| |||
Tu věc s radním nechávám kompletně na Himringovi.. Nechci říct, že mě to vůbec nezajímá.. Prostě chci co nejdříve vypadnout z tohoto města, které nás jen a jen zdržuje.. Náš úkol musí být co nejdříve vyřešen.. A navíc je jasné, že celá tahle záležitost ohledně drog smrdí.. A to velmi.. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby v tom byla namočená půlka města a my jsme se úplně omylem dostaly mezi mlýnské kameny frakcí, kterým nerozumíme ani je neznáme.. Hlavně se nenechat semlít.. Hlavně co nejdřív vypadnout, než se sám od sebe vymrví nějakej malér, kterého budem samosebou nedílnou součástí.. Z úvah mě vytrhne neznámý.. poněkud neomalený příchozí.. Mrknu na Delpha, že chápu a tázavě se zahledím na cizince.. možná, že i trochu nepřátelsky.. |
| |||
V domě jsem se napakovala čím se dalo, pár pěkných věcí jsem si uložila do vaku a s uspokojením se s ostatními vracela zpět do města. jakmile se však ukáže, že zmizel Gustav, značně mě to rozladí. Sleduji, jak družina jeho nepřítomnost dvakrát neřeší a vrtá mi to hlavou. Teprve až Himring prolomí bariéru mlčení a upozorní na riziko, které pro nás zmizelý člen družiny představuje. Nemyslím si, že by nás Gustav chtěl zrazovat, ale podle mého bychom měli zjistit, co se s ním stalo. Nebylo by moudré, nechat jej běhat po světě s tím, co ví a riskovat, že v nesprávnou chvíli na nesprávném místě neovládne svůj strach a vyzradí víc, než bychom si mohli dovolit. Zavrtím se neklidně na místě a zamračeně zírám do svého poháru. A pokud zmizel z jiného důvodu, možná by stálo za to zjistit, zda nám nehrozí stejné nebezpečí jako jemu. Dodám vrčivě, odsunu prázdnou nádobu a vzhlédnu k Himringovi a Tellcharovi. Uplyne pár hodin. Nějaké prodřímu, jiné zachmuřeně propřemýšlím. Jiskra, která mezi mnou a Gustavem přeskakovala pohasla a ženské ješitné srdce to zjevně znechutilo víc, než bych si chtěla kdy připustit. Jakmile se otevřou dveře, zvednu prudce hlavu, div že nepřevrhnu další pohár s vínem, který jsem si po dlouhém čekání zase objednala. Pohled na radního je sice poměrně zklamáním, ale jsem příliš zvědavá na to, jak se vypořádal s naší misí. Dříve však, než začnu konstruovat dotazy a propojovat události v naději, že sám radní by mohl tajuplnou skládačku o něco obohatit, vykulím oči a mám co dělat, abych se nerozzářila v širokém úsměvu. Nechci však radnímu umožnit myslet si, kdovíjak velkorysý k nám tímto gestem je. Proto k Tassovi jen po očku mrknu a dál se věnuji radnímu a...ano...cinkajícím váčkům s penězi. Nechám radního s Himringem, aby vše dojednali. nehodlám se do toho nijak plést. Hry s drogami jsou příáliš vysoké a krvavé na to, abych si jimi špinila ruce. Během těchto úvah mě však cosi napadne, našpulím ústa a přimhouřím oči, zůstanu hledět mimo přítomné a nakonec pokývu hlavou. nechám radního odejít a teprve pak promluvím tlumeně k ostatním. Doufám, že nešel Gustav zjisťovat o tom prášku víc na vlastní pěst... No ovšem, mít tu bláznivou povahu, jakou měl Gustav, možná bych to i riskla s váčkem udrogy, ukradeným z domu...stejným jaký jsem si nechala i já... Protože jestli jo, můžeme být zase v pěkným maléru, bando. Jenomže to už se zase otevřou dveře a do nich vstoupí cizinec. Nevěnuji mu víc pozornosti než se patří pro někoho v naší situaci, ale když si k nám suveréně přisedne, pozvednu obočí a sjedu jej nedůvěřivým, ledovým pohledem přimhouřených očí. |
| |||
Dokončím všechny své přípravy, s tím ,že jsem už připraven vyrazit a dojdu dveřmi od stájí a právě vidím jak mladý muž přisedá ke skupince. Okamžitě zbystřím a stáhnu se na bok lokálu, tak abych se ocitl za zády toho nového. Vyčkávám a pokud přijde hostinský se zeptat co si dám, nechám si dát vodu do korbele na pivo, abych nelákal moc pozornosti. Pokud mě někdo spatří zavrtím hlavou v odmítavém gestu, aby mě kdyžtak nevyzradili. Jen se bojím Tasse, který svou neudržiteloně veselou povahou by moh zareagovat tak, že mě prozradí nějakým halasným pozdravem, ale rozhodně jsem nadšený že Tasse vidím mezi náma a už se těším, až jej přivítám. |
| |||
