| |||
Schovu si nálezené peníze do svého váčku, která náramně nabral na váze a vnitřní kapsa mého kabátku se teď mírně vzdouvá. Tolik jsem už dlouho u sebe neměl. Seberu zlatý řetěz i dopis s pečetí a protože zaslechnu Himringův hlas nechám prohledávání a vrátím se zpět ke Kristiánovi a ostatním. Řetěz s insignií zatím zastrčím do kapsi a věnuji se papírovému objevu jenž taky na sobě nese značku slunce. Postavím se k ostatním a rozložím dopis s pečetí. Otevřu ho opatrně abych ho nepoškodil víc než už je. Začnu ho předčítat nahlas bezohledu na to co se v něm píše. Příjdemi, že by to mohlo být důležité než abych nechal dopis postupně kolovat ve chvíli jako je tato kdy jsme ve spěchu. Co pak nám tu píšou hezkého. |
| |||
Přijedeme s koňmi a ze dvou dlouhých větví vyrobím pomocí lana sáně pro Kristiána, které příváži za alchymistova koně. Opatrně Kristiána naložím a pak se ještě otočím k Himringovi z jehož slov jsem pochopil, že máme to, pro co jsme sem přišli.. Bando honem nasedat! Musíme odtud vypadnout než se to dozví ve městě. Myslím, že by z toho vládce města, přítel toho odpadlíka, neměl radost.. ZNovu se rozhlédnu po okolí, které připomíná v mnohém výjev z jatek a pak popoženu koně kupředu.. Čím dřív budeme u Kolestýnů, tím lépe. A taky musíme někde dát dohromady Kristiána.. To především.. |
| |||
Delph s Tellem najdou kone a vrati se s nimi zpet . Kolem dokola je klid , nikoho jste na ceste nevideli a ani v tvrzi neni momentalne venuku ani zivacek ... |
| |||
Vycházíme se šotkem z jeskyně. Výraz mojí tváře je jako vždy neutrální, jen její barva hraje všemi odstíny, od zuřivě rudé po smrtelně bílou a z očí mi srší zelené jiskry všemi směry, skoro jako by hnaly Tasse před sebou. jdu rázným krokem a v roukou svítám nějaký předmět, snad truhličku do které by se snad dala uschovat kniha. Rukávy a části tuniky mám potřísněné usychající krví, ikdyž já jsem evidentně neutrpěl ani škrábaneček. Sotva vystoupím z útrob jeskyně, přistane mi na rameni velký černý havran. "Mizíme, společnosti, je čas přesunout se jinak. tento lokál začíná být nudný a únavný." Načež vykročím směrem k bráně a čekám, že mi ji před nosem někdo otevře. |
| |||
Zůstanu u něj, zahučím k Delphovi a Gustavovi. Pomalu si kleknu ke Kristiánovi, opatrně a ztěžka. Cítím se unaveně a slabě. Zranění sice nemám smrtelné, ale necítím se na žádné pobíhání okolo a shánění čehokoliv. Raději zůstanu a budu kontrolovat, zda Kristián ještě vůbec dýchá. Bude to sakramentská zátěž, ale co už, když už se do jeho záchrany pouštíme, měl by přežít... Sem tam zkontroluju dýchání a po sluchu i tlukot srdce. Rukávem otřu orosené čelo pacienta i sebe a zvědavě se rozhlížím kolem, kdyby si někdo z místních chtěl hrát na hrdinu... |
| |||
Okamžitě se vrhnu na odstraňování horní petlice a počkám na okamžik, kdy Tellchar odstraní spodní. Hned zatlačím do vrat a jak se udělá mezera, kterou můžeme proběhnout rozběhneme se. Strach o Kristiána mě zbavuje bolesti, kterou jsem měl ve stehně a předbíhám Tellchara. Cestou si procházím, kde by měli naši koně být, porovnávám kudyma jsme slezli dolů a kudyma jsem vyběhli bránou taky Jsem si celkem jist, že běžím dobře. Snažím se taky trošku sledovat okolí, jestli se tu někde nepotuluje někdo, kdo by mohl být z pevnosti a snažil se mě zabít. Nerad bych byl nemile překvapen. Běžím celou cestu dokud nedorazím ke koním. |
| |||
Nejsem žádný zloděj, ale zaplatit Kristiánovi léčitele budeme muset. Začnu tedy prohledáváním těl a trosek domku. Hledám peníze, zbraně nechávám ležet, protože nemá cenu se tahat s něčím tak velkým a těžkým. "Zlato, zlato, zlato, kampak ses mi schovalo.", broukám si zatím co se snažím najít něco cenného. "Jsi snad v tomhle šuplíku? Nebo v tomhle šatníku? A co pod touhle utrženou rukou?" Prohledávám okolí tak dlouho než něco nejdu nebo než najdu dost. Pak se vrátím ke Kristiánovi a zkontroluji jestli se mu pohodlně leží a jestli ještě žije. |
| |||
Vrata jsou zavrena a zaprena dvema velkymi petlicemi , ktere jsou pres celou jejich sirku . Pokud je odstranite , muzete je otevrit ... |
doba vygenerování stránky: 0.30899000167847 sekund