Sedím dlouho mlčky a poslouchám příchozího stejně jako své druhy. Tohle vypadá spíš jako osobní účty...nelíbí se mi, že se do nich budeme namáčet... našpulím zamyšleně rty a chvíli si zvědavě prohlížím elegantního chlapíka před námi. Zase budeme šlapat někomu silnému nebo mocnému na kuří oko a zdá se, že ať uděláme cokoliv, biti budeme my... zamračím se a kousnu se lehce do rtu.

Vy víte, co je to za člověka? Proč se rozhodl usídlit zrovna tady? Pokud se s ním handrkovali o pozemek, nejspíš mají alespoň potuchy o tom, co je zač.
Víte co s těmi šelmami zamýšlel? Měl je na kšeft na parádu, na pokusy nebo jako domácí mazlíčky? Pokrčím rameny. Moc mě toho nenapadá. Na hlídání statku by stačilo pár velkých psů, chovat takové šelmy je nákladné a náročné na znalosti majitele. Jakákoliv choroba nebo problém je těžko řešitelná, neboť tady sotva najde léčitele, který by mu zvířátka opečovával... Zdá se mi to celé dost podivné. Mračím se a podezíravě si muže prohlížím.
Někdo, kdo si dovolí chovat takové šelmy je buď suverén hodně při penězích, vášnivý věděc nebo cestovatel, který se těžko loučí se svými...hm...blízkými nebo se rád chlubí svými cestami. Nerozumím tomu a nedává mi to smysl...nelíbí se mi myšlenka, že tam rovnou vyrazíme v plné polní, aniž zjistíme, oč jde. Nerada bych se dostala do větší šlamastyky než jsme a tohle zavání ošklivými komplikacemi... Střídavě svírám a povoluji čelisti. Ani za mák se mi tenhle úkol nezamlouvá a chlapík v klobouku tím tuplem ne. Nechám si však své názory pro sebe. Vypadá, jakoby peníze, které nám hodlá nabídnout byly jen formalita, kterou nemusí dodržet...nebo ví, že nebude muset...Ostatně, slíbit mu můžeme ledacos, poradíme se mezi sebou, až tu nebude...

Myslím, pokud budou kolegové souhlasit, že den, dva na promyšlení vaší nabídky by se nám hodil. Neříkám to proto, že bychom nebyli ochotni vám pomoci v prekérní situaci, ale rádi bychom si srovnali to co víme mezi sebou, svými možnostmi a dohodli se na nějaké drobné odměně. Vypadá to prostě, ale zdá se mi, že úkol je složitější než se zdá a bude třeba zvážit všechna pro a proti. Přesto lze už teď uznat, že je vaše nabídka ...velkorysá. Nakrčím nos. Ironii v hlase jsem ztěží potlačila, toto drobné gesto však už nikoliv. Oběma stranám je však jasné, že velkorysost celé nabídky tkví ve sprostém vydírání, takže není proč si svou mimiku vyčítat.

Rozhlédnu se po ostatních. Zdá se mi, že získat si trochu času nám neuškodí....Alespoň do zítřka...

Při zmínce o zlatu přestanu klepat dřevěným prstem do desky stolu. Zvednu svůj pohled a zaměřím jej na měšťana.
"A kolik to hodí nám, když se postaráme o váš problém?", zeptám se zvědavě.

V hlavě se mi začne rýsovat plán jak si vydělat nějaké peníze. Dlouhý pobyt ve městě se podražil a cesta dál může být ještě nákladnější.

"Záloha na náklady vzniklé se zařizovaním vaší záležitosti by určitě neuškodila.", dodám rychle. Je to přece divoká a hladová zvěř, pár otrávených kousků masa by je mohl zpracovat. Snad se tady někdo v jedech vyzná.

Podomky a služku už čtrnáct dní nikdo neviděl . Naposledy tady byla ona , nakoupila trochu zásob a od té doby nic . Pouze tam od nich řev zvířat a noční vytí ... řekne otočen na Gustava .
Pak se ušklíbne na Delpha :
My nemáme žádné nadřízené v Gandoru . Naše město je samostatné královské město Major a nějaký jedak z Gandoru nám nemůže nic nařídit , na našem území nemá jeho moc žádný účinek . Našeho jedaka uklidníme trochou zlaťáků , to by neměl být problém , oni jedaci se mezi sebou nemají nikterak rádi . Pokud jim nejde o krk , tak spolu moc netáhnou ...

