| |||
Jakmile Tellchar domluví jasně kývnu, aby věděl, že souhlasím. Tak rychle, jdeme na to. Já skočím pro nějaké dřevo a vy prosím zkuste sehnat nějkou tvrdší látku a provazy. Vyrobíme jednoduchá nosítka a musíme myslet na to, aby šla jednoduše přidělat ke koni a mohli jsme je tak táhnout. Jak kdyby to už jednou nestačilo, chudák Kristián, proč je k němu osud takto krutý. Domluvím a rozeběhnu se do nejbližší místnosti, kde pohledem vyhledávám cokoliv dost dlouhého, aby z toho šli vyrobit nosítka. Potřebuji několik hranolů, dva co nejdelší, stejně dlouhé a pár dalších kratších. Pokud se mi nic nepodaří najít, chopím se sekery a z nejvyšší skříně kterou najdu vyházím vše co tam bude. Potom ji povalím. Rozbiji ji tak, abych získal vše, tak jak potřebuji. Vše poberu a vrátím se k ostatním. |
| |||
Sestupuji dolů, Tellcharovi v patách. stále se mi honí hlavou, kam se asi poděl můj okřídlený společník. Když na mě Tellchar ať na něj počkám, okamžitě zastavím nehodlám pokračovat dolů sám. V svém rouchu a pouze s okovanou holí v rukou bych si proti případným nepřátelům stejně připadal jako nahý. Když se trpasličí bojovník vrací po schodech kě mě, jen na půl úst zašeptá: "Pokud Kristian přežije cestu k tomu léčiteli... aby magie měla co zachrańovat a nebyla potřeba...." nekromancie... doplním si v duchu a mráz mi přejede po zádech, i když mě ta myšlenka nějakým zvráceným způsobem přitahuje kristián jako loutka? |
| |||
Společně s Himringem sestupuji po schodech dolů, protože je potřeba detailně prohlédnout celý objekt.. Když z vrchu ještě zaslechnu Murmeovu otázku.. Himringu.. počkej na mě.. Promluvím na elfa a rychle zaběhnu nahoru.. Zastavím se na schodech a zavolám na ostatní.. Vemte Kristiána a jedte s ním do města, sežentě nějakého dobrého léčitele, ať ho magií vyzdraví.. My to tu doprohlížíme a přijedeme za vámi. Zajdem za radními, seberem odměnu a pak už odsud konečně vypadnem.. Hlavně ať ho léčí magií.. Aby jsme mohli všichni vyrazit co nejdříve.. S těmi slovy se otočím zpět a pospíším za kouzelníkem.. Jdeme pořádně prohledat spodek.. |
| |||
Tady s ním asi více neuděláme. Promluvím a dokončím. Bude asi nejlepší udělat jednoduchá nosítka a co možná nejrychleji jej dostat do města k léčiteli. Zvednu se z dřepu a opřu se o zeď. Zamyšleně prohledávám okolí. Co teď bude nejlepší udělat? Snad je stabilizovaný a můžeme to tady prohledat a případně pobít zbylé potvory, ale co když naši zvědavost Kristián nepřežije. Co udělat... Co dělat.. Co teď? Aniž bych chtěl, řeknu otázku nahlas. A vlastně jsem rád. Tázavě pohlížím na ostatní. |
| |||
Ryk boje se uklidnil.Vaši protivníci leží mrtví na zemi . Polomrtvý je na zemi i Kristián . Je zle pokousaný a zkrvavený, dýchá velmi jemně , skoro ho není slyšet. Gustav ho chce uzdravit , ale jeho zranění jsou vážná a ani kdyby mu jeho kouzlo vyšlo lépe, moc by to nepomohlo.Jakž takž jste ho obvázali . Tell s Himringem v patách se vydal dolů , ostatní zůstali nahoře. |
| |||
Konečně je po boji, jeho charakteristické zvuky odezní, zůstává železitý pach krve smísený se zápachem adrenalinu a magie. Nadeším se vznáším příchuť smrti. Já se ke Kristianovi nevrhám. Jsem jen odosobněný pozorovatel, sledující snažení svých druhů kterí se snaží ovlivnit ruletu osudu. Nakonec vykročím ke schodišti, hodlám následovat Tellchara. Možná to bude více nebezpečné, ale nechci přijít o nějaký důležitý detail, vodítko nebo stopu, které jsem mohl před chvílí přehlédnout. |
| |||
