| |||
Warren s Tellem se ztratí ve tmě . Trochu jim nahrává i to , že se zatáhlo a měsíc přestane svítit. Takhle se můžou trochu více maskovat , ale stejnou výhodu by mohli mít ti , co by chtěli se podívat na vás . |
| |||
Kývnu na trpaslíka, zkontroluji meč a tesák u pasu, pohybem ramen upravím toulec na zádech a o jednu dírku utáhnu řemen přez prsa. Luk ponesu v ruce. Potom polácám psa a se slovy "Hlídej", ukážu na zbylé členy skupinky. Rauko není žádný lovec a při tichém plížení lesem by nadělal snad ještě víc hluku než trpaslík. Je však dobrý hlídač a dokáže podle čuchu vycítit, zda má clověk dobré nebo zlé úmysly. "Hlídej", řeknu mu pro jistotu ještě jednou, "a poslouchej Delfa než se vrátím", dodám se zvednutým ukazováčkem. Jsem připraven. |
| |||
Zachmuřeně sleduji obzor a přitom bedlivě vyslechnu Warena i Delpha. Promluvím k nim tiše, ale aby mě slyšeli, přičemž nepřestávám sledovat obzor.. Musíme zjistit na čem jsme.. Jinak to nevidím.. Delphe ty tu zůstaneš a budeš dávat majzla. Já a Waren se vytratíme na výzvědy.. Přehodím přes sebe svůj šedý plášť, který mě v téhle noci do jisté míry velmi dobře maskuje a mrknu na Warena, že jsem připraven.. |
| |||
Mé oči nic neuviděli a když ani oči čistokrevných elfů už nic nevidí, usoudím, že asi maj pravdu a onen jezdec, či jezdci odjeli. S o to větší zálibností sleduju jak se elfové dohadují a vyhrožují si. Sedím v klidu na místě, kde jsem spal se zajištěnou kuší na klíně a i tak pro jistotu mířící ven z tábora. Čekám na rozhodnutí Tella a sám přemýšlím co teď. Jen tiše pronesu: "Nemusíme mít na rukou zbytečnou krev lidí, Warrene. Vím, že vy elfové je považujete za nižší rasu, ale nemusíme zabít každého, kdo nás sleduje. Může to být náhodný jezdec, může to být někdo kdo nás hledá z rozkazu města, ale sám je nevinný otec mnoha dětí. Navíc by jsme tak měli na rukách další krev, která by naší družině nepřidala na dobré pověsti." |
| |||
Když vidím, že fifleně to jednou říct nestačí, ukážu ještě jednou důrazně směrem k západnímu obzoru na cestu, po které jsme přijeli... Z jejího kyselého obličeje mám radost a klidně to na sobě nechám vidět. Apoň si holka trochu procvičí vstávání. Potom ale už stojím vedle Tellchara a bedlivě sleduji horizont. Napadají mě dvě varianty. Ta první je, že za námi naši pronásledovatelé jeli až do dnešního večera a teď se naposledy dívají, jestli náhodou neuvidí náš oheň. Pokud ne, budou si myslet, že jsme jim už ujeli nebo jsme je setřásli odbočením mimo cestu. To platí však pouze, pokud si nejsou jisti, kde vlastně přesně jsme. Nebo je tu druhá varianta - pronásledovatelé vědí kde jsme a sledují nás z dálky. Čekají až polevíme ostražitost a potom zaútočí. Pokud je to tak, může se to stát už zítra, protože dle našeho předběžného plánu už zítra máme zapálit normální oheň a být v klidu. Ať tak či tak, někdo za námi jede už druhým dnem. A teď je noc, takže ten někdo nejspíš táboří... Nakloním se k Tellchovi a šeptám: "Někdo za námi jede. Cítím to. Můžeme zmizet, nebo se jít podívat, kolik jich je. Musí někde tábořit. Třeba je zvládnem i v přesile díky momentu překvapení. Můžeme i zůstat tady do rána, nejspíše netuší, že jsme je viděli. Měli bychom ale něco udělat, jinak ztratíme iniciativu, kterou jsme teď získali..." |
| |||
Warren nás vzbudil, ale nezdá se, že by kdokoliv z nás sdílel jeho objev. Himring se mračí, ani se mu nedivím. Konečně se mohl prospat a nabrat síly a zase z toho nic nebude. Bude k nesnesení.... Postesknu si vduchu, přikrčím se na místě a přesunu se tak, abych proti blednoucí obloze nebyla vidět. Zaostřím pohled do dálky směrem, na který Warren upozornil. Zároveň doufám, že tam někdo skutečně bude, jinak budeme muset Warrena odpravit. Když ne dnes, tak příště, protože taková falešná zpráva by svědčila o něčem jiném než loajalitě... Obrátím pohled k Warrenovi, výmluvný a s jedinnou otázkou. Kde? Nehodlám mluvit. Pokud má pravdu, hovor by nás prozradil a naservíroval pronásledovatelům jako brzkou bohatou snídani. Nepředpokládám, že by mi snad odpověděl, nebere mě jako partnera stejně jako já neuznávám jeho a stejně jako on to neskrývám. O to víc mě zajímá, kde má příčinu tohohle ranního cvičení. Věřím však, že otázka determinace našeho případného nebezpečí a příčiny brzkého vstávání neleží v hlavě jen mně. |
| |||
Warren vás vzbudí a řekne vám , že někoho v dálce viděl . Vy však nic ani nikoho nevidíte. Jste vzhůru a ve střehu , ale nic kolem vás se nezdá podezřelé ani mimo normálnost vašeho vnímání. |
| |||
Vůbec, ale vůbec se mi nechce. Na chvilku se poddám a otočím se zpět na bok a skoro už usnu. Nakonec mě možná hrozba přeci jen donutí začít myslet a s povzdechem se zvednu. Vidím, jak nás Warren budí po jednom a jak se postupně ostatní zvedají. Zvednu se s nechutí také, přehodím plášť, opatrně vytasím meč, stoupnu se vedle Warrena a šeptem se zeptám Co se přesně děje? Přičemž se rozhlížím po čemkoliv neobvyklém. |
| |||
Jasně A poté co vzbudím ostatní natáhnu Delphovi kuši a i mu pomůžu navléci do nějaké složitější části výstroje, jestli to bude potřebovat. |
doba vygenerování stránky: 0.30910396575928 sekund