| |||
Uděláte vše , jak jste se dohodli . Navíc odpočinek už jste opravdu potřebovali . Noc už řádně pokročila , než jste se uložili. Někteří z vás jste propadli spánku okamžitě, jiní měli trošku problémy a vraceli se jim výjevy dnešního nebo už včerejšího dne. Určitě jste na hlídku nemohli počítat s Himringem a Delph i přes to , že se přemáhá , by měl radši místo bdění odpočívat. Noc přešla bez nějakých problémů, takže jste se probudili za kuropění . Bohužel budete muset asi vyrazit příliš brzo na to , než by mohl kouzelník obnovit svoji sílu kouzel . Příliš krátce si odpočinul. Takže máte možnost nechat ho ještě dospat , pak ale riskujete, že by vás mohl někdo objevit. Nebo ho budete muset vzbudit a vydat se na cestu , ale pak tento den nemůžete počítat s jeho kouzly . Pomalu se k vám blíží Warren , který celou noc hlídkoval opodál . Spí z vás už pouze Himring ... |
| |||
Kývnu a začnu sundávat obvaz. Někelokrat siknu a při konečnem odtrhnutí, protože se obvaz místy přichytil do rány, zaťatými zuby protáhnu nádech v rozšířeném šklebu. Ozve se ostrý syčiví zvuk, ale nebojím se že by to někdo slyšel, protože kdyby byl někdo tak blízko už by o nás věděli. Podám obvaz Warrenovi, který jej poté přidělá na fenu. Sám pak navedu klisnu cestou k potůčku. Nechám ji tam vkročit předníma nohama, pak ji zastavim a pak pohladím zdravou rukou po krku a pak za otěže pomalu přinutím couvat. Poraněnou ruku mám opřenou o klín. Tak to zopakuju ještě dvakrát. Doufám, že nemaj tak zkušeného stopaře, který by rozeznal že místo sedmi stop jich je šest a nejsou tam stopy od poníku, ale jen od koně. Když mám hotovo, slezu na místě údajného tábořiště a zkusím, opět přidělat návleky na kopyta, ale nejde mi to, tak poprosím Warrena: "Warrene mohl bys mi to tam nasadit? Ať nedělám zbytečně zřetelné stopy, které budeš muset zakamufluvat." počkám jestli/až mi pomůže a pak počkám až se postaví. "Warrene, jsem poměrně rád, že ses přidal protože hraničář by nám teď chyběl i taky proto, jak dobře jsi na mě zapůsobil už v hospodě. Omlouvám se tak, za to co jsem ti tam provedl, ale dbal jsem radši na bezpečí družiny, než na dobrý pocit, který jsem z tebe měl. Ale jestli zůstaneš, to je na tobě, ale předem tě varuju, že naše družina pracuje na úkolu jež je tajný a my všichni jsme vázáni slibem mlčenlivosti a přijímáme vědomě tu zodpovědnost, že zrada se trestá smrtí z rukou spolubojovníků. Už jednou jsme takto museli zabít i když neradi, protože jsme ho považovali za přítele a platného kolegu, tedy za dobu co jsem se přidal já. Říkám ti to dopředu, abys věděl co tě čeká, jestli se rozhodneš přidat k nám a zažít úžasné dobrodružství, ale také nebezpečné. Poznal jsem za tu poměrně krátkou dobu víc ze světa, než za celí dosavadní život. Popřemýšlej o tom. Pak naskočím na klisnu a odjedu do základního tábora. Tam těm co jsou vzhůru povyprávím co vše jsme provedli za klamné úpravy a taky řeknu o tom, že Warren bude držet předsunutou hlídku a varu je nás případným ohněm. Taky toho kdo hlídá požádám o nové převázání ruky a o to, aby mě nechali spát až do rána. (na hlídky zbývá Thinwë, Tass a Murmëo a poslední si vzal už Tellchar) |
| |||
To s potůčkem není špatný nápad. Zajeď několikrát tam i zpět, určitě je to minimálně zdrží. S tím obvazem taky zkusíme něco vymyslet, dej mi aspoň kousek. Pokud mi Delph dá kus obvazu, zavolam si psa, poplacam ho po zadech a přívážu mu ho ze strany k obojku. Pokud se mu to nebude líbit, zkusím mu vysvětlit, že to má nechat být. Pak mu hodím párkrát klacek co nejdál do vysoké trávy na různá místa na mýtině. DONES Rauko! (s potutelným úsměvem) Škoda, že na to není víc času... |
| |||
