Velmi pěkně odvedeno. Pokývnu nad zámkem, který Tellchar z krásnou jednoduchostí "odemkne". To už není tak snadné. S mudrováním pokračuji i dál, ale rozumět mi není, ale je vidět, že mě zámek zaujal.
Za prvními zákrutami se objeví velká hlavní chodba s protékající stokou a s ní sytý puch. Kouknu na Tellchara a podotknu. Ha, to je smrádek. Jako ten sejr, co jsem u tebe jednou schoval v patře, pamatuješ? Cítím se hodně pobaveně nad vzpomínkou, kdy jsme málem vystěhovali půl okolí.

S ubývajícím světlem na další cestě nezbývá než zapálit lucernu a louč. Nechce se mi pokládat "balíček", který nesu a máme doručit a navíc mi práskne na mysl vzpomínka na studia.
Promluvím k Tellcharovi. Tellchare, prosím, mám na zádech připevněnou louč a lucernu, a v zadní kapsy torny lakovou lahvičku. Chvilku jsem se zastavil nad tím, že tady s tím smradem nutně souvisí velký obsah karbanu a sirouhlíku, ale pokud si vzpomínám správně, tak karban je lehčí než vzduch a dokud bude dost místa na odtok tohoto plynu směrem pryč bude bezpečné i zapálit lucernu. Sirouhlík je zas těžší než vzduch, a tak bychom raděj neměli házet louč na zem.

Pak se ještě zamyslím. Kterým směrem půjdeme dál, co říká mapa?

Vejdete do temnoty tunelu, který po dvou záhybech ústí do hlavní velké chodby kudy protéká stoka. Okamžitě vás do nosu udeří ohromný zápach. Eleně se z toho opravdu hodně navalí a dost možná brzy něco do stoky i přidá. Waren i Delph to zatím nějak zvládají, ale taky mají co dělat. Tellchar a Murmeo se zdají být docela imuní..

Po obou stranách hlavní stoky se dá jít na cca sáh širokém chodníčku.
Z místa kde skrz mříže stoka vyvěrá na povrch padá do podzemních prostor ještě dost světla tak aby jste něco viděli, ale před vámi už všechno tone v temnotě..

Není o čem mudrovat, takžesi pobalím věci, Naberu si dojedné z kapes, vychladlé uhlíky z ohniště a cestou si opatřím trochu bílé omítky, kterou umístím do jedné zmých dalších kapes.

Nezdáse, že by nás někdo sledoval, ač musíme být dosti nápadní, i když do karet nám hraje rozruch a velké množství cizinců, kteří se zde potulují. Asi i proto se dostaneme až ke kanálu bez povšimnutí. Všimnu si zámku snad dřív než Tellchar a už vytahuji jeden ze svých šperháků, když v tom Tellchar branku otevře. Jen pokrčím ramenem a schovám šperhák na jeho místo. 

Vejdeme do kanálů, zatím ten smrad není natolik intenzivní, ale to se velmi rychle změní jakmile půjdeme hlouběji. Uvážu si přes ústa a nos kus látky, přes kterou dýchám. Né, že bych byla až taková fajnovka, ale látka slouží i jako filtr a člověk neví na co zde narazí a přeci jen kdyby někdo proti nám použil určité lektvary, tak by tohle mohlo pomoct, i když samozřejmě né proti všemu. 

Kývnu na Delphův návrh a chytnu se jeho ramene. Nerada bych do něj vrážela, když půjdu za ním, než si mé oči přiviknou tmě. Počítám, že půjdeme v řadě za sebou. Naslouchám zvukům zda přeci jen nezaslechnu někoho,kdo by nás sledoval, ale mí přátelé, nejsou tak tišší.

Při cestě si nic moc neřekneme. Ani není o čem mluvit. Aspoň já nemám tu potřebu. Už jsme na okraji města, odkud vše vytéká ven, když Tellchar svým neomylným trpasličím citem pro stavitelství a hornictví najde vchod.
Málem jsem chtěl říct Elen, že tohle vypadá spíš jako práce pro ní, když tu Tellchar zatlačí do branky a ta se otevře. Udiveně si prhlédnu zámek a spatřím jeho úpravu.

Když se trpaslík ještě rozhlédne, je mi jasné, že je to zbytečné. Pokud nás někdo sleduje, tak ví, že právě teď má být skrytý. Proto, když procházím okolo něj tak tiše šeptnu:

"Jestli nás někdo sleduje, bude lepší si počkat v nějakém záhybu uvnitř."

Když jsme už pak uvnitř a postoupíme o něco vpřed, rychle ubývá světlo. Doby, kdy jsem žil v kanálech jsou dávno pryč a navíc ty jsem znal důverně, tenhle labyrit navštěvuji poprvé.
"Tak ještě kousek a bude třeba rozsvítit.

Z toho co říkal alchymista je jasné, že se budeme muset podívat do těch smradlavých stok.
Na nic tedy nečekám a začnu hledat nějaký vchod. Prvně obhlédnu výpusť, ale ta je zamřížovaná, stěny jsou strmé a bez výstupků a přes mříže se krom všech těch sraček města a krys nic nedostane. Kamenné koryto dál pokračuje k hradbám pod kterými protéká skrz další zamřížovaný kanál.

Tahle letmá prohlídka mě ale pomůže nasměrovat do míst kde tuším hlavní větěv podzemní stoky.
Moji pozornost upoutá vyčnívající skalnatý útvar. No kdybych to stavěl já, tak bych vchod prorazil zrovna do nějakého takového pevného materiálu. Zvlášť v takové zabahněné části města jako je tahle..

