Pokleknu ke Kristiánovi a Mám rozostřené vidění a musím pořád mrkat. Málem bych tak přeslechnu drobný vzdech.
"Žije, honem, není vše ztraceno." okamžitě vyskočím a seberu nejbližší látku kterou uvidím a noži z ní napárám pruhy. Okamžitě začnu obvazovat Kristiánu ránu a ucpávat jí. Šíp se snažím co nejvíc znehybnit, ale nevytrhávám jej. Až mám obvazy hotové opatrně chytnu dřík co nejblíž ke kristiánově hrudi a pevně jej stisknu, aby se nepohnul, pak jej zlomím. Teď mu trčí nad hruď jen dlaň délky dříku. Když odhazuji dřík uvidím Gustava jak se přitáhnul s nosítky. Na to jak mizerný tu máme podmínky, se ty nosítka zdají být pevné.
ned Jak si vyžádá pomoc se k němu skloním a vezmu Kristiána za hruď.
"Nejlépe, kdyby jsme jej brali tři. Já za hruď, někdo za boky a někdo za nohy, aby zůstal stále ve stejné poloze a moc se neprohýbal."

Pracuji pečlivě a opatrně vzhledem k mému zranění na ruce kdy jsem skoro přišel o ukažováček. Použiji tedy materiál z trosek domku a kusy látky taky z domku a jeho majitelů, kteří je již nebudou potřebovat. Jedině, že by vstali z mrtvých. Možná ... Zaplaším jednu z myšlenek a pokračuji dál v práci na nosítkách. Uvážu kusy látek na pěkné dlouhé tyče nebo desky k tomu vhodné. Uzly dotahuji pracně za pomoci nohou protože jednu z rukou mohu používat jen na lehčí práce. Snad mi ten ukazováček nebude viset jako nějakému zombíkovi ... pokud umře Kristián tak možná bychom mohli najít nějakého ...
Dokončím nosítka a položím je vedle Kristiána. Pohlédnu na něj a snad jsem i zastřehl drobný pohyb, který značí o jeho snaze neprohrát boj se smrtí.
"Vydrž Kristiáne.", zašeptám k němu láskyplně. Ty neumřeš a kdyby tě přece jen opustil život, tak najdeme nějakého nekromanta a ten tě z nemrtví. Zaženu tu divnou myšlenku a obrátím se k ostatním.

"Pojďte mi pomoc opatrně položit Kristiána na nosítka.", požádám své druhy jenž se potulují okolo. Snad našli co hledali ať už můžeme odejít. Pohlédnu směrem k bráně, která je zavřená, protože to byl právě chudák Kristián kdo ji měl nastarost. Snad má Murmeo nějaké další výbušniny, kdyby ty vrata nešli otevřít po dobrém.

Jsem slabý... dění okolo sebe vnímám jen okrajově. špatně se mi dýchá. Vlastně bych to ani dýcháním nezval. Každé nadechnutí mě stojí mnoho sil a bolí jako čert. Neudržím už ani otevřené oči a vlastně už se je ani nesnažím otevírat.

Nevím jak dlouho už ležím na zemi. To co se se mnou dělo nebo se dělo okolo mě se sice na prahu vědomí a něvědomí snažím nějakým způsobem poskládat ale příliš mi to nejde. Tuším, že z tohohle už se asi nedostanu... Přemýšlím kde byla chyba, jak jsme se do této situace vlastně dostal, ale mé myšlenky rychle utečou sotva se je snažím polapit.

Slyším hlasy. Jsou jakoby nepřirozeně vzdálené. Poznávám Thinwë, Gustava, Delpha... Ale nemohu otevřít oči, nejsem schopen ze sebe vydat ani hlásku. Bojím se. Bojím se, že je to konec, že už se odtud nedostanu...

Pokusím se pohnout. Takhle to nesmí skončit... Takhle ne... Musím dál... Prostě musím... říkám sám sobě a ktéto jediné myšlence upírám celou svou mysl, která se pojednou zdá ucelaná.

Lehce se mi pohne hlava ale hned se zase vrátí do původní pozice. Z úst mi vyjde drobný bolestný sten, který je však ale jen stěží slyšitelný. Malinko i zacukají víčka očí, ale neotevřu je. Zdá se, že ani na to už nemám dost síly.

Neni ve vasich silach Kristiana tady na miste vylecit . A kdovi jestli by to nekdo z mistnich byl schopny nebo aspon ochotny po vasi rezi , kterou jste tady zpusobili ...
Vsechny domky jsou zavreny a okenice taky , takze se vlastne ani nemate na koho obratit .
Gustav pripravuje provizorni nositka , na ktere byste snad mohli Kristiana polozit . Ale jestli prezije je ve hvezdach ...
Celkova situace :
Stojite u nejvetsiho domku , Tass s Himringem jsou v jeskyni , jedna z vezi je ponicena , ale nevite jak vypada zevnitr ,skoro kazdy z vas je zranen a okolo vas mate mrtvoly vasich protivniku ...

Gustavova pomoc byla skutečně až nečekaně obratná. V jedné chvíli jsem neměla daleko k úsměvu, jen kdyby bolest čerstvé rány nebyla tak ostrá a do očí se mi nedraly slzy - bolesti a vzteku nad oslabením, které mi šíp uštědřil. Po rychlém zásahu a ošetření mám chvíli co dělat, abych se vzpamatovala, ale vím, že nemohu zůstat sedět na místě. Jednak rána není tak hrozná, abych se nemohla hýbat a v neposlední řadě nechci nechat Gustava vstupovat do domu samotného.
Mlčky, se rty pevně semknutými a soustředěným výrazem, jak přemáhám bolest, nepříjemně narušující mou schopnost soustředění, se vplýžím za Gustavem. Vlastně jej jen jistím, dělám nárazník pro případ obratu v náš neprospěch... Sleduji okolí a podporuji jej v každé akci, kterou provede.

