| |||
Ve vlasech mám slámu a svůj dlouhý ohon celý rozčepýřený. Pestré hadříky jsou zašedlé špínou a nevábně páchnu.V Obličeji mám stud, ale kdybych neměl oči sklopené dolů, viděli byste v nich známky nezdolného šibalství a radosti, že jsem opět s vámi. Opravdu se k vám šourám, snažím se vyhnout Himringovu pohledu a obejít ho oklikou a schovat se za Tellovými širokými rameny. Když jsem bezpečně za hradbout trpaslíkova hrudního plátu, natočím se tak, aby to elf neviděl, zaškaredím se na radního a udělám na něj dlouhý nos. |
| |||
Projde pár hodin , ve kterých čekáte jak na radního , tak na Gustava, který tak záhadně zmizel . Je už pozdní popoledne , když se objeví radní se dvěma zbrojnoši. Ten z vás ,který zůstal v lokálu , sezve všechny ostatní a vy se můžete setkat u jednoho stolu . Konšel si objedná pohárek vína a kývna na jednoho pohůnka , který zůstal u dveří. Ten přiběhne a položí na stůl s cinkáním sedm váčků . Tak tady to máte, jak jsme byli domluveni. Každému 50 zlatých a volný odchod z města, bez toho , že by vás někdo otravoval. Vaše záležitost je celkem ještě živá, takže si dávejte pozor . Může být na vás vypsaná odměna pro lovce lidí. Oficiální odměna od jedaka už byla zrušena , protože ten to nechce rozviřovat . Tím myslím vaše předešlé dobrodružství v horách.Muž se napije vína a polotiše si krkne... No a teď zpátky k našemu problému , tedy bývalému .Ověřili jsme si , že farma je volná , tedy spíše , to co z ní zbylo . Nemuseli jste ji zrovna vypalovat , ale budiž . Účel světí prostředky a pozemek je to krásný ... Peníze tedy máte ... odmlčí se a jakoby se už chtěl zvedat k dochodu otočí se ke dveřím. Pak se otočí zpět . Jo ještě abych nezapomněl ... a luskne prsty směrem ke dveřím . Jednen z jeho pomocníků je otevře a vtáhne dovnitř ... šotka . A popostrčí ho směrem k vám . Ten se však moc k vám nehrne. Radní si ho ani nevšímá a pouze řekne: Tady máte toho vašeho "společníka". Pouze radím držet ho někde stranou , nejlépe v železech. Příště by to tak dobře dopadnou nemuselo ... Jo a pane , co jste to říkal o těch drogách na farmě ? otočí se jakoby mimiděk k Himringovi ... |
| |||
Himring mám pravdu.. To s Gustavem je znepokojivé, nicméně ani to nemáme moc čas řešit. Pokud nás skutečně zradil a práskl do bot, není čas jej stíhat.. Navíc mohl zmizet nechtěně.. Ve městě se může stát ledacos.. Každopádně má ještě chvíli čas. Počkáme na radního s odměnou, pak zajdu za Kristiánem s dopisem a podílem peněz. Poté vyrážíme s Gustavem, či bez něj. To samé platí pro šotka.. Já teď půjdu napsat dopis pro mladého Marvoje. s těmi slovy se vydám nahoru do svého pokojem kde se skutečně dám do psaní dopisu.. Kristiáne Moc mě mrzí, že ti musím psát tento dopis. Každý v družině je pro mě jako člen rodiny a ty jim stále budeš, ale nemůžeme čekat na tvé uzdravení. Naše poslání to nestrpí. Musíme se co nejdříve dostat ke Kolestýnům. Víš kde to je, byl jsi tam. Pokud nás cesta zavede poté jinam, budeš mít u představeného kláštera vzkaz, kde nás hledat. Dej se dohromady. čest a sílu Tellchar P.S. u léčitele ti nechávámt ... zlatých Vynechám trochu místa na dopsání celkové částky, protože ještě netuším, kolik nám dá radní.. |
| |||
Je to smutný, ale asi máš pravdu Telle. Rychle zajdu za kovářem, aby mi opravil, nebo doplnil kroužky na rukávu kroužkové košile, po tom kousnutí. Naštěstí to není zas tolik práce, tak to snad dá do cajku, než seženu ostatní věci. A o tom vylepšení co chci provést si promluvíme cestou, přeci jen máš mnohem víc zkušeností než já se zbrojemi všeho typu. Pánové a dámo jdu se vykoupat a pak jdu na nákupy. Než odejdu, tak si dáme 2 hodiny na sraz tady v hospodě, nebo víc? Míň?" počkám si na odpověď a pak rychle vyrazím do pokoje shodit ze sebe zbroj, opláchnout se ve džběru vody, nedbám na vodu na zemi takže se postupně odrhnu skoro celý. Pak se osuším a obléknu si običejné oblečení, což je pro mě nezvyk, po tom co jsem se rozhodl pobývat v kroužkové zbroji dennodenně, aby si na ni mé tělo zvyklo a nebralo ji jako zátěž. Zbroj zabalím do sebe. Peníze