Hmm... tak to je pěkné ... no co se dá dělat , kdybychom alespoň věděli , kdo to tady do města dodával . Následně se radní zvedne a máse k odchodu . Před tím ale ještě pronese otázku : Vy jste asi nenašli nic v dom domě , co by někoho z města spojovalo s tou jak říkáte drogou ?je to však proneseno takovou jakoby úlisnou formou a ani asi nečeká na odpověď. Pozorně si vás ještě prohlédne a hledá cosi ve vašich tvářích ... Pak se má k odchodu . Luskne u dveří na dva svoje pohůnky a vyjdou ven. Je už pozdní odpoledne a vy asi zůstanete do rána tady. Sedíte v lokálu , když dovnitř z ulice vstoupí mladý muž. Asi ho pouze někteří z vás zaregistrují , taky proč že ... On se však pátravě rozhlíží po šenku a když vás zbystří , namíří si to k vám. Dojde až k vašemu stolu a bez okolků si přisedne . Je to jaksi drzost , ale on to jaksi přehlédne . Pak spustí ... Mladík je středně vysoký, má hnědé dlouhé vlasy splývající na ramena. Na sobě má hnědé kalhoty, zalenou halenu a zelený střednědlouhý plášť. Za pasem má krátký meč . |
| |||
Při pohledu na Tasse a jeho výstup se mi pomalu začíná chvět bránice pod náporem smíchu, a když dokončí větu s zavázanými tkaničkami neudržím se a přátelsky se rozesměji. Když mě pak skočí kolem krku poplácám jej a odpovím "My jsme také moc rádi, že jsi se nám vrátil, bez tebe to tu nebyla žádná legrace a neměl kdo by toho mrzouta Himringa pořádně popichoval" pousměji se a rozesmátý dokončím "a to nám moc chybělo." |
| |||
Z Himringových zlopohledů si nic moc nedělám, alespoň prozatím. Takových a podbných jsem za tu dobu u družiny viděl už spousty. No možná že mě teď možná promění v ropuchu nebo slimejše, ale aspoń si ještě před tím užejim nějakou tu legraci a honičku. To se ten staroch ještě zapotí, než se mi dostane na kobylku. Pak zamávám vesele Murmeovi a šibalsky na něj mrknu a zatřepu hlavou, až mi z kštice lítají kousky slámy: " Zlí? Na mě? To by si nikdy nedovolili! Netroufli si na mě, zbabělci! naznačím zápásnicé gesta a sevřenými pěstičkami šermuji ve vzduchu: " Já bych jim ukázal, já bych jim dal! Já bych.. já bych.. Já bych jim svázal tkaničky dohromady, plantážníkům!" Vítezoslavně začnu poskakovat až se nakonec odrazím a skočím Murmeovi kolem krku: "Jsem rád, že jsem zase s Váma." |
| |||
To jsem rád brachu. A kdyby bylo opravdu potřeba, vím, že na tebe se mohu spolehnout. Poplácám Tella po ramenu a pokračuji. Není času na zbyt. Měli bychom asi co nejdříve vyrazit, jaký máš plán? Vyjedeme pod roužkou noci, nebo se prospíme, dokoupíme zásoby a vyrazíme před polednem zítřejšího dne? Dokončím k Tellcharovi a mocně si přihnu s korbelu s pivem. |
| |||
Ano,ano, vím co jste mi říkal, řekne konšel a věnuje pohled pouze Himringovi. Vůbec ho nezajímá váčky a jejich rozdělování a stejně tak ani přichozivší Tass. A nemáte alespoň trochu té drogy ? Víte něco takového se tayd po městě rozšířilo a nikdo nevěděl odkud to je. Teď bychom to snad mohli vědět a asi i zarazit . |
| |||
Pozorně poslouchám Himringa i radního.. To s tím lovcem odměn se mi moc nezamlouvá. Myšlenka, že máme někoho pověšeného za patami není zrovna příjemná, nicméně s radním souhlasím v tom, že by bylo dobré vypadnout z města. Toho se již nemůžu dočkat.. Návrat šotka mě pobaví.. Zvlášť když vidím, jak se za mnou pitvoří na Himringa.. Ne, že bych schvaloval jeho lumpárnu, ale je to prostě veselá postavička. A taky dlouhoprstá, takže se radši ujistím, že váček s penězi mám bezpečně ukrytý pod plechy.. Vlastně jej vyndám, protože je potřeba přisypat zlaťáčky od radního a Murmea.. Dobře Murmeo.. Vracení starých dlůhů se nikdy nevrátím, ale kdybys potřeboval, víš komu říct.. Kristiánovy peníze dám do jediného váčku a rovnou do dopisu napíšu celkovou sumu. poté jej zapečetím svým prstenem se znakem havrana.. |
| |||
Jen nerad vidím radního i stěmi jeho poskoky. Nějak zvlášť to neprojevuji, ale rozhodně nejsem spokojený jak se věci vyvynuli. Když však radní vyskládá na stůl váčky s zlaťáky, to už je jiná. Hnedle se pro jeden natáhnu, pak se nachvíli zastavím v pohybu, podívam se na váček a promluvím k Tellcharovi. Brachu, tu máš. Bez toho Ti zlatky, které jsi mi půjčil na zakoupení mého poníka, chci dávno vrátit, a tak ať již je to mezi námi urovnané. Já nezapomněl. S tím položím váček s 50 zlatkami před Tellchara. Když radní přivede Tasse hned pookřeji. Po tom malém šibalovi už se mi stýskalo. Jak se schová za Tellchara nakloním se k němu a povím. Moc rád tě vidím, doufám, že na tebe nebyli moc zlý. |
doba vygenerování stránky: 0.45205402374268 sekund