V Hostinci

Jen tak něco mě nerozhodí, ale zpráva jenž přinese neznámý muž mi vnese chmury do tváře. Podezřívavě si jej prohlédnu. Přeci jen jak Tellchar zmínil, může se na nás chystat bouda. A že by dokázali zajmout Himringa? Toho děsivého vůdce této skupiny? A roztomilý šotek Tass? To mu nemůžu uvěřit.

"Stejně jako kupování zajíce v pytli, je naivní, důvěřovat slovům jenž vyšli z bezejmených úst.", pronesu velice vážným hlasem a postavím se před muže jenž přinesl tak vážné zprávy a se vší vtíravou nevinností nás považuje za své přátele. Přátelům důvěřuj, ale nejdřív si je prověřuj.

"Jak se tedy jmenuješ posle špatných zpráv?", pronesu trochu mírnějším hlasem abych cizince nevystrašil. Přeci jen jsem švarný mládenec, plný sil a radosti ze života. Tak se musím trošku krotit. Svým krásným úsměvem však situaci neodlehčím, protože mě zatěžuje skutečnost, že zpráva může být pravdivá. Pak by zbylo jen jediné ... Sevřu ruce v pěst při představě věcí budoucích jenž bych musel učinit. Třeba tu nemají zase tak špatné žaláře.

V Hostinci

Otevřu dveře, které mírně vrznou a vstoupím do rušného hostince.. Rozhlédnu se po místnosti a zkomám postavy sedící u stolu hledajíc trpaslíka který by nejlépe seděl popisu Himringa.. Když se zaostřím na jistý stůl, uvidím ho sedí popis, půjdu se ještě přesvědčit zda je to opravdu on..
"Ahoj, mistře trpaslíku jmenujete se Tellchar? Posílá mě za vámi můj dlouholetý přítel z mládí Himring.. Víte seděli jsme spolu v šenku U dvou kopyt když dovnitř vtrhli nějací vojáci a odvedli je oba i s Tassem někam do místních žálářů, nechápu proč.. sledoval jsem je a šli určitě tam.. Stačil mi povědět neco o vašem působení na tomto místě.."
Když trpaslíkovi sdělím vzkaz od Himringa, počkám na reakci jeho nebo ostatních přísedících jenž vypadají jako skupina s kterou putoval Himring a Tasse..
Sem zvědavý o co se jedná.. podle toho co jsem si vyslechl nevím proč by zdejší stráž odváděla skupinu která zde plní úkol pro ně.. hmm
Mrknu po trpaslíkovi, opřu svou hůl o zeď a netrpělivě promluvím k celé skupině..
"Tak co přátelé půjdeme pro ně?"

Sedíte chvilku v klidu po tom příhovoru Tella. Do hostince v tomto okamžiku vstoupí jakýsi člověk.
Má hubenou postavu , silné ruce, tmavé krátké vlasy a tvář bez vousů. Na sobě dlouhý háv, přepásaný koženým opaskem , za kterým má dýky. V ruce třímá okovanou hůl, na rameni tornu a deku ...
Chvilku se rozhlíží , jakoby něco nebo někoho hledal . Pak se zahledí pronikavě k vašemu stolu na mistra trpaslíka. Pomalým krokem se k vám vydá a zastaví se u Tella . Chviličku se na něj zadívá , jakoby se ujiš´toval o něčem a pak potichu , ale zřetelně promluví ...

V hospodě
(Já,Thinwe, Murmeo, Kristyán, Delph, Gustav)

Sedím s lulkou v ústech a pomalu vypouštím obláčky kouře. Už jsme si toho hodně řekli a je načase vyvodit závěry..
Naposledy vypustím z úst kouř a pak už jen spoustu slov..

