| |||
Pokud nebude mít nikdo nic proti, budu se na cestě držet před skupinkou se svým psem jako "předsunutá hlídka". Budu první vjíždět do zatáček, vyjíždět na okolní kopce, abych si udržel přehled o krajině kolem, o tom kde jsou větší louky a údolí, kde jsou nenápadné potůčky a tůňky, skalky a mokřady a jsíždět kolem cesty do lesů, abych si byl jist, že kolem nečíhá nic a nikdo, kdo by nás mohl nějak ohrozit a hlavně abych se přesvědčil, že nás nikdo nesleduje. Pokud budou ostatní odpočívat u tůňky, budu čekat i se psem skytý vedle cesty za nimi, připraven (až projdou kolem a narazí na ostatní) vyskočit na koně, zařvat něco sprostě elfsky a začít střílet. Když během cesty zahlédnu ostražité pohledy ostatních ve skupině, možná se zeptám: Máte s tímto krajem nějaké zkušenosti? Potkalo vás tu na vašich cestách něco nebezpečného? Vím, že mi takové ježdění kolem navíc vezme hodně energie, ale nejsem tak unavený, abych to nezvládl a dospím se později, až si budu jistý, že jsme před lidmi z města v bezpečí. Nejpozději zítra... Pojím něco ze zásob a při jedné zastávce budu chvíli hecovat Rauka stylem: No kde je veverka... Tam je... No hledej veverku... No CHYŤ JU!" Tak kde ju máš??? Pak mu dám kus buřta, protože vím, že by neulovil ani kuře na pekáči. |
| |||
Po chvilce vzpamatování a zabalení věcí, se vyhoupnete do sedel a dáte se na východ ke Zlatým horám ,ve kterých je klášter mnichů Kolestýnů. Odpočinek vám všem přišel k duhu , zranění mohli trošku zrelaxovat a obnovit trochu sil. Bohužel se kouzelníkovi nepodařilo nabrat své magické schopnosti . Momentálně není vidět nikdo , kdo by vás sledoval . Jedetehvilku lesem , ten ale končí a vy se musíte vydat planinou . Napravo máte stříbrné hory a jinak pouze rozlehlou pláň, která se táhne až k obzoru. Pojedete celé dopoledne , než se vám i vpravo otevře pohled na rozlehlou planinu . to po vaší pravé straně skončily Stříbrné hory a vy jste vjeli na rovinu , která se táhne pomalu až ke Zlatým horám . Budete muset jet v terénu , ve kterém se nedá lehko skýt . Sem tam je cesta protnuta potůčkem nebo remízkou či malým lesíkem, ve kterém jsou malé tůňky ,ze kterých se dá pít a ve stínu stromů se dá odpočinout před slunce. To však není dnešní případ , protože slunce se schovává za mraky a fouká čerstvý vítr. Pokud se ohlédnete za sebe, nevídíte nikoho , ale myslíte si , že by někdo za vámi mohl jet . Přece jen toho víte příliš a odjeli jste takzvaně bez povolení ... Pomalu se blíží večer. I když podle slunce to těžko poznáváte, protože se čím dál více zatahuje. Budete si muset zvolit nějaké místo k přenocování ... |
| |||
Posnídáme a učiníme nezbytné kroky k tomu, abychom zahnali únavu natolik, aby nám nebránila v další cestě. Když jsme všichni na koních či ponících, nezbývá než se rozjet a tak popojedu k Warrenovi a na jeho otázku "Vyrazíme?", která asi chvíli vysela ve vzduchu povím: "Myslím, že za mě jistě můžeme. Ostatní vypadají také připraveni. Ještě musím uznale poznamenat, že tvůj včerejší večerní plán ohledně přesunuté hlídky a klamavého úniku byl bravurní a věřím, že kdyby bylo třeba, nezklamal by. Inu. Není na co čekat. Můžeme vyrazit." Jak domluvím, čekám až se Warren rozjede, počkám na poníka s Tassem a jedu s ním, přičemž se k němu nakloním a povím: "Zatím to nevypadá na žádnou super zábavu, viď? Chtělo by to propříště alespoň nakopnout nějakého z radních do zadku, abychom se měli čemu zasmát, po tom co nám připravili za nesnáze." Hluboce se zasměji a poníka popoženu, aby neztrácel tempo. |
| |||