Když dorazím potvoru jenž mě obtěžovala, s pomocí ostatních tak se hned vydám k těžce raněnému Kristiánovi. Již v posledním boji jsme ho skoro pohřbili a situace se znovu opakuje. Sice jsem se od posledního boje něčemu přiučil, ale i tak jsem jen prostý venkovan co přišel ke všemu jako slepý k houslím. Navíc mi chybí prst. Obejmu Kristiánovo tělo a smutně začnu šeptat. "Neboj se a hlavně nechoď za světlem. Ještě máš čas chvíli pobít v temnotě tohoto světa." Přiložím ruku na jeho zranění, které částě ošetřil Murmeo. V mysli se mi formují a prolétávají obrazy zvláštní síly. Kéž bych ti mohl dát kousek své síly a uzdravit tvá zranění. Odložím opatrně Kristiánovo tělo zpět na zem a začnu se obhlížet okolo a po ostatních. Zdá se, že jsem vyvázl snad jako jediný bez zranění. Tellchar mě s Thinwe posílá na obhlídku domu a tak přistoupím k Thinwe a s očima zvlhlýma smutným stavem Kristiána na ní pohlédnu. "Jsi v pořádku Thinwe? Nemusíš se bát. Všechno bude zase jako dřív.", začnu konejšit Thinwe velmi rozechvělým hlasem a pak se na ni vrhnu a obejmu ji abych rozehnal chmury přítomností svého hřejívého těla. "To zase bude v pořádku." |
| |||
Už mám těch bestií víc než dost.. Riskuji pohled na Kristiána a v tom po mně poslední potvora skočí a škrábne mě drápy přes obličej.. Srazím ji úderem plátovou rukavicí přes čenich a tnu sekerou s takovou vervou, že jí rozpoltí lebku a přitom zůstane zatnutá v dřevěné podlaze.. Jsem celý pošpiněný krví vlastní, ale především krví bestií.. Brnění místy prohnuté, či prokouslé.. Vytrnu sekeru z podlahy, plivnu na mrtvou potvoru a otočím se k ostatním, kteří se starají o Kristiána.. A vidím, že je to zlé.. Velmi zlé.. Nejsem léčitel a je mi jasné, že bych se ostatním spíše pletl do řemesla, nicméně přijdu k mladému alchymistovi, stisknu mu ruku a promluvím jen jedinou větu.. Drž se chlapče! Podívám se do očí Murmeovi, Delphovi a Himringovi.. Jako bych se v nich snažil vyčíst to, co už sám tuším.. Je to jen několik okamžiků, pak se zvednu a promluvím ke všem.. Nesmíme se příště nechat takto zaskočit.. Kdo ví, jestli tady ještě někdo není zašitej.. Thinwë, Gustave.. Prohledejte to tady nahoře.. ale pořádně.. Já to zkontroluji dole.. Zbytek se postará o Kristiána.. Musíme ho dostat co nejdřív do města, tam bude mít větší šanci.. |
| |||
Jakmile se nám podaři zvíře zneškodnit, opadne adrenalinové povzbuzení a rázem mi ztěžknou ruce i nohy. Připadám si jak kdybych měl ruce a nohy z kamene. Takhle to nejde. Musím začít v boji alespoň trochu trénovat. Jsem neschopný, udělám pár výpadů a sotva se hýbu. V tom si uvědomím, že Kristián nereagoval na můj a už vůbec na Tellcharův příkaz a zůstal bůhví kde. Ohlédnu se a spatřím jak leží na zemi a je celý zakrvácený. Nad ním klečí Delph a já si připadám, jak kdyby se čas zpomalil. Otřepu se a uvědomím si, že mě Delph volá a co nejrychleji se snažím dostat k němu a Kristiánovi. Rychle z torny vytáhnu pár obvazů a z několika z nich udělám hutnější kousky a pokusím se zastavit krvácení a nějkým způsobem obvázat rány. Potom vytáhnu lahvičku kořalky a pokusím se ji krapet do Kristiána dostat a trochu i namočím obvazy. Víc toho teď neudělám. Zesmutním. Kristiáne, zůstaň s námi! |
| |||
Okamžitě se prosmyknu ke Kristiánovy a začnu ho tahat pryč od boje. Gustave, Murmëo můžete mu nějak pomoct? Sotva před nedávnem se pořádně dostal z toho zásahu šípem a teď zas tohle. Zatraceně, příště musím být u něho a chránit jej víc. Přitom se mu snažím zatlačovat rány, aby tolik nekrváceli. |
doba vygenerování stránky: 0.29999113082886 sekund