Nakonec se sejdeme s většinou ostatních nad ošklivě zraněným Kristiánem. Evidentně mezi námi není nikdo, kdo by se v léčitelství jakkoliv výrazněji orientoval. Přikleknu k tělu. No, budeme rádi, když se odtud vymotáme sami, o Kristiánovi už ani nemluvě. Bude potřebovat lékaře, rychle a nebude to levné...bude zázrak, jestli to rozchodí - v těchhle podmínkách...jak to vypadá kolem nás? Zvednu od Kristiána hlavu k ostatním. Teoreticky by jej mohli ošetřit i místní, kdyby se nám podařilo převzít vládu nad obytnou částí... ovšem ani to není záruka, že přežije. nakrčím nos. Opatrně ohmatám ránu. Sneslo by to schladit, co kus plátna a studené vody?...Tázavě a s jistou nadějí se znovu rozhlédnu kolem sebe po ostatních.

"Oh ... no jistě, já vím, že není mrtvý ...", zareaguji lehce zmateně na Delphovu informaci a rychle si znovu prohlížím Kristiána. Už to vidím, no ale je to s ním vážné.
"Já jsem mu přece vůbec nekopal hrob ...", pokračuji dál ve vysvětlování a nachvíli přeruším svou mistrnou obhajobu činnů přecházejících. " ... jen jsem zkoušel zda pod touto pevností se neskrývá kouzelná žíla nebo vstup do země magických tvorů." Přesně to jsem dělal.

Párkrát ještě bodnu mečem do země a pak ho očistím o nohavici u kalhot a schovu.
"Bohužel ta kouzelná žíla už je vyčerpaná a vstup do magické země je příliš hluboko.", zkonstuji zklesle a hned se vydám směřem k domku rozbitému jedním z výbuchů. Tam se bude nacházet dost materiálu na tvorbu nosítek.

"Tak já skočím pro něco užitečného.", utrousím a dojdu do domku.
Z trosek nábytku pak vydoluji nějaké pěkné kusy dřeva, například desku ze stolu. Vezmu také nějaké látky, které by se hodily k zajištění Kristiána, například závěs, ubrus, oblečení z mrtvol v domku a rychle s tím spěchám zpět. Desku ze stolu přitáhnu jen v případě, že je dost lehká. Na nosítka by to chtělo dva pěkné kusy dlouhých tyčí, třeba nějaké kůlky nebo kopí.
Rozhlížím se po okolí zatím co donesu první várku věci ke Kristiánově těle.

Samozřejmě si všechno zase přeberu po svém a Tellcharovi odpovím když se začnu rozbíhat:
"Tak jo, mám říct Himringovi, že musíme vypadnout abychom stihli včas oslavit Beltain..." pak se zastavím a poškrábu se ve své bujné kštici:
"Ačkoliv nevím, jestli není škoda dobré slaďoučké medoviny na toho studenýho čumáka...." a napodobím Himringův výraz, který vypadá vždy, jako by spolknul žábu.
Nakonec se rozběhnu k jeskyni, vstoupím do jejího přítmí a volám našeho elského kouzleníka: "Himringůůů"

"Co blázníš Gustave, ještě žije, lae pokud ho tu nechámme ne na dlouho, Ten meč použij lépe a sežeň něco na co budem moct Kristiána položit a poslouží to jako saně. Thinvë pokud ti to tvé zranění dovolí sežeň obvazi. Sice by stačilo něco z oblečení, tady těch těl ale nepočítám, že to bude čistý, zkus najít něco v nějaké chatrči co nebylo oblečeno na zpoceném těle víc jak měsíc, nebo se to apoň neválelo v blátě, ať do toho nedostane sněť, nebo hnis, nebo nevím co. A ty Murmëo co se s tím dá dělat? máme to zkusit vytáhnout, nebo to tam radši nechat? Máš něco na léčení? Vím že Kristián měl takové bobule co trochu léčili, ale teď je nesní. Pokud je má tady moh bych mu předžvíkat a zkusit vložit do úst, nebo na ránu. Ale já se v léčení zas tolik nevyznám."
sám kleknu vedle něj a chytnu jeho hlavu a podepřu tak, aby měl co nejvíc volný krk a dýchalo se mu co nejsnáz, zároveň prsty hlídám tep na krku. S tichou prosbou koukám na Murmëa.

Zdá se, že bitva skončila po Murmeově rozmlácení jedné z věže. Takže jsme asi vyhráli. Schovu meč a doprovodím Thinwe k ostatním jenž se začali shromažďovat kolem Kristiána. Pohlédnu na padlého Kristiána a hodně nerad si musím přiznat, že jsem šťastný z toho, že tam neležím já. Aspoň bych se o něj měl postarat. Byl přece jen jedním z nás.

"Krvavý bůh války je nenasytný, nestačili mu oběti z řad našich nepřátel a musel si vybrat i mezi námi.", pronesu smutně a pokleknu vedle Kristiánova těla. Chvíli si prohlížím jeho zmučené tělo a pak ohmatám zem kolem něj.

"Zem je zde tvrdá, ale on si náš pot zaslouží.", tasím svůj meč a zabodnu ho do země vedle něj. Pak se začnu v hlíně rýpat a snažím se ji trošku rozkypřit aby šla lépe odhazovat. Pro tebe Kristiáne použiji svůj meč jako pořádný buran.

Delph vidí , že to s Kristiánem není nijak dobré . Šíp mu trčí z hrudi a stále mírně krvácí . tep má téměř neznatelný a dýchá velmi pomalu a přerývavě .