" Je to zvěř. Na tu budou stačit nějaké ty kuše ne? Tak jak když se loví vlic, medvědi a kanci. Někdo s kopím, ale hlavně kuše, nebo luky. Ale víc než zvěř mě zajímá to jak si budeme jisti, že nás necháte. Když vám stáhnem problém z krku, vám nic nezabrání se ještě blýsknout u nadřízených v Gandoru?"
Optám se na přímo mluvčího. Pohled věnuji sice měšťanovi, ale občas mrknu bokem abych se ujistil, že to berou v potaz i ostatní členi skupiny. Nesnažím se vypadat výhružně, jen dostatečně pevně v kramflecích.

"A co ti jeho podomci a služka? Co se s nimi stalo?", zeptám se měšťana aniž bych na něj pohlédl. Ti by snad mohli něco vědět pokud neskončili stejně jako dráb.

U stolu si pohrávám s pravou rukavicí v níž je vložen kousek dřívka na místě pro mé ztracené články pravého ukazováčku. Ať si myslí, že to pro něj uděláme co po nás chce. Když nám věří, že se nezdejchneme, tím líp pro nás. Nasadím si rukavici na ruku a poklepávám ukazováčkem do desky stolu.

Měšťan se trošku ušklíbne.

Tak kolik těch zvířat je , to nevíme .Je to více než dva roky , co sem přivandroval . Asi si tam na jihu vydělal nějaké jmění , protože za pozemek a postavení své farmy platil zlatem . Žil tam pouze on , jeho služka a dva podomci , kteří mu pomáhali s tou zvěří a uklidem okolo .Od nich víme , že tam měl dva lvy , dva tygry, nějakou jednu velkou černou kočku a pár větších psů . I když to asi psi nebudou , na to jsou moc velcí a mají světlou srst ...
Dopije z korbele poslední doušek a pokyne hostinskému aby přinesl plný . Pak pokračuje :

Naposledy jsmě ho měli možnost vidět při platbě za pozem , když byl na radnici . Od té doby chodili pro zásoby a nákup do města pouze podomci a někdy jeho služka . On se tady od té doby neobjevil . První rok s ním nebyl žádný problém , kromě rámusu , ktetý vycházel z jeho pozemku . Ale vzhledem k tomu , že bydlí dále za městem a postavil si kolem vysokou zeď, tak to moc nevadilo .Navíc platil dobře daně ...
Pak ale před půl rokem to začalo být horší . Jeho zvířata řvala čím dál více a nezaplatil desátek , který měl . Poprvé jsme ho upozorňovali, ale bylo to marné . Poslali jsme tam dráby , ale ti měli strach , tak zůstali pouze u brány . Tak to bylo třikrát a počtvrté tam šel jeden sám . To bylo před týdnem ... našli jsme ho večer nedaleko , ve škarpě , potrhaného a skoro bez hlavy .Od té doby do města z farmy nikdo nepřišel ...

Vůbec se mi to nelíbí.. Hlavně mě štve, že jsme se tak zdrželi.. Měli jsme už být u Kolestýnů.. K téhle situaci nemuselo vůbec dojít.. A tedka defakto nemáme na výběr.. A nikdo nám nezaručí, že po provedení úkolu nakonec stejně nebudem v šatlavě a nakonec s hlavou na špalku..
Chvíli mlčím a pak upřu svůj pohled na radního..
No pojdmě si promluvit poněkud konkrétněji.. Než na cokoliv kývnem, potřebujeme trochu přesnější informace, aby jsme si mohli představit, proti čemu nebo komu stojíme.. Ten podivín, jak říkáte, má k dispozici cvičené šelmy, které posílá na své nepřátele.. Zajímalo by mě, kolik jich je. Zejména, jestli jsou to zvířata jednoho druhu nebo několik různých zvířat.. Tato informace je myslím velmi důležitá.. Taktéž bych rád věděl něco bližšího o tom člověku..

Zdrzeli jste se ve meste delsi dobu . Delsi dobu zabrala lecba vasich zraneni a dale taky cviceni u svych ucitelu . Schazeli jste se vzdycky u snidane a vecere v hostinci a stali jste se vazenymi hosty , nebot jste prinaseli dobry profit hostinskemu .
Tak nebylo divne , ze za vami jednou prisel s tim , ze se na vas vyptaval prvni radni , ktery vlastni solny dul . Citili jste , ze neco nebude v poradku , ale nez jste mohli neco udelat nebo se zdekovat , sjednal si s vami po hostinskem schuzku .
Takze jednou vecer , zhruba po peti tydnech pobytu ve meste Major , ocekavate vecer jeho prichod . Sedite trochu bokem , aby vas nikdo moc nevidel ani nerusil .
Radni vchazi do dveri a stradujesi to k vam . je to podsadity chlapik s malym mecem za pasem . Je elegantne oblecen a na hlave ma klobouk s perem nejakeho exotickeho ptaka .
Zastavi se u vaseho stalu a neznatelne se ukloni a sunda klobouk z hlavy .

