| |||
Budit mě nedalo ani problém. Mám lehké spaní a byl jsem na nohách celkem hned. I když je cesta náročná,na to aby mě to úplně vyčerpalo a zlomilo moji hyperaktivitu to prostě nestačí. Přesto, že panuje noc temnot, oči mi blískají v naději nějakého nočního dobrodružství. začnu se převlékat, hlínou si černit tváře a podobně se hodovit na špehování, když Tellchar vyrazí jen sám s Warrenem. Nakopnu nejbližší kámen, nebo větev a znuděně a znechuceně sebou plácnu na zem. "Do háje, mohli mě vzít s sebou. Zase si všechnu zábavu nechají pro sebe. Já jsem malej a umím chodit potichu, Fakt opravdicky jako kočka, no fakt ani mě není slyšet. Dostal bych se blízko a všechno bych zjistil. A zase musím sedět a čekat." prohlássím zapškle do všeobecného ticha. |
| |||
Celou dobu mlčím, zdá se, že mi to nestojí za to abych to komentoval. Jen zaťaté pěsti, nehta které se zarývají hrubě do dlaní vyjadřují, co si myslím. Podvědomě se přesunu po bok Thinwë. Taktéž čekám, jak se Tellchar vyjádří a když pak zamíříl s Warrenem do temnot, oddechnu si. "Bohové ať ochraňují tuto naši společnost, protože jak mi jednou dojde trpělivost a on něco podělá, ledovec povolí a vybuchne vulkán. Přisahám při všech bozích. A pak doufám, že vy ostatní budete hodně daleko." Nehodlám čekat, s jakými novinkami přijde trpaslík s Warrenem a vlezu si zpátky do své houně, která ještě nestihla vychladnout. Chci utrhnout každou dobrou minutu spánku, abych ráno mohl načerpat síly. Snad to pujde i přes tohle vyrušení. Pokud ten poplach planý nebyl, budeme buď pokračovat v útěku, nebo se bude bojvat a tam bez enegrie stejně k ničemu nebudu. Pokud byl planý tak budu již spát, než se vrátí a s panem hraničářem se můžu vyrovnat i ráno." |
doba vygenerování stránky: 0.32958292961121 sekund