Až Delphův a následně Tellcharův hlas mě odtrhne od okna a přinutí vrátit se do kuchyně. Za troskami dveří postává Delph a Tellchar nad několika truhlami. Ale, copak to tu máme za drobečky? Uculím se sladce, vlastně docela mlsně na truhly. No tak mě k tomu pusťte, ale nechoďte daleko, kdyby mě to chtělo kopnout... spláchnu úsměv se rtů a protáhnu se mezi oběma muži. Tak kdopak bude první na ráně...hm...nebo na řadě...? Pozvednu jedno obočí a ušklíbnu se, když od boku vyjmu několik předmětů a vyberu si jednu z truhel. Prohlédnu si zámek, poklepu na dřevo ve třech různých vzdálenostech od zámku a prohlédnu si truhlu, zda na ní nejsou nějaké neobvyklé otvory. Pak se přikrčím tak, abych neměla zámek napířený přímo na sebe a pustím se do práce. Pečlivě naslouchám a čekám na charakteristické cvaknutí.

Když nás Delph začne svolávat, vydám se spěšně za jeho hlasem.. Jsem značně, až abnormálně emancipovaný trp bez předsudků, nicméně cinkot potencionálních zlaťáčků má pro mě neodolatelnou přitažlivost..
Pospíším si a dojdu co nejdříve do místnosti, kde je Delph a spousta truhliček..
No skvěle.. tohle konečně vypadá jako rentabilní podnik.. Thinwë.. Tohle je opravdu práce pro tvoje šikovné prstíky..
Mrknu na naši sličnou elfí zlodějku a počkám, jak si s nastávajícím úkolem poradí.. Pro jistotu se chovám stále ostražitě, sekeru přichystanou..

Projdu místnost, jestli v ní není nic víc než truhlice. Dojdu na druhou stranu místnosti.

"Thinwë, tady je nějaká práce pro tebe. A vy ostatní, tohle by vás taky mohlo zajímat!"
zavolám hlasitě, ale ne tak abych řval.

Než dojdou zkusím lehce kopnout do truhlic, tak abych podle zvuku, či posunu zkusil poznat jestli jsou plné či prázdné. Nechce se mi ohýbat. Meče mám stále v ruce.

Pokud se dá Thinwë do prohlížení , zjistíš , že tam moc normálních knih není . Je tam pár popisů cizích zemí a pak spousta knih o zemědělství a pěstování rostlin. Pak tam jsou i knihy o chemii a alchymii. A v neposlední řadě jsou tam knihy jakoby účetní , kde jsou jakési položky , k tomu přiřazeny nějaké hodnoty a váhy. Vedle těchto knih leží ještě lejstra , která jsou vyplněna podobně. Nemá čas všechno pozorně přečíst, navíc ji to nic neříká , nerozumí tomu ...

Delphovi se podařil kop do dveří na výbornou. Vyrazil je ze zámku a ty třískly s rachotem o zeď.
V místnosti vidíš spoustu truhlic. Většina je malých, takových spíše truhliček, ale jsou tu i tři větší . Ty jsou takové bytelné . Všechny jsou zamčené a klíče samozřejmně nikde nejsou.

Nejprve začnu s prohlídkou knihovny, ačkoliv jsem měla nutkání prošmejdit šatník. Na druhou stranu, knihy mohou o obyvateli mnoho prozradit a tak se se sebezapřením nakonec přinutím vrátit do knihovny. Chvíli procházím jednu polici po druhé a hledám tituly, které by mě mohly zaujmout nebo připadat povědomé. Teprve potom se vydám do ložnice, kde se vrhnu na skříně s ženskými oděvy. Zvědavě je prohlížím, ovšem spíše než se zájmem čistě ženským, hledám, zda něco neprozrazuje, kdo takové šaty nosil. Stejně jako doplňky. Zda má vše podobnou velikost a styl apod. O ženě nikdo z radních nemluvil...že by zemřela? Nebo taky někde podlehla zvěři?...Zvěři z níž jsme zatím neviděli ani chlup?... zamračím se na volány jedné sukně a prudce je odstrčím. Na druhou stranu...jestliže tu nikdo není, nemáme koho...insultovat, mohli bychom klidně pobrat co se hodí a pány radní sem poslat, ať si pozemkové zálěžitosti dořeší sami... Pokrčím spokojeně rameny nad svým nápadem. Chlap se odstěhoval a barák je prázdný. Tužte se...a my můžeme zase o dům dál...máme svých starostí dost. Zamířím k lůžku. Odestelu a když nic nenajdu, zase ustelu. Podívám se pod postel a jestliže je vše prázdné a tiché, vyhlédnu z okna.

