| |||
Nikdo nás snad nesleduje, takže si na cestu svítíme. No, nevím jestli můžu za sebe říct, že by to byla změna k lepšímu. Jak se to vezme. Na Warrenovu otázku jen mávnu rukou, že jakože dobrý. Pořadí ve kterém máme jít jen odkývu. Nějak netoužím mluvit v tomhle kanále, jedna odplivnutí mi stačilo. Takže v tichosti pokračuji za ostatními a snažím si nevšímat všudepřítomných výkalů a krys a vůbec všeho, na tomhle místě se nedá snad najít nic pěkného na co by se člověk upnul. "Hm.Hm." Brouknu, ale než se opatrně dostanu k zámku, už je u něj Warren a navrhuje urazit zámek. Nevím proč si tupit zbytečně zbraně. Když si zámek prohlížel Warren, dostatečně ho osvětlil, takže jsem zhruba odhadla, který z paklíčů by mohl sedět. Vsunu paklíč a tyčinku a pokusím se zámek odemknout. (63%) |
| |||
Těm hovnům všude po zemi moc nevěnuji pozornost. S ohledem na jejich velikost to nemohlo vysrat nic čím by jsme se museli nějak zásadně zabývat. Na základě svých zkušeností ale raději sleduji stěny tunelů, především strop. Při vzpomínce na to cosi hnusného zeleného co sežralo jednoho starého parťáka si odplivnu. Umřít jako válečník je jedna věc, ale proměnit se v hnusnej zelenej sliz tak to fakt nechceš.. Když dojdeme k brance, tak omrknu zámek a v duchu si představím že by ho šlo urazit dost možná jedním pořádným švihnutím sekery. Na druhou stranu proč se chovat tak barbarsky když máme v družině specialistu.. Elen máme tu pro tebe prácičku.. |
| |||
Stoky Procházíme vcelku rychle dál do stok a zatím nás nic nezdržuje. Vypadá to ale, že tu nejsme sami. Občas pohlédnu na hromádky, které nejsou od krys, ale něčeho mnohem většího. zatím ale není nic vidět a tak tomu nevěnuji moc pozornost. Třeba tu jsou nějací zatoulaní psi nebo tak něco, no dokud nás to nenapadne at si tu běhá co chce. kvůli tomu tu nejsme. Proběhne mi myšlenka hlavou, když opět spatřím onu hromádku, ale to se už blížíme někam jinam a to asi ze stok. Bohužel pro nás tu jsou zamčené mříže a žádný klíč poblíž. Murmëa huo se zeptá Elen jestli by nám neotevřela. Spíš jsem čekal že nám otevře někdo z vás dvou, podívám se na Murmëa a Tellchara. Potom jdu blíže k zámku a prohlédnu si ho, jestli by nebylo rychlejší ho prostě urazit. Co ho prostě urazit nebo ukroutit. Jaká je šance, že nás tady někdo uslyší. Vezmu za zámek a lehce s ním trhnu. Potom ho zase pustím a ustoupím dál, aby se mohl někdo ujat práce zámečníka či zloděje. Jen čas od času posvítím za nás, aby nám nikdo nečekanej nevpadl do zad. |
| |||
Když Warren zapálí lucernu rád sleduji, jak se zatřepetá plamen a smírným oddechnutím vyhodnocuji, že nic dalšího se k vzplání nemá. Je to tak, dobré odvětrávání. Pomyslím si. Jakmile Tellchar pokýve a souhlasně zvolá nad dalším směrem naší cesty, jsem rád a seřadím se dle jeho návrhu. Když procházíme stokami zastihnu se přemýšlet nad tím, k čemu všemu by se místní "ingredience" daly využít, občas se také zahledím do chodeb, které míjíme, neb to co je na zemi, musí mít i příčinu, která je tu v pohybu. Ale vím, že tím, že máme lucernu moc do tmy neuvidím. Postupujeme rychleji než jsem čekal a pomalu navádím na odbočkách a křižovatkách až dorazíme do místa, které věstí, že bude líp. Co je dobré, je dobře chráněno. Poznamenám, když zjistíme, že tato mříž je dobře zamčená. Nedá se nic dělat, jediná cesta k našemu cíli vede tudy. Ukážu do tmy prosté chodby, kde bychom se mohli cítit o poznání lépe než tady u stok. Elen, otočím se a hledám ji, nezkusila bys kouknout, zda bychom se nemohli dostat dále i bez pozvání? |
