Povolím tlak na rameno a bezděčným pohybem uhladím látku na onom rameni.
Podívám se na ostatní a taky tiše pronesu:

"Běžte se připravit všichni, já už mám své věci připraveny a tady s Warrenem aep Draughtal promluvím ve stájích o samotě. Neví nic o naši akci, takže pokud chce odejít může a nic mu hrozit nebude. A myslím, že někdo by měl jít k hostinskému objednat snídani na brzké ráno. Jestli v tom opravdu jede, ať si myslí, že odjíždíme až ráno.
A pokud v tom jede tady Warren myslím, že ho pořád dokážu zdržet do doby, než budem odjíždět."

Udělám krok ke dveřím vedoucím ke stájím a pohledem na mladého elfa vyzvu aby mě následoval.

Pokud patří opravdu Margusovi, má jistě dobrý potenciál a mohl by nám pomoci i když je to další elf ve skupině... pomyslím si při čekání jestli vstane a vydá se za mnou. Pokud ano tak jdu až do stájí.

Když Delph usadí Warrena zpět do židle, pochvalně zamručím a mladého půlefa obdařím souhlasím pohledem, okořeněným snad i nepatrnou dávkou uznání a respektu.
ve tváři se mi momentálně zračí samolibá spoojenost a je vidět, jak se pasu na Warrenových zjitřených emocích, jak před námi obnažuje svoje slabosti, aniž by to chtěl. V okamžiku kdy domluvím mi obličej opět ztvrden, jako kus kamene v ledové pustině:

" Onya isqua quet os mornë istari, epe úquen omentalä.
Není rozumné mluvit o černých kouzelnících, dokud žádného nepotkáš. Odpovím roučílenému mladíkovi opět rodným jazykem, ikdyž to nemám ve zvyku, protože mu málokdo rozumí a málokdo je hoden ho slyšet. Nyní jsou tu krom Warrena a mě ještě Thinwë, Murmëa a Delphenae, kteří elfštině rozumí a s černým kouzleníkem již máme své zkušenosti.
" Možná se ti zdá že můj intelekt nesahá ani ke skřetím kotníkům. Nicméně stačil na to, abys nám dobrovolně řekl, kdo jsi, kde jsi vyrostl, kdo a jak tě vychoval a co umíš...Na hlupáka to není špatné, řekl bych. Nyná už víme jakým způsobem bys asi bojoval, co mohou být tvé silné stránky a slabiny jsi ukázal právě sám. Nikdy jsem se neucházel o pozivi vůdce naší rozverné společnosti. přesto si dovolím tvdit, že jsou mé názory uznávané. Asi je ti jasné, že tuto pozici jsem nezasloužil silou svých paží. to jen k mé inteligenci."
Rozhlédnu se po ostatních, kterým je jasné, že žádná omluva se konat nebude, možná očekávají, co se bude dít dále. Hlavou kývu ke všem, a současně osvětlím chod příštích okamžiků.
"Tedy Warrene, svobodný a častný elfe, páně Margusův příteli a zpravodjče: Ty se teď svobodně půjdeš projít s čestným Tellcharem a Deplhem a sličné Thinwë dáš odpovědi na otázky. Třeba jak je možné, že víš, že někoho scháníme jako průvodce divočinou, zrovna když se nám ztratí náš orovantar - hraničář. Jak je možné že jsi tu tak brzo, když my jsme ještě ani nezačali někoho hledat. Delphovi odpovíš na jeho dotaz o tom co se dnes dělo u mistra Marguse. S Vámi půjde šotek a připraví koně. Já s Murmeou zatím připravíme naše věci,abychom mohli společně pokračovat v naší pouti."

Všichni jsme nyní v těsném hloučku, proto není potřeba mluvit něja obzvláště nahlas. Navíc můj tichý hlas přiměje všechny se utišt, chtějí-li mi porozumnět. Každému, koho jmenuji, se dívámdo očí a zorničkama naznačím směr, kterým se má vydat.