Vyjdu z kuchyně a zamířím do místnosti naproti. Čmach knih mě polechtá v nose a já jej pokrčím zároveň s obočím. Rychlím pohledem zjistím ,že to není nic pro mě, ale Kristiána, Murmeä a nejvíc pro Himringa.
Dojdu tedy ke dveřím a zkusím je otevřít. Nic. udělám dva delší kroky zpět, čím ži lehce odmeřím vzdálenost a pak udělám rychlý krok ke dveřím a místo druhého kroku plnou silou kopnu, co nejblíž ke klice.
(na k10 hod 10, beru to jako past, pokud si mám hodit jinou kostkou tak stačí říct)

Po otevření dveří naproti kuchyni vidíte místnost, ve které vás upoutá velký stůl uprostřed.Kolem něho jsou židle a kolem stěn police a skříně se spoustou knih a lejster . Taky je tam pár kalamářů a brky na psaní . V rohu je velký krb.
V druhé místnosti napravo najdete ložnici asi pána domu . Je tam velká postel a plno skříní , kde jsou uschovány šaty a boty . Je tam toho opravdu hodně , domácí pán si potrpěl na dobré šatstvo. Ve dvou skříních však najdete i šaty a jiné propriety ženské .V místnosti jsou velká kachlová kamna.
Místnost za kuchyní nejde otevřít . Je buď zamčená nebo zavřená na závoru, takže se dovnitř bez kouzla či jejich rozbití nedostanete.

Mlčky procházím domem spolu s ostatními, Gustava nechám pobíhat po domě a Delpha volat do chodeb, aniž bych se ušklíbla. Jsem příliš soustředěná. Zahrada je udržovaná, takže tady někdo žije. Neoklame mě klid v domě a maso v kuchyni, kam také nahlédnu, mě jen přesvědčí, že jsem se nemýlila. Z lidských zbytků mi není úplně lehko. Vyjdu tedy zpět na chodbu a zastavím se vedle Tellchara. Napadá tě jaká stvůra nebo bytost by si člověka v jednu chvíli natrhala a vzápětí naporcovala a nakladla na talíř? Pozvednu zvědavě obočí a nakloním hlavu na stranu. Zdá se ale, že strávník je zrovna nakrmený...nebo na cestách... Dodám polohlasem a sleduji, jak Tellchar pověřuje Gustava úkolem. Nemyslím, že odešli na dlouho...pokud jsou vůbec pryč. Zatím jsme toho moc neviděli...myslíš, že dům by mohl být součástí nějaké většího komplexu pod zemí?...Přemýšlím dál nahlas před trpaslíkem, zatímco se rozhlížím po chodbě. Nic jiného si totiž s trávením vydatné hostiny a nerušeným odpočinkem takových tvorů neumím spojit. A jich bude víc...ledaže.... Zamračím se. Ledaže by ty kousky v kuchyni byl pan majitel a zvířena se stáhla do svých brlohů... Semknu zamyšleně rty, ovšem touto tezí si nejsem tak jistá jako předchozí teorií o nestvůře, která tomu tady velí.
Tellchar se vydá hledat dál po domě a já se obrátím zpět do chodby. Chtělo by to projít zbylé místnosti, ať máme jistotu, že je nahoře čisto... houknu ještě k trpaslíkovi a zamířím ke dveřím naproti kuchyně.

Prohlížím si pozorně dům a snažím se postřehnout něco neobvyklého.. Gustav s Delphem vyrazili první, takže já jdu o něco později a nahlížím i do dveří a podobně.. Pokud nic zajímavého nenajdu, určitě se s druhy potkám v kuchyni, která se zajímavá zdá až moc..
Se zájmem si prohlížím zkrvavený stůl a rozporcované kusy lidských končetin a Aüle ví čeho ještě dalšího..
No pokud jde o presumpci neviny, tak tenhle svinčík dost napovídá.. Rozhodně nebudu dělat unáhlené závěry, ale na druhou stranu si budu dávat velkýho majzla, aby nějaká bestie pak nežvejkala moje naporcované stehno..
Nechám kuchyň být a vydám se na detailnější prohlídku domu, přičemž se snažím najít případný vstup do sklepa a podobně..
Ve dveřích se ještě otočím na Gustava..
Podívej se kolem celého domu a pokus se podle stop zjistiti, kdy asi vzali roha..