Tak si to shrňme bando. Odpoledne přijde ten radní, který nás do tohoto úkolu nutí pod hrozbou vězení za naše činy v Gandoru. Takže vpodstatě nemáme na výběr a úkol musíme přijmout. Nicméně není zřejmé, že radnice hraje fér a po případném vykonání úkolu nás do toho lochu stejně nestrčí. A taktéž nevíme jestli si ten "člověk" neplatící daně zaslouží právě naši intervenci. Závěr, kterí mi z toho logicky plyne je, že pokud si radní nejsou schopni zajistit výkon práva ve svém městě a musí žádat nás, tak by "nás" asi neměli být schopni strčit do toho lochu. Nicméně celá věc bude možná i trochu složitější..
Gustav a Delph byli přímo na místě... "S Delphem jsme dorazili k tomu statku. Je to skutečně velký statek a je celý obehnán více jak tří sáhovou zdí. Do statku vedou samozřejmě obrovské masivní vrata, ale ty jsme raději ani nezkoušeli otevřít, protože když jsme nakukovali přes zeď tak jsme tam zeslechli a Delph později i zahlédl žlutočernou příšeru. Zřejmě se jedná o tygra."
Já jsem se trochu vyptával po městě. Zvažoval jsem variantu, že ten chovatel je lykantrop. Snaha o nalezení nějakého "městského" lykantropa nevyšla zcela naprázdno. Od alchymistů jsem dostal tip na krysodlaka. Naneštěstí před pár dny opustil jako "krysař" s hejnem svých nejbližších město.. Od jiných kontaktů mám v našem případě ne až tak znepokojivou zprávu, neb předpokládám, že by se nás nemusela týkat přímo. Údajně ve městě přebývá něco velmi temného a zlého. Nicméně tato informace je sama o sobě pouze výkřikem do tmy. Upír, fext.. Nekromant.. Nějaké spiknutí v městské radě.. Může to být cokoliv a nemusí to mít žádnou souvislost s námi, kteří toto město snad již dnes opustíme.
Každopádně navrhuji toto.. Počkáme na radního a úkol přijmeme. Pak se v plné polní vydáme na statek a pokusíme se nejprve domluvit nenásilně. Pokud zjistíme, že radnice je právu, provedeme úkol, vybereme za něj odměnu a mizíme. Pakliže by to bylo naopak. Prásknem do bot bez odměny. Je dost možné, že se to zkomplikuje mnohem víc a tak jednoznačné to nebude, ale to budem řešit až na místě

Vidím vstoupit Kristiána s Tellcharem. Pohled na Kristiána mi vyrazí dech
Snad si to nerozmyslel s tou alchymií. Snad jsem neřek něco co by ho odradilo, nebo snad něco řek Tellchar? Vypadá ale spokojeně, tak ho nebudu odrazovat...
Ahoj vy dva. Vydím, že jste se na budoucí výlet patřičně vyfikli.počkám až přijdou ke stolu a vidím, že se Kristián opravdu usmívá, i když jeho usměv asi pořád bude kazit jeho vnitřní smutek, jak se mi zdá. Na otázku zda ho naučím bojovat s holí odpovím.
"Mohu tě naučit základy Kristi, ale já sám nejsem zdatný bojovník s holí. Ale základy jak útočit z poza Tellchara tě jistě naučím. Ale možná bude důležitější přijít na správný grif jak zacházet s tím novým dlouhým lukem. Proti těm zvířatům bude možná teď výhodnější. Hůl ti pak pomůže spíš proti někomu kdo má zbraň v ruce."
Pak se do rozhovoru vmísí Gustav s poznámkama o vytvarování té bouchavé hlíny do podoby králička.
"No tak to aby jsme toho hliněného králička taky zabalili do kůže pravého králíka a ještě potřeli čerstvou krví. Viděl jsi snad někdy žrát nějakého predátora hlínu, byť v podobě jeho kořisti? To by musela být ta šelma slepá a ztarit čich a v tom případě už by nebyla nebezpečná ani pro nás."
a začnu se smát.
Tellchar ale stáhne můj smích krátkou poznámkou o slepé spravedlnosti.
"Máš pravdu Telle, zabíjet ty zvířata, jen proto, že jsou to dravci, na které si neuměli dát pozor, nebo je dokonce dráždili samy, by bylo špatné," ztiším hlas a nakloním se nad stůl aby mě slyšeli všichni u stolu, ale ne nikdo mimo, "Ale budeme muset vymyslet co potom, když zjistíme, že právo je na straně toho člověka? Otevřeně proti městu vyjít nemůžem. Znepřátelit si dvě města a jejich jednaky by nám značně znepříjemnilo cestu kamkoliv jinam, kam se pohneme. Já osobně bych navrhnul, udělit tomu chlapíkovy radu aby zmizel někam jinam, nebo přistoupil na nějaký kompromis a samy zmizeli. Ti co nás hlídají tady ve městě by se mohli zdržet tím, že by čekali, že jsme pořád u toho týpka a bojujeme tam. Než by zjistili, že to tak není mohli by jsme už zmizet za kopečky."

Přes mou tvář přelétnou chmury, když zaslechnu Tellcharova slova. Skutečně by to tak mohlo být? Možná jsme měli zkusit zaklepat na vrata? Ne nebylo tam žádné klepadlo ani zvon. Je zajímavé jak bez přemýšlení jsem dosud postupoval v tomto úkolu jenž nám byl vnucen. Přeci jen jsme k tomu byli donuceni. Vydíráním. Je jisté, že radnice ať je zlá či dobrá v Tellcharovým měřítcích, posvědcuje své prostředky účelem. Pohlédnu na ostatní zda i oni zvažují Tellcharova slova. Zřejmě jsem se nechal unést myšlenkou velkého lovu na velkou šelmu. Musím prozatím zapomenout na tygří kožešinu jenž by se stala skvotným doplňkem mého šatu.

