| |||
Když jsme přijeli do města chvíli trvalo než se mé rány zhojili dostatečně, abych se mohl hýbat a pak třeba i něco víc. Zajímal jsem se o osud Lilien a dozvěděl se že je mrtvá. Zplavila mne rázová vlna smutku a ten nešel potlačit. Na druhé straně jsem byl i rád. Rád že mě tam nenechali byť silně zraněného. Nemuseli si mě víc všímat mohli se strat o své životy. Třeba Gustav.... Přišel o kus prstu a kdybych nebyl tak zraněný a měl ještě trochu magie a suroviny... I spousta jiných utrpěla zranění... Připadám si hloupě schitat to hned prvním šípem na druhé straně jsem ale udělal co se dalo pro úspěch mise a tak doufám že snad alespoň to by mohli ocenit. Ačkoliv nečekám nmějakou chválu. ani bych jí nechtěl, uvědomím si. Vždyť přece jsem se tam většinu doby válel v tratolišti krve... Když se zahojí nejhorší zranění stáel ještě jsem dlouho slabý pro velkou ztrátu krve, ale i tento neduch se posléze vytrácí a když se všichni rozhodují že se budou teď nějaký čas věnovat tréningu nemám v úmyslu zahálet. Já jsem ten první kdo potřebuje učení. Musím se jednou stát theurgem a čím dív se mi to podaří tím lépe. Tak nějak v hloubi svého srdce tuším že to nestihnu, že svého otce nenajdu, ale nemůžu se vzdát toho cíle, protože pak bych neměl nic. Nic za čím bych mohl jít a to si raději ani nechci představit. Jako by nestačilo že jsem ztratil Lilien, jedinou kamarádku v téhle skupince. Ačkoliv musím poznamenát sám k sobě, že Delph je jako můj starší bratr, nemluvě o himringovi, kterého beru stejně tak vážně, možná ještě vážněji, protože mi připomíná mého nevlastního otce a pak je tu také Murmëa, kterého beru jako kamaráda a jak tak pokračuji ve výčtu jmen zjišťuji že až na Thinwë beru jako přátele všechny. U ní mi to zatím nejde, snad je to tím, že je podobně chladná jako Himring a možná tím že ji vlastně neznám. S Himringem jsem už alespoNˇpárkrát mluvil a i když si myslím že mě bere jen jako nějakou hmyzí přítěž nikdy se v tomto smyslu nevyjádřil a já neznám nikoho jiného, krom svého pravého otce, na koho bych tolik chtěl zapůsobit jako právě na něj... A tak se vydám do malého alchymistického obchůdu, kde jsem předtím prodával tu rostlinu a shánějl nějaké suroviny. Když vejdu znovkohra se rozezní a já si opět připadám jako ten malý kluk, který se jde tajně dívat na něco co nemá. Jsem nervźní, když zdravím: "Dobrý den, mistře." ne však více než při našem minulém setkání. Počkám až krámek opustí nějaký zákazník a teprve poté přistouopím k muži, který mi před čase sliboval že pokud budu mít orpavdu zájem bude mě učit. "Platí ještě stále vaše nabídka, pane?" ptám se jej se sklopenou hlavou, ale vlastně jsem překvapen že jsem se dokázal zeptat s takovou lehkostí jakoby zážitek v pevnosti byl pro mne něčím posilujícím. Přeci jen se říká, co nás nezabije to nás posílí a já to tam přežil, i když jen o vlásek... "Vážně bych se u vás rád učil, mistře..." dodám ještě a přinutím se mu pohlédnout do očí. |
| |||
Neustále se musím dívat na svůj pahýl ukazováčku na pravé ruce. Chodím jako v mdlobách a neustále celkem hlasitě opakuji slova. Ne, to nemůže být pravda.Ne, to nemůže být pravda. Ne, to nemůže být pravda. ..., opakuji tak dlouho až začnu chrapět. Ztráta hlasu mě přinutí se zamyslet a uvažovat trochu pozitivněji. Horší by bylo kdybych hrál na loutnu nebo něco kde potřebuji ukazováček, ale já mám svůj roh ... Místo slov začnu smutně potrubovat v ústraní. Mé krásné tělo bylo tak ošklivě zohyzdněno a jen proto, že nebyl poblíž nikdo kdo by se dokázal o mou ránu řádně postarat. Smutné troubení umlkne a já vyrazím hledat do