Delph prohlíží kuchyni . V komíně , zavěšeném nad pecí , nic není . Ani podupáváním nic nezjistí . Ale co upoutá pozornost , je maso nebo spíše kusy masa rozházené po stole , na talíři a i na zemi jich pár leží .Je vidět , že to není maso pouze zvířecí , ale je tam i kus paže a nohy lidské.Takže maso lidské ! Maso bylo porcováno noži a sekáčky , které tam leží zakrvavené . Není však čerstvé , protože už trochu zapáchá ...

Vejdu dovnitř a prohlížím si vnitřek. Pokud uvidím něco za co nebo, do čeho se dá skrýt, tak to otevřu, či nahlédnu dovnitř, nakonec končím pohledem do komína.
Komínem sice lezli jen ti nejmenší chlapci a tady má být důstojný staší muž, ale jistota je jistota.

čerstvé maso na talířích mě stále udržuje v pozoru. To vypadá spíš na to, že se tu někdo schovává.
Možná ne tady, ale někde v tomhle domě.

Naschvál začnu dupat po podlaze zdali není dutá, což by mohlo odhalit skrýš pod podlahou. Zkusím to i na místě kde stál stůl, který poodtáhnu bokem.

Gustav otevře dveře a Delph může nahlédnout dovnitř . Je na první pohled vidět , že místnost slouží jako kuchyně .
Po stranách jsou kredence s různými kořeními , talíři kovovými i keramickými , kastroly a hrnce, skleničky i sklenice a další různé věci potřebné v kuchyni. Uprostřed místnosti je kachlová pec , která je zpoloviny otevřená ,takže se tayd dá vařit na otevřeném ohni . Vedle stojí větší železný plát , kterým se dá pec zakrýt a péct na něm. vedle pece je větší dubový stůl a šest židlí .
Na stole je rozházeno pár talířů a v nich jsou kusy masa . Jsou ještě krvavé , vypadají čerstvě . Kolem nich leží pár nožů a vidliček ...

Ty jsi blázen člověče, nikdy Vás asi plně nepochopím. Kdyby se všichni z tvé rasi chovali jako ty, už by jste dávno vymřeli. Probíhá mi hlavou při chovaní Gustava.
Pohladím poníka po hřbetu a pošeptám mu něco do ucha, pak se vydám dále s družinou. S pobavením sleduji jednání Gustava a Delphenae.
Snažím se soustředit a poslouchat starý dům. Chvíli postupuji dále s družinou, poté se vrátím zpět k hlavním dveřím a rozhlédnu se. Když zjistím, že zvířata jsou na svém místě a nic znepokojujícího se neděje, doženu zpět družinu a pokračuji dále s ní.

Vidíte Gustava , jak došel až na konec chodby . Ta má na každé straně po dvou dveřích . Na konci chodby je již zmíněné schodiště , které teď Gustav sám vyběhl. Je v hořejším patře , které jakoby kopírovalo spodní . Pouze je na opačné starně domu . Taky vidí před sebou chodbu a po každé straně po dvou dveřích .
Je tady všude klid . Není slyšet žádný zvuk či hlas . To ticho je ale jaksi zvláštní ...

Následuji Tellcharův vzor a uvážu koně před domem. Na Delphovu žádost pak začnu otvírat levou rukou dveře do místnosti v domě. Zřejmě očekává velké nebezpečí. Jsem rád, že jenom otvírám dveře a nebudu tak přímo naproti nim aby se na mě vyvalilo nějaké zvíře.

Ochvíli později zmíní Delph možnost, že dům je plný pastí. Pohlédnu na něj překvapeným výrazem, protože mi došlo jako co mě Delph používá. Tak to mě opravdu zklamal, čekal jsem od něj víc. Sklesle zklopím hlavu a tasím svůj meč.

"Tak to pěkně děkuji.", zažbrblám pro sebe a postávám stranou. Postavím se pod schody a koukám co by mohlo být zajímavého nahoře. Kouknu na ostatní a pak zpátky na schody. Zdatně se rozběhnu a zdolám schody po dvou abych byl co nejrychleji nahoře.

Vidím přicházet Tellchara a naznačím, že může jít první, pokud bude chtít. Přeci jen je to vůdce skupiny a oproti mě je zkušenější.

Vypadá to, že jsou všichni co tu byli pryč. Jen si říkám, kdo by jen tak odešel, aniž by něco věděl? A pokud věděl, že někdo má přijít, mohl tu na rozloučenou nechat nepříjemnosti v podobě pastí.

Poníka uváži před domem a než stačím nějak pořádně zareagovat, dveře jsou otevřené a Gustav s Delphem se hrnou dovnitř..
Nad Gustavem a jeho řečmi již vůbec nepřemýšlím, neb ten člověk u mě naprosto pozbyl veškeré vážnosti.. Spíš se zasměji, když se Delph s přichystanými zbraněmi plíží domem a přitom volá: "Haló, jestli tu jste dejte nám vědět, nechceme nikomu ublížit a vyřídit vše v klidu. Chceme vyslechnout i druhou stranu a vyřešit spor nestanně."
Přijde mi to poněkud absurdní.. Nicméně nechám svoje myšlenky někde vzadu a sám se již hrnu do domu, kde nepředpokládám, že někoho vůbec najdeme..
Je to tu podivně mrtvé.. Buď se něco stalo nebo je ten člověk a jeho zvěřinec už dávno pryč..

Během doby co Gustavy otvírá dveře vyndám šipku a povolím kuši a dám ji na koně, poté vytáhnu své krátké meče. Když náš zpěváček vchází dovnitř rychle si pospíším k němu, abych byl když tak první proti nebezpečí.

"Počkej Gustave, radši půjdu první já, kdyby tu na nás něco vyskočilo, mám větší šancí že se s tím vypořádám."

Prosmíknu se kolem něho.

"Haló, jestli tu jste dejte nám vědět, nechceme nikomu ublížit a vyřídit vše v klidu. Chceme vyslechnout i druhou stranu a vyřešit spor nestanně."
Postupuju po malých kůčcích v pravé ruce držím meč vodorovně před sebou ve výšce pasu a levou ve výšce prsou šikmo nahoru a lehce k ramenu.
Dokud nedojdu k prvním dveřím po levé straně.

"Gustave stoupni si tak, abys byl kdyžtak bokem a jen rukou otevřel ty dveře?

Jsem velice potěšen, že se mi tyto dveře poddali a nedělají žádnou neplechu. Otevřu je tedy pěkně dokořán. Nakouknu dovnitř a pak pobídnu s úklonou ostatní aby vstoupili.

"Jen račte panstvo. Směle vstupte. Spatříte zde jedno opuštěné stavení plné záhad a tajuplných stínů.", pobaveně povzbuzuji ostatní aby se vydali dovnitř. Při pohledu na ostatní, vidím i svého oře. Toho bych tady neměl nechávat.

Dojdu k němu a dovedu ho ke schůdkům které vedou do domu.

"Že bych tady počkal a hlídal koně?", navrhnu ostatním. "Nebo bychom je mohli zavést do těch stájí." Ukážu při tom na budovu s výběhem.