Uchechtnu se.
To by mohla být sranda. Poď dem na to."
Mám dobrou náladu a vyrazím hned za těmi kteří nás pravděpodobně hlídají.
"Džentlmeni, mohu být tak smělí optat se vás, kdepak najdem nějaký nóbl podnik? Prý jedním z takových je hostinec U kulhavého vola. Popíšete nám cestu, nebo ještě lépe doprovodili by jste nás tam?"
Dloubnu loktem do Gustava
"Prej tam mají pěkný děvčata i pro tak pěkný hochy jako jste vy."
připravím se na agresivní reakci. Proto už od začátku stojím dál než kam dosáhne kop nohou.

"Vyborně, tak jsme prozatím domluveni. Přeji příjemnou noc.", prohodím za mizejícím stínem a zběžně mu zamávám.

Vykročím spokojeně směrem k hostinci. Sotva zahnu za roh skoro narazím na Delpha. Usměju se na něj a nadšeně mu začnu vykládat o tom co jsem zjistil.

"To jsem rád, že tě vidím. Zrovna před chvílí jsem zaslechl, že zítra v poledne U kulhavého vola bychom mohli získat pár důležitých informací a možná si domluvit obchod ohledně nějakého zvláštního prášku, který se nachází na stejné farmě jako ta zběsilá zvířata."

Pak mě ještě napadne, že jednu skutečnost neznám a rozhlédnu se okolo a vidím jen strážné.

"Možná bychom se jich mohli zeptat kde se nachází hostinec U kulhavého vola?", naznačím hlavou směrem ke skupince drábů.

Přikývnu. Nejistě se usměji. Připadám si jako hlupák. Vím, že má Delph pravbdu a teď pozoruji jak odchází.

Abych na sebe mohl být hrdý? To nebudu nikdy... Jsem ničemu. Chtěl bych otce najít ale... copak to muhu stihnout? A co kdžy se mi to nepodaří...? Možná že máš pravdu Delphe, ale... Co je tak špatného na tom ,když chci abych nebyl pro všechny jen vzduch? A rpo Himringa taky...? Vlastně... vlastně hlavně... Já vím že sem asi divnej v tomhle ale... no jo... Stejěn ti to nikdy neřeknu. A i kdyby řekl bys mi to samé co teď... Nemá to smysl... , povzdechnu si a skloopím hlavu. Před sebou samým není úniku.

Počkám až mi hostinský přinese polévku a jím jako ve snách. Já nemám být na co hrdý. Nechal jsme se střelit a nebyl tam ostatním k ničmeu, jo má hlína pomohla, ale nebýt Murmea, nikdo by nevěděl jak jí použít.

Musím mu pak poděkovat..., upomenu se na něj.

Jak bych na sebe měl být hrdý, když jsme byl jen krůček od toho abych je zradil stejně jako Lilien...
Tak se na ně už konečně přestaň ohlížet! Slyšels ho! nikdo o to tady nestojí!
To neni pravda. Chtěl mi jen poradit...
Jo a radil ti abys koukal jen sám na sebe a svůj cíl tak se toho drž! chytím se za hlavu. Jako by toho ještě nebylo dost. Začu jíst a všechny své myšlenky věnuji jen a jen jídlu, nechci už se víc zabývat takovými věcmi. Měl bych se připravit až půjdeme s Himringem za těmi kouzelníky.

Sleduju jak se půlelf pořád zakoktává a přeskakuje z jedné nesouvislé myšlenky k druhé. Občas chci na něco odpovědět, ale on stihne přeskočit na jiné téma, na které už nemám co odpovědět. Tak jím své jídlo.
Pak si objedná polévku a nakonec přijde konečně s přímou otázkou.

Himringa si nevšímej, on je elf a kouzelník. Dokonalá kombinace pro povýšenost a ignoraci jiných než sobě rovných. Navíc tvým životním cílem není zalíbení se u Himringa, ale tvé vlastní vědomosti k nalezení otce. Takže zaměř svou energii na studium a práci a dosažné výsledky se zaslouží o pozornost a úctu u kohokoliv. Úspěch dosažený u jedné osoby pak stoupá a padá s touto osobou, tak jako u všech patolízalů velkých. Často toto chování, ale právě ti, u kterých se snažíme něčeho dosáhnout neberou v potaz."

Dojím poslední kousek klobásy a dodám:

"Takže chovej se k němu s úctou, ale ne s pokorou. Tvá výbušná hlína, či co to přesně bylo, pomohli stejně dobře jako mé meče, tellcharova sekera, nebo jeho kouzla."

Vstanu a poplácám kristiánovo rameno.

"Kristy, jestli chceš tak si vem k té polívce chleba co po mě zůstal a hlavně, nepřemýšlej o tom co dělat, abychom na tebe byli hrdí, ale o tom co máš dělat, aby jsi byl hrdý ty sám na sebe, pak budem hrdí na tebe i my. Já teď jdu najít Gustava, abychom se domluvili na naší akci."

Z hospody odejdu dveřmi, kterými vyšel i Gustav. Pro jistotu i se svými meči. Zbroj nosím na sobě pořád, abych si zvykal na její tíhu.