Otočím poníka na místě a ten kopyty zastepuje o městskou dlažbu..
Kurva mať, já to tušil..
Zakleju po lidsku a pak přidám ještě něco v trpasličtině, čemuž nerozumíte..
Nicméně Murmeo by vám to přeložil jako: Do psí prdele..

Tak jedem než nám zavřou i tuhle bránu.. Warene kudy nejlíp k západní bráně?
Křiknu na elfa a tím utnu jeho poznámky, které adresuje Himringovi..
Jestli neprásknem do bot, tak si budete moct vyměňovat komplimenty v šatlavě, tak dělejte..

Otočím se k družině, nechci se k ní přibližovat, ale když mluvím, dávám pozor, aby to nikdo jiný neslyšel:
Radní už vydal povel k vašemu zatčení. Odjeďte západní branou, tirmë jsou zatím zburcovány jen u východní.
Pak se podívám posměšně na Himringa:
Tato informaci přišla od mistra Marguse, od toho, kterému nemáš nejmenší důvod věřit, a hle, předává ti ji ubohý Quelde, ke kterému jsi byl arogantní a nepřátelský, ale který ti nakonec zachraňuje n´alaquel - zadek.
Rima! Tulien lusbarë ten´lle.
Zdrhej! Lidské zbraně si jdou pro tebe.

Mangus nás měl několikrát možnost uspat, či jinak připravit pro městskou gardu. A navíc nám ve všem pomohl a svěřili jsme mu Kristiána. Pokud tento elf přichází od něj, zaslouží si minimálně trochu důvěry. Měl jsem se s Mangusem dát o té droze více do řeči.. Přemýšlím o Warrenově poselství. Ač chápu, že musíme pospíchat, jak Thinwë řekla, vůbec nerozumí proč Himring tímto způsobem reaguje uprostřed hostince. Mohli vše v klidu nebo klidně i velmi emotivně někde stranou, mimo tolik očí.
Když mě Himring pověří, že s ním budu chystat věci, kývnou v souhlas, nicméně i kouknu po Tellcharovi, jako bych čekal na potvrzení. Nakonec jsem velmi rád, že se do všeho vloží a uklidní situaci.
Zkontroluji, že mi nic nechybí a vydám do stájí.

Váš "rozhovor " je slyšet na selou hospodu, takže se dost lidí tímto baví , ikdyž valná většina určitě nerozumí řeči elfů, kterou jste si nadávali. Pokud ale chtěl někdo zalarmovat stráže , nebo byl na vás tayd do šenku nasazen , aby vás hlídal , tak to jistě už provedl.
Warren si jistě myslel , že bude jinak přijatý , ale družina po svých zkušenostech asi nemohla jednat jinak.
Sejdete se u stájí , kde si vezmete a osedláte koně a poníky. Warennův kůň stojí taky u hostince a u něj čeká jeho pes. Venku už je celkem potemněno . Smráká se a život v ulicích města pomalu skomírá.
K Warennovi přiběhne z boční uličky jakýsi výrostek a ti dva cosi vzušeně probírají .

Když se do věci vloží Tellchar, zarazím se na odchodu. Ohrnu v úsměvu na jeden koutek ret a pokrčím rameny. Mladý hraničář je pro mě zjevně spíš rozptýlením než obětí za každou cenu a otázky, které mám buď byly řečeny nebo si je prostě nechám na jindy, případně na někoho jiného. Dohadovat se nehodlám. Nenuceně se protáhnu kolem elfa, snad o něco těsněji než by bylo obvyklé a vrhnu k němu pobavený pohled dvou přimhouřených, ledově šedých očí, v bledé protáhlé tváři lehký úsměv. Těžko lze vyčíst, co si skutečně myslím, je ale možné, že to byla jen provokace, výsměch nebo snad záblesk obdivu?... Vykráčím vzhůru s těmi, kteří se ještě potřebují sbalit nebo pobrat svá zavazadla jako já, popadnu své věci a strčím je hbitě Himringovi. Zabavím hostinského, vezmi mi to a nechoď poslední. Mrknu ke kouzelníkovi s drzostí a zároveň roztomilostí, jíž tak zřídka používám a bez dalších řečí odkvačím do výčepu.

Vydám se rovnou k hostinskému u pultu. U výčepu se s ním otočím tak, aby odchod mých druhů probíhal za jeho zády...pokud možno. Zacinkám mincemi, zavrtím útlými rameny, s úsměvem nic zlého netušícího hosta zaplatím svou dnešní útratu a objednám nám snídani na zítřek. nechám si dvakrát zopakovat raní menu a zároveň poradit při výběru některých detailů. Uznale, přesto zdánlivě nahodile, pochválím místní kuchyni i víno a vůbec pohostinnost. Jakmile se dole objeví poslední druh, popřeju hostinskému dobrou noc a připojím se k němu cestou ven s úsměvem, který by se hodil spíš pro večerní romantickou procházku. (Tedy v případě, že mi to takhle vyjde).

