| |||
No jo, s kouzlí se to machruje. pronesu potichu, lehce kousavou poznámku. Prikřupnu krk pohybbem hlavy z leva do prava a vykročím za ostatními. Přitom vytahuju šipku do těžké kuše a zastavím se jen na okamžik, abych dokázal napnout kuši a vložit do ni šipku. Pak si pospíšám před ostatní a prohledávám okolí, abych kdyžtak mohl rychle reagovat na nebezpečí. Zatím se zdá, že zbytečně, protože to vypadá že tu nikdo a nic není. Udělám ještě několik rychlých kroků před družinku a znova se rozhlédnu a pak se otočím k nim zpět a prohodím: Pokud odsud utekl i ze zvěřincem tak jen líp pro nás. |
| |||
Vrata se opravdu pro vás "jakoby" kouzlem otevřou. Za vraty je Thinwë , která slezla po provaze za zeď a došla otevřít . Pozdě. Můžete vstoupit na pozemek farmy. Vidíte před sebou dlážděnou cestu , která vede k domku. Ten je asi sto stop před vámi . Vidíte to , co vám zprostředkovaně řekl Himring . Domek před vámi . Napravo jakousi alej stromů, za ní menší žlutavé pole rostlin, vedle dlouhý lán čehosi zeleného.Nalevo travnatý povrch a pak vzadu kolem zdi zase lán čehosi zeleného . K domku přiléhá jeden menší a je tam vidět jakýsi výběh, ale vypadá to spíše jako pro tažná zvířata. |
| |||
"Fíha.", pronesu pochvalně na Himringův salóní trik jimž nám otevřel dveře. Aby projevil svůj neskonalý obdiv nad jeho uměním otvírat dveře, ale i ztrapnit všechny z nás jenž se neúspěšně snažily otevřít dveře, začnu tleskat. Tleskám hlučně a dlouho. Kdybych nemusel vzít za uzdu svého koně tleskal bych i při průchu otevřenými vraty. Vstoupím na pozemek i se svým ořem, kterého nechci nechávat bez dohledu a jenž by se mohl hodit kdyby mě najednou rozbolely nohy při pohledu na nebezpečí. |
| |||
Společně s Himringem sedíme na koních v blízkosti dveří a zatím bez komentáře pozorujeme, jak ostatní řeší vzniklou situaci.. Celá anabáze u vrat mě už začínala poněkud nudit.. Gustavovo tlachání, nerozhodnost Thinwe.. Dokonce začnu přemýšlet, že nastalou situaci budu muset nějakým způsobem vyřešit sám a chystám se sesednout z pomíka, když mě "spasí" Himring.. Tak jednoduchá situace a družina na ni vyplýtvá tolik slov bez jakéhokoliv užitku. A Himringovi stačí jen dvě.. Díky ti Himringu.. Počkám, až kouzelník zachytí můj pohled a kývnutím mu poděkuji.. Pak popoženu poníka, abych ho někde uvázal u stromu.. Když tento úkon bezpečně provedu, přesvědčím se o pevnosti uzlu a pak se již zakutý v plátovce se sekerou v pravé ruce hrnu do vrat.. |
| |||
Usazená na zdi, houpu nohama a sleduji události pode mnou. Gustav, trvající na mé cestě za zeď kvůli otevření vrat sklidí úšklebek, který vzápětí smaže až lakonická poznámka Himringa a přemění jej na pobavený úsměv. Kratičké šeptnutí do zámku a udivené odhalení stavu věcí mě zbaví i chuti rozhazovat škodolibými poznámkami...na chvíli. Zhluboka se nadechnu. Murmëo, drž, prosím, to lano, slezu na druhé straně, jak jsme plánovali... Jestliže Murmëa vyslechne mou žádost, zlehka zatáhnu za lano, abych vyzkoušela jeho pevnost a zda dosáhne na druhé straně k zemi a pak už jen pomocí něj sestoupám na druhé straně zdi do trávy. Vrata se otevřou a v nich na jedné straně stojí Himring a na druhé straně já. Příště zkusíme kliku hned, co, pánové? Uculím se, o to pobaveněji při vzpomínce, že někteří už málem tahali výbušniny. |
| |||
