Prohlédnu si místo odpočinku a v mžiku jej shledám naprosto vhodným. Chvíli jen tak postávám vedle svého koně a hraji si s medailonkem ve tvaru slunce. Zkouším dělat pablesky a prásátka za pomoci zapadajícího slunce, brzy toho však nechám.
Když kolem mě projde Delp s hrstí dříví tak se rozhodnu již dále nemarnit čas a pospírám také pár kousků křovisek abychom si tu udělali hezký táboráček. Hromádku dřeva uložím poblíž Kristiána. Pohlédnu na něj a uvědomím si, že toho dřeva bude v každém případě potřeba hodně. Začnu tedy rozsekávat křoví kolem našeho tábořiště a i nějakou tu nižší větev jenž se mi podaří srazit mým mečem dolů k mým nohám.
Když zaslechnu své jménu zbystřím a vyslechnu Delphova slova a vzápětí na to předám Himringovi poničený dopis jenž jsem našel v troskách domku. Trošku nelibě předám i medailon a pak se vrátím ke dřevu.
Navrším pár dřevěných hromádek kolem Kristiána aby bylo dřevo pro případ potřeby po ruce. Usadím se hned vedle a začnu si prohlížet své zranění na ruce.
Lehce se usměji nad absurditou Delphovi situace když přepočítává svůj úlovek ve zbraních. Nač se tahat se vší tou zbrojí když stačí tahat těch pár mincí. Poklepu si spokojeně po kabátě v jehož vnitřní kapse se skrývá váček s penězi. Na chvilku se unaveně opřu o jeden z kamené jenž vytváří kolem nás závětří a hledím na západ slunce. Vzpomínky krvavé zapadají v dáli pod rudým sluncem.

Nakonec se zvednu a pokud se k tomu ještě nikdo neměl, rozdělám oheň. Zatím jen drobný plamen jenž budu opatrně přiživovat kousky suchého dřeva dokud se úplně nezatmí. Velkého ohně není třeba, Kristiánovo srdce stále tepá.

Okamžitě jak sesednu z koně vydám se hledat co nejvíc dříví vhodného na podpal, aby byl Kristián v teple a mohli jsme mu vyvařit obvazy, nebo udělat nějaký čaj, pokud bude schopen pít.
Léčení nechám na povolanějších, ale sedím poblíž a držím mu ruku. Přitom se otočím k Himringovi.
"Nedokážeš z toho dopisu vyčíst víc než Gustav? Vypadá to, že jdou po tom samé co my, ale oni asi ví co to je, na rozdíl od nás. Navíc měl jsme dojem, že z té knihy chtěli něco získat, tak jestli z ní nevytrhli nějaký strany."
počkám na případnou odpověď nebo diskuzi. Pustím Kristiána a dám se do prohlídky věcí.
Hlavně svých mečů, aby někde nezůstala krev. I když jsem čepele otřel, tak v jílci by někde mohla být a to by nedělalo dobrotu. začnu je tedy cídit. Dám se i do prohlídky ukořistěných kuší a šipek do nich. Vyberu si tu těžkou kuši a šipky por ni.
"Tassi, nechceš tady lehkou kuši? půjde ti to s ní lépe než s kamínky."
Počkám jestli šotek přijme a prohlížím zbylé zbraně, které jsem sebral mrtvím a snažím se je ohodnotit, kolik to vynese peněz.

Upevníte Kristiánovo lehátko k jeho koni a pomalu se dáváte na odchod z tvrze . Najednou je tady liduprázno , i když sami cítíte , že se vám pohledy zpoza okenic domků zabodávájí do zad .
Projedete branou a dáte se po cestě kterou jste přišli. Po té dojdete až k podhůří , kde se na rozcestí dáte do prava , neboť cesta vlevo míří k městu a to by asi v tuto chvíli nebyl správný cíl . Nemůžete jet nijak závratnou rychlostí , protože vás zdržuje zraněný Kristián. Ve skalách jste museli jet velmi pomalu , protože kamenitá cesta s jeho "lehátkem "dost házela . Teď můžete trochu přidat , protože je před vámi travnatá rovina, ale i tak je to dost pomalé .
Nad vámi poletuje Himringův havran a sem tam zakráká .