si sbalím do váčku, který zavěsím na krk a schovám pod oblečení a na ně přitisknu balíček zbroje. Přesto si 70 zlatých nechám na pokoji a vyrážím jen se zbytek s tím ,že by většina z toho měla stačit. Sejdu do lokálu a pokud tam sedí ještě někdo z družiny kývnu na rozloučenou a vyrazím prvně ke kováři, nebo přímo zbrojíři, vyskytuje-li se tu přímo specialista. Mistře potřeboval bych vyspravit zbroj a dost to spěchá, při těch slovech rozbalím zbroj a ukážu prokousnutý rukáv, Potřeboval bych to spravit do hodiny a půl nejpozději do dvou. Vyrážíme na cestu a v čím lepším stavu to bude, tím lépe. Nemusí to být spraveno úplně pokud to nestihnete, ale čím víc toho stihnete tím líp pro mě. Pokud nestihnete, tak odstraňte ty narušené kroužky, aby těmi ostrými okraji nedřeli, nebo netrhali oblečení a kůži pod tím. Samozřejmě počítám s příplatkem za spěšnost vyřízení zakázky. Pak odpočítám kováři částku, kterou si řekne, předem. Dál vyrazím za jídlem. Sháním trvanlivé pečivo, sýry, masa, sůl, cukr, nebo med v pevné uzavíratelné nádobě, oves na kaši, vak s ostřejší pálenkou. Nakonec zajdu za Margusem. "Mistře Margusi, přicházím ze dvou důvodů. Odjíždíme, protože naše další povinnosti byli zdržovány nad úměru dlouho a nemůžeme čekat na Krstiána, takže se s ním chci rozloučit a nechat mu tu dopis až se probere z bezvědomí. Druhá věc je, že bych prosil nějaké léčivé masti, byliny, obvazy napuštěné nějakými léčivými prostředky, popřípadě jiné medikamenty. Kristián patřil k těm co tohle trochu ovládali a léčitel nám bude chybět. Nevím co nás potká, ale odhaduju dle zkušeností, že to budou rány z boje, sečné či bodné, také otřesy hlavy, snad nějaká malátnost, či nějaké nemoce jako zvracení, horečky, průjmy, halucinace. A předem bych prosil na váčky, nebo nádoby napsat na co to je. Přiznám se, že jako válečník nemám moc hlavu na to abych si pamatoval, co která věc dělá, mě bude stačit vědět na co to je. Také bych upozornil že na to mám (54 zl - útrata za zbroj a zásoby) A předem bych poprosil o pero, inkoust a něco na co bych napsal ten vzkaz, hned jak mi to dones poděkuju a vrhnu se na psaní. Moc mi to nejde, protože jsem už dlouho nic nepsal, jen občas něco četl, takže je písmo roztřesené. Kristy museli jsme jet a jistě chápeš proč. Neber to jako něco proti své osobě, nebo přátelství mezi náma a tebou, je to jen povinnost. Ještě se má stavit Tell a určitě ti nechá zprávu kam jsme šli, nebo to možná víš sám, přeci jen jsi s družinou déle než já. Až se uzdravíš je na tobě, zda se připojíš, nebo budeš hledat svou cestu za poznáním jinde a jinak, ale věř, že nám budeš chybět a byl jsi, jsi a budeš vítáným a potřebným společníkem v družině. Pro mě jsi jako bratr co jsem neměl, Tellchar tě má rád skoro jako syna i když by to nikdy nepřiznal, občas to na něm vidím. Murmëo tě bere jako výborného kolegu a Himring? Rozhodně o tobě má lepší mínění než o mě. Vím co tě trápí, ale vidíš, že v nás máš náhradní rodinu, která tě bere takového jaký jsi a nežádáme po tobě nic víc, než nám sám dáváš a to jaký jsi. Se smutkem z rozloučení tvůj skoro bratr Delphenae dea Sinuan. Vezmu věci od Marguse, rozloučím se s přáním hezkého dne, štěstí v podnikání a mnoho profesních úspěchů. Cestou zpět procházím městem s tím, že si dávám pozor, abych nepřišel o nic z nakoupených věcí, protože peníze jsem už utratil a jdu do hospody si sbalit věci, abych si pak mohl jen vyzvednout zbroj a rovnou nasednout na koně. Když si vzpomenu na koně, tak zrychlím balení do vaku a seběhnu ještě do stáje se podívat na koně. Rychle přihodím žrádlo do koryta, aby se před cestou nažrala a do misky dám čerstvou vodu. Svou plavku poplácám. "Připrav se holka, za chvíli vyrážíme." A odejdu za zbrojířem vyzvednout si zbroj, ať už je v jakémkoliv stádiu opravy. Prvně zauvažuju že si ji obléknu zpět, ale pak se rozhodnu dopřát ruce prvně klid. Nakonec se dostavím do hostince. Odskočím se před cestou, abych nezdržoval po cestě vyzvednu věci. Objednám si vodu, a osolené pečené brambory, přitom zaplatím útratu za dobu svého pobytu, co dlužím a nakonec čekám na ostatní (popřípadě si přisednu k těm co tam už jsou) a jím pomalu brambory a zapíjím je vodou. |
