| |||
Vidím ,že pro Tasse se zrovna víc udělat nedá. Dojdu nahoru do pokoje a seberu si všechny své věci. Zbraně a zbroj už mám na sobě, ale jiné drobnosti se povalují po pokoji, tak je prostě nahážu do vaku a jdu dolů za svou plavkou. Pro jistotu jí dám nažrat a napít, než někam vyrazíme. Když se nakonec ocitnem před, pro mě již známou, zdí, pronesu otázku, která mě poslední okamžiky cesty nejvíc trápila. Zkusíme zaklepat, nebo rovnou vejít? |
| |||
Radní Bell se s vámi rozloučí pokynutím paže . Toho vašeho malého přítele asi z šatlavy jen tak nedostanu . Přece jen taková drzost se bude těžko žehlit a první konšel je dost ješitný ... Zkusím ho dostat alespoň až přijdete zpět . Bohužel ... Odkráčí zpět do davu ... Vy si přivedete koně a počkáte na Himringa , až se taky připraví . Himring má kamennou tvář , takže nevíte , co se v něm děje . Ale jistě ho dost ranilo , když musel být v šatlavě . I když jen krátce. Rozjedete se a dáte se k farmě . Dostanete se zhruba na místa ,kde byli už Delph s Gustavem . Kousek od vás jsou vrata a před vámi zeď přes 3 sáhy vysoká ... |
| |||
Ve dveřích do krčmy, kde jsme se ubytovali, se málem srazím s Tellcharem. Netvářím se moc nadšeně, ale výraz překvapení, když se uskakuji hbitě stranou, mě na okamžik přivede na jiné myšlenky. Teda chlape, ty máš figuru... Brouknu zpola uznale a zpola v žertu, vida jeho temný obrys zaplňující dveře v celé šíři. Nechám jej projít, abych mohla dovnitř. Dnešek je ovšem dnem překvapení. Mít narozeniny, asi by mě takové dárky otrávily, ale dnes jsem těmi překvapeními potěšena. Právě jsem se ve dveřích napřímila a rozhlédla po lokále, abych našla své druhy, když mezi všemi známými tvářemi zahlédnu Himringovu majestátnou postavu. Obočí mi vyletí nahoru a na tváři vykouzlím veselý, potěšený úsměv. No ne, já že už máš oprátku na krku, ale koukám, že ses jim z basy odborně řečeno "vykouřil". Kde máš Tasse? Uzavřu poněkud familierně, když se ke kouzelníkovi dlouhým rychlým krokem přesunu. Kam se jde, bando? Obrátím se na ty, kteří zůstali v hostinci, připraveni k odchodu. Snad ne na toho milovníka zvířat? Nakrčím nos. Věděla jsem, že se tomu výletu nevyhnu, ale tím víc se mi tam nechce. Kruci, to je kšeft... Zamračím se a založím ruce na prsou...nebo spíš pod nimi. |
| |||
Založím si ruce, trochu se nakabaním a začnu se vyjadřovat ohledně naší akce a to dosti přímo.. Podívejte, nemá smysl tady rozjímat nad Tassem. To že se dostal do lochu byl jeho problém, tak si tam chvíli posedí. Nejsem z těch, kteří by se vykašlali na kamaráda, to rozhodně ne! Tasse z toho vězení vytáhneme, ale nejprve to vyřešíme s tou farmou. Až na Himringa jsme všichni nachystáni k odchodu, takže mu dáme chvíli a cca za 15 minut je sraz před krčmou.. Du si pro poníka. Tak ať se tam všici sejdem.. S těmi slovy čapnu sekeru a projdu dveřmi, které jsem zcela zaplnil na šířku, nikoliv výšku, ven směrem ke stájím.. |
| |||
Posmutním při myšlence na šotka zavřeného někde v temném žaláři, možná v krabici aby jim neutekl. Chudák malá, ale Himring by ho stejně roztrhl jak hada. Dřív než mohu vyhovět Himringově otázce jsem předběhnut Delphem jenž ani tak nemluví o to mluvkovi jako o našem vynuceném úkolu. To je správný přístup. Nesmíme lenit. "Když už zde je pan Himring tak snad bychom mohli vyrazit. Na farmu.", pronesu odhodlaně a mrknu při zmínce o farmě na Delpha, Himringa a další druhy okolo. "Když teď drží vzácného Tasse v zajetí je všem jasné, že musíme splnit zadaný úkol." Mrknu jenom na Himringa, protože bych se umrkal kdybych měl mrknutím vysvětlovat všem své slova a skutečné záměry. Vydrápu se do sedla svého oře a očekávám, že i mí druzi učiní to stejné. Jak často jsem takto prchal? Mnohokrát. Sice častokrát jen od účtů, ale občas i od lidí. Převážně žen. |
| |||