Zhruba popoledni jste se dostali ze skal a následně strávili další tři čtyři hodinky v sedle . Je toho na vás dost. Po tom ránu a cestě jste značně unavení a potřebujete si odpočinout . Slunce ještě nezapadá , ale je pozní odpoledne . Hledáte vhodné místo k utáboření a přenocování
Najdete menší remízku , přez kterou vede malá strouha . Je tam pár vzrostlých stromů , hodně křovin a menší shluk kamení , který tvoří závětří . Tam se můžete schovat ...

Takže přece jenom něco zajímavého, ikdyž gustav vypadá sklamaným ten dopis může být důležitější než se zdá.
"Gustave, na smutnění o tom, že je málo poezie bude čas. Nyní ten dopis pečlivě uschovej, později ho jistě spolu řádně prostudujem."
S těmi slovy dojdu ke svému oři, do sedlové brašny uschovám krabičku, kvůli níž se strhla tato řež a vyhoupnu se na koně.
"Teď už opravdu odjíždíme. posbírejte raněné, pryč odtud."

Když popoženu koně do pomalého krku, hvízdnu a natáhnu ruku. Na ní mi přistane havran. Já mu jen něco pošptám a pak jej znovu vypustím..

Dočtu dopis a zklamaně ho složím a vložím do jedné ze svých kapes.
"Čekal jsem nějakou báseň, hádanku či jiné zajímavé čtení. Tohle mě skutečně zklamalo a přitom na tam udělali takovou hezkou pečeť.", pronesu k ostatním a v mém hlase jde poznat, že jsem z toho skutečně smutný. Mohli tam dát aspoň nějaké své heslo nebo tak. Ach jo.

Ostatní přivedli koně a tak se vydám k tomu svému. Pěkně ho pohladím a pošímrám zdravou rukou.
"Ach ty můj oře až ti budu vyprávět jaké jsem zažil hoře budeš si potom připadat jako slon v noře.", zarýmuji koni do ouška a hned je mi o trochu líp. Nezapomenu svému bujnému oři ukázat svůj zlatý úlovek a zamávám mu řetězem se zlatými plátky ve tvaru slunce před očima. Jen se koukej chlapče. Páníček s tím bude mít určitě úspěch.
Upevním si řetěz kolem krku tak aby šel co nejvíc vidět a aby šlo vidět jak mi sekne.
Všichni už chcou odjet tak ještě rychle s Kristiánem na koně nebo za koně.
Dojdu i se svým koněm ke kristiánově lehátku a očekávám kdo šikovný se ujme toho, že přivení Kristina k některému z koní abychom ho mohli pomalu odtáhnout pryč. V sedle by se určitě neudržel.

Gustav rozevre papir a pomalu spusti . Cte preryvave , protoze neco nejde precist a navic ma papiru pouze pulku .

Bratre .... pokus se prijit .... z knihy dostan .....musime dostat ten svitek , uz jsem ho jednou ..... vsak mi to zapla.... musi tam byt ..... nesmirne ceny , nedovedes si predst....uz jsem jedineho sve.... sprovodil , ale si je to malo .... ti hlupaci nevi , co vlastne m.....davej si pozor na vsechny kolem .... stavim se jak to bu.... tvuj Jagelo , Slunecni buh

Naštěstí, v lese není žádná skrytá hlídka a doběhnem ke koním. Rychle je uvolním a připravím na to že mají jet bez ezdců. Svážu je tedy za sebe. To už doběhne Tellchar. předám mu koně, ať je dovede ke skupince.
"Já ještě Telle skočím pro to lano, co tam zůstalo uvázané, ať nám pro příště nechybí."
Svinu lano a lesem se opět vydám dolů do pevnosti. Dorazím tam skoro ve stejnou chvíli jako Tellchar s koňmi, protože s nima musel po cestě.
Uvidím Himringa s Tasssem a oddechnu si. Jakási věc v rukou Himringa a jeho sice stále tvrdý pohled napoví, že je to to proč jsme sem přišli. Nijak to nekomentuji.
Pohlédnu zpět na Kristiána, jak se mu daří. Zaslechnu Tellchara, jak říká, že vládce města byl přítel mnicha.
"Ale co s Kristiánem? Nemáme sebou věci, které mu můžou pomoct a musíme něco koupit, ale i tak ta cesta pro něj nebude dobrá," kouknu okem na Himringa, "a bude nás zpomalovat. A ve městě bych ho taky moc nenechával. Slídivé oči viděli,, že byl s náma a až se doví co se tu stalo, můžou se mu chtít pomstít."
v odpověď se mi dostane Gustavovo čtení jakéhosi papíru.
Co to čte? Teď potřebujeme řešit důležitější věci....