Tellcharova slova promění mé čekání na Warrena na to co dál řekne mistr válečník.
Poslouchám a když mě řekne, že mám nechat Warrena jít, jen skloním v souhlasném gestu hlavu. Stejně jsem neměl chuť mu bránit, ale právě v klidu omluvit Himringovo chování a zkusit jej přemluvit, aby se vydal s námi na výpravu, protože to jak se Himrongovi dokázal postavit ve mě zanechalo pozitivní dojem i když nakonec svou pýchou ohrozil veškeré jednání, které mohlo přerůst v něco horšího.

Když domluví vydám se do stájí, kde na koně připevním své zásoby, věci, ale opět vybalím kroužkovku a i přes zraněnou ruku ji s obtížemi na sebe navleču a opět si navléknu ruku do šátku, aby byla v klidu. Protože jsem už připravený a ostatní museli běžet zabalit věci na pokojích začnu připravovat koně k odjezdu v pořadí:
Tass, Murmëo, Tell, Himring, Thinwë (takže pokud někdo dojde dřív, jeho koně už nepřipravuju) Pokud mám hotovo natáhnu si naprázdno těžkou kuši a šipku si připravím tak aby byla po ruce a mohl ji hned nasadit do lučiště.
Střílet z těžké kuše víceméně jen jedou rukou bude dost o hubu s přesností slepého opilce, ale pořád se to může hodit... pomyslím si při obtížném natahování, kde mám kuši přišláplou k zemi a napínám síly jen jedné ruky.

Ano, slov trpaslíka si vážím, ale tím, že se vousatý Casar musí omlouvat za arogantního Quendë moje důvěra v tuto skupinku nevzrostla. Omluvu beru tak, že se trpaslík distancuje od slov jeho přítele, ne jako omluvu za urážku.

Chci si chránit krk, proto se budu mít na pozoru a z hostince odejdu až jako poslední (trpaslíkovi věřím, ale Elda by mi mohl chtít něco nepěkného). Potom chci venku dávat pozor, jestli se přece k hostinci neblíží stráž, abych mohl případně varovat us tájí chystající se skupinu. Nic k nim necítím, ale slib, který jsem dal Margusovi chci splnit úplně.

Když ten mladý elf přišel, také se mi moc nelíbilo jeho chování.. Ale já nikdy nesoudím podle povrchních dojmů.. Rozhodně bych ho tak "nesepsul".. Jen bych zůstal ostražitý, neutrální a jeho dobré rady bych si prověřil, respektive s ohledem na nedostatek času, bych si na něj dával velký pozor.. Vůbec se mi nelíbí, jak se situace vyvinula. Nejde ani tak o debatu na téma gramatiky elfího jazyka.. Tady hlavně mnozí přestřelili v momentálních prioritách..

Delphe stuj. A i ty mladý elfe, ještě posečkej..
Neřeknu nijak rozkazovačně.. Nicméně důrazně a s autoritou, kterou v téhle družině mám..

Pokud mluvíš pravdu, tak jsme zde již promeškali cenný čas.. Teď není chvíle na dlouhé řečnění, proto se ti omlouvám za nepříliš vlídné přijetí u tohoto stolu. Nicméně nejsme parta hlupáků a nebezpečí, které nám tu hrozí si velmi dobře uvědomujeme. Chtěli jsme odjet již dnes večer. Tvé informace jsou cenné, ale vzhledem k naší situaci nemůžeme příliš věřit nikomu cizímu.. Proto si tuto debatu neber osobně..

Na chvíli přestanu mluvit, přičemž mrknu na Delpha, aby elfovi nijak nebránil v odchodu..
Pak promluvím ke všem..

S ohledem na to, kolik času jsme zde již promarnili, bych se nedivil, kdyby každou chvíli dovnitř vtrhla garda.. proto do pěti minut ať jsme všichni ve stáji a opouštíme tohle město..
Další do kterého se již nebudeme moct normálně vrátit..

Warene i tvému příteli děkujeme za informace.. Pokud chceš odejít, nikdo ti nebrání.. Jen doufám, že po tomto výstupu tady v lokále si tě nikdo s námi nebude spojovat.. Jestli máš stejnou cestu jako my.. Tak za pět minut u stájí.. S těmi slovy vytáhnu svůj velký vak, který jsem celou dobu měl schovaný pod stolem, hodím si jej přes záda a ve své plátové zbroji si to s neodmyslitelnou sekerou v ruce namířím přímo k východu.. Nezapomenu přitom ještě hodit nějaký ten peníz na stůl za pivo..

Chtěl bych vyjádření PJ o tom, jak na mě všichni tihle působí. Z toho co napsali to není nic příjemného, nic kvůli čemu bych měl s půlelfem jít do stájí nebo kamkoli.

Z toho jak se zatím chovali si mohu myslet jenom to nejhorší (například že tam na mě čekají ostatní a nic hezkého pro mě nechystají).

Takže pokud mi nepřijde sympatický, nemám důvod chodit s ním někam, kde budeme osamotě.