| |||
Seřadíte se jak navrhl Tell a opatrně se dáte na cestu. Zahnete tedy do prava a pokračujete dál. Po přibližně deseti sázích narazíte na další odbočku, tentokrát doleva. Vaše světlo odhaluje všechno ošklivost tohoto prostoru. Všechna ta hovna plavoucí ve stoce a nejen je. Před světlem utíkají krysy. Je jich opravdu hodně a jsou všude. Jejich pištění jak utíkají před světlem se rozléhá chodbami. Občas máte pocit, že se v temnotě mihne i cosi mnohem většího. Naznačují to i výkaly ležící všude v chodbách. Krom těch normálních krysích často vidíte u mnohem mnohem větší. Odbočku doleva ignorujete a pokračujete pořád rovno. Minete ještě další 3 odbočky než vás Murmea nasměruje doleva. Přejdete po přemostění a pokračujete dál. Postupně se proplétáte chodbami až dorazíte na místo, kde z chodby se stokou odbočuje prostá chodba, kterou žádná stoka neprotéká. Vchod vám zatarasuje mžížová branka, která je tentokrát opravdu zamčená.. |
| |||
Stoky Murmëa huo s Delpheneanem se už blíží, Murmëa upozrnuje na jejich příchod, aby jsme se nelekli. Tellchar nás vyzve k zapálení luceren. Murmëa nám opatrně podá křesadlo a tak zapaluji, s kapkou strachu z možného vzplanutí okolních plynů, lucernu. Pozor zapaluji lucernu. Polohlasně upozorním ostatní na čin, který se hodlám provést. Když se rozeběhne světlo ze zapálené lucerny po okolí, zamžourám a na chvilku dám lucernu dolu tak, aby mi nesvítila do očí a pomalu opět přivykám světlu. Sakra podíval jsem se do lucerny a ted uvidím chvilku jen mžitky. Podám křesadlo zpět Murmëatovi, aby ho podal opět dál. Potom Murmëa vyndavá mapu a lehce zmateně ji zkoumá. Tady tudy půjdeme dál, nakonec vítězoslavně prohlásí. Tellchar to ještě pro jistotu na očko zkontroluje a řekne, že by jsme si měli pohnout, navrhne pořadí ve kterém by jsme mohly vyrazit a evidentně čeká na náš názor či souhlas. Mě osobně to tedy nevadí kde půjdu, hlavně když se už hneme. Hlavně když už z toho smradu budeme pryč. Lucernu vrátím opět tak, aby jsme viděli nějak všichni, ale abych nikomu nenasvítil do očí jako sobě. |
| |||
Pzoruji Murmea jak vráští čelo a až po nějaké době přemýšlení nakonec odněkud tu mapu vytáhne. Viditelně se mi uleví.. No ještě že si ten starej brach vzpomněl.. Bloudit tady v tom smradu celou noc, tak to by jednomu radost neudělalo.. Nechám ho aby se zorientoval a dám mu čas, aby si v tom byl jistý. Když pak vítězoslavně vytyčí ten správný směr, tak ho hned pochválím. Výborně brašule! Ale i tak nenápadně nahlídnu do mapy, abych si byl jistější.. Zdá se ale že ten vytyčený směr by měl být správný, jen se budeme muset projít tou hustou sátí kanalyzačních chodeb.. Tak jo bando, měli by jsme se dát na cestu ať jsme co nejdříve na čerstvém vzduchu. Já půjdu s Murmeou vepředu, ať mi posvítí a sám může čučet do mapy. Za námi by mohl jít Delph jako pojistka, kdyby se něco sehrálo pak Elena a Waren by to mohl jistit vzadu. Co vy na to? |