města. Hledám někoho kdo mě naučí léčit a uzdravovat rány. Hledám někoho kde se o sebe dokáže postarat a přežije, nějakého tvrdého hraničáře, který mě naučí jak mám přežít. "Tohle se už nesmí opakovat.", brumlám si když se trousím ulicemi města a prohlížím cedule a vyptávám se místních zda zde někde nežije nějaký učitel či mistr trénující hraničáře, chodce a podobné individua. Možná jsem si měl vzít zbytky prstu sebou. Třeba tu je nějaký nekromant, který by ho dokázal navrátit k životu a k mému tělu. Pokud se mi podaří najít někoho kdo mě vezme do učení a vytrénuje. Okamžitě příjmu a horlivě se začnu vzdělávat, protože chci zapomenout na svou ztrátu. Musím si pořídit rukavici. Ať nemusím stále hledět na ten pahýl. |
| |||
Když mě Delph požádá o tréning, tak celkem velmi rád souhlasím. Jsem už zcela zdráv a město mě začíná trochu nudit a hlavně bych rád pokračoval ke Kolestýnům. Možná nám půjde někdo po stopě, bylo by dobré odsud vypadnout.. Nicméně uváhy pro tuto chvíli odložím stranou.. No dobrej nápad človíčku.. Podme najít nějakej plácek a můžem to zkusit. Nejsem teda žádný šermíř, takže s mečem tě toho moc nenaučím, ale sehrát se možem, to jo.. Popadnu sekeru, dýku je za pasem. Jsem připraven vyrazit.. |
| |||
Konečně dojedem do města a já si oddechnu když přenecháme Kristiána v povolanějších rukách. Vlastně i Gustava. Chudák Gustav přišel o prst na ruce ve které drží meč. Sám si to pak zkusím když se zase vrhnu na výcviky se dvěma mečma. Nedrží se moc dobře. Zkouším tvrdý trénovat protože během cesty nebylo moc času na tréning. Stále ale musím trénovat sám protože si nemůžu dovolit společníka. Po čase mě ale napadne oslovit Tellchara, přeci jen budem muset bojovat bok po boku. Vyhledám jej tady "Telle, nešel by jsi se protrénovat semnou? Mšli by jsme se co nejvíc sehrát, nemyslýš? Já s trpaslíkama toho moc nenabojoval, takže bych nechtěl aby jsme si třeba pak překáželi. Navíc mě můžeš naučit nové věci." |
| |||
Do rána se už nic nestane , takže si přece jen trochu odpočinete , ale musíte dále od města Gandoru . Pokračujete k Solnému jezeru a podél něho se dostanete až do města Major , kde už jste byli . Dosatnete se tam po několika dnech , protože vaše cestování je pomalé , kvůli všem zraněním , které jste utrpěli ... ve městě se ubytujete v prvním lepším hostinci , který najdete . Snažíte se v první chvíli co nejvíce odpočívat a léčit se . A taky se dosytosti najíst a napít . Už vám docházelo pořádné jídlo, takže jste zhltli , co vám připravili . Rozejdete se po městských felčarech , aby vás dali dohromady . Stojí vás to dost peněz , hlavně léky pro Kristiána , takže někteří z vás jsou o zlťáky chudší . Navíc Gustav přišel o kus prstu , už nešel přišít zpět ... |
| |||
Thinwë na mě hází jeden tázavý pohled za druhým, ale efekt to má asi jako zrcadlo, neboť ji tázavé pohledy oplátkou vrací.. Ona se ptá na čisté plátno, ale já se v duchu ptám, kde ho asi tak mám vyštrachat.. Při svém přemýšlení si pohledem sjedu každého člena družiny, ale postupně zjistím, že vypadáme všici jako banda do hnoje spadlých a následně posekaných trhanů, všici zasraní jak jetol.. Prostě žádný kus čistého plátna.. Naposled se mi zrak zastaví na Himringovi, který od pasu nahoru vypadá velmi čistě, ale nakonec mě napadne spásná myšlenka, která efův oděm uchrání mojí dýky.. Nic neříkám a rovnou odběhnu ke svým sedlovým brašnám, kde se notně dlouho přehrabuji a pak s výtězoslavným výrazem dokvapím k Thinwë a doslova ji strčím pod nos svoji "utěrku", do které balím chleba, aby neokoral. Demonstrativně vytřepu drobečky