám to, ale jen pro skupinu bez Warrena. Mužům, kteří přišli z průzkumu, dám napít nebo podám jídlo, ale Warrena obejdu. Pokud shání dřevo nebo cokoliv dalšího pro náš improvizovaný tábor Delph nebo Tell, pomohu jim. Ale Warrena nechám pracovat samotného. Nedělám schválnosti ani mu nijak neškodím. Jen mu nepomáhám. Jakoby tu s námi ani nebyl. Pokud mé počínání někdo komentuje, kritizuje nebo zlehčuje, jen krčím rameny a tvářím se neurčitě. Jsem klidná, jakoby zpohodlnělá a snad i pobavená tím, jak kolem Warren neustále pobíhá a něco organizuje. Jeho informace i šuškání s Tellcharem prostě ignoruji a věnuji se svým věcem. Ošetřuji si zbraně, sleduji okolí, protahuji se nebo jen tak sedím, případně vyzvu Tasse zase k nějaké krátké hře.

Přivedené muže pozoruji s úšklebkem. Paranoia, těžká nemoc dobrodruhů...jestli budeme lovit a vyslýchat každého na koho v okruhu několika mil kolem nás narazíme, nikdy se odtud neodlepíme...
Až budete mít zase "podezření", zkuste s buzením Himringa počkat, než si budete nebezpečím jistí... Utrousím k ostatním chlapům, když je výslech u konce a všichni si začnou hledat místo ke spánku, podobně jako já, a zamířím ke dvojici rozvázaných mužů. Nakonec usednu naproti našim dvěma záhadným lovcům a dám se s nimi nezávazně, tlumeným hlasem, do řeči.
Zajímavá práce, jak dlouho to děláte? Člověk musí mít konexe nebo zkušenosti, když se věnuje tak nebezpečnému a vzácnému obchodu. Zajímám se, uvolněně pozvednu obočí, pohlédnu do tváře mladšímu z mužů, neboť starší se už uložil ke spánku. Povzbudivě k němu potřesu hlavou.

Takže na hlídce jsem zase já. Zůstanu sedět na tom kameni a se psem u nohou koukám na cestu.

Ti dva jsou už rozvázaní a situace se pomalu uklidňuje. Nechovají se nijak konfliktně , ale na tom mladším je vidět nervozita až strach. Starší vousatý si už hladá místo , kde by si lehl a ponořil se zase do svého chrápání.
Je střed noci a k spánku se uložíte i vy . Hlídku si přebere ten , co ji měl poslední ...

Snažím se tvářit stejně neutrálně, pěkně poděkuji za odpověď a jdu k Tellovi. Něco mu pošeptám a zůstanu s ním na hlídce. Přivolám si svého psa, pohldím ho a zatahám za ucho a ti co rozumnějí elfsky zaslechnou, jak mu domlouvám, ať hlídá, že si musíme dávat pozor.

Myslím , že asi budeme muset přistoupit na vaše podmínky, řekne starší z těch dvou mužů a pomalu se zvedne. Počká , až ho rozvážete a taky jeho kolegua podívá se zkoumavě na Warrena.
Měsíční kameny se vyskytují vlastně všude , ale je kumšt je najít . Musíto to dělat nějaký tvor , který cítí jejich zvláštnost , jejich energii. A tohle všechno má tady Bladus.
Pak přejede pohledem na Delpha , jakoby tím řekl Warrenovi , že už je to všechno.
Samozřejmně bychom mohli něco prodat , ale je otázkou , jestli máte dost peněz a jestli mu to k něčemu bude. S měsíčními kameny umí dělat pouze velmi velmi zkušení alchymisté. Ale rádi tady s čkáme rána . Tady s Bladusem a jeho nepozorností bych mohl snadno přijít někhák . Alespoň je nás tady více ...