Když se nikdo nehlásí tak...
Vzbuď mne. Budu hlídat jako třetí.
Půjdu ještěse psem nabrat vodu k potůčku a přesunu se na kopeček spolu s ostatníma.

Šibalsky se usmívám, když vidím snažím malého šotka, jak nenápadně posunuje kamínky blíže k důlku. Vlastně si toho všimnu jen jednou či dvakrát. A když vyhraje, jsem rád za jeho radost. Nelze mu to mít za zlé. Jsem moc rád, že jsme se zabavili a užili trochu srandy.
Jsi to ale šikovný šibal. Poblahopřeji Tassovi k vítězství a poplácám ho po rameni.
Vezmu si druhou hlídku. Koho mám vzbudit? Po očekávané odpovědi sdělím ještě Himringovi, že budit má mě. Potom už si nachystám na vyvýšeném místě deku a zachumlám se na ní do pláště. S pohledem upřeným k hvězdám se snažím usnout. Alespoň chvilku zabrat.

Za dobré nálady přejdu i nějaké to Tassovo pošťouchnutí nohou, ale stejně si toho všimnu až mě na to upozorní ostatní a vím, že sám bych prohrál. Všichni jsou obratnější než já. Když teda končíme tak prohlásím:
"Ať je to jak chce tak já jsem suveréně poslední a budu zítra dělat snídani. Naštěstí mám poslední hlídku tak mám dost času něco zkuchtit a druhé štěstí je to ,že to nemůže být na ohni a namazat vám chleba s medem to snad nepokazím ani já."
Pak vyrazím k místu, budeme spát a snažím se najít nejvhodnější místo bez kořenů a případné kameny odhážu bokem.
Pokud se vede další konverzace ať na téma hry, nebo čehokoliv dalšího tak se účastním taky a přitom si vytáhnu kousek masa a chleba a zapíjím to vodou.
Když je čas ke spánku, tak ještě prohodím:
Přeju dobrou noc a ať se během hlídky nic nestane a nezapomeňte mě probudit, abych měl dost času na tu přípravu snídaní."
a pak lehnu a snažím se usnout co nejdřív abych ráno byl čerství

Himring si vzal první hlídku . Havran vylétl znovu k nebesům a ztratil se v modři oblak.
Delph, Tass, Murmea a Thinwe hrají kamínkové "hop do důlku" a na chvíli je to všechny pobaví a rozjaří . Ale pomalu den ustupuje noci a okolí tmavne ...
Házení vyhrál Tass , ale ostatní ho podezřívají , že fixloval . Sem tam se přitočil blízko důlku a špičkou nohy přisunoval svoje kamínky ...

Moje argumentování skončilo okamžikem, kdy jsem domluvil, posadil se a podal Tassovi složenou mapu. Fiflena si moji pozornost nezaslouží, takže ji okázale přehlížím, avšak během té doby než se vykecá (Ad.: Thinwë 19.Dubna 2010 12:21) čekám, jestli si Tass vezme nabízný svitek.
Když vidím že ne, zase ho skovám do torny, opřu se o strom s rukama za hlavou a odpočívám. Zbraně mám však připraveny.
Fakt, že šel Himring hlídat na kopeček, přijímám s potutelnou radostí. Aspoň tady nebude otravovat vzduch.
Dokud budou ostatní hrát kuličky (nebo co to je), zůstanu taky tady v dolíku kde nefouká a na kopeček se přesunu až s nimi. Nachystané ohniště však ještě rozebírat nebudu. Třeba ráno přijde vhod.

Nevěřícně se obrátím k Himringovi. Nečekala jsem, že by přispěl k naší diskuzi, pokud je to vůbec možné takto nazvat, něčím přehnaně bystrým, zejména v tomto stavu. Ale když zopakuje téměř beze zbytku vše, co jsem před chvílí sama navrhla, zavrtím k němu s neskrývanou nechutí hlavou. Měla jsem na jazyku cosi jedovatého, ale nakonec se jen zlomyslně ušklíbnu a pokrčím rameny. Tak to zařiď. Pak už se obrátím k Tassovi a ostatním hráčům a o poznání uvolněněji se k nim pousměju. Tohle fakt nemá cenu, potřesu rezignovaně hlavou, ale na rtech mám smích ...jo, díky, zahraju si s váma Tassi. Ale neodkládejme zbraně, než pánové najdou způsob jak se dohodnout, budeme je nejspíš potřebovat. Protože i v případě, že za námi nikdo nejede, vyhlídnou si nás nějací lapkové, jako snadnou kořist...Posměšně se na Himringa zpola obrátím s ušklebkem a výmluvně zase protočím oči. Tohle bude dlouhá noc...bez tábora. Ale aspoň se nebudeme nudit. Zazubím se šibalsky k Tassovi, Delphovi a Murmëovi promnu si spokojeně ruce a zamířím s rozverným úsměvem k nim. Hodlám si tuhle hru užít. Ačkoliv ji nepovažuji za nejlepší řešení situace, je to nejrozumější, co se tu v tuto chvíli děje. Tellchare, nedáš si taky jednu partičku? Určitě tě to rozveselí. Nadhodím lehce.
Co že je cena pro vítěze, snídaně?...Hmmm... pozvednu obočí a spokojeně mlasknu. Jdu do toho. Pomůžu Tassovi se sbíráním kamínků a když jsme všichni připraveni stejně jako naše improvizované hřiště kývnu hlavou k Tassovi. Nechceš začít, ať víme, kde je laťka Mistrů? Pohodím hlavou a nechám bradu zvednutou, s pohledem, putujícím od jamky k hobitovi, jako bych odměřovala vzdálenost.

Šotek už zase vymýšlí pitomosti, Delph ho v tom ještě podporuje, Thinwë a Warren se přou o ptákoviny a neposlouchají Tellchara a všichni tu stojíme jako solné sloupy.
" Kvůli mě se oheň dělat nemusí. Nepší a není moc zima. Vydržím. Myslím, že to tu zbytečně kombinujete. Jednoduchá řešení jsou nejlepší. Přespíme na tom vršku, ať máme přehled. Pokud někdo dokáže trochu zamést stopy, tak s chutí do toho. Já si jdu najít místo na spaní. Za tři hodiny budím dalšího na hlídání.
Rozseknu ten uzel, zamířím k pahorku a začnu si chystat místo, kde se po hlidce uložím k spánku. Vyberu si co nejrovnější plochu, rozhodím tam houni a deku. Skromě pojím a nakrmím vydatně havrana.
Ještě chvíli hlídej se mnou, pak si společně odpočninem a ráno načerpáme novou energii.

Do sporů o hlídky a rozdělávání ohně se vůbec nezapojuju. Stejně mi nakonec řeknou jak to má být, tak se raději věnuji poníkovi a sledování okolí. Celé tohle cestování je tak nudné, že když mě vyzve Delph ke staré hře, rozzářím se jak sluníčko a hned jsem připraven začít.
" Ale varuju tě mladíku, já jsem šotčí velmistr ve šťouchání kamínků do důlku. Dokážu trefit kamínekk na deset kroků. druhou se doubat v nose a třetí ti stáhnu kalhoty."
Vubec mi nevadí, že mi najěk nestačí ruce..přebírám kamínky a chystám startovní čáru.

"Thinwë, dáš si s náma taky hru, než se ostatní rohodnou?Najdu ti nějaký kulatý kamínky, ikdyž taky na te planině jich moc není."