Když mě Warren vyzve abych mu pomohl, tak jen řeknu: "Momentík." a hned seskočím z koně. Původně jsem to nechtěl dělat, ale vzpomněl jsem si na něco z mladých let. Obětuju šátek, který mám ovázaný kolem ruky a kolem krku abych ulevil paži. Rozdělím je na 4 stejné díly a přidám mechu pokud je. Když to neohrabaně dokončuju pronesu. Na tohle jsem si vzpomněl. Obalí to kopyta s podkovami a nezanechám pak takové otisky, takže až zameteme naše původní otisky a budeme se vracet, tak nezanechám ty stopy ani směrem tam ani zpět. Při tvorbě falešným stop je samozřejmě sundám. hned jak jsem hotov nasadím nohu do třmenu a zdravou rukou se chytnu za hrušku sedla. Zhluboka se nadechnu a pak se švihem dostanu až do sedla. "Můžem," pronesu k Warrenovi a poté mlčky jedu vedle něj. Sám jsem unaven, ale držím se. Když dojedem na místo, kde mám začít dělat falešné stopy, stejným způsobem sesednu. Pohladím klisničku a sundám ji obal z kopyt. Obaly přidělám k sedlu a opět se vyšvihnu do sedla a začnu dělat kolečko s tím, že se předkloním v sedle ke koníkovi a hladím ho a taky mu něco šeptám. Pak jej přinutím přecházet do boku vpřed a poskakovat, abych vytvořil co nejvíc zmatené stopy, které snad zakryjí to, že nejsme jen dva. Při dělání stop si všimnu, že tam je potůček a když Warren skončí s vysvětlováním, tak se ho zeptám: Vidím, že tu teče potůček přijde mi právě jako ideální na starou lest, kdy se lovení snaží uniknout tím, že vjedou do potoku a o libovolný kus dál vyjedou. zmatou tím často psi a hlavně v potůčku to nezanechá stopy, co kdyby jsme naaranžovali to, že jsme párkrát vjeli do potoka a vycouvali a oni si tak mysleli, že jsme všichni použili tuto lest a vydali by se po potoku a oni by se po něm vydali hledat místo, kde jsme z potoka vyšli. Je to tak stará lest, že jí zná skoro každý, kdo v lese někdy byl a my by jsme udělali tito malou lest ve lsti. Tady ten tábor by jsme ponechali jako místo o kterém si budou myslet, že jsme nějakou dobu tábořili a mají nás tak mnohem blíž a ještě by zrychlili hned jak se vydají po potoku daleko od nás. A abychom případné psy nalákali na scestí, mohl bych si sundat tady ten obvaz, nasáklí mou krví a už asi i potem a pořádně s ním potřít nějaké místa vedoucí k potoku a budem doufat, že psi se vrhnou po této silnější stopě, stejně jako zanechat pár drobných vláken z toho obvazu na některých, keřích okolo kterých jsme prošli, jakože jsem se o ně otřel a něco z obvazu na nich zůstalo. V brašnách mám stejně ještě nějaké obvazy od Marguse takže si to můžu znova převázat. |
| |||
To je slovo chlapa. Tak se mi to líbí... Ještě, že to nevede fiflena... Vedu skupinku na konec mýtiny, tam sjedu doleva do lesa a zkusím najít místo, kde rostou hustší keře, avšak ne daleko od cesty (asi 20 metrů od cesty i od mýtiny a tak, aby bylo možné v případě potřeby vyjet na cestu rychle a bez nebezpečí, že si kůň zlomí nohu). Na tom místě za keři postavím svého koně a shodím na zem své věci, čímž dávám najevo, kde bych já rozdělal "tábořiště". Z toho místa vykopu kameny a odházím větve. Také zkontroluji, jestli tam nerostou houby, rostliny s trny či nestojí mraveniště. Své počínání však nekomentuji. Buď se to ostatním líbí nebo se mohou uložit a své koně ustájit dle libosti. Podívám se jak se ostatní ukládají a potom řeknu: Budu hlídat celou noc tam (ukážu na mýtinu). Pokud uvidím nepřátele, varuji vás. Půjdu připravit falešné stopy a zamést ty, které vedou sem. Pocestných se nebojím, nemyslím, že by teď v noci cestoval někdo, kdo by nás hledal ve tmě na kraji mýtiny. Pak pokynu na Delpha: Jestli nejsi příliš unavený, pojď mi pomoci. Dva koně udělají hodnověrnější stopy než jeden. Seberu své věci a vydám se na koni zpět na mýtinu. Po cestě posbírám nějaké suché větve a šáší. Vyjedeme i se psem na cestu a vydám se doprostřed mýtiny na místo, kde jsme se na chvíli zastavili. Tam se s koněm párkrát otočím a Delphovi ukážu, ať udělá to stejné. Potom