Probudím se celkem snad. Nejdřív se zlostně a vstekle podívám po Thinwë, ale pak tak nějak omluvně a vděčně. "Dobré ráno a děkuju" řeknu na přivítanou. Jsem celý rozlámaný a je mi jasné, že v tomto stavu bych nebych schopný meditovat ba naopak bych se tím ještě víc vyčerpal a tak se o to ani nepokouším. To mě rozladí ještě víc než fakt, že nehoží oheň a já nebudu mít horku vodu, abych si svařil bylinky, jak mám ve zvyku. Jako nasvhvál se přihlásí můj chronický kašel a tak se ještě těsněji zachumlám do svého pláště a skromnou, ale vydatnou snídan sním napůl přikrytý pod houní. Možná bychměl být vděčný, že jsem si mohl aspoň odpočinout a nemuseli jsme putovat přes noc a jsem natolik čilí, že nebudu zdržovat. Taky se mi projasnil úsudek a smyly. Když dojím už celkem čerstvě vstanu a zahřeju se malým douškém vina z čutory. Nabídnu trochu i Thinwë: "Hlt červeného před cestou, na rozproudění krve?" Pak čutoru schovám a pohledem vyhledám svého černého okřídlenéo přítele.Doufám, Kraagu, že jsi se v noci najedl i odpočinul. Nevím, kdy tě budu moct sám zase nakrmit šťavnatým masem, ale dns budem potřebovat tvé oči, příteli. Poletíš nám nad hlavami a kdybys viděl, že za námi někdo jede, pronásleuje nás a snaží se nás vypátrat, varuj mě. Možná, že mi balení a snídaně trvá o pár minut déle než všem. Nicméně jsem v mnohemlepší stavu než ostaní, i když nejsem na 100% odpočinutý. Nicméně si ani slovem nestěžuju a za chvilku už také sedím na svém koni. |
| |||
Včerejší cesta už mě nebavila. Pořád se všichni strachovali a ohlíželi. Já měl chuť si povídat s Delphem a Murmeou a taky se zeptat Tellchara, jestli nezná konec toho vtipu, jak potkát skřet trpaslíka a ptá se ho na cestu. A navíc, ten druhej pan elf, co se tak pohádal s Himringem, tak s tím bude snad ještě míň legrace než s naším starým škarohlídem a zamračencem, panem studený rybí čumák. To už bylo víc srandy s těmi strážnými v lochu. To jsme to pěkně dopracovali, když si člověk ani na cestě zaspívat nemůže. To se nedivím že od nás Gustavodešel, když je tu legrace jak na krchově. S tím byla alespoň legrace a jak se uměl smát s paní Thiwë. No ale hned jak odjedem od tohoto města, musím něco vymyslet, aby se všem zlepšila nálada. Tak v tichosti posnídám něco zásob, jsem zachmuřený a mlčenlivý, ani moc nikoho nepozdravím. Jen pychlavýma očima přejíždím od jednoho k druhému, jako bych vymýšlel nějaké šibalství. když se však střetnou moje oči s Warrenovými, uhno pohledem a dělám že tam nejsem. Zablím se ve spěchu svoji houni a přivážu na poníka tornus věcmi. Z tašvičky u pasu vylovím hřebínek a začnu si pročesávat dlouhou bujnou kštici, moji radosta chloubu. čekám než se připraví i unavený elf a budem pokračovat vnaší cestě. Zajímalo by mě, jestli pojedem kolem té planiny, kde jsme se setkal prvně s družinou a kde byl hrádek toho nekromanta.... |
| |||
Jakmile mě Tass vzbudí na hlídku, což mu jistě dá hodně práce, sednu si a protřepu se. Mám co dělat, abych se zase nelehnul, ale nemohu. Díky, utíkej spát, už to zvládnu. Dobrou. Často se pozastavím nad hvězdami a trošku se nepochopením na ně koukám. Svítí nám na cesty a přitom je nikdo nerozžíhá. Když je čas, probudím Tellchara, chvíli jsem na hlídce s ním a pak se zachumlám do pláště a usnu. Ráno se trošku posilním snídaní, sýrem a chlebem. Jakmile je čas, jsem připraven vyrazit. |
| |||
Během své hlídky sedím v plášti zachumlaný opodál ostatních.. Pod kápí mého pláště se občas zalesknou dvě světélka, když potáhnu z dlouhé dřevěné dýmky. Bedlivě sleduji okolí. Nehnutě tak setrvávám velmi dlouho, nicméně jakmile vycítím příchod nového dne, věnuji se přeci jen trochu jiné činnosti.. Začnu si ošetřovat (léčit) svoje rány a pak vzbudím ostatní. Poslední spící je Himring a toho chtě něchtě musíme vzbudit taky.. Delphe bude muset vstávat. Není zbytí, budeme se muset obejít bez jeho kouzel.. Do deseti minut musíme být pryč, tak dělejte.. Nachystám si nějaké jídlo, které budu jíst asi spíš při jízdě a zabalím si deku, upravím postroje na poníkovi, kterého jsem přes noc měl uvázaného na laně, aby se trochu popásl. Za chvíli již na něm sedím a ukusuji něco ze svých zásob. Sýr, cibuli, chleba, česnek.. Sýr, cibuli, chleba, česnek.. Přitom sleduji ostatní, nesmíme se opozdit.. |