chleba, nicméně čistota plátýnka je zjevná.. Na nic nečekám a dýkou uříznu z plátna přiměřený pruh látky, který Thinwë podám společně s měchem na vodu.. Holka trochu mu to očisti, ale řeknu ti, že bez šití o ten prst přijde. Nejsem žadný felčar, ale v šití ran se vyznám.. Moje poznámka o šití ran snad nemůže být demonstrativnější, neb jsem po vlastním šití ještě stále do půl pasu nahý a na mém svalnatém, chlupatém trpasličím těle by se dalo napočítat víc jizev, než má zbytek družiny dohromady. Nicméně je vidět, že se s šitím moc nepářu, neb některé ty jizvy jsou vidět snad až moc.. |
| |||
Mmmm nakrčím s nelibostí nos, když si prohlédnu zranění na Gustavově prstě. V krvavé změti toho moc nevykoukám a ke všemu to nevypadá nijak libě. Tellchare, máme tu někde trochu vody a kousek plátna? ...Čistej? Pozvednu obočí a zvědavě se k trpaslíkovi ohlédnu. Leda by sis to počůral... ušklíbnu se uličnicky ke Gustavovi. Ale to pak nevim, jestli bych chtěla pokračovat v ošetřování. Je evidentní, že se mi nálada vrací. Když se znovu otočím tázavě k trpaslíkovi, barva do tváře se pomalu vrací...tedy alespoň ta, co zbyla po namahavé cestě přes hory. Přestože ale o Gustavově zranění žertuji, o vodě a plátnu jsem hovořila s patřičnou naléhavostí. V tomhle prostředí by žádnému zranění neprospělo, kdyby zůstalo delší čas napospas nečistotám a zátěži bez ošetření. |
| |||
Jsem velice rád, že se mí společníci začnou ochotně zajímat a starat o moje zranění. Obvzlášť velké potěšení mi dělá přítomnost Thinwe s níž mě již spojuje krev toho jejího zranění na ruce. "Bolest mi ani tolik nevadí jako vědomí toho, že to co jí způsobuje je součástí mého těla.", poznamenám a vytáhnu svůj ukazováček na odiv. Dost to schytal chudák ukazovací. "Stáhnout, zašít, převázat, namazat, vypálit ... dělejte jak uznáte za vhodné, ale hlavně nesekat. Rád bych tento prst ještě někdy použil k poukazování na krásy okolního světa.", pronesu dosti zoufale. |
| |||
Stáhnout... vyhrknu ke Gustavovi a Tellcharovi zároveň. Zatěkám mezi nimi vyplašeně pohledem, jako bych byla sama překvapená, že jsem to řekla nahlas. Jestli máš nějaké tržné nebo sečné zranění, měl by sis ránu stáhnout a držet nad hrudníkem...posaď se. Nejsem žádná ošetřovatelka a vlastně jsem se k tomu nikdy nehrnula, ale jsou věci, které i takoví jako já sem tam užijou. Nemá někdo kus plátna? Houknu přes rameno. Ukaž mi to zranění...Polknu. Nejsem ani žádný drsňák, i když tak občas ráda vystupuju, pohled na cizí krev mi nevadí jen za určitých podmínek, ale v tuto chvíli vypadám odhodlaně. Zraněný prst...hlavně se z toho, holka nevyvracej, prst není žádná velká rána...jen prst...představ si, žes ho tam ťala ty...hmmm, vášnivě...ech...jdeš ho ošetřit!... Nervozně přistoupím blíž ke Gustavovi, abych si prohlédla ránu a pomohla mu. Raději ani nezvedám zrak, ostatně, při těchto myšlenkách je lepší, soustředit se na řešený problém... |
| |||
Nevím komu mám odpovědět první.. Za všeho nejvíce bych momentálně rád mluvil s Himringem, ale čaroděj prozatím mlčí, proto se rozhodnu věnovat ostatním.. Kristián je v rámci možností dobrej.. Jen ho ti jezdci trochu probudili.. Co vy, ste vpořádku? Neublížili jste si o nějaké větve nebo stromy? Nesnáším iluze, je to svinstvo.. Starostlivě mrknu na Gustava.. Kamaráde nejsem doktor a s tou horkostí ti asi nepomůžu. Jediné, v čem mám velkou praxi je šití ran, ale nemám žádné tišící prostředky, takže pokud ti to mám šít, počítej s tím, že to bude bolet, hodně bolet.. Ale něco by se s tím dělat mělo, nebo o něj přijdeš.. |
doba vygenerování stránky: 0.35805082321167 sekund