| |||
Ráno se probudím ještě před svítáním. Vezmu si kuši i šipky do ní a oba meče. Oblknu se do zbroje a pak dojdu dolů do šenku, kde posbírám věci, které jsem ráno žádal od hostinského. Rychle začnu kousat první věc, abych se co nejdřív doplnil elergií. Ale sotva polknu druhé sousto už slyším kroky na schodech. Za chvíli se objeví Gustav. Ještě s plnými ústy třetím soustem se zeptám: "Připraven vyrazit?" Posbírám věci do vaku a počkám na Gustava. Budu ho následovat, protože v přírodě se vyná líp než já poslední dobou. Napiji se zhluboka čaje a pak ho přeliji do vaku na vodu. |
| |||
V obchodě Nechám Tellchara jednat. Neumím moc jednat s lidmi a po tom jak jsme mluvil s oním alchymistou v tom druhém městě, mylsím že bych další obchodování sám nezvládl obzvlášTˇco se zbraní týče, protože to je pro mě téměř cizí. V podstatě ho nechám ať si se mnou dělá co chce. Když chce prodat můj prak, trochu se ošiji, ale nic mu neřeknu. On se v tom přeci vyzná lépe a já mu řekl že se podřídím. Jen mám na ten kus dřeva a gumy dost vzpomínek a teď bude pryč... Když mi podají šupinovou zbroj nejdříve se zarazím nad její vahou, ale pak mi do ní Tellchar pomůže a já se tam sice soukám nemotorně, ale trpaslík ví přesně co a jak a tak se tam nakonec nasoukám. Je to nepohodlné a těžké, ale přeci si nebudu ztěžovat, od toho tu nejsem... Pak mi pomůže s popruhem od toulce, který je v tu ránu na mých zádech, dá mi luk a já sám si vezmuz zpátky batoh, bez kterého neudělám ani ránu. Když si mě pak trpasslík prohlíží cítím se nějak jinak. dokonce se pokusím i o rozpačitý úsměv. Dokonce i tellchar vypadá spokojeněji. Najednou všechno vypadá úplně jinak, jakoby se svět kolem změnil z černé na pouhou šedivou. Jen uvnitř cítím stále stejný strach a ještě větší z toho, že jsem vlastně rád a jsem trpaslíkovi vděčný, že je teď se mnou a snaží se mi pomáhat. Když mi ale položí ruku na rameno tak znovu polknu. Neuhnu pohledem, to ne, ale strach cítím. Nejsem moc zvyklý na takové jednání. Obzvlášť když pak začne mluvit. Vem si z otce i matky to nejlepší a buď hrdý na to, kým jsi. Svůj osud máš pevně ve vlastních rukou. Nepochybuj o sobě! sklopím hlavu v jakési beznaději. Nechám provést Tellchara proceduru s placením. Mám plnou hlavu svých myšlenek. Měl bych mu to říct? A udělat ze sebe hlupáka?! To ještě jde?“, povzdechnu si. To už Tell odchází a pobízí mě a takl vyjdu za ním. Chvíli jen mlčím, ale pak už to nevydržím a promluvím: “Víš já… Nechápeš to… Nemůžeš… Nikdo nemůže… Delph to taky nechápe a to jsem mu to vysvětloval…“ Tak a teď se zase chováš jako pako. To je to nejhorší co můžeš říct! A vůbec neřikej mu nic! Ale já… Má právo to vědět… Ohrožuji je… A oni tebe, jakej je rozdíl? potřesu hlavou a začnu na novo. “Promiň… chovám se jak… No prostě jako malej, já vím… Jen. Nemůžu si vzít z otce a matky to nejlepší, protože otce neznám a asi… No už ho asi nenajdu takže… to nech být, jen jsem myslel… Měl bys vědět, že vás ohrožuji. Já si moc vážím toho co pro mě děláš a víš…. Mám pocit, že si to nezasloužím, ale jsem pro vás nebezpečný…“ úplně cítím ten kámen na srdci a úzkost mi svírá hruď jako žhavé okovy. “Občas… Občas mám výpadky paměti a taky někdy vůbec nevím co dělám a…“ povzdechnu si už rudý jako rak. “Moc nechybělo abych vás zradil…“ |
