| |||
Pokračuju za Tellcharem. Dobře, že začal tu věc brát vážně, nerad bych abychom se kvůli tomu přeli. V jedné ruce držím hůl a v druhé lucernu, kterou zvedám do výšky, aby byla nad Tellem, když kráčím za ním, tak aby jeho mohutná postava nevrhala před nás stíny. "Na co asi narazíme v podzemí tohoto baráku? Možná laboratorium, možná nějaký žalář...?" |
| |||
Mlčky čekám na odpověď od Marguse. Během pomlky v jeho řeči o nákladnosti léčby se ke mě nakloní Delp a já mu s jistotou v očích odpovím. To je v pořádku, udělali jste pro mě to samé již několikrát. Toto je to nejmenší, co jsem mohl udělat. Nebýt tebe a ostatních, už jsme pod drnem. Na tváři mi zůstane letmý úsměv vděčnosti. Poté si ještě jak kdyby na něco vzpomenu a pokračuji. A co tvá ruka, v té rychlosti jsem na ni úplně zapomněl. Poté se otočím zpět k Magnusovi a dovyslechnu si jeho palčivé otázky a odpovím mu. Ano, máte pravdu drahý Margusi, zranění způsobila zvířata. Poté se nachvíli zadrhnu a pokračuji. Radní Vašeho města nám dali předem nesnadný úkol a my jej přijali. A boužel jsme ne všichni vyvázli ve zdraví. Odepnu měšec a a vysypu na dlaň Manguse potřebný počet mincí. Věřím, že se o našeho přítele dobře postaráte a zajistíte, aby se co nejdříve opět mohl postavit na nohy. |
| |||
Mí druhové začnou opouštět dům i s tělem Kristiána. Přiložím tedy pár polínek do ohně a ve spěchu zapomenu zavřít vrátka. Sice se rychle ohlídnu jestli jsem něco nezapoměl, ale vrátka nechám být. Co by se tak asi mohlo hrozného stát? Pohlédnu na Kristiána a ostatní z jejichž výrazu vyčtu, že můj ukvapený a zmatený názor na smrt Kristiána byl pouhým chvilkovým zatemněním mysli. Odvezeme Kristiána do města k felčarovy. Raději se držím tiše v pozadí abych svými dalšími nápady při léčbě, Kristiánovi ještě více nepřitížil. |
| |||
Zbytek družiny Sedíte s Margusem u stolu , opodál stojí dívka , která vás k němu přivedla. Margus se rozhovoří o léčení Kristiána a řekne , že léčba bude dlouhá a nákladná . Zranění jsou hluboká a těžká a sám se diví , že to vůbec přežil. Že je zkušený lékař lze poznat i z jeho otázky , kterou vám položí. Kde váš druh k těm zraněním přišel ? Tohle nejsou zranění od měče nebo jiné zbraně , tohle udělalo nějaké zvíře ...? |
| |||
Cestu projedu mlčky vedle Kristiána. Sleduju jen cestu a když tak pomáhám najít co nejméně poskakující cestu a tama vedu Kristiánova koněm, který táhne Kristiána. Cesta do města byla dlouhá, protože jsem počítal každou sekundu, ale podařilo se. Mlčky stále sleduju co se děje s mým bratrem, který není bratrem po krvi, ale životním osudem. Všechno zařizování přebere Murmëa a teprve až se posadíme ponechám poslední prosbu k bohům a začnu vnímat i alchymistovu otázku k léčiteli. Podívám se na něj s tou samou otázkou v očích a přitom se nakloním k Murmëovi: "Děkuju, že jsi vše zařídil, nebyl jsem schopen pořádně myslet." |
doba vygenerování stránky: 0.31295704841614 sekund