Měla jsem v úmyslu už už odejít, právě jsem se obrátila k Tassovi, abych na něj spiklenecky mrkla v závislosti na Himringově požadavku, když cizinec začal se svým výbuchem emocí. Protočím oči vsloup a otráveně se otočím zpět. Kruci, ten je horší než rozhozená ženská... Je pochopitelné, že ne každý unese Himringovo chování, pokud jej nezná, ale co je moc to je moc...ostatně...jsme přece profesionálové! Chvíli to vypadá, že se rozesměju, v koutcích mi zaškube, ale svaly se mi pomalu napínají a tělo se chystá ke skoku. ...hledáte někoho, kdo vás provede divočinou? Co o tom ten nádiva ví?!... Oči se mi zúží, jemné rysy tváře ztuhnou, bříška prstů se jemně opřou o desku stolu...ale předběhne mě Delph, sedící až doposud u vedlejšího stolu jako někdo, kdo k nám nepatří. V nastalém zmatku se opřu o obě ruce a hbitě vstanu. Já bych měla taky pár otázeček. Vezměme ho s sebou na projížďku... Tassi, pojď, nemáme času nazbyt. Himringu, ne že ho uškvaříš! Vemte ho ven, hostinský nakonec bude rád, že mu tady neuděláte brajgl, ostatně, urazil přece tvoji matku, nebo ne, Tellchare? Ušklíbnu se spíš k mladému elfovi než k tellcharovi ... Za deset minut u stájí a nezapomeňte na moje věci! Zasyčím tak, aby mě slyšeli jen mí spolusedící, poklepu Tassovi na rameno na znamení odchodu a zamířím ke dveřím ven.

Počítám i s tím, že právě za dveřmi na nás může čekat parta vojáků nebo jiných pohůnků, které hraničář přivlekl s sebou. Proto si počínám hbitě, ostražitě a okamžitě po tom, co vyhlédnu ven se rozhlédnu, zda nezaznamenám nějaký nepatřičný pohyb před námi nebo kolem oken. Pokud je vše vpořádku, vyrazím obratem ke stájím.

(Předně chci napravit ten omyl.
Nedělám ze sebe někoho s extra zkušenostmi. Ty fráze typu "hodně jsem procestoval" jsem psal jenom prostě jako hraničářský úvod stejně jako by třeba kouzelník napsal že strávil hodně času v knihovně. Vím, že moje postava není nějak extra zkušená.
Pokud to někdo pochopil tak, že se chvástám, omlouvám se, tak jsem to nemyslel. Moje postava se nikdy nechvástá ani si na nic nehraje.)

Chtěl jsem pomoct, už jen tím jsem šel za nimi do hospody, jsem se vystavil nebezpečí. A místo alespoň náznaku díků je na mě jejich šéf ještě drzý a uráží mne a půlelf (nemyslím to handlivě) mi diktuje, že mám sedět. Nemám rád lidi co mi něco diktují. Na to si příliš vážím svobody. Jednání půlelfa nepovažuji za jednání "se ctí". Proč jsem se sem asi tak vehnal? Protože není čas. Omlouvat se ale za to, že ostatním zachraňuji krk, nebudu. Jediný, kdo se má omlouvat je Himring. Na mém příchodu nevidím nic špatného - nejspíš proto, že jsem nevychovaný a příliš praktický (zrovna nejsme na plese, kde se musí dodržovat etiketa).

Nechci se nechat zatlačit do židle, i kdyby se ji podařilo Delphovi nějak zvednout ze země. Nechci se ale prát. Síly mám na to (abych zůstal stát) snad dost.

Zůstanu stát - Dál se dívám na Himringa čekám na omluvu. Narážek si nevšímám, necítím potřebu nic víc vysvětlovat. Také jsem povznesen nad problémy s elfí mluvou, která tady ostatním evidentně tak vadí. Já mluvím jak je mi příjemné.

Delph me usadí - Nechci se prát, ale takovýhle fyzický nátlak se mi nelíbí. To mě kluk špatně odhadl. Pohár trpělivosti přetekl. Řeknu to, co se očekává: "Omlouvám se, že jsem vám zkazil večer." Vidím, že to tu nevede k cíli. Počkám, až stisk na rameni povolí, chci se zvednout a odejít. S těmihle jsem skončil. Jsem ale v duchu dobrák, proto ještě na odchodu dodám: "Ale berte vážně to, co jsem vám říkal..."

