Na Tellcharova slova pokrčím rameny, ale když promluví znovu Warren, chvíli na něj hledím s nevěřícným výrazem. Bohové! ...Na hraničáře dost ukecanej... Na okamžik se obrátím tázavě zpět k Tellcharovi a zase k Warrenovi, než s největším úsilím potlačím otrávený úšklebek. Jste horší jak cech drben, chlapi, mizerní. Zahartusím unaveně, stále se ještě snažíc obrátit poněkud neprofesionální vývoj situace - zevlování na jednom místě - v žert. Tolik keců a skutek utek, jen abyste se nedotkli citů toho druhýho... tak jo, podle mě je oheň zbytečnost. Čím víc kliček, tím větší je šance, že se do nich zamotáme spíš my než pronásledovatelé. Zvlášť pokud kolem tady budeme postávat a poskakovat jak děcka okolo mrtvýho psa. Jestli jsi, Warrene, přesvědčen, že oheň je dobrý nápad, zapal ho a vypadnem odtud někam opodál. Jestli ne, tak to raději rozkopej a mažem jinam. Hlavně se pohněme, ať tu neprokecáme noc. Zavrtím hlavou a v náhlé potřebě po nalezení duševního klidu a rovnováhy, na kterou jsem u sebe zvyklá, pohladím svého koně po šíji a na krátko skloním hlavu.

Přenocovala bych taky raději na tom vršku tamhle, co ukazoval Warren. Křoví a tma nás skryje před očima případných pronásledovatelů a ráno vyjedeme zase za rozbřesku. Mimoto odtud budeme mít ráno užitečný výhled na okolní krajinu. Jestli se ale chceme vyspat, měli bychom si pohnout nebo tu zapustíme kořeny. Někdo proti nebo jiný návrh? Nadechnu se zhluboka a rozhlédnu se po ostatních s jistou naléhavostí a prosbou o rychlé rozseknutí situace.
Vida, že někteří místo nápadů k řešení bezpečnosti raději zvolili hru na motiv čáry, zvednu výmluvně oči vzhůru, ale nekomentuji to.

Jen s vypětím, všech mozkových sil, sleduju warrenovo argumentování až do konce a i pak si nejsem jist, že jsem dorazil ke stejnému závěru co on.
"No na mě to stejně není, tak se rozhodněte sami, já si prostě beru poslední hlídku a přizpůsobím se, tomu co nakonec rozhodnete."
Pak popojdu asi deset kroků od Tasse a Murmea a patou tam udělám důlek. cestou zpět sbírám růzmé kamínky co vidím a přisednu k nim a řeknu:
"Dáme soutěž v tom, kolikrát se kdo trefí? Sice kamínky nic moc a ani barevně rozlišený nejsou, ale tak každej si zapamatujeme, kolikrát se kdo trefil ne? Ten kdo prohraje dělá snídani zítra pro ty dva." přitom rozděluji kamínky tak, aby měli všichni stejně a přebytek dám bokem tak, že pokud budeme hrát na víc kol a ztratíme nějaké kamínky, tak je doplníme ze zásob.

Moje myšlenka tkvěla v tom, že zapálíme oheň proto, aby případní pronásledovatelé byli přesvědčeni o tom, že táboříme u ohně. A aby nás podle toho přepadli a my je tedy mohli překvapit tím, že u ohně nejsme.

Je totiž jasné, že jestli za námi nějací jedou a přitom na nás neustále nevidí, budou taky na noc tábořit. Jestli nás stopují podle stop, nemohou si dovolit jet i v noci a riskovat, že stopu ztratí.

A právě proto, aby netábořili, ale zaútočili, proto jsem chtěl udělat oheň už za světla, aby je přilákal kouř a aby si mysleli, že táboříme.
Jestli ho uděláme a nikdo nezaútočí, je skoro jistota, že za námi nikdo nejede.
Pokud zútočí, budeme mít výhodu překvapení.

Pokud ale půjdeme dnes spát aniž bychom je k sobě nalákali a zítra naše cesta bude stejná jako dnes - tedy pojedeme dál dopředu, naši pronásledovatelé nás mohou stopovat až dokud skutečně nepolevíme v ostražitosti a oni nás překvapí.

Což by se mohlo stát třeba zítra, pokud bychom si už mysleli, že za námi nikdo nejede a v klidu oheň zapálili...

Dnes jsem svoje udělal. Našel jsem ucházející místo, nachystal ohniště a nastínil plán jak zabránit našemu pobití tak, jak mi přijde logický. Pokud někdo oheň chce, ať ho zapálí. Je nachystaný, stačí jenom škrtnout. Stále však bráním před podpalem tu hromadu šáší.
Sednu si na deku, opřu se o strom a odpočívám, jsem celkem unavený.
Jestli se kolem bude pohybovat Tass, natáhnu k němu ruku, ve které podávám smotaný pergamenový list:

Tumáš a už se nezlob. Nechtěl jsem tě urazit...

Je to mapa okolního kraje, kterým jsme dnes projížděli.

