Sleduji se zájmem teologickou rozpravu mezi ostřelovačem a Murmeou. Velký Gozer? O tom jsem neslyšel, zřejmě to bude nějaký obscéní bůh. Naslouchám však z úkrytu v domku, protože mám pocit, že vzteklé fanatické útoky toho muže z věže by mě mohli shledat za vhodný cíl. Naštěstí pro mě je tu Murmeo jenž na sebe zcela odhodlaně váže pozornost nepřítele.

Nezbývá mi tedy nic jiného než si počkat na některé z velký mozků naší útočné skupiny jenž mi sdělí další instrukce. Kdepak se asi toulá Tass? a Himring? nějak jsme se rozdrobili.

Ty bláhový pitomče.. Jen si di za tím svým Pozérem či kým.. By tě hnal až do scepenění. Vyhrknu s úlekem po dopadu šipky. Při tom však neztrácím čas a utíkám co nejrychleji ke stěně věže, aby na mě nemohl zběsilý útočník střílet.

Však zamlženost tvé mysli ti stejně nikdy nedokážu. Sáhnu do torny a vytánu těžký kulatý předmět. Oběhnu věž podél zdi ke dveřím, nastavím zápalnou šňůru jen na přibližně 15 vteřin a křesadlem ji zapálím. Vhodím do věže a zavřu dveře. V tom okamžiku se dám na úprk na druhou stranu než mířil střelec. Snažím se být co nejrychlejší, i když mi v tom brání těžká torna. Zapadnu za nejbližší větší kámen, dům či na co narazím a s zadostiučiněním se otočím a pozoruji, co způsobila moje maličká.

Jděte k ďasu vy rochti . Vydám se vám a podříznete mne jako ovci . Ne .Kubas ležel na zemi a jeden z vás ho propíchl , ani se nebránil . To stejné by čekalo i mě. Veliký Gozér je milosrdný a vezme si mě k sobě jako anděla .Ale předtím si vezmu ještě někoho z vás sebou , co nejvíc půjde ...
Po těch slovech se vztyčí za zástěnou , ale tak že to ani Delph nevidí . Namíří kuši a vystřelí směrem po Murmeovi. Šipka se zabodne vedle něj , do stěny domku ...

Při slovech, z kterých čiší fanatismus a absolutní sebezastření mi tělem projede mráz, celý se otřepu. Tak toho patřilo strazit hned z rána, jako prvního..
Kouknu vzůhu a odpovím muži ve věži.
"Ač si to možná nezasloužíš a ač by jsi se možná raději viděl v podsvětí se svým mistrem..." nachvilku se odmlčím a pokračuji "...a ač je mi to proti srsti. Můžu ti slíbit, že pokud sejdeš dolů a svěříš nám vše co víš, budeš moci jít dál svou cestou. Nyní jako svobodný. Pokud však budeš zastírat či se pokusíš o jinou nepravost, čekají tě ostří sekery a meče. Zvol jak troufáš. Zvol správně." Odmčím se, poodstoupím do bezpečné vzdálenosti od věže a pokynu na ostatní, aby co nejdříve byli po mém boku.

Postarám se s láskou o Thinwe a její ránu. Hlavně aby netekla. Škoda každé kapky. Bez krve by z Thinwe byla úplná bledulka.

Ránu zavážu a pak jemně pohladím Thinwe po hlavince.

"Ani to moc nebolelo, viď? Jsi statečná slečna.", dodám něžně a začnu tahat Thinwe z úst jeden ze svých kapesníčku aby mi případně mohla odpovědět.

Protože jsem nezapoměl na pahýlovitého muže v domku, chopím se svého meče. Je znovu čas bojovat a čelit hrůzám této děsivé pevnosti a rozdat pár ran nepřátelům jenž nám je již neoplatí.
Z hrdinské pózy jenž jsem před Thinwe zaujal během své úvahy mě vytrhne mé samaritánské odhodlání pomáhat. Ochotně tedy nabídnu svému pacientovi pomoc při vstávání, ale pak už skutečně vstoupím do domku a postavím se před muže s pahýlem.

"No není to snad Jednoruký Franta? Postrach všech rukávníků? Se mnou si nezahrávej, kdepak je tvá druhá ruka?", zeptám se s výsměchem a namířím hrot svého meče na hrdlo jednorukého hrdlořeza.
"Prolil jsi krev mých druhů a proto ti nyní neposkytnu útěchu v bolestivé a zdlouhavé smrti. Je mi líto.", pronesu hrozivě a pak muže probodnu. Jsem již takový muž pevných zásad a významných proslovů.