Poslouchám nad svým korbelem naplněným vodou. Začnou ve mě vřít velice smíšené pocity.
Prvně mě začne připadat ten mladík sympatický, když se tak opře do Himringa, ale taky nesympatický, protože ze sebe dělá někoho se zkušenostmi převyšující součet naší družiny a přitom od pohledu vypadá na někoho, kdo toho má zasebou snad tolik co já, ale ne Himring, nebo Tellchar.
Nečekaný výbuch emocí a postavení mladíka mě taky postaví na nohy, ale o poznání klidněji a vydám se zezadu k mladíkovi, který tak horlivě šeptá a tak i všude okolo je docela ruch a já na sobě nemám ani svou zbroj, protože jsem si chtěl po dlouhé době odlehčit. Našlapuju na špičky jak mě to učili zlodějové v Dusaru. Ne že by mi to někdy šlo tak jako jim, ale částečná elfská krev, ze mě udělali tiššího válečníka, než byli ti hromotluci, co dělali další ranaře cechu.
Modlím se aby podlaha nezavrzala (pokud je dřevěná, pokud je hliněná, tak je to úplně v pohodě.
Počkám přesně na okamžik, kdy mladík domluví a využiji odsunuté židle. Opřu se do ní nohou a tlakem ji zasunu zpět k nohám mladíka. Náraz židle zezadu do kolen, způsobí jejich podlomení elfa zpět do židle. Hned na to položím svou levou ruku na jeho levé rameno a silně zatlačím, abych jej pevně přitiskl k židli. Nakloním k němu hlavu a tichým, napůl hlubokým hlasem pronesu:
"Tak hele mladej, myslím, že jsi ten úvod vzal za špatnej konec a my za něj jen tahali dál. Nakráčet sem a hned začít útržky vznešené elfštiny a prokládat je lidskou řečí, napovídá, že vznešenou elfštinu asi neovládáš tak, jak by bylo záhodno takže by jsi se s ní neměl vytahovat. To jest za prvé. Za druhé jak dokážeš, že patříš k Margusovi a ne právě k radním? Pokud jsi Margusův člověk, dokážeš odpovědět na otázky: Co jsem u něj dnes koupil a jaká zranění má náš přítel co u něj leží. A za třetí, můžeš začít omluvou za svůj přehnaný úvod a my ti odpustíme a zapomeneme na to a budem s tebou jednat opět upřímně a se ctí.

Manen
Cože?

Můj výraz, zpočátku dobrosrdečný a naléhavý, se změnil postupně na překvapený až rozhněvaný.

Tak já jsem vám chtěl pomoci a vy mi to oplácíte nedůvěrou a urážkami? To první ještě chápu, ale to druhé tedy ne!

... přitom jsem se postavil tak že spadla židle...

TY MĚ velmi dobře poslouchej ty Morna Istarë. Máš pravdu. Já nejsem Eldar a dvorního vychování se mi nedostalo. Svůj původ jsem si nevybral. Otec byl jen lovec a vychovával mě mezi lidmi, ale naši řeč mě učil neboť si jí nadevše vážil i přezto, že v mém okolí nebyl nikdo jiný, kdo by jí rozumněl. A já se za ni rozhodně nebudu stydět.

Jsem skutečně naštvaný a přetvařovat se neumím a ani nechci. Přezto mám ale dost sebeovládání. Opírám se rukama o stůl a následující slova říkám jen hlasitým šepotem.