"A proč nerozdělat malý oheň v noci? Himring si udělá čaj a nám něco teplejšího taky pomůže a zář ohně skryjem, tak že prostě vykopeme ohniště do dolíku pod zem, a pak ještě na nějakých klaccích zavěsíme přikrývky a zbytek světla tak skryjem před pozorovateli." nadhodím svůj nápad.

Vyslechnu si připomínku Thinwë, ale zůstanu neoblomný..

Pokud zapálíme oheň teď, kdy je ještě světlo, pronásledovatelé uvidí kouř i z velké dálky.. A oni zřejmě jsou ve velké dálce, protože Krag nic neviděl.. Samosebou nemusí existovat, nicméně není radno tuto možnost podceňovat. Rozhodně ne na úkor pohodlí, to by bylo velmi hloupé..

Řeknu to tak, jak si myslím.. Je mi jasné, že Thinwë je zvyklá na jiný komfort..

Nikomu to neublíží, pokud ještě dnes naposledy přenocujeme bez ohně.. Ani Himringovi..

Dál už se o tom nebavím a raději se začnu věnovat jídlu.. Je potřeba využít volnou chvíli k načerpání sil..

Nápad s ohněm za dne se mi zamlouvá. Souhlasně přikývnu hlavou a pomalu seskočím s koně. Jistě, počínám si o něco těžkopádněji než ráno, ale jsme na tom všichni více méně podobně. Protáhnu sepostupně jako kočka v klesajícím slunci a ohlédnu se k vršku, na který Warren ukázal. Myslím, že Warren chtěl, Telle, oheň udržovat jen dokud se nepřesuneme k vršku. Když jej dobře naložíte většími kusy dřeva, než se vydátek ke kopci, vydrží jistě do půlnoci. Pokud nás někdo sleduje, zaútočí hluboko vnoci, kdy je spánek nejtěžší. Jen by mě obligátně zajímalo, kam s koňmi? Když je necháme tady, můžeme o ně snadno přijít a brát je ke kopci je jako otevřené pozvání. Na druhou stranu, potmě by to nemuselo být tak nápadné... Půjdu tam a budu teď hlídat. Himring by se měl prohřát u ohně a dát si byliny, ať se dá do kupy, zvlášť pokud chce hlídat. Když mi taky uděláte trochu čaje nebo svařeného vína, abych se mohla večer ohřát, vydržím hlídat za dne a pokud bude třeba, tak i vnoci. Třeba předposlední hlídku. Pokrčím rameny a obrátím se ke svému koni. Pohladím jej po šíji a ze sedlové brašny vyjmu trochu jídla a čutoru s vodou. Zběžně překontroluji pohmatem bandalír s dýkami na hrudi i meč u pasu. Pak koně poplácám po pleci a předám jej nejbližšímu družiníkovi.
Zalezu si tam na vršek a až se začne smrákat, budu na vás čekat. Kdyby se něco dělo, bu´d přijdu zpět nebo dám znamení, na kterém se domluvíme... oztnámím věcně. Mohl by tam sice sedět Kraag, ale po celém dni by si taky měl odpočinout.
V tuto chvíli jsem připravená odejít na místo první hlídky.

Při rozdělování hlídek se rovnou přihlásím o tu poslední.
"Já bych si zase vzal hlídku poslední, zkusím se podívat na to sví zranění.

pak si začnu vybalovat, nějaké svoje zásoby na jídlo.
"Nechce se někdo přidat a udělat si dohromady nějaký lepší jídlo? nejsem si jist co vlastně mám, za zásoby, prostě něco jsem koupil na trhu Po jídle a odpočívám, protože celodenní jízda jednoho zmůže a zatuhnou po ní svaly.

Ještě při cestě odpovím Himringovi, že ohledně hlídky to rozhodně problém nebude..
Vem si klidně první hlídku.. Pokud by to nevycházelo, je nás dost. Je důležitější, aby jsme tě měli připraveného kouzlit..
Po krátkém rozhovoru s kouzelníkem se na chvíli odmlčím.. Pečlivě sleduji krajinu a snažím se zachytit něco nezvyklého.. Občas se odpoutám od družiny, zvláště na nějakém vyvýšeném místě. Delší dobude se rozhlížím a pak celou skupinu opětovně dojedu..

Warenův návrh mě osloví. Respektive začínám mít dobrý pocit z toho, že nový hraničář je liška podšitá a především velmi platná naší družině..
Warene myslím, že tvůj návrh je dobrým skloubením touhy se ohřát a přitom zůstat v bezpečí.. Případný boj by byl nejlepším řešením situace.. Tedy pokud by se dal ovlivnit v náš prospěch. A to tvůj nápad vcelku zaručuje.. Ale nepočítá s každou možností, proto jej provedeme raději až příští večer.. Raději poslední večer zůstaneme v co největším utajení. Byl by problém hlídat zároveň oheň i skupinu, pokud by pak došlo k boji, mohl by ten jeden padnout dřív, než by mu zbytek skupiny stačil pomoci..

Warren vybral místo, které není až zas tak nevhodné . Je tam menší teréní nerovnost , která vás celkem kryje v "ďolíku". Jen těch stromů tam je poskrovnu , takže se nedá mluvit o lese . Spíše pouze o shluku porostu ,většinou jen keřů.