Moje intuice mě pro tuto chvíli nezklame. Za jednou hranou skalky se skutečně nachází zamřížovaný, zarezlý vchod, který je ale opatřen velkým visacím zámkem. Zrovna když se chystám zabručit nějakou nadávku, všimnu si že k zámku vyvedená část mříží je ve skutečnosti přerušená.
Při bližším ohledání to vypadá jako by byla velice přesně uleptána. Výsledke je ten, že vyť na první pohled mříže vypadají neprůchdně, stačí trochu zatáhnout a branka jde směrem ven otevřít.

Než tak učiním, tak se rozhlédnu kolem, jestli nás nikdo nevidí.
Pokud ne, tak branku otevřu a naženu zbytek družiny dovnitř..

Protože jste defakto připravení, posbíráte si svoje věci a vyrazíte na cestu.

Procházíte městem, které je i v tuto večerní hodinu velmi rušné.
Na každém kroku je cítit napětí a strach z toho co nadcházející dny přinesou.
Lidé jsou vystrašení, ale doufají že pevné městské hradby jim poskytnou ochranu.

Projdete bez problémů řemeslnickou čtvrtí a pak se pdole plánku dáte do chudincské čtvrti.
Tady to vypadá o poznání hůře. Všude je bláto, špína a smrad.
Lidé jsou špinaví, oděni v nuzných šatech. Celé pozlátko města tady ukazuje svoji druhou tvář.
Na místo krásy a vznešenosti vidíte všechny formy ošklivosti a nuznosti.
Není to pěkný pohled!

Propletete se chatrčemi až k smradlavému kanálu, kterým protéká všechna ta špína města.
Přesně na tomhle místě je naznačený vstup.

Nečekal jsem asi mnoho a tak mě to málo nepřekvapí. Když pyrof zmíní hlavně Rauka, uvědomím si, že by mu tam vážně nebylo dobře a kývnu souhlasně na Warrena. Po zmínění nebezpečí v systému stok a kanálů města mi naskočí, že by se zásilka měla ještě trochu zabezpečit.

Jakmile Tellchar promluví, je jasno a já se také jdu rychle sbalit. Ještě při odchodu do kůlny se otočím a při chodu řeknu:
Lucernu a jednu louč vezmu.

Přemítám si situace, které by mohly nastat. Ničím výbušným naprosto nemůžu přispět, to by tak v kanálech hrálo. Tak hlavně to ještě trochu zabezpečit a nezapomenout lucernu a louč.

Se zásilkou si jdu ke svým věcem a nachystám si několik pláten. Jedno z pláten rozložím na zem, z každé strany zásilku vypodložím, tak aby byla ještě více chráněná a vše zabalím. Nakonec vezmu lano a udělám si takový úhledný baliček s pevným držadlem. Tak a mělo by to vydržet zase o trochu více. Potom rychle nabalím tornu, vezmu lucernu a louč a vrátím se na dvůr za ostatními.

A jsem připraven s ostatními vyrazit vstříc našemu aktuálnímu cíli. Po cestě mám v plánu ostatním vyprávět jak jsme pochodili s Warrenem u našich ustájených koní, tak jak navrhl Tellchar.

Když se alchymista vypaří, tak promluvím k ostatním..
No nic bando, tak půjdeme na to, ne? Asi nemá moc cenu dumat vo co de, nejlepší když to prostě uděláme ať máme střechu nad hlavou. Někdo by měl vzít lucernu. Toho Drenga můžeme probrat po cestě stejně tak to jak jste pořídili ve městě a zda nemáte nějaké důležité novinky..

S těmi slovy si překontroluji výzbroj a výstroj, přičemž z mého brumlání si pod vousy je vidět, že jsem se svojí "připraveností" spokojen..

Alchymista zareaguje na Murmeovo vyptávání tak, že se dlouze zadívá na Rauka a pak prohlásí, toho psa tu raději nechte, tam kam jdete by se mu vůbec nelíbilo..

Jak jsem říkál, dávejte pozor ať se nic nerozbije po cestě tam ani po cestě zpátky. To musí být vaše priorita. Jak to uděláte, tak to už není můj problém. Ostatně proto jsem vás na tohle najal. Ano, je potřeba bay jste to doručili dnes večer, tak je to domluvené a samozřejmě si vemte zbraně. V těch kanálech poslední dobou není dvakrát bezpečno. Jestli je vám to jasné, tak mám ještě nějakou práci. S těmi slovy se otočí na patách a nasměruje si to zpátky do svého stavení..

Tellchar všechno pozorně shlédne a vyslechne, ale vypadá to že k tomu nemá potřebu nic dodat.

"Dopadla jsem stejně, je tady až moc cizinců, takže o něm nikdo neví. Pokud si nevzal koně, tak to znamená, že by měl být ještě někde tady, ne?" řeknu svou úvahu nahlas.

Jo, on to vždycky zní jednoduše, jenom něco doneseš, odneseš, žádný strach. Pohodička. Když nám ukazuje mapu, snažím si jí co nejvíce zapamatovat, kdyby se nám náhodou ztratila, ať víme kudy zpátky. Pak vytáhne píšťalku, kterou si od něj převezmu, přeci jen nejsem válečník, takže já budu moct pískat, kdyby byl nějaký problém, zatímco páni budou mít plné ruce práce, ale třeba to vidím všechno moc černě a všechno proběhne v klidu a pohodě. Ještě než se vydáme pryč, sloupnu si trochu vápenné omítky do pytlíčku, samozřejmě nenápadka.

Na otázky, které mě napadly, se ptá Murmëo, takže počkám co dodá alchymista. Svoje věci mám u sebe, takže se nemusím chystat, jen překontroluji jestli je vše na svém místě.