Ne všichni jste už nahoře . Na kraji schodiště stojí Delph s Gustavem . Ostatní se k nim snad přidají , momentálně tam ještě ale nejsou.
Před sebou máte chodbu , která je stejná jako v přízemí . Na obou stranách chodby jsou dvoje dveře , stejně jako dole . Pouze na protější straně je okno , které prosvětluje chodbu.
Co vás ale může zarazit je jakýsi zvuk , který slyšíte z prvních dveří nalevo .
Nemusíte ani příliš naslouchat ,abyste slyšeli jakési podivné bručení nebo cosi podobného .

Následuji ostatní po schodišti na horu a vstřebávám podrobnější informace jenž nám sdělil Himring o původu drogy-jedu. Když jsou ty makovice nezralé tak je jasné, že budou jejich plody nezdravé.

"Makovice nezralé,
motají se ožrale,
všichni jenž je okusí,
šílenství je zadusí."

Zabroukám si při stoupání do schodů a pak mi dojde něco o mém oblíbeném slaďoučkém pokrmu.
"Tak proto jsou makové buchty a koláče tak dobré?", nahodím otázku jen tak abychom nezůstali tiše stát na vrcholku schodiště. Držím se za ostatními jenž budou jistojistě prohlížet místnosti se stejnou pečlivostí a bezohledností s jakou činil v patře níže.

Chtěl jsem Murmeovi odpovědět hned, ale přerušil mě Himring svým v podstatě nic něříkajícím sdělením..
Nemůžu zcela zastřít nevrlost, která se mě zmocnila. Protože celá táto anabáze mě už od začátku nezajímala. Tento úkol jsme přijali z donucení a co je nejhorší, strašně se do něj zaplétáme..

Himringu počkej.. Nevím co jsi vyčetl, nicméně v tuto chvíli je podstatné, zda je do těch drog namočená i radnice.. Protože pokud ne, neřešil bych více tento problém. Jen prohledal celý objek, prohlásil ho za prázdný, ve smyslu majitele a zvířeny, a vypadl z tohoto kraje. Máme svoje poslání, které je mnohem důležitější.. Něměli by jsme se zdržovat..

Jsem zabrán do dokumentů a z mého výrazu je vidět, že jsem zřejmě na něco důležitého přišel. Na chvíli se nepříjemně usměju. S těmito dokumenty by se mohla rozehrát zajímavá hra. Hudbo hraj, zatančíme si.
Když vidím, že se ostatní, jak se odebírají nahoru, zastavím je:
" Jak jsem zaslech, víte už o co jde, tady o tu drogu. Jenže vaše pátrání se ubíralo kapánek jiným směrem." a nasadím úsměv člověka, co ví víc než ten druhý, něco co toho druhé může dostat do nepříjemností." Víte už že je to droga, která potlačuje bolest a způsobuje agresivitu." Kývnu ke Gustavovi a Delfovi, že jejich informace byla přesná. "Takže mi dovolte, abych Vaše znalosti trochu rozšířil: tato látka se vyrábí z nezralých - zelených - makovic a říká se jí opium. Její výroba a distribuce je samozřejmě nelegální, je povolena jen s královským výnosem. Který tu samozřejmě není." Dodám se tajemným a zlým úsměvem. je jasné, že to není vše, ale ještě jasnější je, že více neřeknu. Všechny si prohlédnu zkoumavým pohledem, jen o kapánek delší pohled věnuji Thinwë, možná je v něm trochu výzvy.
"Takže jdeme se podívat nahoru?"