Dohadování o tom, zda a jak půjdem dovnitř mě začíná nudit a Gustavovi rádoby vtipné řeči mi přijdou momentálně nemístné, ba přímo trapné. Zase je to na nás, Kraagu, tak je dostanem dovnitř a uvidíme co s tím už páni válečníci a pan hraničář podniknout. Seskočím z koně a rozmáchlím gestem a pomocí své hole odstrčím všechny z cesty: "Pozor, zkusím to, opravdu to nejde otevřít?" Chvíli se na dveře zkoumavě dívám, pak na ně jemně přiložím ruku. "Tap Tap" pronesu zřetelně, ale tiše zaklínadlo, které otevírá jakékoliv dveře, jakýkoliv zámek. Pak za dveře vezmu a zkusím je otevřít.Jsem přesvědčen že to půjde a proto se na všechny otočím s nehezkým, ale vítězoslavným úsměvem pronesu: "Pánové, nevím co jste dělali, ale vždyť ty dveře vůbec zamčené nejsou. Vejdeme nenásilně a ubyde nám problém s vysvětlováním, jak jsme se sem dostali." A vybídnu všechny gestem, aby vešli, jako dveřník... |
| |||
"Můžu, pane Murmeo?", chopím se takže lana abychom udrželi společnou silou váhu Thinwe. "Sice je dozajista lehká jako pírko, ale jeden nikdy neví čí pírko to je." Vysvětlím Murmeovi aby si nemyslel, že podceňuji jeho váhovou kategorii. Miloučká Thinwe se začne vyptávat místo aby se spustila dolů a nechala přemýšlení na ostatní. Ach ty ženy. Zatvářím se pobaveně na Thinwe na vrcholku zdi. "Jen se pěkně spusť dolů a oddělej závoru jenž tam dozajista je.", zaúkoluji Thinwe. "Kdyby něco, tak si můžeš provaz zavázat kolem svého štíhlé pasu a v případě nouze tě vytáhneme rychle pryč z dosahu nepřítele." Ubezpečím svými slovy Thinwe a pak se podívám na Delpha, který by snad mohl něco podotknout, ale spoléhám, že bude držet partu. "Šup šup, krasavice, nemáme na to celý den." |
| |||
Chvíli sleduji dění dole pod sebou. Tento výhled je vlastně docela pěkný a skoro by mě zajímalo...zajímalo by mě, jestli ze zídky neuvidím víc, když se po ní přiblížím k domu... nadhodím, jako bych ani neposlouchala, o čem si tam dole povídají. To už ale ke mně volá Murmëa, pohupující lanem. Zavrtím hlavou a vrhnu udivený pohled k ostatním. Mám být návnada? To ani náhodou. Copak zámek není i zvenčí? Pochybuju, že by vevnitř nechávali zastrčený klíč, aby ho nezapomínali doma... Zvednu oči vsloup a pomalu se zvednu do kleku na všechny čtyři. Chvíli zkoumám zídku a pak houknu k Murmëovi: Raději sem hoď lano s kotvičkou, ať můžu zpět, juknout na ten zámek...pokud nás nezajímá dění za plotem i ve vzdálenějších částech zahrady... |
| |||
Velmi, velmi zvláštní místo. Proč jen někdo má tak krásnou a velkou... ze zamyšlení mě vytrhne Gustav s otázkou, zda někdo nemá lano. Tady je, Gustave. Odvětím, přičemž zároveň odvazuji od sedla mého poníka asi 20 sáhů poctivého lana. Rovnou jej hodím nahoru Thinwe. Řeknu a nachystám polovinu lana. Obrátím se k Thinwe. Chytej Thinwe, pokud to tedy nehodláš seskočit rovnou. Pronesu s mírným usměvem a pokud Thinwe pokyne, vyhodím jí lano nahoru. |
| |||
Můj zkušený meč narazí na překážku jenž by mohla býti závorou, která brání v proniknutí na pozemek skrze tyto vrata. Neváhám tedy a snažím se za pomoci meče tu věc za vraty nadzdvihnout. Hned mi na pomoc přiskočí všímavý Delph a dáme se společně do práce. Práce je to těžká a skoro zbytečná a tak se nedivím reakcím ostatních. "Takhle to asi nepůjde.", okomentuji Delphovu a moji spolupráci při otvírání vrat. Odeberu se tedy zpět k místu kde na zdi vysedává Thinwe, ale stojím mimo dosah jejich neomalaně hbitých nožek. "Co kdyby jsi sličná otevřela vrátka z druhé strany?", navrhnu Thinwe a pak se s dalšími slovy obrátím k ostatním. "Máte-li někdo provaz můžeme naši krásku spustit na provázku na druhou stranu." |
doba vygenerování stránky: 0.35442805290222 sekund