| |||
Ve kšeftě pozdravím a je evidentní, že jsem tam jak ryba ve vodě.. poznávám všechny zbraně, znám veškerou terminologii, umím posoudit, zda je výrobek kvalitní, dobře vyvážený.. Válečník s určitou praxí se rozhodně nezapře.. Prodáme zbrojíři koženou zbroj, krátkej luk, šípy a prak. Místo toho nakoupíme šupinovou zbroj, kovanou hůl, dlouhej luk a šípy na jeho nátah. Pomůžu Kristiánovi do zbroje, připnu mu toulec na záda a do ruky strčím luk, jehož jméno je poprávu dlouhý.. Vypadá úplně jinak než před tím.. Mladý muž plný síly s elfí obratností a krásou, to vše skloubené s lidskou statností a odolností.. Přistoupím k němu a svoji silnou ruku zakutou v železe mu polžím na rameno. Zadívám se hluboce do jeho očí. Kristiáne po světě chodí spousta půlelfů, mnozí jsou významní vládci, udatní rekové, vědci, čarodějové.. Vem si z otce i matky to nejlepší a buď hrdý na to, kým jsi. Svůj osud máš pevně ve vlastních rukou. Nepochybuj o sobě! Otočím se k pultu a se zbrojířem vyřeším placení.. Od celkové ceny odečteme hodnotu prodaných věcí a zbytek doplatím ze svojí kapsy.. Obrátím se k odchodu.. Na Krisitána houknu, ať si dá luk na záda a nezapomene hůl.. Jdeme! Dneska máme ještě spoustu práce.. |
| |||
Na cestě Poslouchám Tellchara. Trochu se mi uleví že se věnuje jen zbraním a zbroji, jen vlastně nevím co bych na to řekl. Cítím se podivně otupělý a zjišťuji že je mi to vlastně jedno, jen když se zmíní o mém lidu tak mi přes tvář přelétne další tichý stín. Nejsem plně elf a nejsem plně člověk. Nemám žádný lid a momentálě ani žádný domov... "Dobře... Prodám zbroj, ty se v tom vyznáš lépe..." začnu stále tím svým smutným hlasem. "S lukem... Vlastně je to jedno, klidmě i dlouhý, pokdu na něj budu mít. Hůl bych nosil špatně, obzvlášť pokud bych měl střílet. Mám ještě dýku, hvězdice a prak..." mluvím monotóně jako v hlubokém zamyšlení ale to jen pro to že se snažím přijít na to co se se mnou eď poslední čas děje. "Ale pokud myslíš, že hůl, tak já to s ní nějak skloubím." říkám už v obchodu, protože Tellchar mluvil dlouz. Rozhlédnu se po všem tom vystaveném zboží. Už jen když vidím vešchny ty meče a kolik mrtvých by mohli mít na svědomí, začnu zrychleně dýchat, protože pomyšlení že bych měl zabít se i pořád ještě příčí. Musím i sám uznat že v tomhle směru bude hůl asi to nejlepší řešení, tou alesponˇnikoho nezabiju... klidním svůj dech a abych zahnal tyto své myšlenky pozdravím posmutněle a váhavě mistra zbrojíře:"Dobrý den..." |
| |||
Při společné cestě k nejbližšímu obchodu se zbraněmi jsem neobvykle hovorný.. Respektive neobvykle ke Krisitánovi, nějak jsme nikdy spolu moc nemluvili.. Všechno vpořádku Kristiáne.. Špatně jsi nic neudělal.. Jen potřebuješ trochu poradit a popostrčit.. Ohledně zbroje, tu tvoji šupinovou prodáme a koupíme lepší, nějakou kvalitní šupinovou, ta zvládne zadržet více útoků, než pouhá kůže.. No a jaký máš ten luk? Krátký? Jsi po svém lidu velmi obratný Kristiáne a pokud se nepletu, vaší rodovou zbraní je dlouhý luk, budeš s ním umět zacházet mnohem líp, než kdokoliv jiný.. Výšku na něj máš, bylo by škoda, ho nepoužívat.. A na boj na blízko.. Myslím, že by byla vhodná okovaná hůl.. Dobře se s ní brání, ty pořádný meč neuneseš, takže myslím, že by to pro tebe byla nejlepší volba.. co ty na to? Při svých posledních slovech již vstupujeme do obchodu zbrojířova.. |