se vydáme na pravou stranu mýtiny asi 10 metrů od cesty tam, kde roste vysoká tráva a keře. Tam vyšlapeme kruh, který by odpovídal několika lidem, co se zde zastavili na noc (Delph na koni, já sesednu a udělám tam i nějaké lidské stopy). Na zem nalámu větve a šáší a srovnám je do malého táboráčku, který stačí jen zapálit. Potom projedeme za sebou dvakrát k cestě a zase zpět k ohníčku, aby to vypadalo, že tudy jelo více jezdců. Přitom všem vysvětluji Delphovi: Má to vypadat takto: Přijeli jsme na mýtinu a zastavili jsme. Chvíli nám trvalo, než jsme se rozhodli se tu utábořit na noc. Sjeli jsme z cesty do vysoké trávy, která dobře skryje před městem náš malý ohníček. Celou noc odpočíváme a živíme oheň. Pojednou si naše hlídka na cestě všimne ve svitu měsíce pronásledovatelů, kteří jedou od města. Rychle varuje ostatní u ohýnku, všichni se seberou a rychle vyrazí po cestě dál pryč od města. Jakmile pronásledovatelé dojedou na mýtinu, uvidí hořet oheň a uvidí odjíždět jezdce pryč po cestě. Třeba budou trochu oslepeni a nevšimnou si, že je to jen jeden jezdec, třeba si budou myslet, že zbytek už ujíždí po cestě dál. Jakmile ho uvidí odjíždět, vyrazí tryskem za ním. Ten jezdec budu já. Vy budete odpočívat na místě za mýtinou. Pokud uvidím přijíždět někoho podezřelého, zapálím ohýnek, sednu na koně a počkám, až se přiblíží. Potom začnu ujíždět. Jestli mne budou pronásledovat, víme o koho jde. Zapálený oheň je signál pro vás. Připravíte se na boj, pokud jich bude málo nebo na útěk, pokud jich bude přesila. Já je každopádně provedu kolem vás a potom pryč po cestě. Nemyslím, že pokud se poženou za mnou, všimnou si vás. Budete mít moment překvapení. Pokud máte provaz, natáhněte ho za mýtinou přez cestu tak aby strhl jezdce z koně. Držte hlídku. Já budu hlídat tady. A ukážu na palouk. Vím, že můj plán nemusí být bez chyby, proto počkám, jesti k tomu Delph něco má. Jinak řeknu: Vysvětli to ostatním, a vydám se pomalu i se psem na začátek mýtiny. |
| |||
Pozorně vyslechnu všechny argumenty a rozhodnutí posléze samo logicky vyplyne.. Pronesu jej rozhodně a pevně s tím, že neočekávám nějakou další diskuzi. Je potřeba jednat, ne tlachat.. Každá minuta spánku je velmi cenná.. Stavět přístřešek je bezpředmětné. V těchto místech se musíme zdržet jen chvíli, přesněji pouze do svítání a pak budeme pokračovat co nejdál od tud.. Schováme se jak řekl Waren a ti odpočatí budou držet hlídky, kdo je moc unavený, bude spát celou dobu, protože to nebude moc dlouho. Beru si poslední hlídku.. Warene veď nás za mýtinu tak, aby jsme nezanechali moc stop.. Ale ne zas tak, aby jsme se zbytečně zdržovali s jejich zakrýváním.. Urvem spánku co se dá a pak vypadnem. Probudím vás před svítáním.. S těmi slovy popojedu za Warenem a očekávám, že nás dovede na příhodné místo.. |
| |||
Je to moudré, stavět při cestě? Podmračeně s pochybností v hlase zavrtím hlavou. Budeme tam na ráně, první trhovec, který tudy projede nebo třeba posel s listem či vzkazem nás tam vyhmátne, s maskováním nebo bez něj. A takové zprávy se nesou rychleji než bychom potřebovali. Řekla bych, že popojet z mýtiny je dobrý nápad, ale ne daleko a dál od cesty. Delph má pravdu. Zmást stopy ještě teď by se hodilo. Ostatní mezitím musíme vytvořit ne ani tak přístřešek, který uprostřed lesa praští do očí každého zkušenějšího lovce, jako najít způsob, jak to udělat, aby nás neprozradili koně...hodil by se nějaký šikovně orientovaný vývrat... Zapátrám pohledem po temném lese. I já jevím známky únavy, ačkoliv se je snažím skrývat se vší pýchou, jíž disponuji. Začala jsem se v sedle trošku hrbit a sem tam si přes pobledlou tvář přejedu prsty ruky nebo s nimi zabloudím pod dlouhým copem v týle. Mnohdy si tento pohyb ani neuvědomuji. Pobídnu koně, abych uvolnila prostor kolem Tellchra a zařadím se zase za něj. Vrhnu tázavý pohled na Warrena a vzápětí na Tellchara. Jako bych čekala, že situaci nějak rozsekne. |