| |||
Vzala jsem si jednu z prvních hlídek. Věděla jsem, že ještě chvíli vydržím, ale jakmile usnu, neprobudí mě ani kudla v břiše. Krátce před rozbřeskem mě přece probral pohyb nedaleko mě, když se kdosi z mých druhů začal neochotně sbírat na nohy a protahovat si ztuhlé údy. V šeru se chvíli rozkoukávám a jen nerada opouštím svůj důlek. Ale světlo rychle získává na intenzitě jak noc ustupuje a první křik ptáků prozrazuje, že je nejvyšší čas se zase vydat na cestu. Mlčky sbalím těch pár věcí, které jsem si večer připravila a zkontroluji koně, zda má dobře zapnuté popruhy a upevněné vybavení na cestu. Také jej nakrmím ze zásob ovsa. Sama ještě hlad necítím, ale napiji se alespoň vody. Své druhy zdravím, jak je mým zvykem, jen kývnutím hlavy. Ráno se mnou skutečně není řeč. Brzy jsme vzhůru všichni kromě Himringa a mezi stromy přicestoval i Warren, k němuž kývnu mlčky hlavou a dál si hledím svého. Chvíli poslouchám, jak s Delphem melou pantem kolem odjezdu. Potřesu nad tím jen hlavou a zamířím rázně k Himringovi. Postávání a řeči ho hold asi nevzbudí. Hej, Himringu, vstávej, musíme dál... Přikleknu k ležícímu kouzelníkovi, dotknu se nezvykle lehce jeho ramene a tlumeně se jej pokusím přivést do bdělého stavu. Pokud to nepomůže, zatřesu s ním silněji, v případě dalšího neúspěchu třesení stupňuji, připravená uskočit, kdyby měl tendenci se po mě ohnat z polospánku. |
| |||
Ráno po prospání zbytku noci, pozdravím každého, kdo je vzhůru, nebo se probudí, ale jinak si jich moc nevšímám, vytáhnu kusy jídla v podobě pečiva, medu na rychlé nabuzení a pak sušeného masa na výdrž, protože je mi jasné, že hned tak zastavovat nebudem rychle ho shltnu a věnuju se léčení vlastních ran (4 životy) Jestli se má dnes něco stát, ať jsem co nejvíc v pohodě Během té doby přijde Warren, tak na něj jen kývnu. Pak dojdu ke koni a sundám mu ony návleky, které jsem mu v noci nesundal, protže jsme se už velmi unavený prostě skácel na místo na spaní. Hladím ho a omlouvám se mu a přitom jej vedu někam, kde je něco šťavnatého k snědku, ale nevystavoval se prozrazení (pokud takové místo je, jinak mu dám nažrat ovsa a čekám na rozhodnutí, zda nechat dospat Himringa, aby načerpal energii a nebo se vydat pryč a doufat, že jeho magenergii potřebovat nebudem. Nakonec ale prolomím mlčení: "Myslím, že bychom ho měli nechat vzbudit a vyrazit. Myslím, že pokud se nám podaří jet celý dnešek, aniž by nás dohnali, tak může načerpat tu svou energii na kouzla zítra ráno. Riskovat to, že nás doženou, nebo dokonce překvapí tak blízko města, nebude dobré i kdyby jsme vyhráli, protože možné zvuky bitvy by přitáhli víc pozornosti a hon by začal nanovo. Jestli nás chytnou dál od města, tak máme při výhře větší šanci utéct, protože ve městě budou čekat, na to, že se k nim vrátí se zprávou, nebo s námi a to nám poskytne až dva dny náskoku a to nás pak nedoženou, nebo za námi už ani nikoho nepošlou, teda doufám v to." |
| |||
Přiblížím se tak, abych snad v některých nevyvolal dojem nebezpečí a se zvednutou rukou na přání dobrého dne. Přez noc se nikdo neukázal, ale teď s paprsky nového dne se mohou objevit i naši pronásledovatelé. Nezapomeňte, že jsme kousek od města. Vyrazíme? Čekám v sedle, všechny své věci mám u sebe, takže mohu vyrazit okamžitě. |
doba vygenerování stránky: 0.39957094192505 sekund