Ostatky na kuchyňském stole mi téměř zastaví srdce, celý svět kolem mě se zastavil a já jen nevěřícně koukám na zbytky lidského těla. Po chvíli se dostanu s šoku ránou, kterou způsobil Delph vykopnutím dveří. Najednou jak kdyby vše roztálo z nehybného stavu a mnou projede prudký nával nechutenství. Ováži si přes tvář šátek a hned se cítím spokojeněji. Vypadám teď jako bandita. Otočím se a jdu do zadní místnosti, kde už ostatní hodnotí situaci. Také začnu prášek opatrně zkoumat a když výjde najevo skutečnost promluvím.
Vypadá to opravdu, že dále nemusíme přemýšlet o vinně či nevinně toho kdo zde žije. Otázkou možná zůstává, jak Thinwë naznačila, zda ji bral úmýslně či ne, ale na jeho skutcích to nic nemění. Pokud si to přeješ Tellchare, můžeme to tu s Kristiánem vyhodit do povětří, ale bojím se, abychom nezpůsobili řetězovou reakci a nenechali vyletět do vzduchu celé okolí. Přeci jenom je toho tu mnoho a my neznáme přesné složení. S zamračeným výrazem se otočím během poslední věty k Tellcharovi. A ostatní pomalu vybíhají k prozkoumání dalších místností.

Na chodbě se dlouho nezdržuji, když bzjistím, že Gustav a Delph vyšli taky na chodbu, už si zaměřím pěkně cestu ke schodišti a s krátkým, mlčenlivým přikývnutím následuji Delpha, jenž na nic nečeká a rovnou se tam vydá. Gustava obdařím uspěchaným úsměvem, ovšem tak nějak nepřítomným. Moji pozornost zaujala cesta do patra a na nic jiného se teď soustředit nechci. Jo, jdu... zamumlám k Delphovi. Očekávám potíže dole, ale bude lepší, když půjdeme aspoň dva... pokrčím rameny, aniž bych sledovala, zda mě dalph poslouchá. Vlastně s tím nepočítám a reaguji víc pro sebe a ostatní než pro něj.
Zvolna, dlouhým měkkým krokem, kráčím chodbou ke schodišti a pak po něm vzhůru. Na schodech hledím i dolů, abych se přesvědčila, že máme krytá záda.

Koukám po ostatních co s tím uděláme a nikdo se k ničemu nemá, až do chvíle, kdy si vezme Thinwë kousek a zabalí si ho k sobě s úsměvem, který mi přijde spíše jako proradný. Chvilku na to udělá podobnou šaškárnu i Gustav, zatím co vidím Himringa, jak se radši pročítá knihami.
Jen zakroutím hlavou.
Jdu navrch, Jdete taky?
Ani nepočkám a projdu kolem Gustava, který nahoru jen kouká.

Nahoře se rozhlédnu po tom co uvidím, abych se rozhodl, kam budu pokračovat.

Doufám, že tu není něco co tu pobíhá nafetovaný tím práškem.

Sleduji se zájmem jak si Thinwe bere trochu prášku a souhlasně odkývu její slovo a nedobrovolnosti braní tété nikoliv drogy, ale jedu. Taková strašná věc.

Odklušu do kuchyně a vyhrabu nějakou dózu či nádobku v níž bych si mohl odnést trochu prášku sebou. Dózu nejdřív vyprázdním a pak se s ní vrátím k truhlici s práškem. Neberu tak do půli a pak nádobu zajistím. Pro případ, že by se nechtíc nádoba otevřela najdu ještě kus látky, kterým nádobu obalím. Vlezu proto do ložnice a sundám jeden z povlaků na polštáři a do něj nádobku s práškem zabalím.

Pak následuji Thinwe na chodbu abych se na ní mile usmál a v rukou pozvedl svoji nádobu v povlaku.

"Myslím, že nebudu na škodu si vzít těch vzorků trochu víc. Třeba pro případ, že bychom potřebovali udělat protijed.", prohodím k Thinwe jenž má dozajista stejně bezelstný důvod proč si vzít trochu prášku sebou.

Postavím se opět pod schodiště a koukám na horu. Tam nahoře taky bude určitě něco zajímavého i když na můj první pohled se to nezdálo.