Jsem rád, že ten můj uskočil a nemusel jsem nikomu ublížit a zároveň mě tak mrzí, že ten Tellcharův neuskočil, možná kdybych se hnal první já, tak bych vypadal na koni hrozivěji, než Tell na poníkovi.
Po úprku do noci konečně zastavujeme a já jsem tomu rád, protože takhle v noci a pak mimo pořádné cesty může hrozit, že kůň šlápne do nějaké díry a zlomí si nohu. Podívám se po všech, jestli jsme projeli v pořádku a vypadá to, že ano. Oddychnu si znova

Poslouchám jak se tu pronáší další postupy tak zkusím přispět svou trochou rozumu do mlýna.

"Je jasné, že město musíme objet severně, nebo jižně. Warren by nám mohl pomoci vybrat lepší cestu a zakrýt naše stopy i když stopy obtěžkaných koní se skrývají těžce. Teď je naštěstí noc a do rána je moc sledovat nebudou a nebo jedině s lucernou a to bude pomalý postup. Naštěstí neví, kam potřebujeme jet, takže to ,že nás předběhnou a vyšlou hlídky před nás je málo pravděpodobné a nejlepší by bylo dorána město objet a pak se vydat tak rychle jak to půjde. Mxslím, že ani skrývat se nebudem muset, protože když by se neměli pohybovat rychleji než my a nemyslím, že by nás chtěli pronásledovat víc jak den dva.
Jen aby neměli psy, ty by nás mohli stopovat stejně snadno i v noci. To by jsme potřebovali to koření, který děsně pálí a nutí kýchat. Jak se to jen jmenuje? To jméno je krátký a takový výstižný. Něco jako hepš, nebo hepř. Pokud by jsme to měli, tak se zbavíme i toho, že budou mít psy."

Pak seskočím z koně a přejdu k Tassovi a konečně je ve výšce adekvátně ke mě.
"Cos to prováděl ty kluku ušatá? Sem se bál, že tě tam budeme muset nechat." A obejmu jej krátce. V hostinci jsem to nestihl, ale tady jej rád přivítám.
"Nechat tam Kristiána a tebe, to by pro mě byla těžká rána."

Celou tu dobu co přišel do hospody Warren jsem měl co dělat abych se udržel a nic neřekl. Jak mladému elfskému hraničáři tak protivnému a morouskému kouzelníkovi. Vlastně mě to po chvíli začne nudit, nerozumím tomu co říkají ani proč si nadávají. Když uvidím Delpha, chtěl bych mu taky skočit kolem krku, ale pochopím, že teď to nejde a tak se zachmuřím a přemýšlím, jakou bych vymyslel lumpárnu.
Bohužel na to není čas, a po krátké slovní přestřelce, se rychlep akujeme k odchodu. Vlastně celou tuhle dobu nic moc neříkám až do chvíle než trochu spomalíme a Tellchar znovu osloví Warrena. Vlastně jsem ani nemohl mluvit, protože družina nasadila ostré tempo a já se tak tak držel a vlál na svém ponkovi. nyní když je čas, jsem rád, že můžu promluvit, protože mlčení je pro mě opravdu velké mučení. Takpopjedu k Tellcharovi a Warrenovi a ikdyž mám poníka stejně jako trpaslík, pořád vypadám poloviční. A tak otáčím hlaičkou, spocené vlasy se mi lepí na čelo a já lapám po dechu:
" Jo pana Warrene, musíme jet jinudy, mám tady v torně nějakou mapu..." začnu se přehrabovat v své torně, nebo´t sbírání map je moje velká vášeňa jsem nasvoji sbírku hrdý..."navíc si myslím, že byste měl jet s náma... protože ti zlý velcí páni od radního Vás s náma už viděli a vrátit se nemůžete, že jo, Tellchare? Že jo Murmeno?"
vyžaduju si pozornost a souhlas celé družiny...