| |||
Když s Delphem přicházíme k naší skupince, v čele s Tellcharem, včas tlumeným hlasem zavolám. To jsme my, u vchodu je čisto. Pak se pobaveně zasměju pod fousy a dořeknu. Tedy co se týká nezvaných hostů. Nepřestává mě udivovat, že se stále bavím nad představou čistoty a nečistoty tohoto smrdutého místa. Pokračuji od smíchu už v proudu tichých myšlenek. Jakmile Tellchar dá pokyn k zapálení luceren, podám mezi ostatní křesadlo, které vytáhnu z kapsy, kam jsem si je dal, když mi je Tellchar vyndal z torny. Tellchar mě řekne, abych se podíval do mapy. Nevím, zda si toho všimne, ale celý stuhnu a začnu usilovně přemýšlet. Nejsem si totiž ani za mák jist, zda jsem ji vzal. Pak si vzpomenu, že jsem ji vložil z boku k balíčku, potom, co jsem jej znovu zabalil. Je vidět, že se mi rozjasní a začnu s rychlými pohyby. Jednou rukou vytáhnu mapu a začnu ji rozbalovat. Doručovaný balíček držím v druhé ruce, ale zjistím, že takto to dost dobře nepůjde. Dám tedy mapu opatrně zpět do kapsy balíčku a mnou přivázaným lanem na vrcholu balíčku prostrčím celou ruku. Mám tak volné obě a nic nebrání tomu, abych mapu znovu vzal a bezpečně prohlédl. Najdu správnou stranu mapy, na které jsou zakresleny stoky. Dvakrát se rozhlédnu a několikrát se natočím bokem. Potom se podívám nedůvěřivě zpět kudy jsme přišli a pak zpět do mapy. Nakonec se ještě rozhlédnu a ukážu směr, kterým se máme vydat. Polohlasem, ale vítězoslavně k tomu dodám. Tady tudy půjdeme dál. |
| |||
No já s Murmeou, teda jestli ještě z těch svých experimentů neoslepl, vidíme po tmě celkem dobře. Zvlášť v podzemí. Tak si Warene dost těžko představím jaké to je když nic nevidíš.. Jinak živé to tu je teda dost, všude běhaj krysy.. No nic, myslím že můžeme rozsvítít lucerny. Sice pak už tak pěkně neuvidíme, ale přestaneme vás tahat na vodítku. Murmeo koukni na tu mapu, musíme si to nastudovat, aby jsme trefili tam kam máme.. Snažím se to trochu zorganizovat aby jsme si pěkně šli za svým a mohli z těhle smrdutých tunelů co nejdříve vypadnout.. |
| |||
Stoky Ještě než vyrazíme s Tellcharem do tmy, vezmu si od Murmëa huo lucernu, když tu se mě ještě za rameno chytne Krei Dwen a už se noříme do tmy. Počkáme tam nějakou chvíli než přijdou i ostatní. Je to zvláštní pocit, člověk si najednou uvědomuje ostatní smyslí více než venku. Těch zvuků co najednou se řine z hloubi. Kapání vody je tak intenzivní jako by to byli padající sudy do laguny z velké výšky. A to pištění, všudypřítomné škrábání krys je přímo děsivé. Jen čekám kdy mi nějaká ta malá potvora vleze za krk. Nos se kroutí pod sílou zápachu a na kůži rukou a obličeje je cítit vlhkost zkaženého vzduchu. Jak se držím ramene Tellchara cítím najednou každičký záhyb jeho oblečení, strukturu materiálu. Tellchare co všechno vidíš, já bych řekl, že to tu přímo žije. Podle toho co všechno tu je slyšet. je to velmi zneklidnující pocit být najednou závislí na někom jiným. Pořád se jednou rukou pevně držím Tellchara a v druhé ruce držím lucernu. To čekání ve tmě je nekonečné. Už je ti líp Elen? Prohodím do tmy k osobě za mnou. |
doba vygenerování stránky: 0.33917093276978 sekund