| |||
Hostinec - ráno Tellcharova reakce mě zarazí. Překvapeně vzhlédnu když řekne Murmeovi, že může jít s himringem on a že já mám jít s Tellcharem. trochu se bojím, ale jsem zvědavý. Vůbec to nechápu. trpaslík mi nikdy nepřišel příliš mluvný, pokud nemusel tak nemluvil, od toho tu byli většinou jiní. Teda nemyslím chvíle, kdy jsme se museli na něčem dohodnout, ale tohle je jiné. Opět sebou trhnu, když otočí mou židly i se mnou a snad bych se i pousmál, kdybych v jeho hlase necítil náznak vážnosti. Vstanu abych jej následoval a ještě jednou se smutně otočím po Murmeovi. Pokusím se pousmát, ale není to upřímný úsměv. Ostatně mě upřímě se usmát viděli doposud jen dvakrát. Když jsem přeběhl řekl po kmeni v té bouři a když jsem umýchal svůj první rudý kříž, který právě Murmeovi pomohl. Otočím se za Tellcharem a spolu s ním vyjdu do ulic města. Stále mám sklopenou hlavu, ale chůze mi pomáhá. cítím úzkost na prsou. bojím se co mi asi chce říct... Určitě mě pošle pryč! To nemůže! Řeklo se že kdo se k nim přidá už je může opustit jen mrtvý, ne? Zabije mě? skoro se zhrozím. To asi zase ne. Jen tě prostě nenechá jen tak odejít! Beztak si za všechno můžeš sám! Kdybys byl zodpovědnější a víc přemejšlel, mohlo to bejt v pohodě! "Udělal... Udělal jsem něco špatně, Than?" přistihnu se při nejisté otázce a doplněné o elfí frázi vyjadřující úctu. |
| |||
Vyslechnu si Kristiánovu odpověd.. Kouknu na na něj, pak na stůl, uchopím korbel, jedním douškem ho dopiju a buchnu s ním o stůl.. Murmeo, kdyby se po nás ostatní ptali, tak jsem si šli něco zařídit.. Himring, ať na Kristiána nečeká.. jestli bude někoho potřebovat, tak ať si jako doprovod vezme třeba tebe.. alchymista jako alchymista.. Usměji se a pak se otočím na Kristiána, který se na mě jistě kouká trochu rozpoluplně, měl asi trochu jiné plány.. Uchopím za horní opěrátko masivní dubovou židli, na které sedí, otočím ji i s Kristiánem opačně od stolu, aby mohl bez problémů ihned vstát.. Znovu je na mém kníru patrný lehký, upřímný úsměv.. Deme Kristiáne. Uděláme si malou procházku po městě.. Trochu si promluvíme a navštívíme pár obchodů... Řeknu to mírně, ale s akcentem, který dává jasně najevo, že protesty jsou zbytečné.. |
| |||
Hostinec - ráno Murmeova reakce mne překvapí, že téměř okamžitě opět vzhlédnu. Připadá mi to jako sen. Copak je možné aby to myslel vážně...? A i kdyby jak bych se teď měl zachovat? Když si jen představím jak málo scházelo, abych sje zradil úplně se mi udělá nevolno z toho polácání a trpaslíkových slov. Vykulím na něj oči překvapením, jakobych nemohl uvěřit že je skutečný, ale to už se slova chopí Tellchar, který si mě přisune blíž až musím žasnout nad jeho silou. Věděl jsme že válečníci jsou silní, ale trpaslíkova síla mne přecijen překvapí. a nebo už jsme jen prostě tak hubený že skoro nic nevážím, těžko říct.... Úplně mi zatrnulo pod přísností jeho hlasu. Co? Co jsem