Než Gustav něco řekne, skočím do řeči. "Říká se to co jsi nám pověděl. Tedy že tě zavřeli se šotkem jako nějakou kanálovou krysu.Teď je důležitější řešit jiný věci, než co se o tobě povídá a kdo to říká. Já s Gustavem jsme byli obhlídnout to místo a je obehnaný opravdu vysokou zdí, která musela stát majlant, takže nějaký menší poplatky by pro někoho takového asi nebyl problém, ale prý snad jede v obchodu s nějakým fetem či co." |
| |||
Pokynu hlavou Tellcharovi na pozdrav. Pak se otočím na radního: "Děkuji ti radní, že si prosadil zpavedlonost a dostal mě z té smradlavé díry. Teď jdi a zjisti co můžeme udělat pro toho šotka, jestli je nějak stanovená kauce. Víš kde nás najdeš" Odprovodím taktně radního z našeho doslechu. až se vidá svoji cestou a zajde za nejbližší roh, obrátím se k ostatním a pravím jim šeptem: "Byli jsme s Thinwë na domluvené obchuzce a já se potom ještě s šotkem zastavil v krčmě. Víte jak nesnáším tohoto malého kapsáře, ale nechtěl jsem jíst sám. A ten ničema zpropadený vytáhl naditý měšec prvnímu konšelovi a ještě se u toho nechal chytit." Muj hlas není ledově chladný jako vždy, ale skřápe jako kov po kusu ledu v očích mi jiskří vztek a ponížení. "A me chytli s ním, jako nějakou kapsářskou špínu ze stok, protože jsem byl viděn v jeho společnosti. Počkáme zda bude stavonena kauce. Pokud ne, vytáhnu ho z toho žaláře sám... pak se na chvíli odmlčím a mezi tím se na mé tváři začíná objevovat zlý úšklebek: " a z té jeho kštice si udělám skalp, ozdobu u mého pasu" dodám polohlasem. Nakonec se otočím ke Gustavovi.¨ Nepřeslechl jsem tě. Co se tu o mě povídá? kdo má tu drzost vzít mé jméno do úst?" A vyzývvavím pohledem přejídím tváře všech přítomných. |
| |||
Himringův hlas dolehl do hostince jako na zavolanou. Snad za pět minut dvanáct řekl bych. Tak jako nyní se mi snad ještě neulevilo. Teda ano, ulevilo, když jsem přežil ten šíp, ale tak to užje zase o něčem trochu jiném. Vyběhnu za Tellcharem tak rychle že když se venku zastaví mám co dělat abych do něj nevrazil. Naštěstí mi v tomto směru dobře poslouží má nová kovaná hůl. Mám radost, že čaroděje vidím. Přeci jen fakt, že naše skupina zase nebude chudší o jednoho člena je pro mě velmi povzbuzující. Uvědomuji si však že jeden přeci jen chybí Tass. Ne že by se se mnou moc bavil, nebo já s ním, ale jeho veselá povaha a nesmyslné blábolení byly vítaným zpěstřením všedních dní mnohem lépe než třeba Gustavovy pokusy o pobavení, i když i ty někdy stojí za to. Pokud jsem před chvilkou mysle, že nic nechápu, tak teď toho chápu ještě méně. Jediný pohled na Delpha a Himringův obličej mě velmi rychle vytrhnou z mé dočasné eufórie, která se začala vytrácet jakmile mi došlo že šotek stále ještě nedorazil a nervózně se o kousek stáhnu. Delph mi přeci říkal, že bych neměl být na Himringa tolik upnutý. A i kdybych nebral na zřetel jeho slova, měl bych brát fakt, že pokud se budu chovat jako malej kluk, nikdy si jeho respekt nezískám... Nevítím se na to abych cokoliv řekl. Ať už má Tellchar zalubem cokoliv, nemyslím že bych do toho měl vstupovat. Raději se jen rozhlédnu a sleduji pozorně, možná až příliš, vše kolem. soustředím se na každý detail, protože mám pořád strach z náhlých výpadků paměti jako se mi to už stalo a tak se snažím trénovat paměť co to dá. Tellchar říkal, že mi věří... a už pro to bych je, nikoho z nich, neměl zklamat... |
| |||
Zůstal jsem v hospodě, ale Himringův hlas(slyšitelný už z větší vzdálenosti) mě přiměje, abych vyšel na ulici ve chvíli, kdy čaroděj pronese svoji otázku.. Ale chystali jsme se Himringu na tu farmu a taktéž jsme tě vyhlíželi, kde ses nám ztratil.. Slova pronesu tak jakoby a přitom se podívám Himringovi do očí a přejdu pohledem na konšela.. Himringovi musí být jasné, že jsme neměli tak přímé a vcelku prosté úmysly, které jsem pohotově vylíčil.. Nicméně spoléhám na to, že to pochopí.. |
doba vygenerování stránky: 0.62831687927246 sekund