"Dobry vecer ctene panstvo ", rekne a aniz se pta , prisune si zidli a sedne ke stolu .
" Nebudu chodit kolem dokola a reknu rovnou svou nebo spise nasi nabidku ", promluvi tiseji , ale durazne .
" Vime , ze jste hledani ve meste Gandor . Jedak informoval opstani jedaky a mesta pod jejich spravou . Mohli bychom vas vydat a byl by pokoj .My vsak mame jinou nabidku . Jste dobrodruzi , kteri se neboji asi niceho a urcite byste privitali par zlataku na prilepsenou misto pobytu v zalari nebo na sibenici. "
Chlapek se trosku pousmeje a kyvne na hostinskeho , ktery vas pozoruje . Ten vmziku prispecha s korbelem piva. Radni se napije , utre si penu a pokracuje.
"Mame takovy problem . Kousek za mestem si postavil domek takovy podivin . Byl jsem proti tomu , aby se mu ten pozem prodaval , ale znate to ... asi nekoho podmaznul na radnici a tak se mu to dalo . Prisel odnekud z jiznich kraju a privedl si sebou i dravou zver , kterou tady neuvidite ... Tygry , lvy apodobne ... Postavil si domek a maly zverinec . Celkem se nic nedelo , az pred pul rokem nejednou prestal platit dane mestu a neodpovida na upominani drabu . Pred tydnem dokonce jednoho z nich zabil . Nevime jestli on sam nebo na neho postval sva zvirata , ale nasli jsme ho zohaveneho kousek od jeho oploceneho pozemku ve skarpe . Osatni strazni odmitaji uz tam chodit a my si nevime rady . Jedak nam vojsko na tohle neda , tan ma jine problemy a tezko by zduvodnoval krali , ze poslal vojaky na jednoho podivina . Proto se obracime na vas ..."
Mestan se znovu napil a sjel vas vsechny ocima .

Zkouším s Tellcharem učím se jak on používá sekeru jak nejčastěji bojuje a snažím se mu předvést svůj styl boje a rozebíráme jak se to dá skloubit, aby jsme si nejen nezavazeli, ale pomáhali si a využívali rozdílu výšek. Jeden den na to nestačí, navíc si chci zařídit ještě nějaké věci. Takže když naše cvičení skončí rozloučím se prozatím s Tellcharem a jdu ke kováři prodat všechny zbraně, který jsem pobral mrtvým(Prodávám hlavně ty meče, těžkou kuš si nechávám pro sebe a lehkou dám tassovi, aby nemusel házet po protivnících kamení jak posledně. Tedy pokud už kuš nemá a jen ji nepoužil to bych ji pak taky prodal).
U kováře se zeptám na mistra, u kterého bych mohl přestoupit a hned po prodeji zbraní jdu za ním a zeptám se jestli by mě mohl vzít hned. Zaplatím dopředu a pokud by chtěl nějaký příplatek za to, že mě vezme hned i ten milerád zaplatím.

Když se mi nepodařilo přišít Gustavovi prst, ošetřila jsem pahýlek alespoň obvazy. Věděla jsem, už podle toho, jak se Gustav tvářil, že to neponese dobře. pozorovala jsem jej cestou do města, ne abych se nechala přesvědčit o své domněnce, ale abych jej pohlídala a přiskočila s vlídným slovem. Zdálo se mi však, že Gustavův smutek je příliš hluboký, jako by se uzavřel do sebe...tak mi to alespoň připadalo. Ve městě mi zmizel v ulicích dřív, než jsem si jej stačila vzít stranou...

Na druhou stranu, sama mám zranění, které by sneslo ošetřit a kdybych narazila na hojivou mast, abych předešla ošklivé jizvě, nezlobila bych se ani trošku. Jakmile se tedy prospím, vyrazím do města hledat léčiva, abych se večer mohla naložit do kádě s horkou vodou a ošetřit si rány už vymydlená.
Vlastně se na to těším docela dlouho. na ten pocit úlevy, který přichází, když vám voda prohřeje každičký sval na těle. jistě. Jsou i jiné způsoby, ale voda mi tentokrát postačí...

Pak mám ještě jeden plán. Jistě, měla bych prošmejdit město, najít "turistické značky" a trošku se potrénovat v umění, na které se hledají učitelé těžko. Přestože jich je plný svět...