Dříve než vyrazím ven zkontroluji rozházené papíry zda se v nich neskrývá nějaký poklad místního folklóru jenž bych mohl někdy využít. Ať už mé prohledávání papíru dopadne jakkoliv, vezmu hrst sebou a schovám se ji aby je mohl využít při pravidelném zasedání. Pravidelné zasedání. To bych si měl někde zapsat, to se mi opravdu povedlo. Se spokojeným úsměvem na tváři výjdu ven.

Když Gustav nahlédne přes okno do domku vidí , že jsou tam dva muži . Jeden se nehýbá a leží na zemi . Druhý na ni sedí , drží se za ruku , tedy spíše za pahýl , který mu z ní po výbuchu zůstal , a sténá . Jinak je všude spoušť. Je tam převrácený stůl a židle , plno papírů a nějaké hadry .
Zhora z věže se ozve :
Pokud dostanu záruky , že se mi nic nestane , tak jsem ochotný se vzát . V opačném případě mohu někoho z vás sebou vzít na věčnost . Mistr by si to určitě přál ...

Usednu na zem ke stěně a nechám se připravit na zákrok. Netvářím se dvakrát jistě ale nebráním se. Neměl by se ten šíp vytáhnout opatrněji?... Snažím se chvíli radit, než začne Gustav vytahovat všechny své propriety. Heh hi hihtejh, he hih ho helah? Zahuhlám s ústy plnými opatření proti křiku a samorozdrcení zubů vlastním chrupem. Nejistě vzhlédnu ke Gustavovi. Nakonec ale protočím panenky, jako bych se chtěla naladit na operaci a dodat si trošku sebevědomí. Zhluvboka se nadechnu a vida, že stejně není poblíž ikdo, kdo by měl lepší nápad, jak se šípu zbavit, odhodlaně přikývnu.

Radostně se uchichtnu když mě Thinwe pošimrá. Otočím se k ní a znovu a teď již pečlivě pohlédnu na její ránu na ruce. Myslel jsem, že už ji stihli ošetřit. No ujmu se toho sám.

"To máš pravdu, když z tebe bude něco trčet tak to není dobré. A nebylo by lepší se ho rovnou zbavit?", navrhnu Thinwe a ukážu ji na zem aby usedla a já pokleknu vedle ní. Radši se budeme držet při zemi pro případ, že by se někomu při ošetřování podlomila kolena.
Vytáhnu z kapsy pár dámských kapesníčků a položím je Thinwe na rameno abych je měl pěkně po ruce. Jeden z kapsníčku, které jsou samozřejmě čisté, dám Thinwe k ústům aby se do něj mohla zakousnout. Ještě by mi tu začala křičet kdybych se náhodou utnul.
"Připravená?", zeptám se a pak uchopím delší část šípu která trčí z její ruky a zlomím ho v místě mezi svými dlaněmi. "S radostí do toho, půl je hotovo."

Neubráním se úsměvu, i když situace není nijak růžová. Rána bolí a šíp tak nějak vyzývavě trčí ven. Dřív... přilepím se na Gustava zezadu, abych mohla šeptat, dřív bych potřebovala zalomit šíp, aby tek netrčel, lelci by toho mohli využít ke svému prospěchu. Pokývu důležitě hlavou a pošimrám Gustava na krku vlasy. Zvládl bys to? poškádlím Gustava otázkou, z níž dýchá výzva, nakloním hlavu na stranu a prosebně zamrkám očima. Pak už jen na okamžik zabloudím pohledem ke své paži a znovu na Gustava pohlédnu.

"Tass se tu někde okolo potuluje. Určitě nám kryje záda.", odpovím Thinwe a protože se chystám zrovna ke vniknutí do jednoho z domků tak ji pobídnu aby se přidala ke mě.

"Chytání lelků je moje specialita Thinwe.", úsměju se na Thinwe a ukážu svojí obvázanou rukou na její zranění.
"Koukám, že ty i já nezapomínáme také na chytání ran. No je důležité mít společné zájmy i když zrovna tenhle je pěkně na ostří nože."

Mezitím co promlouvám s Thinwe vyrazím k dveřím domku u něhož postáváme. Počkám až se připraví i Thinwe.
"Uvnitř je jeden lelek.", siknu a otevřu svižně dveře.