Mistr Margus vám chtěl pomoci. Varoval vás abyjste odjeli a nepadli do rukou radního. Sám jsi uznal, že tohle vám hrozí, takže vidím, že pokud moje inteligence je malá, ta tvoje nesahá ani po skřetí kotníky (když si myslíš, Margus vám chce něco špatného).
Slíbil jsem, že vám předám vzkaz a svůj slib jsem dodržel.
Dál už mluvím normálně.
Žádné závazky vůči vám nemám a poslouchat tvůj arogantní tón se mi nechce!
Pro nikoho nepracuji a nikdy pracovat nebudu. Chodím kde chci a poslouchám koho chci. Vám jsem nabídnul pomoc a teď přemýšlím, jestli jsem udělal dobře. Já jsem se neprosil o to se k vám přidat. Naopak pokud vím tak vy hledáte někoho, kdo vás provede divočinou. Takže příště važ svá slova, pokud budeš mluvit ke mě!
A věz, že ten, kdo předemnou bude urážet mě nebo někoho na kom mi záleží, skutečně pozná, že existují horší věci než smrt a že v žádném hvodzu mu nebude bezpečno.
A jestli to budeš ty (ukážu prstem na Himringa) tvůj krkavec si skutečně na očích pochutná. A já pak na tom krkavci

Všechno co jsem řekl myslím nanejvýš upřímě. Oproti vznešeným elfům vypadám jak buran, inteligencí neoplývám a vychování mám dobré možná tak v lidských měřítkách. Nepostrádám však elfí hrdost a není mi příjemné, když se lidi kolem uráží. Vždy jsem se s každým domluvit podobrém, pokud to šlo.

Mám se k odchodu, na omluvu čekám jen chvíli.

Jak jsem já tomu mladému elfu sympatický, tak já pro něj žádné pochopení nemám:
"Hanta, mellon. Elen síla lumenn omentielvo."
Díky příteli, nechť hvězdy svítí na hodinu našeho setkání. Odpovím našemu "spasiteli" starodávnou vznešenou elfštinou, protí níž zní jeho hatmatilka jako skřetí bláboli. Jenže to toho Vznešeného poděkování vložím tolik arogance, opovržení a neúcty, že to zní jako nadávka.

"Copak nemáš ani tolik inteligence, aby ses naučil ovládat jazyk těch, pro které pracuješ a mezi kterými žiješ?" pokud to ještě jde, zachmuřím se ještě víc. takže, že bouřkoví mrak je proti mému obličeji jasný sluneční den:
"Nemáš ani tolik sebeúcty k vlastnímu původu že používáš náš jazyk ve společnosti dho'ine?" Použiju výraz označující lidi, jako slabší a krátkožijící bytosti, aniž by mi záležel na tom že tu nikdo z lidí momentálně v naší společnosti není a tn výraz pochází z nejopovrhovanějšího nářečí elfského jazyka a se vznešenou elfštinou, jazykem mého rodu, nemá nic společného. Vyplivnu ten výraz jak trpké víáno, jako kus zkaženého masa. Jako bych jím chtěl označit právě Warrena.

" A teď, synu Draughtalův, mě dobře, ale velmi dobře poslouchej," můj obličej se najednou vyjasní, oči rozzáří. Nechám zcela vyniknout svůj přkrásnýobličej, neboť vím, že můj vzhled je neobvyklí i na elfskou rasu. Jen úsměv skrývá skrytou hrozbu :"Možná že z toho, co jsi nám přišel říct je pro nás něco nové, možná že ne. S touto veselou dírou máme již své zkušenosti. Nikdy jsme tu nevěřili nikomu a nemáme důvod věřit slovutnému mistru Margusovi, natož pak tobě. Žel nemohu myslet jen na sebe a také vím, co si myslí ostatní. Neodmítneme pomoc, když přichází v hodině nouze, což ji mimochodem činí ještě více podezřelou. Z více důvodů než tušíš. Jen za sebe ti něco řeknu: uděláš-li křiví krok, špatný pohled... doza d ti budou mířit horší věci než jsou meče sekery a šípy. A jsou horší věci než je smrt." Pohladím po zobáku Kraaga, havrana, jenž mi sedí na rameni: "Ty by sis pochunal na páru očí, viď příteli. Neboj se, jistě dostaneš oči nějakého hraničáře. Je jedno jakého..."

