Zakleju po trpasličím způsobu..
Kurva mať Delphe.. Tak do psí prdele nějak uhni, ať tě nepřepůlím.. Bestie, šílená ženská.. No aspoň se něco začne dít..
Při těch slovech se kupodivu rozřehním na celé kolo a úsměv se mi i potom drží na tváři.. Ač je to možná trochu absurdní, hlavou se mi nehodí bojové plány.. Samotný boj je pro mě automatika.. Ale spíš v těch krátkých okamžicích, než mi Delph umožní se natlačit do místnosti, si připomenu svoje mladá léta, kdy bych taky první vyrazil ty dveře, možná i bez ptaní.. Tlačil jsem se jako vpřed do každé řeže, zvlášť proti skřetům, goblinům a podobné pakáži.. A to trumfování, kdo jich poseká víc.. He he..
Myšlenky proběhnou hlavou jako střela z těžké kuše. Pak se začnu soustředit na boj, Delpha a ostatní členy družiny.. Nesmím připustit, aby se někomu něco zlého stalo..

Na tu příšeru připomínající vlka zaútočím přímím bodnutím oběma zbraněmi. (hod 4)

Pozdě si však uvědomím, že při vykopávání dveří jsem se posunul vpřed a zavazím tak teď v útoku i ostatním a nemůžeme použít i naši taktiku. Při obraně (hod 4) se pokusím udělat i krok zpět ke zdi, aby musel zvíře víc zamnou a vystavilo se tak útoku Gustava a Tellchara.

Při tom ještě zavrčím na ostatní:
"Jsou tam ještě dva a jakási šílená ženská."

Nějak se dva bojovníci nemohli dohodnout , takže Tellchar měl sice úmysl , ale Delph mu to překazil. Tell byl už mírně nakročen , že se vevalí do dveří , ale Delph ho předběhl. Kopl do nich a ty se vyvrátily . Možná nebylo na škodu zkusit kliku ...
Dveře se vyvrátily do místnosti a vy , teda ti , kteří tam vidí , mohou vidět , co za nimi bylo.
Z místnosti se vyřítil jakýsi kříženec vlka . Je pouze o něco vyšší , má mohutné tělo a pískovou barvu srsti. Takové šelmy jsou v místnosti ještě dvě a navíc za nimi je jakási postava .
Je to žena . Je vyšší postavy , má potrhané šaty a vydává jakési skřehotavé zvuky . V ruce má jakési dřívko , které dvakrát strčí do pusy a jakoby foukne . Není ale nic slyšet.
Zvíře zaútočí se zuřivostí na Delpha. Ten je ve dveřích , takže útok ostatních na zvíře by ho mohl taky trefit .

"To zní rozumě Telle..." otočím k němu hlavu tak na půl a lehce se zhoupnu.
"Ale po tom co jsme viděl dole, jsem NAŠTVANÝ!"
, poslední slova skoro vykřiknu jako bojový pokřik a předchozí zhoupnutí použiju na využití co nejvíce síly v tak malém prostoru a kopnu do dveří a zbraně okamžitě připravim do pozice ostřím, před sebe, aby když na mě něco skočí, se to napíchlo na ty meče.

Pokud by tu stál Tell, tak by to ostří sekery nebylo tak účinné, pokud se na mě něco vrhne většího a navíc Himring by přese mě nedokázal zakouzlit, přes něj vklidu... probleskne mi hlavou

(hod proti dveřím 6)

To bručení.. Hmm co to safra může být..
Nezbývá, než to zjistit..
Delphův nápad není špatný, ale rozhodnu se vyměnit si s ním post..
Delphe, poď nabok a já to vyrazím.. Jestli je tam nějaká potvora, tak ať se radši zakousne do mých plechů.. No a když prokousne, tak mám dosti tuhé maso.. Já bych ji nešmakoval.. Tož uhni a já du na to..
S těmi slovy se rozběhnu proti dveřím, sekeru v pravačce, těsně u dveří nadskočím a vrazím do nich levým ramenem..
V běhu mi dojde, že jsme ani nezkusili vzít za kliku a dveře možná nejsou vůbec zamčené, ale to už neřeším.. Respektive to nestihnu..