| |||
Jakmile vidím, že se začala tvořit skupinka, řeknu rychle: Nezastavujte! Takové stopy přitahují pozornost a my tu zatím zastavovat nechceme. Pokud se chcete utábořit už teď, tak můžeme, ale ne tady. Zajedeme za mýtinu a tábořit budeme u cesty ale tak, abychom z mýtiny nebyli vidět. Přístřešek můžeme postavit taky tam a pokud budeme muset bojovat, bude pro nás výhoda, že nepřátelé budou na mýtině a my skrytí v lese... A instinktivně pohladím luk. Pokud tady teď naděláme stopy jako že jsme zastavili, jenom tím naše pronásledovatele varujeme. A chci pokračovat. Slíbil jsem mistru Margusovi, že vás varuji a teď vám chci pomoci bezpečně opusit město. Co bude potom se uvidí. Teď pojďme alespoň na ten konec mýtiny. Třeba budeme moci na chvíli rozdělat oheň, pokud ho skryjeme za přístřeškem a v houští. To uvidíme až na místě Mlasknu na psa, pomalu jedu dál, ale čekám na ostatní. |
| |||
Zůstanu sedět prozatím na koni, protože se zraněnou rukou se mi nechce zbytečně slézat a pak znova nasedat na koně, tak jej drobným gestem popoženu k tvořící se skupince diskutérů. Poslouchám co kdo říká. Pak přijdu se svým návrhem: Myslím, že spánek potřebuje většina z nás. Pokud se za námi poženou bez stopaře takhle v noci, tak pravděpodobně minou naše stopy a máme klid. Pokud půjdou se stopařem, tak je rozhodně pomalejší stopovat, než stopy vytvářet, obzvláště takhle v noci. Warren sice podotkl, že jsme takto téměř na dohled městu, ale my město vidíme, ale pochybuji, že oni by z hradeb viděli nás, pokud nerozděláme nějaký oheň. Taky dle mého názoru patří Himring k nejlepším kouzelníkům, kteří v tom městě byli a pokud je to pravda, oni to ví taky a nepohrnou se proti němu, stejně tak ví, jakou má pověst zbytek naší skupinky a co jsme dokázali. Minimálně to, že se neupejpáme se zabitím někoho, kdo nám stojí v cestě, takže si myslím, že proti nám nevyrazí dřív, než seženou dostatečně velkou, nebo schopnou družinku. Warren by nám mohl pomoci s vytvořením přístřešku, co by byl aspoň trochu maskován před pozorovateli, kde se můžeme vyspat aspoň šest hodin, s tím, že bych se mohl s Warrenem vrátit a zkusit zamést naše stopy a vytvořit falešné. Ne že bych uměl zametat stopy, od toho tam bude Warren, ale svou klisnu umím ovládat docela dobře a pomohl bych tak vytvořit falešné stopy více koní a Himring mezitím dospí co bude potřebovat a zkusí načerpat nějakou tu sílu, aby se z něj stal opět náš mocný Himring." poslední větu řeknu trošku uštěpačně, protože i přes únavu a naléhavost situace mi prostě neujde, že onen mocný kouzelník a ještě elf nás zdržuje víc než ostatní, tedy i já zraněný. Otočím se k Warrenovi Samotřejmě pokud bude Warren chtít s námi zůstat a pomoct nám, protože teď už jej s náma nic nedrží," ačkoliv mluvím jakoby k ostatním, můj upřený, ale ne tvrdý, pohled na mladého elfa jasně ukazuje, že je to otázka přímo na něj. |
| |||
Sedím v sedle snad ještě více splihle, než před chvíli. Plášť těsně přitažený k tělu, skoro se opírám o krk svého koně, dokonce i Kraaga odeženu ze svého ramena, jako by mě jeho zanedabelná váha srážela. Popojedu k Tellcharovi a znaveným hlasem, hrubým a skřípavým k němu promluvím: " Vydržím ještě nějakou dobu jet, ale na hlidku se mnou nepočítejte. Ani tak si nejsem jistý, jestli potom ráno budu schopný načerpat nějakou sílu, abych mohl být užitečný. Víš čerpání síly pro má kouzla je náročné. Těch pár dní v šatlavě, pak boj v domě a tenhle útěk...Možná budu muset odpočívat více než 8 osm hodin. Pokud nebudu mít po tuhle dobu klid, nebudu schopen potom čekat čerpat sílu a pokdu budem bojovat, nebudu schopen vás podpořit." |
doba vygenerování stránky: 0.43317198753357 sekund