Hostinec - ráno před odchodem do ulic města

Korbel zvedám podruhé a zpět se věnuji Tellcharovi a našemu rozhovoru. Najednou zpoza nás zaslechnu slabé a smutné "Dobré ráno". Otočím se a dívám se na usedajícího si Kristiána a odpovídám mu tak též. Dobré ráno drahý Kristiáne. Pousměji se.
Vyslechnu Kristiána a odpovím: Není proč říkat díky nebo proč zpytovat svědomí. Byla to velmi těžká situace a v několika ohledech jsme ji podcenili. Nachvilku se odmlčím, ale hned pokračuji: Jsem moc rád, že jsi tak pilně připravil tolik Hlíny, byla to dobrá práce. To já ti musím poděkovat. dokončím s poplácáním Kristiána po rameni a jedním slovem: Díky.

Hostinec - ráno

Večer sotva Delph odešel a já zůstal v hostinci sám jsme si uvědomil, že himring už šel spát a mě se nelíbilo sedět sám. Zase se mi vracely podivné myšlenky a obzvlášť hodně jsem musel přemýšlet nad tím co mi Delph řekl. Vím, že to myslel dobře, ale jsou věci, které zkrátka nedokážu tak nějak úplně pochopit.
Raději jsem také vstal a šel spát. V pokoji bylo tak nějak prázdno a můj pocit osamnění mě provázel jako stín. Ne a ne se ho zbavit. Ze všeho nejvíce jsem se těšil na ráno až se nebudu muset zabývat zbytečnými myšlenkami. Pořád se hádat sám se sebou je vysilující a někdy už si sám připadám jako blázen. Děsím se toho že jednou něco udělám a nebudu si to ani pamatovat, že jednou udělám něco zlého... Jenomže tohle je něco co nikdy delphovi neřeknu, protože jemu ani nikomu jinému nechci přidělávat starosti.

Když se ráno probudím jsme celý rozlámaný z toho nic nedělání a hlava mě bolí, jako bych se nemohl probudit. vlastně se ani probudit nechci. Prostě je to jen další den, který mne vzdaluje mému cíly, mé naději a vrhá mne do černoty toho v šeho kolem. Napadají mě takové věci jako kdo asi zemře příště a nebo jak dlouho tohle celé ještě potrvá. Proč jsme se vlastně s nimi vydal a v co přesně zde doufám...

Odpovědi jsou však v nedohlednu, ztracené někde ve víru světa, který je příliš veliký na někoho jako jsem já a to se chci toulat po mnohých světech...

Když se přeci jen vysoukám z postele a podaří se mi sejít do šenku, kde mám čekat na Himringa abych jej doprovázel na jeho dnešní obchůzce, sedí tam jen Telchrar a Murmeä.

"Dobré ráno," vypravím ze sebe strhaně a jaksi zničeně, když si tak se sklopenou hlavou sedám ke stolu. skoro jako bych byl jen tělo bez duše. A přece z ničeho nic vzhlédnu na Murmeä.

"Díky," hlesnu tiše. "Promiň že až teď, já trochu zapoměl že bych ti měl poděkovat za to že jsi věděl jak hlínu použít, mrzí mě že sem skončiltak brzy, příště se to už nestane..." dokončím zase jednu ze svých těkavých myšlenek a připadám si otupělý a prázdný. tak nějako zoufalý a bezradný a tak znovu sklopím hlavu do desky stolu, když se hostinský zeptá co si dám, objednám si jen chleba se sádlem abych byl co nejdřív sytě najezen a pak jen čekám až sejde i himring abychom společně vyrazli za těmi chytrými lidmi tady. Stejně bude jednat on a já tam budu jen jako ocásek...

Ráno mě probudí slunce, které si to prosvítá otevřenou okenicí. Zamžourám očima a otočím se tak aby mě slunce nebudilo.
Po chvíli se zaposlouchám do kroků na ulici. Ještě jednou se převalím a v rychlosti vstanu a ustelu postel. Pořádně se protáhnu, posbírám věci na obchůzku městem, hlavně zkontroluji obsah měšce, zda případně mohu něco nakoupit, a vyrazím do šenku.
Během snídaně promýšlím situaci ve které jsme se ocitli. Dojím poslední sousto a vyrazím do města. Procházím ulicemi a snažím se najít krámek koželužnictví nebo nějakého prodejce kůží, ušní a kožešin. Doufám, že uspěji a občas se pro jistotu zeptám na cestu kolemjdoucích.

Gustav mi odpoví a odejde nahoru. Po jeho slovech hned dojdu k výčepu za hospodským.

"Mistře, směl bych poprosit o službičku? Zítra ráno s kolegou vyrážíme brzy a nebudeme mít čas na dobrou teplou snídani, mohl by jste nám připravit něco co můžeme sníst za studena? Nějaké placky a sýr, či uzené. A když tu necháte v konvi čaj, rád se napiji i studeného čaje. Abychom vás nemuseli rušit, tak to můžete připravit do předu a my si to tu můžeme vzít sami."

Pak teprve odcházím nahoru a jdu spát.

Vejdu do hostince a zamnou je Gustav.
"Gustave tak kdy se ráno sejdem? já jsem pro, aby to bylo co nejdřív ráno, ale až po snídani."
zůstanu stát v místnosti, protože už si nechci nic dávat a jít radši spát na horu. Jen čekám co mi odpoví.