provedl? Udělal jsem něco špatně? Příval paniky, mi naokamžik brání jakkoliv přemýšlet a jsem celý bledý pomalu v očekávání rozsudku smrti, protože trpaslík působí dost děsivě. Mluví a já jen naprázdno otevírám ústa což velmi brzy vzdám, protože stejně nejsem schopen slova a tak vyčkám až domluví. Dokonce jsme v jednu chvíli bázlivě zavřel oči... Když mě vyzve abych mluvil znovu je otevřu a z pod víček se mi vykutálí dvě malé slzy, ale další pláč zaženu mrknutí. Teprve teď mi začíná docházet, že mě tak přímo nekáral a dokonce mi nabízí rady a pomoc a já nevím jak bych mu vyjádřil vděčnost, protože cítím že si to nezasloužím. Vůbec nic... "A-ale j-já... T-totiž o-ono... Chtěl jsem jen pomoct..." vyhknu. "J-já mám luk a p-pár š-šípů, k-kdyžtak j-já nějaké dokoupím a... No... Z-zbroj mám k-k-koženou a-a n-nevím jestli bych unesl těžší... P-peníze m-mám a-ale... " zavřu na chvli pusu a jen dýchám. Co to tu zase melu? Uklidni se! uklidni se! říkám si. Vidíš?! Zase panikaříš a úplně zbytečně! Koukej se přestat chovat jako totální idiot a využij toho že ti nabízí pomoc, protože pokud to povedeš dál takhle tak se nikdy k otevření portálu ani nedostaneš! Natož aby ti to k něčemu bylo... Zardím se a sklopím hlavu. "Promiň já... Lekl jsem se, nic víc... Pokud myslíš, že to pomůže pořídím si co mi poradíš. Ve zbrojích a zbraních se nevyznám a krom střelby vlastně bojovat neumím." vzhlédnu zpět na Tellchara se stínem ve tváři. "Vezmu si k srdci všechny tvé rady a budu už si dávat pozor, ano?" hlesnu ještě stydlivě. |
| |||
Sedím v šenku s Murmeou, když přijde Kristián a nezřetelně pozdraví.. Odpovím mu svým klidným, hlubokým hlasem a v duchu si říkám, co tenhle klouček s námi vůbec dělá.. Při poslední akci málem vypustil duši, v boji platný není, pořád si jen posmrkává.. A především, je to asi nejvážnější adept tetky zubaté.. Nic proti němu nemám, snažím se ho podporovat, ale doufal jsem, že se otrká a zapadne bez potíži.. Bohužel mám pocit, že o nějaké otrkání vůbec nestojí.. je to ubrečený mladý človíček... S tímhle jeho přístupem mu brzo budu házet hlínu na hlavu, což mi nikdy radost nedělá.. Zřetelně se zasmuším ve vlastních myšlenkách a Kristián mezitím mluví s Murmeou.. Hej Kristiáne. Poď sem! Na nic se neptám a přitáhnu ho na židli vedle mě, protože sám si sedl trochu bokem.. Nic ve zlým ohledně toho kláštera, ale takhle to dál nejde.. Musím ti dát pár dobrých rad chlapče, jinak už nemusí být žádné příště. Tak za prvé, když je nějaký boj, tak se nejn ty, ale i tady Murmea držte co nejdál od nějaká přímé mely, neříkám, aby ste se někde krčily jak slípky v kurníku, ale Delphovi a mě se pod železo nepleťte.. Měli by jste si každej pořídit nějakou střelnou zbraň, obratní jste na to dost.. Nejlépe lehkou kuši, za něčím se kryjte a pěkně posílejte šipku a šipkou.. pokud se přeci jen dostanete do úzkých, pořidtě si nějakou vhodnou zbrań, se kterou se především dobře brání.. jo a především to chce nějaké pořádné brnění.. myslím, že šupinové by jste oba zvládli.. Kristiáne jak si na tom s brněním? Jestli na něj nemáš peníze, tak já ti ho klidně koupím! Co chlapče? povídej.. |
doba vygenerování stránky: 0.35192894935608 sekund