Nemám k celé debatě už co dodávat, Tellchara je stále náš vůdce a já nemám potřebu prosazovat své názory proti jeho, alespoň ne nějak veřejně. Připravím vše tak jak je potřeba, abycho mohli odjed, nasadnu na svého koně a havrana nechám poletovat někde ve vzduchu nad našimi hlavami. Jednání se stážnými se neúčastním, vlastně dění posledních okamžiků vnímám jen tak, abych mohl reagovat, ale do jeho dění aktivně nezasahuju. V myšlenkách se vracím k nevyřešeným otázkám posledního dne.

Když, mě Tellchar kntaktuje očima, nijak nereaguju. Popravdě, ikdyž se snažím vypadat v pohodě a sebevědomě jako vždy, je na mě vidět celkové vyčerpání...Několik dní v šatlavě, potom hned výprava a náročná akce v domě a teď už delší úprk. bez odpočinky jak fyzického tak psychického. vypadám strhaně, občas kašlu a v sedle se choulím do svého pláště. Když se na mne někdo dívá, tvářím se zarputile, ale pohledem rychle uhýbám a oči skrývám pod kápi.
Nemusí vidět mé ztrhané rysy a kruhy pod očima.

Za branou to nějaký čas ženeme s větrem o závod, ale jakmile se dostaneme do přeci jen trochu bezpečné vzdálenosti, zvolníme a začneme přemýšlet..
Vzhledem k pokročilé době a špatnému směru je jasné, že se nám to trochu komplikuje..
Vyměním si bezhlasý pohled s Himringem, kterému to musí být taktéž jasné..

Tak teď přichází chvíle, kdy budeš moct naší družině dokázat, že se vyznáš a jsi platný i v praxi.. Ne jen v teorii..

Warene, myslím že momentálně by se hodila tvoje znalost okolního kraje.. Jsme na špatné straně a musíme město celé objet, ale nechci riskovat, že nás někdo dožene. Proto bych nejradši jel celou noc, aby jsme se dostali co nejdál.. Ale my se zde toliko nevyznáme, aby to bylo dobře proveditelné bez bloudění a rizika.. Co řekneš? Dokážeš nás pod rouškou tmy vést bezpečně naším směrem?

Každý ze stážných zareagoval jinak . Ten po Delphově straně uskočil , jakmile Delph zakřičel. Ten na straně trpaslíka byl zarputilejší a tak dostal topůrkom po hlavě a svalil se na dlažbu . Ostatní dva stáli pouze celí zkoprnělí a neěli se k pohybu , takže jste mohli vvyjet z brány ven .
Dostali jste se tedy z města a a úprkem jte se vydali západním směrem . Po chvíli jste se otočili a zjišťovali jste , jestli vás někdo nesleduje.
Neviděli jste však nikoho , kdo by se za vámi vydal . Mohli jste trochu zpomalit , ale taky musíte změnit směr , protože vy potřebujete jet na východ . Proto se musíte dát oklikou kolem města , celé ho objet a dát se opačným směrem , než jste teď vyjeli .
Tohle zabere trochu času a protože se už smráká , bude třeba najít místo k přenocování .
Dáte se tedy zpět, ale více na sever , abyste město objeli v bezpečné vzdálenosti .
Bezprostředně kolem města je planina , dále však začínají lesy a severně od města jsou i mokřady . Máte na výběr zajet hlouběji do lesa , ale tím se vaše cesta zpomalí . Nebo jet jeho krajem , ale zse riskovat , že vás někdo uvidí a může upozornit někoho ve městě.
Musíte si taky najít místo k přenocování . Palouků či mýtinek najdete po cestě jistě hodně...

Když jsem se dověděl co se bude dít, chtěl jsem navrhnout, že obalíme kopyta koní látkou, takže to klapot velice utlumí a zjistili by co se děje až dost pozdě, ale než se tak stane jsem mezi posledníma, kdo leze do sedla.