Poslechnu si zjištění Himringa a zauvažuji co vše by to mohlo znamenat. Načeš musím spola souhlasit s Tellcharem.
Nerad však za sebou nechávám nedodělané věci. Další věcí však je, že není možné vždy vše uzavřít. Polemizuji si dál v duchu.
Vydám se za Himringem a poslavím se vedle něj a ostatních. Zvláštní bručení se nese chodbou.
Nenapadá mě co by to mohlo být. Kdo otevře dveře? Promluvím polohlasem.

Postavím se tedy vedle dveří abych naplnil Delphův bojový plán. Tasím meč a přemýšlím jak ho mám namířit. Třeba to bude menší a tak švih s mečem nad hlavou bude trvat dlouho. Dám tedy meč nad rameno, kterým jsem blíže ke zdi abych neohrožoval osoby stojící z opačné strany a čekám co bude dál.
"Musíme to zabít dřív než bude mít čas něco udělat.", šeptnu rozechvělým hlasem. Nerad bych skončil jako ten co byl v kuchyni. Představím si obraz masakru v kuchyni a pak mě napadne bizardní představa chrápající ženy za dveřmi jejíž vznešené šaty jsou celé potřísněné krví. Brrrr Otřesu se při té představě.

Zatvářím se napůl pohrdavě a napůl pohoršeně, když Thinwë i Tellchar hneváží důležitost toho, co jsem zjistil a naznačil, ikdyž nevyslovil. Nechápou, nemají ponětí...ale prohlédnou´... apak se bude rozhdovat...
Zachovám tedy pro tuto chvíli mlčení a postupuji s ostatními do patra domu. I mé přání je co nejdříve se odsud dostat. Nejdříve však musíme splnit úkol, byť je jak nám vnucený. Sice jsme našli nějaké ostatky, stále však nevíme, zda patří majiteli této usedlosti a pozemků. A já mám nyní dvojnásobný důvod to zjistit. Když si uvědomím celou záležitost, opět se začnu plně soutředit. Celá banda se zastavila u jedněch dvěří a takticky se rozestavuje. Já se tedy postavím pár kroků za Tellchara" jednak abych přes něj viděl, jednak abych mu nezavazel v rozmachu sekerou a za třetí, abych přes něj něco sám viděl a případně mohl být nápomocný, podle svých možností a schopností.

Zachytila jsem sice Himringův pohled, ale obrátím se spíš k Tellcharovi, abych přikývla. Moje řeč, ještě to tu trochu omrknem a vypadnem, tahle hra moc smrdí a na to nemáme čas...nemluvě o tom, že nám to nikdo nezaplatí. Nakrčím nos a vydám se za Delphem a Gustavem. Místní kšefty mě prostě nezajímají a už vůbec ne takové, co se týkají drog...obléci se to nedá, ani ozdobit se s tím...tak proč si s tím lámat hlavu?
Když dojdu na vrchol schodiště, jsou už pánové napěchovaní přede dveřmi v patře a vzrušený záchvěv v Delphově hlase mi prozradí, že tam není tak klidno jako dole, ovšem to i já už zaznamenám zvuk zpoza dveří. Tiše, jak jen to jde, tasím meč a dýku, zrychlím krok, abych tiše a měkce, ale co nejrychleji, dospěla k Delphovi, Gustavovi a Tellcharovi. Stavím se stranou, abych nebyla na ráně tomu, co tak funí za dveřmi, ale chci mít dost prostoru a času zmerčit pohyb a sama se připravit k případnému boji nebo přiskočit někomu z mužů na pomoc.

Když mám před sebou něco, na čem se můžu ventilovat, dojde mi, že ty lidské ostatky dole mě docela rozhodili a ta droga namíchla. Postavím se naproti dveří, ze kterých se ozývá zvuk a stoupnu si ke zdi na proti.
Gustave poď sem, Tellchare ty si zase stoupni sem. Já budu stát proti dveřím a pokusím se je otevřít. Pokud to zaútočí na mě můžete na to okamžitě zaútočit ze stran.
ukážu poprvé napravo od sebe, dál do chodby a podruhé vlevo vedle sebe.
Přestože v této skupince nemám žádné rozhodovací pravomoci, můj hlas je pevný a jistý, poznáte, že to myslím vážně a udělám to i bez toho, aniž by se tam ti dva postavili.