Otočím se k Thinwë a Tellcharovi:
" Dvacet minut...jistě to stihnu. Ale nesmíme riskovat otevřený střet. Naše zbraně musí být nyní někdy jinde. Rychlost, nenápadnost, obezřetnost. Jdu si připravit věci. Thinwë? Dohlédneš na dlouhoprsťáka?"kývnu hlavou k šotkovi...

Takže to pánové uhodli dobře... sleduji tvář cizince s neskrývanou nedůvěrou a vpodstatě bez překvapení z toho, co nám tu tak nakvap sděluje. Nemám k tomu však co dodat. Taktika pana radního a jeho nohsledů je nám už ostatně docela známá a museli bychom být skutečně ignoranti, aby nás tu v tuto chvíli cokoliv drželo. Přesto...vrhnu k Himringovi pohled, jemuž nechybí obava...jestlipak moc pana Marguse, pokud není smyšlenou postavou tohoto zamotaného příběhu, dokáže ochránit i Kristiána? Nechám však jednat našeho kouzelníka. Nemám chuť se plést do diplomacie, pokud nemusím a nevidím v tom zjevný užitek. V tuto chvíli je vlastně jen otázka, jak rychle dokážeme odjet.... Chvíli jen sleduji situaci než si opřu tvář o pěsti a tlumeně, jakoby ledabyle, promluvím. Chci vypadat znuděně a znechuceně, alespoň pro okolí...
Já proti vašemu návrhu nic nemám, jen bych navrhovala, odcestovat co nejméně nápadně. Na skutečné překvapení nemáme čas, ale když jej využijeme co nejlépe, můžeme zmizet tak, aby náš odjezd hostinský a jeho lidé zaznamenali co nejpozději...Mohli bychom jít s Tassem připravit koně, vy mi akorát vezměte vak z pokoje a za dvacet minut se sejdeme se před stájí... No a ostatní se ukáže časem...jak moc nám pan hraničář skutečně pomáhá...jestlipak ví něco o Gustavovi?...Co je vůbec tenhle Marhgus zač...

Přisednu a postupně si prohlédnu členy skupinky. Všechny už jsem viděl a o mnohých jsem také už lecos slyšel. Zprávu, kterou mám za úkol předat, bych měl adresovat vůdci skupinky - Himringovi nebo Tellcharovi.

Otočím se tedy na Himringa (je mi sympatický, protože se škaredě dívá na toho šotka) a pomalu spustím:

Mé jméno je Warren aep Draughtal, jsem taur'ohtar - hraničář. Vaše skupinka se tu stala poměrně známou, hlavně tím, že jste dokázali naštvat místního pana radního. Toho si pár lidí celkem cenní a já za vámi přicházím kvůli jednomu z nich - kvůli Margusovi.
Pán radní vás chce přijít dnes v noci zatknout - e'a sinomë - přímo sem do tohoto lokálu a já vás mám varovat, abyjste odjeli rychle, pokud můžete.
Z mého chování je patrné, že se tady cítím nesvůj že rozhovor bych chtěl mít za sebou co nejrychleji, nejlépe kdybychom v něm mohli pokračovat pocestě.
Radní by mu mohl Margusovi dělat problémy, kdyby vás varoval osobně. Podezření by padlo právně na něj.
Proč?
Tady místní pan hostinský je jeho huan - pes. Podívejte jak se po nás poočku kouká. Určitě už se těší na pár zlaťáků do kapsy za to, že vás tu zdrží přez noc, že vás opije abyjste pak těm radního Gisiae nenadělali moc potíží...
Chvíli jsem bydlel u Marguse, je to mellon - přítel, ale už jsem chtěl odjet. Proto jsem vám vzkaz přinesl já. Až se ukáže, kdo vás varoval, budu už pryč. Margus mi dal koně. Mám taky luk a vyznám se v divočině. Mohu vám pomoci dostat se na tu... no... taura'amen - lesní stezku.
(Tevinyë le Le feuya nin nályë úvanima lammen mori!)
Omlouvám se, lidský jazyk mi přijde někdy tak složitý...
Nevím kam máte namířeno, ale radil bych vám nezdržovat se na přilehlých cestách. Mohu vás někam doprovodit? Znám okolí dobře.