"Tvá moudrá slova trpaslíku rozestřela krvavou mhu jenž mi zastřela mysl. Máš dozajista pravdu. Nebuď me slepými exekutory, ale očima slepé spravedlnosti.", pronesu vznešeně na Tellcharův účet. Vskutku moudry trp.

O chvíli později se obrátím ke Kristiánovi a šeptem pronesu pár slov. "Raději si tu hlínu připrav."

Když Gustav mluví, tvářím se dost podmračeně, ale zarytě mlčím, nekomentuji to dokud není vše řečeno..

No já nevím s tím králíčkem.. Především přijít tam a bez zaklepání tam hned vypustit králíčka a ustřelit tlamu tygrovi, kterýho si tam někdo pracně pěstuje.. Jako jo, to by se dalo udělat.. Ale napřed by jsme měli zjistit na čí straně je spravedlnost.. Co když je radnice ta zlá a my se staneme slepými exekutory sporu, o kterém nic nevíme.. To nemůžeme připustit! Napřed musíme dát dohromady informace od ostatních.. pak se rozhodnout..

"Výborně.", zaraduji se když se Kristián nabídne, že vyrobí nějakou výbušnou hlínu. Hlína je celkem tvárná, možná by mohl udělat něco víc.

"Dokázal by jsi Kristiáne z té hlíny vytvarovat nějaké zvířátko? Třeba malého králíčka se zápalným ocáskem?", zeptám se s chichotem při představě již naznačil už i Kristián. Tygr se zakousne a bum.

K hovoru se připojí Tellchar a tak mu rád odpovím.

"S Delphem jsme dorazili k tomu statku. Je to skutečně velký statek a je celý obehnán více jak tří sáhovou zdí. Do statku vedou samozřejmě obrovské masivní vrata, ale ty jsme raději ani nezkoušeli otevřít, protože když jsme nakukovali přes zeď tak jsme tam zeslechli a Delph později i zahlédl žlutočernou příšeru. Zřejmě se jedná o tygra.", povyprávím Tellcharovi co jsme zažili. "Proto není radno vstupovat do jámy lvové, obvzlášť když je tam tygr. Takže když se o toho tygra postaráme z bezpečí z poza zdi, bude cesta dál k budovám za zdí, volná."

V hospodě se věnuji svým obvyklým činnostem, jako je popíjení vína a pokuřování kvalitního listí..

Nicméně jako starého lišáka mě ze všeho nejvíce zajímají informace, které sesbírali ostatní členové družiny..

Gustavovy "kecy" přejdu, respektive si z nich odfiltruji to podstatné a když komentuje kristiánovu hůl, nenápadně mu naznačím, že do tygřího kožichu zajede nejlépe pěkně naostřená šipka a ne okovanej konec hole.. Nicméně se věnuji především tomu, co řekl Gustav..

Barde, jak víš že je tam plot a pobíhá tam tygr? Jak jsi na to přišel..

Vypustím obláček kouře a čekám na jeho odpověď..

V hospodě

Jako obvykle Delpha předběhl Gustav, který sice s námi je teprve krátce a já si na něj ještě vlastně ani neudělal názor, ale jinak už jsem si stihl povšimnout, že jazyk má mrštný jako bič a většinou hodně a rád mluví. Což mě je trochu cizí, i když teď mi připadá, že kdybych mohl mluvil bych pořád a je mi jendo o čem... Ačkoliv jeho způsob mluvení, kdy mu stěží rozumím, mě tak trochu děsí. Nikdy nevím jestli na mě křičí, nebo jen mluví normálně.

Na jeho vysvětlování ohledně šelem jen vytřeštím oči. Obzvlášť poznámka o aportování mě totálně zmátla. Nevím o na to říct, jestli to myslí ve srandě nebo naopak vážně. Teprve až když se zeptá na výbušniny se trochu vzpamatuju a lehce zastřeným hlasem s těma stále vykulenýma zelenýma očima mu odpovím:

"Ne, teď ne... Ale neni problém nějaký vyrobit to mám za chvilku." vyhrknu a zaplaví mě pocit nadšení až mě začnou svrbět prsty jak se těším, že konečně zase budu něco vyrábět.

“Rachejtle to teda nebude, ale ta hlína by se dala třeba ke žrádlu, a to dostat přes plot… Nesměl bys s tím hodit ale třeba na kusu provazu spustit za hradbu, nebo plot, nebo co tam je a až by si kousla, puf…“ naznačím rukama výbuch a nejistě se usměju. Až zpětně začínám uvažovat o tom co jsem to zase říkal a raději se posadím a opřu hůl o rantl stolu, pozorujíc kování ne horním konci hole.