Na cestě ale snadno doháním ztrátu a na Tellcharova poníka se dotáhnu se svým koněm velice rychle. Když míříme k bráně nechám jet trpaslíka jako prvního a jedu v závěsu o délku poníka vzad a o šířku koně doleva. Nijak se nesnažím skrýt to, že mám v jedné ruce připravenou kuši. Do druhé rychle nahmatám připravenou šipku, ale nezakládám ji a doufám, že potmě tento nedostatek přehlédnou.

Uhněte z cesty, spěcháme pro tajnou zásilku pro Jednaka, do rána ji musí mít.
zařvu, s tím že se pokusím o malou lest. Lsti sice nejsou moje parketa, ale nechi naběhnout na toho vojáka

Brána je na dohled a není ani moc střežená.. Nerad bych těm strážným nějak ublížil, ale pokud nebudu mít jinou možnost, udělám to..
Počkám, až budeme všichni dostatečně blízko a pak popoženu poníka do trysku, aby jsme tou bránou prolétli jako vítr..
Pokud se nám budou snažit zatarasit cestu, tak neuhýbám.. Buď uhnou nebo je přejedu.. Pokud vytáhnou i zbraně, tak ho vezmu ze sedla pěkně přes šišku, ale budu se snažit naplocho nebo vrchem topora (jak to dělal Gimli v Helmově žlebu, když odpálili zeď a on tam skočil, aby chránil Aragorna.. Tak prvnímu skrutovi to práskl do přilby právě takhle..)

No moc tiše nejedete. Přece jen už těch lidí v ulicích není moc a tak se klapot kopyt ozývá . Nejprve od dlažby , která je na hlavních ulicích , pak dusot kopyt v menších uličkách , které mají hliněné podloží. Přesto nevidíte ani neslyšíte , že by někdo za vámi jel či běžel.
Přibližujete se k západní bráně , která je hlídaná čtyřmi strážnými . Ti stojí u pilířů brány a dívají se střídavě ven z města a střídavě dovnitř.
Když vás vidí přijíždět , postaví se dva z nich doprostřed cesty a zvednou ruce na znamení , že byste měli zastavit . Zbylí dva vás pouze zaregistrovali a hledí ven z města ...

Vyrazili jsme zdánlivě rychle. Přestože nováček předvedl ještě jeden výstup venku, nechala jsem to bez komentáře. Musela bych toho chlapa zabít a na to není čas... zachovám tedy bezvýraznou tvář a jednání mladého hraničáře prostě ignoruji. Zároveň doufám, že Himring udělá totéž. Bohužel tak jak jsem zpočátku dokázala uvěřit alespoň částečně tomu, před čím nás mladý elf varoval, jeho chování i vývoj situace mou nedůvěru k němu spíš prohloubily. Na druhou stranu když si vduchu sečtu vše, co se událo i děje, chaos a zbrklost tohoto okamžiku vypadají jeho slova více než věrohodně. Jasně, málokdy nastane jasná situace s jednoduchou zápletkou a řešením, čekajícím na hrdinu...Dějiny nepíšou situace, ale rozhodnutí těch, kteří se v nich ocitli. Pobídnu koně a následuji ostatní. Klapot kopyt na cestě duní jako zrychlený tep. Ach, jo, to zas bude mela... tak nějak pochybuji, že bude brána skutečně průjezdná bez boje...a většina z nás si potřebuje odpočinout...kruci! Sledování ulice před námi nechávám na těch, co jedou první. Já hlídám boční ulice...nerada bych měla partu vojáků za zády...

Naskočím na koně a ukážu do jedné z vedlejších ulic:
Ellër - Tudy. Stráže chodí po hlavní ulici. Nemívají koně, ale někdy nosí kuše.
Měli bychom jet tiše jak nejdál to půjde. Nejsem si jist, ale kdyby slyšeli naši jízdu tuul´a fae (z dálky) mohli by stačit zavřít ando - bránu...
Pak zavolám na psa:
Rauko, auta ve´sul
A jsem připraven vyrazit.