| |||
Vyslechnu si Delpha a přemýšlím nad osudem mladého alchymisty.. Snažím se na to podívat z různých úhlů, nicméně rozhodnutí je vždycky stejné.. Kristián s námi nemůže pokračovat a my na něj nemůžeme čekat. S tím se nedá nic dělat. Máme vlastní poslání, které se celou touhle anabází už tak dost zdrželo, a proto musíme co nejdříve vyrazit.. Nejlépe ještě dnes. Tak se nachystejte, zabalte, nakupte něco jídla.. Vyinkasujem odměnu a padáme odtud. Já se ještě zastavím za Kristiánem. Až se uzdraví, může nás vyhledat a pokračovat s námi.. Je škoda, že přijdeme o mladého Marvoje, ale déle se zde zdržovat nemůžeme.. Občas mi to přijde, jako by nás neustále nějaká síla brzdila a posílala na slepé odbočky.. |
| |||
V hospodě nevidím nikoho a tak zaberu první volný stůl odkud uvidíme na dveře, abychom mohli přivítat zbytek naší družiny. U servírky si objednám slazený čaj, česnekovou polévku s vejcem, sýrem a topinkou. Zrovna mám usta plná topinky, když přijde Himring, tak kývnu na znamení, že jej registruju a rychle dokoušu co mám v ústech. "Zdravím Himringu." a to už se kouzelník dá do vyprávění, tak poslouchám a dojídám. Zrovna když Himring končí dorazí i Tellchar a já už honím poslední zbytky polévky v misce, kterou si zraněnou rukou nemohu nahnout. "Ahoj, Tellchare," prohodím potichu abych nerušil konec elfova vyprávění. Nestihnu pořádně zareagovat, protože dojídám i poslední zbytek topinky a tak začne vyprávět trpaslík, tak si vyslechnu i jeho a popíjím už jen čaj. " Gustav se šel zřejmě projít, nebo projet. Zmizel a nic neřekl. A Kristián je teď stabilizován a potrvá dlouho, než se zotaví, stejně tak já nesmím používat pravačku," lehce pohnu zraněnou rukou v obvazu, "Lečitel Margus vypadá jako chlap na svém místě. Měl nějaké otázky ohledně toho, jak se to stalo a Murmeö nadnesl, jestli do toho není zapojen, když se tak zajímá, ale doufám, že to byla jen profesní zvědavost. Já jsem hlavně rád, že jste vyvázli v pořádku a vypadá to že i s menším bolestným, ke kterýmu se přidá odměna od radního. Nebýt Kristiho, tak řeknu, že další úspěšná mise za námi, protože jsme získali zpět i Tasse, jak se zdá. Teď vyvstává otázka, zdali co nejdřív vyrazit a nechat tu Kristiána se vzkazem, kam jsme se vydali a nechat mu tu i podíl, nebo raději počkat až nabude vědomí, nebo dokonce čekat až se vyléčí dost na to, aby byl schopen cesty. Co se stalo při posledním čekání víme moc dobře. Ale na druhou stranu mám nápad jak si vylepšit svou zbroj, tady po tom zranění a snad i lépe se vypořádat se s nově nabytími zkušenostmi, když tu je mistr co mě vedl posledně." |
| |||
Nevíte , kde Gustav je. Odešel od Marguse s tím , že se jde provětrat. A už nepřišel, pouze zmizel jeho kůň , takže máte zato , že se jel někde projet . |
| |||
Když v paluši uvidím část naší grupy, hned se k nim nahrnu a nejprve se ptám na Kristiána.. Tak jak je na tom mladý Marvoj?! Přežil to, vylíže se z toho?! Ten mladík má tuhý kořínek, není liž pravda.. Až potom, co se dozvím potřebné informce, začnu sypat z rukávu ty svoje.. V tom domě ještě někdo byl a ten nám musel nějak proklouznout, protože jsme tam s Himringem málem uhořeli. Někdo to podpálil s náma uvnitř a předpokládám, že vy jste to nebyli.. He he.. Pač pak bych vám nedal tuhle malou kompenzaci našeho riskování s těmi zvířaty.. Po těch slovech před každého na stůl položím měšec s 107 zlaťáky a nechám ho gecnout pěkně z vejšky, aby správně zachrastil.. Mám tu ještě další pro ostatní.. Kde je vlastně Gustav ?! |
| |||
Delph, Murmea a Thinwë dojdou do vaší smluvené hospody , kde však Tell ani Himring nejsou . Po dotazu u hostinského se dozví , že tu už byli , ale zase někde odešli . Musíte tedy na ně počkat . Po hodné chvíli se objeví Tellchar. Byl u kováře a jeho zbroj tomu nasvědčuje. Od něj se dozvíte , že Himring zamířil za radním aby nahlásil splnění úkolu a domohl se odměny . |
doba vygenerování stránky: 0.35657691955566 sekund